Psychosociální péče


Vyšlo v časopise: Klin Onkol 2015; 28(Supplementum 1): 64-65
Kategorie: Psychosociální péče

X. Psychosociální péče

X/295. Analýza výskytu burn-out syndromu u zdravotnických pracovníků onkologie

Polášková J.

Komplexní onkologické centrum, Krajská nemocnice T. Bati, Zlín

Východiska: Syndrom vyhoření je druh stresu, emocionální únavy, frustrace a vyčerpání, k nimž dochází v důsledku toho, že sled určitých událostí týkajících se vztahu, poslání, životního stylu nebo zaměstnání nepřinese očekávané výsledky při maximálním, mnohdy až extrémním nasazení jedince. Motivace lidí, kteří se rozhodnou pracovat v pomáhajících profesích, bývá velmi podobná –  chtějí pomáhat druhým lidem. Vstupují do profese s nadšením a horlivostí, bývají těmi nejaktivnějšími a nejobětavějšími pracovníky, mají hodně elánu a neutuchající energii. Postupně ale zjišťují, s jak velkým výkonovým i emočním nasazením musí počítat. Investice vkládané do práce převyšují zisk z ní a spojením velkých nároků s nízkým oceněním pak snadno dochází k syndromu vyhoření. Hlavní důvod, proč je důležité se této otázce věnovat, spočívá v tom, že důsledky psychického vyčerpání zdravotnických pracovníků ovlivňují negativně i pacienta. Cílem výzkumu bylo provést rozbor dat získaných od zdravotnických pracovníků Onkologického oddělení KNTB ve Zlíně a zjistit míru burn- out syndromu. Soubor a metody: Zkoumaný soubor tvořilo celkem 50 zdravotnických pracovníků. V případě tohoto výzkumného šetření to byli lékaři a střední zdravotnický personál čtyř stanic Onkologického oddělení KNTB ve Zlíně. Ke zjištění míry burn- out syndromu byl použit standardizovaný dotazník BM –  psychického vyhoření autorů A. Pinesové a E. Aronsona. Výsledky: Výsledné hodnoty dotazníku BM –  psychického vyhoření –  se pohybovaly v celém souboru od 1,04 do 5,4. Střední hodnota BM celého souboru byla 2,94, což znamená, že skóre vyhoření u zdravotnických pracovníků onkologického oddělení je uspokojivé. Výsledky ukazují, že 21 zdravotnických pracovníků, tedy 42,0 %, dosáhlo uspokojivé hodnoty, skóre vyhoření 2– 3. Dobrý výsledek z hlediska psychologie zdraví, tedy hodnotu BM < 2, vykázalo 6 pracovníků, tj. 12,0 %. Naopak skóre BM v pásmu mezi 3 a 4 dosáhlo 19 respondentů, tj. 38,0 %, což představuje potenciální ohrožení syndromem vyhoření. Prokázaná přítomnost psychického vyčerpání, tedy hodnoty BM mezi 4 a 5, byla registrována u 2 respondentů, tj. 4,0 %. V tomto případě by měli respondenti vyhledat odbornou pomoc. Havarijním signálem je skóre BM > 5, kterého dosáhli 2 respondenti, tj. 4,0 %. Jde o nejzávažnější stav vyhoření, který vyžaduje zásah klinického psychologa či terapeuta. Závěr: Cílem této práce bylo upozornit na skupinu zdravotnických pracovníků, kteří jsou ohroženi burn- out syndromem, prezentovat statistická zjištění a zvýšit povědomí o tomto psychologickém a medicínském problému. Výzkum ukázal, že syndrom vyhoření je stále aktuální, a proto je důležité jej včas diagnostikovat a hlavně tomuto jevu účinně předcházet. Výsledky výzkumu byly sděleny vedoucím pracovníkům oddělení, kde výzkum probíhal. Závěrem je nutno zdůraznit, že zaměřit se na prevenci burn- out syndromu je to nejdůležitější, co pro zdravotnické pracovníky můžeme v tomto směru udělat.

