Nádory nervového systému


Vyšlo v časopise: Klin Onkol 2015; 28(Supplementum 1): 131-134
Kategorie: Nádory nervového systému

XXIV. Nádory nervového systému

XXIV/264. Foudroyantní klinický průběh maligního melanomu u pacienta s diseminací do mozku při vrozené koagulopatii s deficitem koagulačního faktoru VII

Sova M.1, Duba M.1, Svoboda K.1, Neuman E.1, Smejkal P.2, Šprláková-Puková A.3, Křen L.4

1 Neurochirurgická klinika LF MU a FN Brno, 2 Oddělení klinické hematologie, FN Brno, Radiologická klinika LF MU a FN Brno, 4 Ústav patologie, LF MU a FN Brno

Východiska: Melanom je třetím nejčastějším maligním nádorem, který zakládá metastázy do centrálního nervového systému, ihned po karcinomu plic a prsu. Tyto metastázy jsou často příčinou úmrtí pacientů s melanomem, v literatuře se uvádí rozmezí mezi 10 a 40 % případů. Období mezi zjištěním primární dia­gnózy a rozvojem vzdálených metastáz se pohybuje v rozmezí týdnů až mnoha let. V kazuistice chceme referovat o mladém pacientovi, u něhož se první klinické příznaky projevily na podkladě hemoragické komplikace metastatického postižení CNS. Popis případu: 27letý, doposud zdravý muž byl přijat na neurologické oddělení pro rozvoj bolestí hlavy a fatické poruchy. CT vyšetření mozku prokázalo tři intraaxiální prokrvácené expanze, největší ve frontálním laloku vlevo subkortikálně. Naše pracoviště bylo konzultováno po dalších dvou dnech, kdy u pacienta došlo k hluboké poruše vědomí a rozvinul se syndrom temporálního konu vlevo. Z dokumentace bylo zjištěno, že pacient má vrozený deficit faktoru VII, s aktivitou mezi 14 a 20 %. Pacient byl urgentně přijat do péče, byla započata substituce faktoru VII preparátem NovoSeven, operačně evakuován objemný intracerebrální hematom a exstirpována suspektní metastáza frontálně vlevo. Neurologický stav pacienta se upravil ad integrum. I přes trvalou substituci faktoru VII dochází po pěti dnech k identické klinické progresi, s nárůstem prokrvácení ve frontálním laloku vpravo. Následuje druhá operace s evakuací hematomu a exstirpací druhé metastázy. Histologické vyšetření vzorku tkáně prokázalo dia­gnózu maligního melanomu. Vzhledem k věku a při absenci dalších metastáz při NMR vyšetření mozku cíleně exstirpována i třetí metastáza z oblasti caput ncl. caudati vpravo s výhledem zvážení bio­logické léčby. Po stabilizaci klinického stavu byl doplněn staging onemocnění s nálezem diseminace procesu v plicích, mediastinu, játrech. Primární origo nenalezeno. Za 10 dnů od poslední operace pacient opět upadl do bezvědomí. Na CT mozku byly zjištěny dva nové intracerebrální hematomy. Poté již indikován paliativní postup. Pacient zemřel po 26 dnech od prvního klinického projevu onemocnění. Závěr: V diferenciální dia­gnostice prokrvácených, vícečetných ložiskových lézí mozku je vždy nutné zvažovat možnost diseminace maligního melanomu. U pacienta, vzhledem k vrozené koagulopatii, byly hemoragické komplikace příčinou těžkého a rychlého průběhu onemocnění. Neznalost stadia základního onemocnění a možnost směřovat pacienta k bio­logické terapii nás nutila k aktivnímu chirurgickému přístupu, který, jak se ukázalo později, již neměl pro pacienta benefit.

