Sto let od narození neurochirurga Zdeňka Kunce – vzpomínka jeho žáka


Vyšlo v časopise: Čas. Lék. čes. 2008; 147: 165-166
Kategorie: Dějiny lékařství

Dne 16. března 2008 by se dožil sta let akademik, profesor MUDr. Zdeněk Kunc. Spolu s akademikem prof. MUDr. Rudolfem Petrem je uznáván jako zakladatel československé moderní neurochirurgie. Proslavil nás jako neurochirurg evropského a světového významu.

Obr. 1.

Po zakladateli Z. Kuncovi a prof. MUDr. I. Fuskovi, DrSc. jsem se stal v pořadí třetím přednostou Neurochirurgické kliniky FVL UK (dnes 1. LF UK) a Ústřední vojenské nemocnice v Praze (ÚVN). (Klinika měla zvláštní statut společného pracoviště Univerzity Karlovy a armády.) Po mém nástupu do ÚVN v roce 1961 až do roku 1985, kdy akademik Zdeněk Kunc v 77 letech zemřel, jsem prožil 24 let fantastického odborného a společenského života pod jeho inspirujícím, bez nadsázky geniálním vlivem. Od roku 1981, kdy v 73 letech Zdeněk Kunc přestal kliniku vést, jsem jako zástupce přednosty dokonce profesora 4 roky vypisoval na operační programy. Jako jeden z mála žijících a dosud aktivních žáků Z. Kunce, považuji za svoji povinnost a zároveň velkou radost napsat krátkou vzpomínku. Vzpomínkou chci vyjádřit obdiv a poděkování a hlubokou úctu svému učiteli. Pouhý fakt, že se člověk dostal na jeho kliniku, znamenalo být odborně „vystřelen na vysokou oběžnou dráhu“. Díky Z. Kuncovi jsem na té dráze mohl obíhat i jako důstojník, odmítající celý život vstup do komunistické strany. Přes subjektivní pohled na osobnost Z. Kunce může být moje vzpomínka i kritická, objektivní. Politicky jsem stál na jiné straně a od roku 1985 je již dostatečný časový odstup. Za tu dobu došlo k netušenému odbornému vývoji neurochirurgie a k zásadním ekonomickým a společenským změnám.

Z. Kunce lze hodnotit jako moderní osobnost renesančního typu. Dosáhl skoro všech poct komunistického režimu, ale ve své době i mimořádného ocenění západního odborného světa. Sudičky jej obdařily nadáním hraničícím s genialitou, optimistickou extrovertní povahou a vitalitou. Překonávání hranic současných možností oboru bylo jeho přirozeným programem, se kterým přistupoval k dlouhodobým záměrům kliniky, ale i ke každodenním operacím. Řídil se skutečně heslem, že co nás nezničí, to nás posílí. V kariéře mu pomohlo studentské levicové zaměření a v roce 1945 vstup do KSČ a vztah k armádě. Ostatní bylo výsledkem jeho neuvěřitelné přirozené pracovitosti a píle. Byl ctižádostivý, ale na základě mnoha rozhovorů i událostí mohu dosvědčit, že jeho jednání a ani politické postoje nebyly motivovány kariéristickou vypočítavostí. Kuncovo levicové zaměření, jako u velké části jeho generace, bylo přirozeným výsledkem předválečného celosvětového vývoje. Svědčí o tom i to, že patřil mezi první, kdo v 60. letech minulého století otevíral kliniku Západu. Širokému okruhu lékařů (včetně pisatele) umožnil zahraniční stáže, a tím také nemalé ekonomické zajištění. Byl stoupencem socialismu s lidskou tváří. Po okupaci v roce 1968 a během normalizace musel čelit jak ze strany armády, tak ze strany fakulty, značným problémům. Neznám nikoho, komu by Z. Kunc z politické nebo kariéristické motivace ublížil. Pokud někdo z kliniky odešel, nebo jej Z. Kunc nepodporoval, tak to bylo výhradně z odborných důvodů. Odborně, ale i osobně a snad až nekriticky podporoval každého, kdo projevoval o neurochirurgii a její pokrok, zájem.

