Arteriální hypertenze a diabetes mellitus (DM) jsou dvě velmi časté klinické situace. Prevalence hypertenze je u osob s diabetes mellitus 2. typu 70–80 %. Cílový krevní tlak je asi 130/80 mm Hg. Základem farmakologické léčby hypertenze u diabetu jsou blokátory systému renin -⁠ angiotenzin (ACE inhibitory, AT1 blokátory), které snižují kardiovaskulární (KV) riziko a zpomalují progresi renálního poškození. Ve většině případů (asi 80–90 %) je však nutné u diabetiků s hypertenzí podávat kombinační terapii. Výhodná je dvojkombinace blokátorů RAS s blokátory kalciových kanálů (BKK). Diuretika jsou vhodná do trojkombinace. U těžších forem hypertenze se osvědčuje malá dávka spironolaktonu. Farmakologická léčba by měla být komplexní a měla by zahrnovat kromě hypertenze i intervenci všech dalších rizikových faktorů (RF) včetně redukce BMI u obezity. Zdá se, že TK mohou snižovat i některá nová antidiabetika (zejména glifloziny).

Při dentálních extrakcích u hemofiliků je nezbytná spolupráce operatéra, který musí mít s těmito pacienty zkušenost a musí používat co nejšetrnější postup ke snížení rizika krvácení, a hematologa, který vede přípravu pacienta k operaci a postupuje podle zavedených pravidel substituce u těchto pacientů.

Domácí parenterální terapie v současnosti zastává důležitou úlohu v léčbě a prevenci malnutrice u specifických skupin pacientů. Evropská společnost pro parenterální a enterální výživu (ESPEN) v roce 2020 publikovala aktualizované doporučené postupy pro domácí parenterální terapii na základě aktuálních důkazů a doporučení expertů.

Antagonisté beta-adrenergních receptorů se v současnosti široce využívají jako účinná antihypertenziva. Řada předchozích studií potvrdila jejich kardioprotektivní efekt. Betaxolol patří mezi vysoce selektivní blokátory beta1-adrenergních receptorů a jeho předností jsou příznivé farmakologické vlastnosti i klinické účinky potvrzené studiemi.

Onemocnění primární plicní hypertenzí je asociováno s nepříznivou prognózou. Pro zlepšení vyhlídek nemocných je proto nutností časná diagnostika onemocnění a nasazení specifické terapie. Cenným screeningovým nástrojem se přitom může v blízké budoucnosti stát virtuální echokardiografie, jež v publikovaných studiích prokazuje dobré výsledky.

Na 23. pražských hematologických dnech uspořádala 20. ledna 2023 společnost Abbvie sympozium věnované aktuálním postupům v terapii chronické lymfocytární leukémie (CLL).

Axonální poškození představuje pravděpodobně patologický korelát pro ireverzibilní neurologický deficit u pacientů s roztroušenou sklerózou (RS). Axonální poškození bývá přítomno i v nejranějších stadiích choroby.

Po pětiletém sledování pacientů v rámci studie „Tube Versus Trabeculectomy“ (TVT) se ukázalo, že drénovací operace s implantací shuntu má vyšší úspěšnost než trabekulektomie s mitomycinem C.

V současné době je odhadováno, že 10–15 % párů je neplodných a zhruba 50 % infertility je zapříčiněno mužskými faktory. U 6–10 % infertilních mužů je příčinou neplodnosti tzv. nonobstruktivní azoospermie (NOA), charakterizovaná nepřítomností spermatu v důsledku nedostatečné nebo chybějící spermatogeneze.

Vztah mezi nespecifickými střevními záněty (IBD) a výživou je velmi důležitý, ať už se jedná o nutriční status pacientů, nutriční léčbu jako podpůrnou metodu základní léčby, nebo imunomodulaci cíleně navozenou specifickou výživou. Nutriční terapie je u IBD prováděna buď enterální (p. o. / NGS), nebo parenterální cestou.

Novou možností, která rozšiřuje naše armamentarium léčby difuzního velkobuněčného B lymfomu (DLBCL), je epkoritamab −⁠ bispecifická IgG1 protilátka proti antigenům CD3 a CD20. V září 2024 byl prezentován na jednom ze sympozií v rámci III. českého hematologického a transfuziologického sjezdu, z něhož nabízíme stručný sestřih. Mimo jiné v něm naleznete odpovědi na otázky, jak při léčbě snížit riziko vzniku syndromu z uvolnění cytokinů (CRS), jak postupovat při step-up dávkování i proč je možné tuto látku jako jedinou svého druhu podat subkutánně.

Cílem článku je prezentovat současné pohledy na problematiku obstrukce dolních močových cest (DMC) u mužů na podkladě benigní hyperplazie prostaty (benign prostatic hyperplasia –⁠ BPH) u pacientů v konečném stadiu renálního onemocnění (end stage renal disease –⁠ ESRD, nebo také end stage kidney disease –⁠ ESKD). Dysfunkce DMC u pacientů s ESRD jsou v české, ale i ve světové literatuře zmiňovány jen okrajově. Přitom v některých ohledech jsou zde výrazné odlišnosti od běžné populace s konsekvencemi pro diagnosticko-terapeutický postup.

Alergická rinitida je časté chronické respirační onemocnění charakterizované převážně nosními a očními symptomy (kýchání, vodnatý výtok z nosu, zduření nosní sliznice, svědění nosu a očí, slzení, zarudnutí očí). Uvedené příznaky nejsou život ohrožující, ale významně snižují jeho kvalitu. K léčbě alergické rinitidy a konjunktivitidy se v současnosti doporučují jako lék 1. volby orální antihistaminika 2. generace (SGAH) a intranazální steroidy, které zmírňují průběh tohoto onemocnění.

O tekuté biopsii se v onkologii hovoří již několik desetiletí. Jak se blížíme od konferenčních abstraktů k jejímu reálnému využití v klinické praxi, popisují nová doporučení Evropské společnosti pro klinickou onkologii (ESMO) pro vyšetření cirkulující nádorové DNA z periferní krve.

Závislost na opioidních analgetikách na předpis je závažným problémem, jehož prevalence neustále narůstá. Jednoznačný symptom zneužívání či závislosti na lécích neexistuje, a je proto nutné tuto diagnózu stanovit delším pozorováním. Mezi rizikové pacienty patří pacienti mladší a s psychiatrickými komorbiditami.