XXIV/311. Akutní hydrocefalus jako první manifestace mnohočetných metastáz mozku.význam multioborové spolupráce – kazuistika

Vybíhal V.1, Slámová R.2, Beranová Nezvalová V.2, Hanoun G.1, Fadrus P.1

1 Neurochirurgická klinika LF MU a FN Brno, 2 Hospic sv. Alžběty, Brno

Východiska: Mozkové metastázy jsou nejčastější intrakraniální malignitou a vyskytují se až u 20–40 % dospělých pacientů s maligním onemocněním. Jejich incidence se zvyšuje díky pokroku v dia­gnostice, zlepšení dostupnosti zobrazovacích metod a vyššímu efektu systémové léčby nádorových onemocnění vedoucí k vyššímu výskytu metastáz mimo primární lokalitu. Primárním zdrojem je nejčastěji karcinom plic, prsu, ledviny, maligní melanom a kolorektální karcinom. Akutní hydrocefalus může pacienty ohrozit bezprostředně na životě. Chirurgickým řešením hydrocefalu můžeme získat více času k dia­gnostice a případnému zahájení léčby. Popis případu: 48letá pacientka byla přijata k hospitalizaci na Neurochirurgickou kliniku FN Brno s týdenní anamnézou bolestí hlavy a nálezem akutního hydrocefalu na výpočetní tomografii mozku. Pro podezření na uzávěr Sylviova mokovodu byla provedena magnetická rezonance s nálezem miliárního metastatického rozsevu s dominantním postižením celého mozečku. Pro podezření na hemoblastózu byla provedena sternální punkce, která byla ale nevýtěžná. Pro zhoršení klinického stavu pacientky byla provedena trvalá drenáž mozkomíšního moku a současně bio­psie. Histologický rozbor potvrdil dia­gnózu metastatického postižení mozku, jehož origem byl karcinom prsu. Vzhledem ke klinickému stavu pacientky, který rychle progredoval, bylo již za hospitalizace na Neurochirurgické klinice rozhodnuto o paliativní terapii pacientky. Závažná situace byla diskutována s pacientkou a její rodinou za spolupráce s lékaři Hospice sv. Alžběty v Brně, kam byla pacientka předána k další terapii. Vše bylo komplikováno tím, že se jednalo o pacientku, která přišla ve zcela dobrém stavu k hospitalizaci těsně po vánočních svátcích pouze s mírnou bolestí hlavy a za týden její stav progredoval do somnolence, poruchy řeči, organického psychosyndromu. Informace, že se jedná již o nevyléčitelné onemocnění, byla pro pacientku a rodinu zcela nečekaná. Aktuální stav pacientky a plán další terapie byl opakovaně konzultován s pacientkou a její rodinou. O vedených rozhovorech byli podrobně informování lékaři Hospice sv. Alžběty, kteří dále s pacientkou a rodinou situaci a plán další terapie diskutovali. Závěr: Náhle zjištěné a rychle progredující nevyléčitelné onemocnění představuje nesmírnou zátěž pro pacienta a jeho rodinu ztíženou časovým faktorem. Započetí paliativní terapie v samém začátku a mezioborová spolupráce je nezbytná v péči o pacienty s nevyléčitelným onemocněním.

XXIV/336. Chirurgická terapie mozkových metastáz

Vybíhal V.1, Hanoun G.1, Fadrus P.1, Šprláková-Puková A.2, Křen L.3, Šána J.4

1 Neurochirurgická klinika LF MU a FN Brno, 2 Radiologická klinika LF MU a FN Brno, 3 Ústav patologie, LF MU a FN Brno, 4 CEITEC – Středoevropský technologický institut, MU, Brno