Kuncovi předkové byli východočeští soukeníci. Sám se narodil 16. března 1908 jako syn důstojníka na Pohořelci v Praze. Malířské nadání jej vedlo k umělecké kariéře, ale zvítězila medicína. Skvěle kreslil celý život a jeho náčrty v operačních knihách jsou na stejné úrovni jako kresby „otce“ světové neurochirurgie H. Cushinga. Obě nadání uplatnil jako student – demonstrátor na anatomii u prof. Borovanského. Po promoci v roce 1932 vstoupil z ekonomické motivace (v roce 1934) do armády. Sám vzpomíná: „Věnovat se chirurgii na klinice byla tehdy výsada bohatších, poněvadž placené místo bylo možno dosáhnout až po mnoha letech. Proto jsem po skončení studia vstoupil do armády“ (1). S chirurgií začínal ve vojenské nemocnici v Josefově. Nosil šavli a jezdil na koni. V roce 1939 byla naše armáda přechodně rozpuštěna, ale přesto již v roce 1954 byl Z. Kunc mimořádně povýšen na generála.

Chirurgické vzdělání získal u prof. A. Jiráska a doc. E. Poláka. Druhou specializaci plastického chirurga se vyučil u prof. F. Buriana. Je nutné konstatovat, že s neurochirurgií se poprvé setkal v letech 1937–1939 u prof. A. Jiráska. Přesto lze tvrdit, že svoji třetí specializaci v neurochirurgii Z. Kunc dosáhl jako geniální samouk. Začínal ji za neuvěřitelně primitivních podmínek ve vojenské nemocnici v Plzni. Sám píše, že jej stimulovalo přátelství a strhující aktivita neurologa J. Hrbka, a zpočátku mu nadšeně asistovali praktičtí lékaři MUDr. Z. Čáp a MUDr. F. Chudáček a posilou byl rentgenolog F. Dulík. V roce 1948 byl proti své vůli převelen do ÚVN (1). Tím začala hvězdná neurochirurgická dráha Zdeňka Kunce a jeho kliniky. V roce 1950 se habilitoval spisem „Lumboischiadický syndrom“, první monografií o chirurgickém léčení výhřezů plotének u nás. V roce 1959 byl jmenován řádným profesorem a v roce 1963 obhájil doktorskou práci za mezinárodně prioritní poznatky o spinálním jádru trigeminu. V roce 1956 založil neurochirurgické oddělení v ÚVN, které se v roce 1959 stalo klinikou. (První neurochirurgická klinika vznikla v Hradci Králové v roce 1952 zásluhou R. Petra.) Z. Kunc dal na své klinice podnět ke všem směrům tehdejší moderní neurochirurgie včetně stereotaktické neurochirurgie, traumatologie, spinální chirurgie, všech oblastí nádorové neurochirurgie, funkční neurochirurgie a chirurgie epilepsie, chirurgie bolesti a zejména všech směrů neurochirurgie cévní. V 70. letech se začala nenápadně rodit zcela nová éra neurochirurgie, a to mikroneurochirurgie. Je neuvěřitelné, že Z. Kunc, i když věděl, že ji sám již nezvládne, mikrochirurgii nezištně a prozíravě podporoval. Bylo to v době, kdy málokdo věřil v její budoucnost, kdy řada kolegů z nepochopení nebo z taktických důvodů se vyjadřovala doslova, že mikrochirurgii jen přes jejich mrtvolu. O mezinárodním dosahu kliniky svědčí i to, že ji přes politické restrikce navštívilo přes 200 specialistů z celého světa. Z. Kunc napsal více než 150 vědeckých prací. Jeho opakovaně vydávaná „Neurochirurgie“ se od roku 1968 stala na neuvěřitelných 38 let „biblí“ pro celou generaci (2). Teprve v roce 2006 vyšla nová Neurochirurgie z kliniky v Hradci Králové (3). V roce 1975 byl Z. Kunc jmenován korespondentem tehdejší ČSAV a v roce 1981 akademikem. Obdržel 12 státních vyznamenání a medailí. Byl nositelem Řádu práce a Řádu republiky, byl mu propůjčen titul Hrdina socialistické práce s právem nosit zlatou hvězdu. V roce 1983 mu byla udělena zlatá plaketa ČSAV za zásluhy o vědu a lidstvo. Na druhé straně byl čestným členem 11 zahraničních společností, v roce 1970 byl jmenován čestným členem university v Göteborgu, v roce 1971 se stal prezidentem 4. evropského neurochirurgického kongresu v Praze, a tím i spoluzakladatelem Evropské asociace neurochirurgických společností (EANS). Z. Kunc zemřel v 77 letech nečekaně 10. května 1985 v ranních hodinách, nejspíše na infarkt. I ve smrti se usmíval. V roce svého neočekávaného úmrtí obdržel nejvyšší uznání Světové federace neurochirurgických společností (World Federation of Neurosurgical Societies – WFNS) „Medal of Honour“. Medaili posmrtně převzal K. Šourek na 8. WFNS kongresu v Torontu.

