Autoři: MUDr. Miroslava Adamcová 1; MUDr. Milan Bajer, Ph.D. 2; MUDr. Kateřina Bajerová, Ph.D. 2; Doc. MUDr. Jiří Bronský, Ph.D. 1; MUDr. Petr Dědek, Ph.D. 3; MUDr. Ondřej Hradský, Ph.D. 1; MUDr. Eva Karásková 4; MUDr. Lucie Kavalcová 5; MUDr. Katarína Mitrová 1; MUDr. Silvie Netvalová 6; Prof. MUDr. Jiří Nevoral, CSc. 1; Doc. MUDr. Oldřich Pozler, CSc. 3; MUDr. Jan Schwarz 7; MUDr. Peter Szitányi, Ph.D. 8; Prof. MUDr. Richard Škába, CSc. 5; MUDr. Astrid Šuláková 9 Působiště autorů: Pediatrická klinika UK 2. LF a FN Motol, Praha 1; Pediatrická klinika, FN Brno 2; Dětská klinika, FN a LF UK, Hradec Králové 3; Dětská klinika LP UP a FN Olomouc 4; Klinika dětské chirurgie UK 2. LF a FN Motol, Praha 5; Pediatrická klinika TNsP, Praha 6; Dětská klinika FN a LF UK, Plzeň 7; Klinika dětského a dorostového lékařství UK 1. LF a VFN, Praha 8; Klinika dětského lékařství OU LF a FN Ostrava 9 Vyšlo v časopise: Čes-slov Pediat 2012; 67 (Suppl 2): 22-23.
Vedoucí redaktor textu: doc. MUDr. Jiří Bronský, Ph.D.
U dětských pacientů se středně těžkou a těžkou formou CD má být imunosupresivní terapie zahájena ihned na počátku indukční léčby. Imunosupresivem první volby jsou thiopuriny, v dalším kroku MTX. Pravděpodobně nejčastější příčinou selhání dlouhodobé imunosupresivní terapie u mladých dospělých a adolescentů je nízká compliance k léčbě. V případě selhání terapie při dobré compliance pacienta by prvním krokem mělo být zhodnocení stavu onemocnění, zda není indikace k chirurgickému řešení.
Chirurgický výkon není u akutních zánětlivých změn při CD kurativním výkonem, řeší až komplikace onemocnění (abscesy, píštěle). V konkrétních případech – striktury s prestrikturickou dilatací, izolovaná ileocékální forma nemoci – se stává chirurgický výkon významnou součástí terapie. Každý chirurgický výkon by měl být pečlivě zvažován tak, aby byly minimalizovány nepříznivé dopady na pacienta a další průběh onemocnění. Až 30 % pacientů vyžaduje chirurgický výkon v průběhu prvních deseti let od stanovení diagnózy CD, během života pak podstoupí chirurgický zákrok 70–80 % pacientů s CD. I po chirurgickém výkonu se u těžkých forem onemocnění doporučuje pokračovat v imunosupresivní léčbě k udržení dlouhodobé remise, není však třeba léčbu intenzifikovat nebo měnit.
V případě selhání imunosupresivní terapie a pokud není chirurgické řešení vhodné, je pacient indikován k indukční biologické léčbě, v případě dětských pacientů k léčbě IFX.
Tyto možnosti nejsou součástí běžných terapeutických postupů a chybí dostatek studií u dětí. Nejslibněji se v této oblasti jeví nové preparáty biologické léčby.
Natalizumab (humanizovaná IgG4 monoklonální protilátka proti alfa4-integrinu) je účinný k navození klinické odpovědi u pacientů se středně těžkou až těžkou aktivní CD. V zahraničí je pro terapii CD schválen také certolizumab pegol (pegylovaný humanizovaný Fab fragment monoklonální protilátky proti TNF-alfa). V pokročilé fázi klinického hodnocení je také vedolizumab (monoklonální protilátka proti integrinovému receptoru alfa4-beta7).
Použití cyklosporinu A (CsA), takrolimu, mykofenolátu a thalidomidu by vzhledem k potenciální toxicitě těchto imunosupresiv mělo být vyhrazeno pro případy, kdy selhala veškerá konvenční i biologická léčba a pacient není vhodným kandidátem chirurgické léčby. Podrobné informace o CsA a takrolimu jsou uvedeny v kapitole o fulminantní kolitidě.
Sargramostim (GM-CSF) se nezdá být účinnější než placebo pro navození klinické remise nebo zlepšení v aktivní CD.
Aferéza granulocytů může být účinná u refrakterních forem CD (kortikodependentní, kortikorezistentní). Zdá se být bezpečná a dobře tolerovaná i u dětí.
Autologní transplantace krvetvorných buněk mění přirozený průběh CD a může být možností léčby u pacientů s refrakterním onemocněním.
Zvyšte si kvalifikaci online z pohodlí domova
Nemáte účet? Registrujte se
Zadejte e-mailovou adresu, se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.