Východiska: V důsledku pokroku v dia­gnostice a terapii nádorových onemocnění dochází k prodloužení přežití pacientů a nárůstu výskytu metastáz mimo primární lokalitu tumoru. Mozkové metastázy se vyskytují až u 20–40 % dospělých pacientů s maligním onemocněním, v sekčních materiálech se udává podíl až v 50 %. Terapie pacientů s mozkovými metastázami je multidisciplinární. Cíl: Součástí terapie mozkových metastáz je chirurgická resekce. Doporučována je u pacientů se solitárními mozkovými metastázami v přístupné lokalizaci, zejména v případě většího nádoru působícího výrazně tlakem na své okolí nebo způsobujícího obstrukční hydrocefalus. Preferována je u pacientů v celkově dobrém stavu. Postup u pacientů s vícečetnými metastázami je kontroverzní. Chirurgická terapie je zvažována také v případě kontrolovaného extrakraniálního onemocnění nebo u pacientů s radiorezistentním primárním nádorem. Výhodou resekce je provedení histologické, popř. molekulární dia­gnostiky, bezprostřední zlepšení intrakraniálních poměrů a redukce antiedémové terapie. Resekce mozkových metastáz se provádí standardně za použití operačního mikroskopu s řádným předoperačním plánováním výkonu na základě vyšetření magnetickou rezonancí. V indikovaných případech jsou standardní sekvence doplněny o funkční magnetickou rezonanci nebo o zobrazení tenzorů difuze. Využívána bývá také intraoperační elektrofyziologie k monitraci důležitých struktur nebo peroperační zobrazovací metody, např. ultrazvuk. Morbidita resekčních výkonů je nízká. Závěr: Chirurgická terapie je nedílnou součástí léčby u pacientů s metastatickým postižením mozku. Současný vývoj umožňuje aktivnější přístup a bezpečnější provedení resekčních výkonů s cílem zlepšit výsledky terapie a také kvalitu života nemocných.

XXIV/337. Chirurgická léčba v kombinaci se stereotaktickou radiochirurgií v terapii mnohočetných mozkových metastáz

Fadrus P.1, Hynková L.2, Garčic J.3, Rusín Š.4, Lakomý R.5, Šiková I.6, Kryštofová S.1, Neuman E.1, Vybíhal V.1, Šlampa P.2, Smrčka M.1

Neurochirurgická klinika LF MU a FN Brno, 2 Klinika radiační onkologie, MOÚ, Brno, 3 Oddělení radiologické fyziky, MOÚ, Brno, 4 Anesteziologicko-resuscitační oddělení, MOÚ, Brno, 5 Klinika komplexní onkologické péče, MOÚ, Brno, 6 Neurologická ambulance, MOÚ, Brno

Východiska: Mozkové metastázy se vyskytují současně s primárním nádorovým onemocněním přibližně u 40 % nemocných. V současné době na základě technologického rozvoje a dostupností neuroradiologických zobrazovacích metod (hlavně magnetické rezonance – MR) se zvyšuje jejich detekce současně také v souvislosti s celkovým prodloužením doby přežití nemocných s primárním karcinomem. Nejčastěji jde o metastázy karcinomu plic, prsu, ledvin, varlat a maligního melanomu. Převážná většina mozkových metastáz je solidního charakteru, kdy 37–50 % z nich je solitárních a 50–63 % jsou mnohočetné. Medián přežití nemocných s mozkovou metastázou bez indikace terapie je přibližně jeden měsíc a u nemocných léčených pouze radioterapií celého mozku (WBRT) je 4–6 měsíců. Hlavním cílem WBRT je regrese symptomů, kdy dočasné zlepšení se udává u 70–90 % nemocných. V rámci multimodální terapie je mimo WBRT k dispozici i chirurgická léčba mozkových metastáz a stereotaktická radiochirurgie (SRS). Chirurgická léčba je indikována u nemocných na základě několika faktorů. U lézí lokalizovaných ve funkčních oblastech mozku je k dispozici předoperační funkční MR vyšetření eloquentních oblastí a drah (fMR, DTI). Pro prognózu je signifikantním faktorem celkový stav pacienta (KPS), aktuální stav léčby a prognóza základního onemocnění. Další modalitou terapie je stereotaktická radiochirurgie (SRS) pomocí Leksellova gamanože (GK) nebo lineárním urychlovačem (LINAC) za použití multileaf kolimatoru. Cíl: V současné době je v terapii 1–4 mozkových metastáz doporučena kombinovaná terapie WBRT se SRS se signifikantní lokální kontrolou nádoru, kdy medián do progrese (PFS) v této skupině je 34 měsíců oproti 5 měsícům ve skupině léčené pouze WBRT. Medián doby přežití (OS) ve skupině WBRT + SRS je uváděn 11 měsíců oproti 7,5 měsíce ve skupině léčené pouze WBRT. Operační léčba v kombinaci s WBRT v několika studiích signifikantně prodloužila medián OS na 10–12 měsíců ve srovnání s 4–6 měsíci ve skupině léčených pouze WBRT. Tyto údaje jsou ale platné pouze pro nemocné se solitární metastázou. U nemocných s mnohočetnými metastázami je medián OS 5–14 měsíců při jejich kompletní exstirpaci a 6 měsíců při parciální. Jsou uvedeny kazuistické příklady kombinací multimodální terapie u konkrétních nemocných s mnohočetnými metastázami mozku léčených v rámci KOC Brno. Závěr: Terapie mnohočetných mozkových metastáz kombinací chirurgické léčby a radiochirurgie je multidisciplinárním přístupem s individuálním zvolením optimální strategie léčby pro jednotlivého pacienta.