X/296. Specifika sdělování diagnózy či prognózy onkologického pacienta z pohledu psychologa

Romaňáková M., Šutorová V., Kryšková L.

Úsek klinické psychologie, MOÚ, Brno

Východiska: Příspěvek vychází z letité praxe s onkologickými pacienty, z dynamiky jejich prožívání nemoci, a to často v závislosti na sdělení informací podávaných odborníky, vědomí si toho, že sdělením lze podporovat jak sanogenezi, tak i patogenezi, a to v závislosti na způsobu, načasování a přístupu k pacientovi. Dovednost sdělení základních informací týkajících se nemoci, léčby či prognózy doprovází jak pacienta, tak i odborníka celou dobu nemoci a netýká se pouze přechodu z paliativní léčby do paliativní péče. Proto se jeví zcela zásadním se tímto tématem zabývat. V minulosti našich pacientů objevujeme úzkostné prožívání spojené místy až s neschopností se k tématu co jenom přiblížit, těžkosti jim dělají reklamy na výživové preparáty uváděné ve sdělovacích prostředcích či na billboardech nebo situace, kdy se ve zprávách objeví téma o úmrtí někoho známého z důvodu onkologického onemocnění. Kdokoliv z nás, je‑li odeslán na vyšetření, reaguje v případě, že je vyjádřena suspekce z onkologického problému, rovněž staženě, vyděšeně, úzkostně, depresivně. Po oznámení diagnózy opadne jakákoliv naděje v to, že by se snad mohlo jednat o cokoliv jiného. Dostáváme se do rukou odborníků, kteří se v první řadě snaží zachránit naše tělo. Pochopitelně se snaží nepříjemné sdělení podat co nejlépe, avšak jak přistoupit ke sdělení něčeho –  pro lékaře –  tak jasného a jednoznačného způsobem, který by pacienta nerozhodil natolik, že informaci přijme a bude dále s námi spolupracovat, zůstane partnerem odpovědným za léčbu či uzdravení, bude akceptovat nutnou zátěž, přijme rozhodnutí lékaře a zadaptuje se. Cíl: Cílem sdělení je nabídnout praktické informace týkající se zásad, které jsou při sdělování důležitých informací pro pacienta nezbytné, pochopení prožívání pacienta v souvislosti s pro něj nepříznivými či zcela zásadními tématy, představení toho, co pacient v takových situacích od lékaře očekává. Rovněž se snažíme objasnit důvod, pro který není reálné poskytnout konkrétní návod, jak dialog vést, a to kvůli odlišnosti osobnostní typologie, a tím taky odlišnosti zpracovávání informací jednotlivými pacienty. Nastíníme výhody spolupráce s psychologem pracujícím s onkologickými pacienty. Závěr: Tématu týkajícího se sdělování či dohodnutí rozhodujících postupů či změn v léčbě onkologického pacienta se nyní věnuje větší pozornost, přesto dovednost, jak se svými pacienty budeme zacházet, nehledejme v dobrých radách či konkrétních manuálech, které nabídnou, co v té či oné situaci máme použít, ale spíše v sebepoznání a zaměření se na porozumění, empatii a akceptaci individualit našich pacientů. Dílem se o to snaží i naše sdělení.

X/297. SYSTEMATICKÁ PSYCHOTERAPIE V ONKOLOGII. Kazuistická práce aplikovaného psychoanalytického přístupu. Psychosomatické faktory onkologické zátěže pacientky s rakovinou prsu. Podpora seberozvoje a samoregulace s cílem vyššího efektu léčebné terapie?

Šutorová V.

