Recenze knihy

Lippa R. A.: Pohlaví: příroda a výchova

Academia Praha, 2009, 432 stran.

Profesor psychologie na Kalifornské státní univerzitě ve Fullertonu napsal obsažnou a didaktickou populárně vědeckou knížku na velice aktuální téma. Termín „gender“ je dnes velmi frekventovaný v mezinárodním i domácím prostředí. Vyskytuje se v médiích i v odborné literatuře a ne vždy je mu správně rozuměno. Sexuologové ze své klinické praxe dobře znají zejména ty muže a ženy, kteří mají se svou sexuální identitou a orientací nějaký problém. V politickém a sociálním diskurzu otevírají problém genderových (rodových) rozdílů zejména feministicky orientovaní autoři a politické osobnosti.

Biopsychosociální determinanty pohlavní role, pohlavní identity a pohlavní orientace jsou složitým fenoménem. Autor se touto komplikovanou  problematikou zabývá přehledně a snaží se neopomíjet žádný aspekt. Jako obvykle v podobných otázkách řešíme zde vztah mezi biologickými „vrozenými“ vlastnostmi, a těmi vlastnostmi, které subjekt získává v průběhu interakce s okolím, které jej od narození obklopuje.

Sympatické je, že autor nepodceňuje ani biologické ani sociální a psychologické vlivy. Informuje čtenáře velmi didakticky o genetických i neurohormonálních determinantách sexuálního vývoje. Stručně komentuje evolucionistické a sociobiologické koncepce. Na druhé straně podává velmi hodnotný přehled psychologických a sociologických koncepcí. Záslužný je jeho kritický pohled na koncept „androgynie“, který do psychologické literatury přinesla americká psycholožka Bemová.

V kapitole nazvané „Křížový výslech“ vedou spolu imaginární dialog o genderové problematice Příroda a Výchova. Autor zde konfrontuje vyhraněné postoje obou protilehlých táborů. Jen na ukázku příklad dialogu:

P: „Ty mi chceš opravdu tvrdit, že mezi muži a ženami nejsou žádné biologické rozdíly?“

V: „Ne, to ne, muži mají penisy a ženy vagíny“. “Muži jsou větší než ženy a jsou v horní části těla fyzicky silnější. A za druhé ženy rodí děti, kojí je a vychovávají...“.

Osobně je mi velmi sympatické, že tento vzdělaný a informovaný psycholog soudí, že větší význam matky než otce pro malé děti není spornou otázkou. Uvádí, že „..ženy jsou v průměru více než muži sociálně vnímavé a matky jsou na kojence a malé děti lépe neverbálně naladěny než muži“. „Ačkoliv jsou muži i ženy schopni starat se o malé děti, právní systém USA zvýhodňuje v otázce dětského opatrovnictví matky.“

Také problematiku chlapeckých a dívčích škol pojednává autor bez předsudků, když ve shodě s různými pedagogickými průzkumy říká, že přednosti a zápory koedukované a pohlavně segregované školy nelze zatím vědecky spolehlivě porovnávat. Jde spíše o politická řešení.

Kniha přináší velké množství solidních vědeckých dat, která se zabývají rozdíly mezi muži a ženami z nejrůznějších aspektů. Je vybavena slovníčkem pojmů a odkazuje na celou řadu dalších pramenů. Překlad je, pokud mohu posoudit, velmi kvalitní. Tato monografie by neměla chybět v knihovně nikoho, kdo se zabývá lidským chováním. Zejména pak by měla zaujmout lékaře, psychology, pedagogy a sociology.

Doc. MUDr. Jaroslav Zvěřina, CSc.