XXIV/339. Dia­gnostika pseudoprogrese recidivy metastázy mozku – kazuistika

Hanoun G., Vybíhal V.

Neurochirurgická klinika LF MU a FN Brno

Východiska: Cytoredukce, radioterapie a chemoterapie patří ke standardům léčby nádoru mozku. Tzv. pseudoprogrese mozkových nádorů se nejčastěji vyskytuje v období 2–6 měsíců po ukončení adjuvantní chemoradioterapie. Pseudoprogrese vzniká na základě nekrózy nádoru, zánětu a edému v okolí, a to důsledkem postradiačního poškození endotelu cév a změnou její permeability. Výsledkem je sycení po podání kontrastní látky v MR a CT obraze. Pseudoprogrese se vyskytuje až ve 20 % případů progredujícího onemocnění a často probíhá asymptomaticky, pacienti nevyžadují další léčbu. Přibližně u jedné třetiny pacientů je pseudoprogrese symptomatická a vyžaduje terapii kortikosteroidy. Časté MR kontroly jsou obvykle nezbytné k detekci změn, které by mohly svědčit pro progresi tumoru. Časné odlišení mezi recidivou tumoru (progrese) a změnami v souvislosti s onkologickou léčbou (pseudoprogrese) je stále problematické s využitím konvenčních zobrazovacích metod. PET nebo ně­kte­ré pokročilé MR metody umožní brzkou neinvazivní dia­gnózu recidivy tumoru s poten­ciálem včasného terapeutického zásahu. Popis případu: Pacientka, 57letá žena, byla operována ve svých 39 letech pro invazivní duktální karcinom pravého prsu, kdy podstoupila parciální mastektomii s disekcí lymfatických uzlin v oblasti pravé axily. Následovala adjuvantní radioterapie na oblast prsu a regionálních lymfatických uzlin a také adjuvantní chemoterapie. Po sedmi letech byla provedena totální resekce metastázy karcinomu prsu lokalizované v levém frontálním laloku. O rok později byla pro suspektní recidivu metastatického procesu ve stejné lokalizaci reoperována, ale jednalo se o pseudoprogresi. Po dalších čtyřech letech byly dia­gnostikovány dvě drobné metastázy, které byly ošetřeny pomocí stereotaktické radiochirurgie (LINAC). Zatímco jedna z metastáz regredovala, druhá v průběhu času postupně progredovala a sytila se po podání kontrastní látky. Ani na PET, ani na perfuzním MR nebyla potvrzena recidiva nádoru. Na další kontrole pomocí MR začalo ložisko regredovat. Závěr: Rozlišení pseudoprogrese nádoru a recidivy nádoru může být někdy obtížné vzhledem k atypickému průběhu i nálezu na standardním vyšetření MR. Provedení PET nebo perfuzní MR a pečlivé sledování může hrát zásadní roli v indikaci pacientky k neurochirurgickému výkonu.