Úsek klinické psychologie, MOÚ, Brno

Východiska: Pro psychology ve zdravotnictví je nástrojem dlouhodobé péče o onkologického pacienta psychoterapeutická znalost teorie a praxe. Pacientům, kteří jsou motivováni uvěřit, že se spolupodílejí svým chováním na vlastním životě, je doporučována systematická psychoterapie. Vychází z předpokladu pravidelného potkávání se ve vztahu s terapeutem. Za okolnosti odvahy k autentickému poznávání sebe a vystavení se kritickému náhledu akutních i dlouhodobých zátěží může terapeut ovlivňovat pacientovu nespokojenost a účast na nemoci za okolnosti naučení klienta zacházet s osobními postoji. K těm pacient dochází porozuměním vlastním nepoznaným emočním zkušenostem a opakovaným neuvědomovaným vzorcům, na které je specifickými technikami upozorňován psychologem. Terapeut se znalostí aplikované psychoanalýzy uplatňuje teorie, ve kterých spoléhá na přítomnost nevědomých motivací klienta. Činí tak vytrvalou pozorností a neutralitou, uváděním do souvislostí historii osobnosti, její traumata a současný psychosomatický stav. Cíl: Účelem sdělení je na praktické kazuistické ukázce informovat o psychosomatických souvislostech pacientky s rakovinou prsu. Zpřístupnit především pacientům nahlédnutí do dostupného léčebného spojenectví namísto vyhledávání často nevědeckých alternativních metod léčby. Ukázat odborníkům z řad onkologie způsoby psychoterapeutického působení, které bere v potaz nejen orgánové léčení, ale i psychogenezi a které je ověřenou lékařskou metodou více než 200 let. Nebereme si ambici preferovat primární psychogenní příčinu nemoci, avšak jsme zastánci holistického pojetí modalit těla a duše a věříme ve vzájemné spolupůsobení dokonce i tak závažné a komplikované choroby, kterou je onkologické onemocnění. Zpřístupňujeme 10měsíční systematickou práci na duševním životě pacientky, její pokrok v terapii a v souvislosti s tím abreakci zátěžových traumatických témat a nastolení větší vnitřní spokojenosti a rovnováhy. Klademe si ambici přisuzovat vnitřní rovnováze lepší vývoj choroby na podkladě posílení imunitního systému než u pacientů pokračujících v zajetých patogenních psychických vzorcích chování a přebývání v chronickém stresu. Závěr: Přednáška nabízí znalost v oblasti celostní medicíny, možnosti psychoterapeutického ovlivňování psychosomatických faktorů onkologické zátěže u pacientky s rakovinou prsu. Seznamuje s technikami psychoanalyticky orientované školy při práci na zvědomování neuvědomovaných podílů psychické zátěže mající svůj spolupodíl na nemoci. Kazuistika ukazuje na rozvoji osobnosti efekt psychoterapeutického ovlivnění.

X/301. Návrat do zaměstnání po onkologické nemoci

Slavíková Š.