Při příležitosti 50. výročí založení Světové federace neurochirurgických společností vyšla v roce 2005 monografie o její historii. O mezinárodním významu Z. Kunce svědčí to, že je jediným československým neurochirurgem, který je zde dokonce čtyřikrát jmenován i vyfotografován. Nikdo jiný z České republiky zde není zmíněn, vyjma K. Šourka (ten pouze v souvislosti s předáním medaile) (4).

S celoživotní partnerkou, dětskou lékařkou Zdeňkou, vychovali 4 děti. Zdeněk Kunc miloval kulturu a historii, potřeboval společenský život, tančil, vášnivě hrál tenis, byl dlouhý, štíhlý, chodil rychle a měl kouzlo osobnosti. O žádných jeho mimomanželských vztazích nebo avantýrách jsme se nedozvěděli. I když to dnes zní neuvěřitelně, asi je neměl. Impulzivnost byla příčinou anekdotických historek o jeho automobilových příhodách. Nevím, že by někoho nízce „podrazil“. Soupeřil s R. Petrem, ale patrně nevěděl, co je to obava z konkurence, co je to závist. Své spolupracovníky stimuloval slovy: „Žák není hoden svého učitele, když jej nepředčí “. K. Kunc patřil mezi opory a chloubu minulého režimu. Přes kontroverzní politickou situaci si myslím, že Z. Kunc byl pro naši republiku, pro Univerzitu Karlovu, pro 1. LF UK a pro naši i světovou neurochirurgii mimořádnou osobností, a to jak svým nadáním a svým celoživotním dílem, tak svým lidským charakterem a etickým působením.

prof. MUDr. Eduard Zvěřina, DrSc.

Klinika ORL a chirurgie hlavy a krku 1. LF UK a FNM, Neurochirurgická klinika 3. LF UK a  FNKV, Ortopedická klinika IPVZ, FN Na Bulovce

150 06 Praha 5, V Úvalu 84

fax: +420 224 434 319, e-mail: ezverina@seznam.cz


Zdroje

1. Kunc, Z.: Ze vzpomínek. Čas. Lék. čes., 1983, 122, s. 347–351.

2. Kunc, Z.: Neurochirurgie, 3. vyd. Praha, Avicenum, 1983, 322 s.

3. Náhlovský, J. et al.: Neurochirurgie. Praha, Galén a Karolinum, 2006, 581 s.

4. van Alphen, A. H.: World Federation of Neurosurgical Societies 1955–2005. A History. Amstelveen, De Zaak Haes, 2005, 288 s.

Štítky
Adiktologie Alergologie a imunologie Angiologie Audiologie a foniatrie Biochemie Dermatologie Dětská gastroenterologie Dětská chirurgie Dětská kardiologie Dětská neurologie Dětská otorinolaryngologie Dětská psychiatrie Dětská revmatologie Diabetologie Farmacie Chirurgie cévní Algeziologie Dentální hygienistka
Článek CytoChip

Článek vyšel v časopise

Časopis lékařů českých


Nejčtenější v tomto čísle

Tomuto tématu se dále věnují…


Kurzy

Zvyšte si kvalifikaci online z pohodlí domova

Příběh jedlé sody
nový kurz
Autoři: MUDr. Ladislav Korábek, CSc., MBA

Krvácení v důsledku portální hypertenze při jaterní cirhóze – od pohledu záchranné služby až po závěrečný hepato-gastroenterologický pohled
Autoři: PhDr. Petr Jaššo, MBA, MUDr. Hynek Fiala, Ph.D., prof. MUDr. Radan Brůha, CSc., MUDr. Tomáš Fejfar, Ph.D., MUDr. David Astapenko, Ph.D., prof. MUDr. Vladimír Černý, Ph.D.

Rozšíření možností lokální terapie atopické dermatitidy v ordinaci praktického lékaře či alergologa
Autoři: MUDr. Nina Benáková, Ph.D.

Léčba bolesti v ordinaci praktického lékaře
Autoři: MUDr. PhDr. Zdeňka Nováková, Ph.D.

Revmatoidní artritida: včas a k cíli
Autoři: MUDr. Heřman Mann

Všechny kurzy
Kurzy Soutěž Doporučená témata Časopisy
Přihlášení
Zapomenuté heslo

Nemáte účet?  Registrujte se

Zapomenuté heslo

Zadejte e-mailovou adresu se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.

Přihlášení

Nemáte účet?  Registrujte se