XXIV/332. Chirurgická léčba difuzních nízkostupňových gliomů

Vybíhal V.1, Neuman E.1, Sova M.1, Fadrus P.1, Smrčka M.1, Křen L.2, Keřkovský M.3

1 Neurochirurgická klinika LF MU a FN Brno, 2 Ústav patologie, LF MU a FN Brno, 3 Radiologická klinika LF MU a FN Brno

Východiska: Difuzně rostoucí nádory WHO stupně II se zásadně liší svou bio­logickou povahou od nádorů WHO stupně I, což znamená i rozdíly v managementu těchto dvou podskupin. V poslední době je v chirurgické terapii difuzních nízkostupňových gliomů zdůrazňován co nejvíce aktivní přístup s tendencí k radikálnímu odstranění tumoru za využití veškerých dostupných prostředků a zmiňována je také tzv. supratotální resekce nádoru. Důvodem je, že rozsah resekce nádoru je jedním ze základních prognostických faktorů. Cíl: Operace nádorů mozku se standardně provádějí za použití operačního mikroskopu. Ve snaze o provedení co nejradikálnější resekce nádoru se využívá řady specifických technik. Vše začíná již řádným předoperačním plánováním a v případě potřeby doplněním specifických technik magnetické rezonance, jako je funkční magnetická rezonance nebo vyšetření tenzorů difuze apod. V případě vztahu k elokventním oblastem mozku se využívá neurofyziologické monitorace nervových drah nebo se provádějí tzv. awake operace (operace s bdělou fází). K přesné lokalizaci kraniotomie a kontrole během resekčního výkonu se standardně využívá neuronavigace. Peroperačně je možno využít i zobrazovací metody – magnetickou rezonanci nebo ultrazvuk. Při resekci nádorové tkáně se k drcení a následné aspiraci nádoru používá ultrazvukový aspirátor (CUSA). Závěr: Neurochirurgický výkon je základním léčebným přístupem v terapii pacientů s difuzními nízkostupňovými gliomy. Precizní dia­gnostika, pečlivé naplánování operace a její důsledné provedení směřuje k co možno nejradikálnější exstirpaci patologického ložiska s minimalizací rizika pro pacienta.

XXIV/333. Vyhodnocení onkologické léčby pilotního souboru pacientů s gliálními nádory nízkého stupně mozku pro projevy up-gradingu nádoru

Třebický F.

