Plicní hypertenze – syndrom mnoha tváří – vyžaduje přesnou diagnostiku a specializovanou léčbu
Plicní hypertenze představuje závažný syndrom se značnou morbiditou a mortalitou, jehož příčiny bývají poměrně různorodé – od onemocnění levého srdce až po vzácné formy, jako je plicní arteriální či tromboembolická hypertenze. Včasné rozpoznání a správná klasifikace jsou klíčem k přesně zacílené terapii a zlepšení prognózy těchto pacientů, přičemž rozhodující roli hrají specializovaná centra s multidisciplinární péčí. Interdisciplinární spolupráce je také podporována a akcelerována skrze projekt na portálu www.iplicnihypertenze.online.
Inzerce
Úvod
Plicní hypertenze je syndrom charakterizovaný zvýšením krevního tlaku (TK) v plicnici. Postihuje zhruba 1 % dospělé populace, ve věku nad 60 let je výskyt častější. Většina případů (95 %) souvisí s onemocněním levého srdce a plic. Asi 1 % plicních hypertenzí představuje plicní arteriální hypertenze (PAH), zhruba 4 % jsou způsobena chronickou tromboembolickou plicní hypertenzí (CTEPH).
Hemodynamicky je plicní hypertenze definována zvýšením středního tlaku v plicnici na > 20 mmHg.
Klasifikace
Klinická klasifikace třídí plicní hypertenze do 5 základních skupin:
- Plicní arteriální hypertenze – PAH (skupina 1)
- Plicní hypertenze asociovaná s onemocněním levého srdce (skupina 2)
- Plicní hypertenze asociovaná s plicními onemocněními a/nebo s hypoxémii (skupina 3)
- Plicní hypertenze asociovaná s obstrukci plicních tepen (skupina 4)
- Plicní hypertenze z neznámých příčin a/nebo s multifaktoriálním mechanismem vzniku (skupina 5)
Screening a diagnostika
Při diferenciální diagnostice plicní hypertenze se v případě symptomů suspektních z hlediska jejího výskytu (dušnost, únavnost, nevýkonnost) a při střední nebo vysoké echokardiografické pravděpodobnosti její přítomnosti snažíme odlišit v populaci časté příčiny plicní hypertenze (při onemocnění levého srdce a plic) a dospět k možné diagnóze vzácnějších forem (CTEPH a PAH), které vyžadují definitivní diagnostiku a specifickou léčbu ve specializovaném centru.
Vzhledem k často pozdní diagnostice je v některých situacích indikovaný screening PAH (pomocí echokardiografie): u nemocných se systémovou sklerodermií každý rok, dále u prvostupňových příbuzných nemocných s PAH, před transplantací jater, u nemocných s HIV v případě přítomnosti symptomů vzbuzujících podezření na plicní hypertenzi a u pacientů po korekci zkratové srdeční vady.
Screening CTEPH (pomocí plicní scintigrafie a echokardiografie) je indikovaný: u nemocných, u nichž po 3–6 měsících po plicní embolii přetrvává nebo se nově objeví dušnost, nevýkonnost, únava; dále 3–6 měsíců po plicní embolii u asymptomatických nemocných, u nichž jsou přítomné rizikové faktory vzniku CTEPH.
Inzerce
Terapie
V léčbě PAH dominuje farmakoterapie. Nemocní s pozitivním vazodilatačním testem jsou indikovaní k léčbě vysokými dávkami blokátorů kalciových kanálů. V případě negativního testu (většina nemocných) je indikovaná farmakoterapie prostanoidy a agonisty prostacyklinových receptorů, antagonisty endotelinových receptorů, inhibitory fosfodiesterázy 5, stimulátory solubilní guanylátcyklázy a inhibitory signální cesty aktivinu (iniciální kombinační léčba podle rizikového profilu, opakovaná reevaluace během sledování a adekvátní modifikace léčby).
U pacientů s plicní hypertenzí asociovanou se srdečními a plicními onemocněními se zvláštní pozornost soustředí na jedince se závažnou prekapilární komponentou, respektive těžkou plicní hypertenzí (plicní cévní rezistence > 5 Woodových jednotek). U těchto nemocných, kteří se klinicky manifestují významnou hypoxémií, opakovanými epizodami pravostranné kardiální dekompenzace a echokardiografickým nálezem dilatované a dysfunkční pravé komory, je nezbytné vyloučit možnou koincidující příčinu prekapilární plicní hypertenze. Pokud se taková příčina neprokáže, mají být konzultováni se specializovanými centry pro plicní hypertenzi s otázkou individualizované terapeutické intervence.
V případě CTEPH je indikovaná doživotní antikoagulační léčba. O dalším postupu rozhoduje operabilita. U operabilních pacientů se provádí plicní endarterektomie (PEA). U neoperabilních a u nemocných s reziduální plicní hypertenzí po PEA je indikovaná balónková plicní angioplastika (BPA) a/nebo farmakoterapie.
Specializovaná centra
Péče o pacienty se vzácnějšími formami plicní hypertenze (zejména PAH a CTEPH) je soustředěna do specializovaných center. V Česku existují 3 centra pro léčbu PAH (ve Všeobecné fakultní nemocnici v Praze, v pražském IKEM a ve Fakultní nemocnici Olomouc). Veškerá léčba CTEPH je potom soustředěna do Kardiocentra VFN v Praze.
Další podrobnosti o diagnostice a léčbě plicní hypertenze stejně jako aktuality v této oblasti lze nalézt na odkazech:
www.iplicnihypertenze.online
https://x.com/iplichypertenze
prof. MUDr. Pavel Jansa, Ph.D.
Centrum pro plicní hypertenzi, 2. interní klinika – klinika kardiologie a angiologie 1. LF UK a VFN v Praze
Inzerce
Líbil se Vám článek? Rádi byste se k němu vyjádřili? Napište nám − Vaše názory a postřehy nás zajímají. Zveřejňovat je nebudeme, ale rádi Vám na ně odpovíme.
Štítky
Interní lékařství Praktické lékařství pro dospěléKongresy
Odborné události ze světa medicíny
25. 11.
Všechny kongresy
Nejčtenější tento týden
- Nestárnoucí mozky, cizí jazyky, hadí jedy a Napoleonova armáda – „jednohubky“ z výzkumu 2025/37
- Postmenopauza není jen o návalech... aneb jak řešit vulvovaginální potíže pacientek
- Američtí chirurgové umírají na onkologická onemocnění častěji než ostatní lékaři
- Umělá inteligence pomáhá využívat stávající léčiva pro nové diagnózy
- V čem tkví potenciál monovalentní protilátky u anti-NMDAR encefalitidy?
Mohlo by vás zajímat



