Nedostatek jódu je nejčastější příčinou mentální retardace na světě, ačkoli mu lze velmi snadno předcházet. Nejlepší a nejefektivnější cesta plošné suplementace jódu je jodace kuchyňské soli (universal salt iodization – USI).
Nedostatek jódu je nejčastější příčinou mentální retardace na světě, ačkoli mu lze velmi snadno předcházet. Nejlepší a nejefektivnější cesta plošné suplementace jódu je jodace kuchyňské soli (universal salt iodization – USI). Bohužel s postupujícím trendem omezovat solení v populaci na minimum z důvodu negativních účinků na kardiovaskulární systém narůstá potřeba mít fungující kontrolní systém, který bude sledovat příjem jódu v populaci a včas regulovat množství jódu přidávaného do kuchyňské soli.
Jód byl poprvé izolován při zpracovávání střelného prachu v 18. století v Řecku. Většina jódu na Zemi se nachází v oceánech, půda je na jód naopak chudá. U lidí i u zvířat to způsobuje trvalý nedostatek jódu v potravě. Odhaduje se, že celosvětově je riziku vzniku nemocí z nedostatku jódu (iodine deficiency disorders – IDD) ohroženo 1,6 miliardy lidí ve 130 zemích světa. V minulosti bylo vyzkoušeno několik způsobů, jak plošně dodávat populaci dostatek jódu (jodace chleba, vody, cukru nebo oleje). Nakonec se ale jako nejvýhodnější ukázala jodace kuchyňské soli, kterou v roce 1993 WHO a UNICEF doporučily jako hlavní strategii eliminace IDD. Od té doby svět ušel značný kus cesty a státy, ve kterých je jodovaná sůl dostupná, již IDD téměř neznají. Bohužel, stále existují oblasti, kde tomu tak není.
IDD je pojem zahrnující všechna onemocnění, která jsou způsobena nedostatkem jódu a která mohou být přísunem jódu odstraněna. Jsou spojeny hlavně s vývojem mozku u dětí, u kterých při nedostatku jódu dochází k poklesu IQ. Patří sem potraty, porody mrtvých plodů, kongenitální anomálie, kretenismus, novorozenecká struma, mentální retardace, hypotyreóza, opožděný fyzický vývoj. Podle dat WHO je příjem jódu nedostatečný u 31,5 % (264 miliónů) školních dětí a 30,6 % (2 000 miliónů) dospělých. Nejvíce z nich žije v jihovýchodní Asii.
Jodovaná sůl byla poprvé představena ve Švýcarsku a USA ve 20. letech 20. století. Po dobrých zkušenostech se v roce 1941 přidal Nový Zéland a posléze i většina Evropy. Klíčem k úspěšné USI je několik faktorů – politická vůle, podrobný plán realizace, komunikace s výrobci a distributory, edukace konzumentů, ekonomické aspekty, kontrola množství jódu v soli, sledování hladin jódu v populaci. Funguje-li systém jodace soli správně, není nutné jód dále suplementovat ani během těhotenství a laktace.
Suplementace jódu perorálně byla zvažována v oblastech, kde se nepodařilo dosáhnout plošné jodace kuchyňské soli. Doporučená dávka je 250 µg denně.
Ačkoliv se v rozpoznávání a prevenci IDD v poslední době hodně změnilo, stále ještě je nutno udělat mnoho práce. Národní týmy věnující se IDD často příliš nefungují a nezajišťují potřebnou komunikaci mezi poskytovateli zdravotní péče, experty, producenty soli a svazy spotřebitelů. Největší slabinou je pomalý vývoj efektivního systému monitorování hladin jódu v populaci.
(epa)
Zdroj: Azizi F. Iodine Deficiency Disorders: Silent Pandemic. Thyroid International 4/2009. Dostupné z www.thyrolink.com.
