Současný stav DNA diagnostiky u neuronálních ceroidlipofuscinos (NCL) v České republice a na SlovenskuNově charakterizovaný typ NCL7

Neuronální ceroid lipofuscinózy (NCL) jsou skupinou monogenních neurodegenerativních střádavých onemocnění. Jsou charakterisovány akumulací autofluorescentního materiálu (lipofuscinu) v lyzozomech různých buněk včetně neuronů. Klinické příznaky zahrnují epileptické záchvaty, křeče, ztrátu zraku, ataxii a progresivní zhoršení pohybových a mentálních schopností. Nápadná je atrofie mozku. Různé formy NCL nastupují v různém věku od narození po dospělost, nejčastější jsou pozdně infantilní a juvenilní formy.

Dnes je klasifikováno deset různých forem NCL, geny známe u osmi z nich. Do skupiny NCL patří tři enzymopatie: deficit palmitoyl-protein thioesterázy (NCL1), tripeptidyl peptidázy (NCL 2) a katepsinu D (NCL10). Geny těchto forem jsou známé; dále byly identifikovány geny CLN3, CLN5, CLN6 a CLN8, které kódují proteiny nepříliš jasné funkce. Na jaře tohoto roku byl ve Finsku nalezen další gen CLN7, jehož proteinový produkt je pravděpodobně lyzozomálním transportérem.

Přestože je studiu léčby těchto onemocnění věnována značná pozornost, obecně akceptovatelný a použitelný způsob léčby neexistuje. Proto je přesná diagnostika, genetické poradenství v rodinách a případná prenatální diagnostika jediným způsobem jak postiženým rodinám pomoci.

V našem ústavu bylo za období cca 35 let diagnostikováno 91 pacientů ze 77 rodin.

Řadu let byla diagnóza stanovována uznávanými postupy zahrnujícími optickou a elektronovou mikroskopii a histochemickou analýzu. Postupně byly aplikovány nové postupy sloužící k definování jednotlivých typů na úrovni biochemické (stanovení aktivity tripeptidylpeptidázy 1, TPP 1, deficitní u NCL2) a DNA analýzy (geny CLN2, CLN3, CLN5, CLN 6, CLN 7, CLN 8).

Ve srovnání s pacienty z jiných zemí byl v populaci ČR a SR zjišťěn neobyčejně nízký výskyt NCL1 (2 případy) a NCL3 (2 případy). Typ NCL4 (gen neznámý) byl diagnostikován v jediném případě. Typ NCL2 (deficit TPP1) byl klasickými postupy diagnostikován v 35 případech. U novějších případů byla diagnóza potvrzena enzymologickým vyšetřením (8 pacientů) a analýzou mutací (11 pacientů). Zbytek série, představující 51 pacientů ze 34 rodin byl po dlouhou dobu klasifikován provizorně jako NCL6 vzhledem k výsledkům vazebné analýzy v londýnské laboratoři. Klasický postup ukázal u těchto pacientů odlišnosti klinického průběhu, ultrastruktury a distribuce střádání od předchozích typů a vysokou incidenci u romské populace. Analýza genů CLN5, CLN6 a CLN8 u 16 pacientů z této skupiny odhalila jediný případ NCL5. Naproti tomu analýza nedávno popsaného genu CLN7 nám umožnila klasifikovat sedmnáct pacientů.

Závěrem bychom chtěli zdůraznit, že na úrovni klinické a zejména na úrovni buněčné lze klasickými postupy diagnostikovat pouze NCL1 až NCL4. Naproti tomu pro diagnostiku ostatních typů (NCL5 až NCL8) je nezbytná sekvenace příslušných genů. Typ NCL7 patří v ČR a SR k velmi častým a je tak výzvou k srovnávací klinické studii. Skupina pacientů, kteří zatím zůstávají nezařazení, svědčí pro podstatnou genetickou heterogenitu tohoto onemocnění.

Práce probíhají v rámci projektu RNGC (The Rare NCL Gene Consortium).

Podpora: IGA MZ ČR NR/8351-3, VZ MSM ČR 0021620806, VZ MZ ČR 64165.