Amelie, Praha

Amelie realizovala do roku 2015 dvouletý projekt s názvem Návrat do zaměstnání po onkologické nemoci. Projekt byl určen lidem v produktivním věku, kteří prošli onkologickou nemocí, zároveň žijí ve Středočeském kraji a mají invalidní důchod. V rámci projektu proběhly čtyři vzdělávací cykly, každý v délce 5 měsíců. Aktivitami projektu byly pracovně motivační diagnostika, vzdělávací kurzy, modelové pohovory u personalistů firem, nácvik pracovních dovedností, assessment centrum a pracovní praxe. Na podporu přijetí onkologicky nemocných zaměstnavatelem byl poskytován mzdový příspěvek na 6 měsíců. Projekt byl hrazený z prostředků Evropského sociálního fondu a byl pro všechny účastníky zdarma. Cílem projektu, který vychází z dlouholeté práce s klienty v Centrech Amelie v Praze, Rakovníku, Příbrami a Olomouci bylo pomoci onkologicky nemocným zmírnit potíže při návratu po nemoci zpět do zaměstnání a najít jim odpovídající zaměstnání dle jejich zdravotních omezení a profese. Cílem příspěvku je, aby si zdravotničtí pracovníci uvědomili, že není snadné se po onkologické léčbě vracet do zaměstnání, a vyvstává zde i řada otázek, se kterými nemocní budou konfrontovat zdravotnický personál. Do projektu se zapojilo 61 klientů, z toho pět mužů. Nejčastějšími diagnózami účastníků projektu byly rakovina prsu, rakovina vaječníků a dělohy a lymfomy. Projekt absolvovali lidé všech věkových skupin a s nejrůznějším dosaženým vzděláním, převažovalo věkové rozmezí 40– 55 let a středoškolské vzdělání. Z projektu se dají vyhodnotit tyto závěry o lidech vracejících se do práce po onkologické léčbě: a) Mívají problémy s větší únavností. Mohou odvádět pracovní výkon po kratší dobu, proto jsou pro ně vhodné částečné úvazky, kterých je velmi málo. b) Mohou se potýkat s různými handicapy dle typu onemocnění –  např. omezení hybnosti, lymfedémy či stomie. Tato omezení ale mnohdy nebrání normálnímu docházení do práce a pracoviště není třeba nijak upravovat. c) Trpí společenskou izolací, jako dlouhodobě nemocní ztrácí své kontakty, musí přerušit své koníčky, dlouhodobě chybí v práci. Důsledkem je snížené sebevědomí a sebehodnocení či depresivní stavy. d) Při hledání práce jsou váhaví a nerozhodní, hodně řeší, jak potenciálnímu zaměstnavateli oznámit, že mají invalidní důchod nebo s jakým onemocněním se léčili. Ze spolupráce se zaměstnavateli lze poznamenat toto: a) Mají obavy z častých absencí v práci nebo častých zdravotních kontrol. b) Mají obavy z toho, že nemoc a její případný návrat ovlivní tým. c) Panuje všeobecný strach z komunikace s člověkem po rakovině a ten se týká i personalistů.


Štítky
Dětská onkologie Chirurgie všeobecná Onkologie
Článek Editorial
Článek Sarkomy

Článek vyšel v časopise

Klinická onkologie

Číslo Supplementum 1

2015 Číslo Supplementum 1

Nejčtenější v tomto čísle

Tomuto tématu se dále věnují…


Kurzy

Zvyšte si kvalifikaci online z pohodlí domova

Krvácení v důsledku portální hypertenze při jaterní cirhóze – od pohledu záchranné služby až po závěrečný hepato-gastroenterologický pohled
nový kurz
Autoři: PhDr. Petr Jaššo, MBA, MUDr. Hynek Fiala, Ph.D., prof. MUDr. Radan Brůha, CSc., MUDr. Tomáš Fejfar, Ph.D., MUDr. David Astapenko, Ph.D., prof. MUDr. Vladimír Černý, Ph.D.

Rozšíření možností lokální terapie atopické dermatitidy v ordinaci praktického lékaře či alergologa
Autoři: MUDr. Nina Benáková, Ph.D.

Léčba bolesti v ordinaci praktického lékaře
Autoři: MUDr. PhDr. Zdeňka Nováková, Ph.D.

Revmatoidní artritida: včas a k cíli
Autoři: MUDr. Heřman Mann

Jistoty a nástrahy antikoagulační léčby aneb kardiolog - neurolog - farmakolog - nefrolog - právník diskutují
Autoři: doc. MUDr. Štěpán Havránek, Ph.D., prof. MUDr. Roman Herzig, Ph.D., doc. MUDr. Karel Urbánek, Ph.D., prim. MUDr. Jan Vachek, MUDr. et Mgr. Jolana Těšínová, Ph.D.

Všechny kurzy
Kurzy Doporučená témata Časopisy
Přihlášení
Zapomenuté heslo

Nemáte účet?  Registrujte se

Zapomenuté heslo

Zadejte e-mailovou adresu se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.

Přihlášení

Nemáte účet?  Registrujte se