Syndrom Noonanové patří mezi autosomálně dominantně děděné často se vyskytující RASopatie s četností 1/1000−2500 živě narozených dětí. RASopatie představují skupinu onemocnění způsobených zárodečnými mutacemi v genech signální dráhy RAS/MAPK. Vedle syndromu Noonanové se jedná o kardio-facio-kutánní syndrom, syndrom LEOPARD, Costellův syndrom a další, volně sem řadíme rovněž neurofibromatózu.
Mezi klinické projevy RASopatií patří typický faciální fenotyp, retardace růstu a postižení srdce, zejména pulmonální stenóza (50−60 %) a/nebo hypertrofická kardiomyopatie (20 %).
Všechny RASopatie sice mají autosomálně dominantní dědičnost, ale až 60 % případů je sporadických v důsledku de novo vzniklé genové mutace. U kojenců a starších dětí můžeme na diagnózu RASopatie pomýšlet při neprospívání a makrocefalii, eventuálně v případě příznačné facies a postižení srdce.
Klíčovým regulátorem buněčného cyklu, diferenciace buněk, jejich růstu a zániku je signální kaskáda RAS/MAPK. Úkolem této kaskády je přenos informací mezi receptorem pro růstové faktory a buněčným jádrem, kde potom reguluje transkripci určitých genů. Při dysregulaci této signalizační cesty dochází k poruše fyziologického vývoje, mimo jiné vývoje poloměsíčitých srdečních chlopní a kostí. RASopatie jsou tedy vyvolány zárodečnou mutací genů kódujících složky signální kaskády RAS/MAPK, která je vlivem mutace nadměrně aktivována.
K hlavním klinickým příznakům syndromu Noonanové řadíme malý vzrůst, typický faciální fenotyp, deformitu hrudníku a kardiovaskulární abnormity.
Diagnostika syndromu Noonanové je klinická, založená na kritériích van der Burgtové. Podle nich je hodnoceno 6 parametrů jako hlavní či vedlejší příznak: obličej, srdce, tělesná výška, konfigurace hrudníku, rodinná anamnéza a další klinické projevy (mentální retardace a kryptorchismus). Pro určení diagnózy je třeba 1 hlavního příznaku v kombinaci s 1 dalším hlavním příznakem nebo 2 příznaky vedlejšími.
U dětí postižených syndromem Noonanové je častá abnormální sekrece růstového hormonu a mívají významně sníženou hladinu inzulinu podobného růstového faktoru (IGF-1). U těchto dětí lze s úspěchem použít léčbu růstovým hormonem, která zvýší hladinu IGF-1 a růstovou rychlost. Tato terapie prodlouží dospělou výšku o 9,5−13 cm u chlapců a o 9−9,8 cm u dívek.
V Česku byla léčba růstovým hormonem schválena v roce 2020. O její potřebě rozhoduje na základě tělesné výšky a růstové dynamiky dětský endokrinolog, který ji samozřejmě může doporučit i u jiných pacientů s RASopatií (tedy nejen v případech abnormální sekrece růstového hormonu a/nebo IGF-1). Jinak jsou ovšem děti s RASopatiemi pacienty interdisciplinárními.
Syndrom Noonanové se řadí mezi RASopatie působící poruchy růstu a srdeční potíže. Ročně se v Česku vyskytne u 40−100 živě narozených dětí. Mezi hlavní příznaky patří typická facies, retardace růstu a postižení srdce. K dispozici máme kvalitní doporučení pro diagnostiku a léčbu, proto je včasné rozpoznání dětí s RASopatií výchozím předpokladem pro další optimální péči. Léčba růstovým hormonem, která výrazně zlepšuje dospělou výšku, je u nás schválená od roku 2020.
(saz)
Zdroj: Lebl J., Koloušková S., Toni L. a kol. Syndrom Noonanové a další RASopatie: etiologie, diagnostika a terapie. Česko-slovenská pediatrie 2020; 75 (4): 219−226.
