„Kam kráčíš, česká onkologie?“

Souhrn

Pod tímto názvem se konal 25. června 2025 kulatý stůl, který organizovala Asociace inovativního farmaceutického průmyslu (AIFP) ve spolupráci s Medical Tribune. Cílem setkání bylo diskutovat o budoucnosti onkologické péče v České republice, plánování kapacit a hodnocení dostupnosti a kvality péče. To se jeví jako velmi důležité kvůli výrazně rostoucímu počtu léčených onkologických pacientů.

Redakčně zpracovala Jindra Moravcová 

Jak v úvodní přednášce zmínil prof. RNDr. Ladislav Dušek, Ph.D. (ÚZIS ČR), české zdravotnictví bude v brzké době čelit demografické katarzi: „Čeká nás období, kdy do důchodových let doputují tzv. Husákovy děti. V době, kdy tu bude největší množství seniorů za celou historii naší populace (počet naroste více než dvaapůlkrát), bude tu zároveň nejméně lidí, kteří budou chodit do práce, a nejméně lidí, kteří budou k dispozici, aby se o seniorskou skupinu starali a platili daně.“

Medicína prodlužuje střední dobu dožití, umožňuje přežít čím dál vyšším věkovým skupinám a ty směřují k polymorbiditě a také ke zhoubným nádorům. Onkologie se tedy musí připravit na masivní nárůst kapacit, které budou u pa­cientů v seniorském věku potřeba. Počty onkologických onemocnění rostou, prevalence tempem 27 % za 10 let. Nárůst ale bude spíše větší, protože populace bude starší (Obr. 1 a 2).

Onkologická péče je v ČR na velmi vysoké úrovni, což dokládají dlouhodobě se zlepšující výsledky přežití pacientů, v tomto předbíháme i velmi vyspělé státy. Jako problém se ale jeví nedostatečná dostupnost a koordinace onkologické péče v některých regionech. „Největší průšvih není v nedostupnosti péče, ale v tom, že spousta nádorů je zachytávána velmi pozdě, procenta jsou velmi vysoká (Obr. 3). Přitom na řadu onemocnění běží screeningové programy, kterých se dlouhodobě neúčastní podstatná část populace, což je velmi špatně. Například při probíhajícím screeningu nádorů prsu je každoročně zachytáváno 1200 až 1600 nádorů ve stadiu 3+,“ konstatuje dále prof. Dušek.

Včasný záchyt onemocnění bude prioritou

V léčbě onkologických onemocnění sehrává velmi podstatnou roli čas, aby se zabránilo rozvoji nádorů do obtížně léčitelných či neléčitelných stadií a meta­stazování do jiných orgánů. „Když zabráníme velkému množství nádorů, aby vznikly, nebo je aspoň zachytíme včas, můžeme tou demografickou katarzí projít i s dost čistým štítem. Ztrácíme lidské životy a miliardy korun na něčem, co bychom vůbec nemuseli,“ říká prof. Dušek. V české onkologii je tedy potřeba udělat co nejvíce pro včasný záchyt onemocnění a začít péči plošně organizovat a koordinovat. Tak, aby se zkrátily doby, které uplynou od diagnózy k podrobným vyšetřením a léčbě.

Realita je ovšem v současnosti taková, že (v případě komplikovanějších diagnóz, jako je například karcinom plic) se pacient od prvního záchytu onemocnění dostane k adekvátní léčbě až po několika měsících, není výjimkou, že např. na vyšetření CT čeká pacient tři měsíce, trvá mnoho týdnů, než se dostane k multidisciplinárnímu týmu (pokud se k němu dostane), a cesta k léčbě zabere skoro 10 měsíců. Ideální stav by byl, kdyby se právě třeba v případě karcinomu plic podařilo tuto dobu zkrátit na maximálně osm týdnů (Obr. 4).

Se zdravotní péčí pomohou koordinátoři

Současná síť KOC prochází reakreditacemi na další pětileté období a nově by v nich měly pracovat i týmy koordinátorů, jejichž náplní práce je sladit spolupráci jednotlivých pracovišť tak, aby se zkrátila cesta pacienta systémem terapie od diagnózy přes vyšetření až k léčbě na co nejkratší dobu. Počítá s tím nová koncepce onkologické péče, kterou představil RNDr. Marian Rybář z Minis­terstva zdravotnictví: „Koordi­nátor bude základním bodem péče, který by zdravotnictví mohl zlepšit. Ve chvíli, kdy je třeba jednat opravdu rychle, protáhne koordinátor pacienta systémem tak, aby na sebe navazovala vyšetření.“ Koncepce si od koordinátorů slibuje podstatné zkrácení čekacích lhůt. „Pacient s karcinomem plic nemůže čekat tři měsíce na vyšetření, to je ne­etické. Pokud je někde zařízení, které má významně kratší čekací lhůtu, je KOC povinen urychlit průchod pacienta systémem a objednat termín u tohoto rychleji dostupného poskytovatele,“ dodává Marian Rybář.

