Duální antidepresivum venlafaxin představuje obecně dobře snášené léčivo. Některé z nežádoucích účinků, jež se během terapie mohou vyskytnout, jsou závislé na dávce. Řada nežádoucích účinků v průběhu léčby obvykle odeznívá.
K nejčastějším (vyskytujícím se u více než 10 % pacientů) nežádoucím účinkům venlafaxinu patří nauzea, sucho v ústech, závratě, ospalost nebo naopak nespavost, poruchy sexuálních funkcí (především opožděná ejakulace), zvýšené pocení a poruchy spánku.
Jedním z nejtypičtějších nežádoucích účinků, který během léčby venlafaxinem odeznívá, je nauzea. Podle jedné z provedených studií byl u nemocných s depresí užívajících venlafaxin ER v dávkách 75–225 mg denně výskyt nevolnosti v prvním týdnu terapie 26 %, v druhém týdnu poklesl na 14 % a během třetího týdne byl již srovnatelný se skupinou užívající placebo. Další studie zahrnovala jedince trpící generalizovanou úzkostnou poruchou léčené venlafaxinem ER v denní dávce 75–225 mg. V případě této studie byla nauzea pozorována během prvních 8 týdnů léčby u 47 % jedinců, přičemž ve skupině užívající placebo byl její výskyt 21 %. Po 8 týdnech léčby se incidence nauzey snížila na 10 % v aktivní skupině a na 8 % ve skupině kontrolní.
Mezi méně časté (vyskytující se u 1–10 % jedinců) nežádoucí účinky venlafaxinu patří nechutenství, zvracení, flatulence, zácpa nebo naopak průjem, snižování tělesné hmotnosti, nervozita, agitovanost, hypertenze, astenie, třes, parestezie, poruchy sexuálních funkcí (sníženi libida, u mužů impotence, u žen anorgasmie) a poruchy vidění (včetně poruch akomodace a zostřeného vidění). Hypertenze představuje nežádoucí účinek závislý na dávce. Při užívání venlafaxinu v dávce do 100 mg denně byl výskyt zvýšeného krevního tlaku pozorován v 3 % případů, zatímco při dávkách 200–300 mg denně se hypertenze projevila u 7 % jedinců a u dávek přesahujících 300 mg denně u 13 % takto léčených pacientů. Pravidelné kontroly krevního tlaku jsou proto při terapii venlafaxinem doporučovány.
Vzácně (u 0,1–1 % jedinců) se během terapie venlafaxinem může vyskytnout mánie nebo hypománie, epileptické paroxysmy, svědění či vyrážka a poruchy močení (časté nucení, retence či inkontinence moči). Velmi vzácně (u < 0,1 % pacientů) se vyskytuje serotoninový syndrom, který se může rozvinout i při monoterapii venlafaxinem.
Obavy z výskytu nežádoucích účinků mohou být jedním z důvodů užívání nižších než účinných dávek. Pacientům je proto vhodné vysvětlit, že řada nežádoucích účinků, zejména nauzea, zvracení, ospalost, závratě a zvýšené pocení, během terapie postupně odezní. Při srovnání s preparáty z řady SSRI vykazuje venlafaxin téměř shodnou toleranci.
(veri)
Zdroj: Raboch J.: Venlafaxinum. Remedia 2005; 15 (1): 23–31.
Jak digitální technologie pomáhají v každodenní zdravotnické praxi a kde přetrvávají překážky? Zapojte se do krátkého anonymního dotazníku připraveného ve spolupráci s think tankem Ministr zdraví.
Fibrilace síní (FiS) je jednou z nejčastějších arytmií. Kromě zvýšeného rizika tromboembolie, cévní mozkové příhody (CMP) či srdečního selhání (HF) s sebou nese i řadu obtěžujících příznaků, mezi něž patří palpitace, únava či bolesti na hrudi. Úlevu přinášejí intervence zaměřené na kontrolu srdeční frekvence a rytmu, přičemž potenciální přínos kontroly rytmu by měl být zvažován při každém kontaktu s pacientem. Doporučení Evropské asociace pro srdeční rytmus (EHRA) a Evropské kardiologické společnosti (ESC) týkající se farmakologické kontroly srdečního rytmu u nemocných s FiS pro vás shrnuje přehledná infografika.