Ministerstvo zdravotnictví si od zavedení koordinátorů zdravotní péče slibuje větší úspěšnost v léčbě onkologických pacientů i úspory ve zdravotnictví. Jak totiž upozornil prof. Ladislav Dušek, léčba nádorů zachycených ve třetím nebo čtvrtém stadiu stojí systém podstatně více peněz než nádorů zachycených v raném stadiu.

„Jsem rád za ten nápad, ušetří to spou­stu času lékařům,“ vyjádřil se k fun­kci koordinátorů doc. Milan Vošmik (Klinika onkologie a radioterapie FN Hradec Králové). Vznik této pracovní pozice kvituje i Michaela Tůmová z pacientské organizace Hlas pacientů: „Koordinátor je v českém zdravotnictví hodně potřeba a je nutné lidem pořád opakovat, že když se včas dostanou k diagnóze a léčbě, bude jejich život diametrálně odlišný.“

V některých nemocnicích již koordinátoři péče fungují, např. ve středočeské Nemocnici Na Pleši. „My už zkušenost s koordinátory péče máme několik let a dnes si nedokážu představit, že bychom takový support neměli. Administrativní zajištění, objednání vyšetření, zavedení do systémů – to všechno funguje dobře a je to urychlení práce,“ popsala zkušenost prim. MUDr. Kateřina Jirsová, lékařka z onkologického oddělení Nemocnice Na Pleši. 

Dostupnost a organizace onkologické péče

Kulatý stůl se zabýval také tím, jak zajistit, aby byla onkologická péče dostupná pro všechny pacienty, kteří ji potřebují, jak je onkologická péče organizovaná a jak by mohla být efektivnější.

Organizace onkologické péče v ČR je založena na 15 komplexních onkologických centrech (KOC) a několika regionálních onkologických centrech (ROC), jejich dostupnost a organizace péče se liší v jednotlivých regionech. V některých krajích fungují KOC a jeho detašovaná pracoviště, na nichž je možné poskytovat všechny prvky centrové léčby, v jiných krajích fungují zároveň KOC a ROC, v ROC je ovšem centrová léčba podávaná pouze ve velmi omezeném rozsahu a jen v některých z nich. V Ústeckém a Plzeň­ském kraji fungují jenom samostatná KOC, která musí poskytnout péči vysokému počtu pa­cientů. A pak jsou tu kraje Středočeský a Karlovarský, kde KOC nejsou vůbec a fungují v nich jenom ROC (v Karlovarském kraji nicméně probíhají intenzivní jednání o vzniku KOC).

„Máme tendenci se velmi chlubit centralizací péče, která je luxusní. Horší je to ovšem s dostupností primární onkologické péče. V některých krajích je primární onkologická péče zahajována mimo KOC ve velmi vysokém procentu,“ uvedl k tématu prof. Dušek, „a to i u těch pacientů, kteří by mohli na základě posouzení odborníků z KOC z centrové léčby výrazně benefitovat.“ Prof. Dušek následně poukázal na další slabiny současné organizace péče: „Spousta pacientů migruje za centrovou léčbou mezi regiony, včetně těch s vážnými nádory. Může to být ukazatelem toho, že některá KOC ne úplně dobře pokrývají péči ve svém regionu. Ne úplně dobře také probíhá předávání pacientů do dispenzární péče praktickým lékařům, řada pacientů chodí na kontroly na specializovaná pracoviště. Mnoho KOC je přeplněno a dá se říci, že jejich kapacity jsou na hranici možností. Je potřeba to řešit, teď při stávající reakreditaci je to poslední šance.“

V diskusi o tématu dostupnosti a organizace byla probírána otázka týkající se správného nastavení míry centralizace a decentralizace léčby tak, aby byla udržena kvalita a dostupnost (Obr. 5). Bylo poukázáno na potřebu nastavit v regionech spolupráci, která bude efektivní a která bude počítat také s ostatními pracovišti, jež by mohla poskytovat léčbu dosud centrovou. Tato spolupráce v mnohých regionech již funguje nebo začíná. Z dotazníkového šetření (podrobnější výsledky: https://www.linkos.cz/files/pro_odborniky/o-cos/zapisy/2025/Dotaznik-ROC-2-2025.pdf,  viz též přiložený QR kód) mezi zástupci regionálních onkologických center (ROC) z listopadu loňského roku, které proběhlo za laskavé podpory České onkologické společnosti ČLS JEP, pa­cientské organizace Hlas onkologických pacientů a AIFP, se do projektu delegované preskripce zapojilo již 70 procent res­pondentů a více než 90 procent z nich by uvítalo rozšíření o další léčivé přípravky. Všichni oslovení se zároveň shodli, že tento přístup má pro pacienty jednoznačný přínos – zejména pokud jde o lepší dostupnost léčby v místě bydliště.

Z diskuse potom vyplynul jednoznačný závěr podpořený všemi účastníky – aby mohla spolupráce dobře fungovat, neobejde se bez dobré komunikace a informačního systému, sdílení dat a delegované preskripce.