Ústav radiační onkologie, Nemocnice Na Bulovce, Praha

Východiska: Od roku 2011 je sledovaný pilotní soubor sedmi pacientů s nálezem objemového up-gradingu nízkostupňového nádoru mozku v oblastech bez možnosti neurochirurgické intervence, který byl zaléčený chemoradioterapií a adjuvantní chemoterapií s projevy objemové regrese do 73 % v T1 a do 100 % v T2 obraze. Cílem léčby bylo zastavit předpokládanou kancerogenezi nádoru, zlepšit kvalitu života v přítomnosti epileptických obtíží a prodloužit dobu přežití zastavením verze nádoru na vyšší grading malignity. Do souboru bylo zavedeno dalších šest pacientů. Soubor pacientů a metody: Pacienti byli zaléčeni radioterapií dávkou 46–50 Gy v oblasti bezpečnostního lemu při předpokladu high-grade nádoru a 60 Gy do samotného nádoru s potenciací a následně šesti cykly temozolomidu s následnou regresí nebo stabilizací nádoru. U jednoho pacienta po šestém cyklu chemoterapie byly známky perzistence nádoru, jeho léčba chemoterapií pokračovala ve formě maintenance do 21. cyklu postupné regrese nádoru a klinické stabilizace. Nebyla známa přítomnost ko-delece 1p19q. Výsledky: Průměrná doba nyní sledovaného pilotního souboru je 22 měsíců (18–41 měsíců), u všech pacientů došlo k regresi a stabilizaci nádorového ložiska. Většině pacientů léčba umožnila návrat do původního zaměstnání minimálně ve formě zkráceného úvazku z důvodu následků toxicity léčby. U jednoho pacienta došlo k relapsu nemoci (ložisko nádoru a metastáza do kontralaterální hemisféry) a jednoho pacienta došlo ke klinické progresi při stabilizaci nádoru. Oba pacienti nepodstoupili adjuvantní chemoterapii z důvodu klinického stavu KI ≤ 70. Závěr: Objem nádoru a uložení nádoru, klinický stav pacienta, věk, bio­logické faktory nádoru (přítomnost co-delece 1p19q, IDH1,2 a metylace MGMT) a včasný záchyt rizika up-gradingu jsou prognostickými i prediktivními faktory ovlivňujícími předpoklad objemové regrese a stabilizace nádorového onemocnění mozku s rizikem postupu do vyššího stupně malignity. Soubor pacientů je nadále sledovaný s připravovaným hodnocením míry poškození kognitivních funkcí v důsledku toxicity léčby. Díky vyhodnocení faktorů ovlivňujících prognostiku, predikci odpovědi a riziko toxicity v závislosti na náběru dat molekulárně bio­logických faktorů nádoru bude možné upravit strategii a taktiku léčby u nádorů mozku nízkého stupně s rizikem up-gradingu do vyššího stupně bio­logické agresivity.

XXIV/334. Současný stav léčby anaplastických gliomů v ČR

Malúšková D.1, Bláha M.2, Štěpánek D.3, Jančálek R.4, Brabec R.5, Bolcha M.6, Hrbáč T.7, Neuman E.8, Kramář F.9, Kalita O.10, Strenková J.1, Jurek P.11

1 Institut bio­statistiky a analýz, MU, Brno, 2 Neurochirurgická klinika dětí a dospělých 2. LF UK a FN v Motole, Praha, 3 Neurochirurgické oddělení, FN Plzeň, 4 Neurochirurgická klinika LF MU a FN u sv. Anny v Brně, 5 Neurochirurgie, Krajská nemocnice Liberec, Neurochirurgická klinika Krajská zdravotní, Masarykova nemocnice Ústí nad Labem, 7 Neurochirurgická klinika LF OU a FN Ostrava, Neurochirurgická klinika LF MU a FN Brno, 9 Neurochirurgická a neuroonkologická klinika 1. LF UK a ÚVN Praha, 10 Neurochirurgická klinika LF UP a FN Olomouc, 11 Neurochirurgické oddělení, Krajská nemocnice T. Bati, Zlín

Východiska: Anaplastické gliomy WHO grade III tvoří 6–10 % všech gliomů. Jde o velmi heterogenní skupinu nádorů s rozdílnou prognózou a odpovědí na léčbu. Léčebné výsledky všech anaplastických gliomů jsou stále velmi neuspokojivé, což je důvodem pokračujícího hledání nových léčebných postupů a časté aplikace off-label terapie. Materiál a metody: Cílem je zhodnotit výsledky léčby gliálních nádorů WHO grade III v ČR. Hodnocení bylo provedeno na vzorku pacientů získaném z registru gliálních nádorů DoIT. Ve spolupráci se správcem registru z IBA MU Brno byla zpracována dostupná data pacientů, u kterých byl nádor dia­gnostikován po 18. roku života od 1. 1. 2007 do 31. 11. 2012. Pro analýzu bylo vybráno 226 pacientů léčených v 10 centrech. Výsledky: Ke statistickému zpracování byly k dispozici údaje od 226 pacientů s dia­gnózou gliomu WHO grade III z 10 center. Analýzou nebyl prokázán prognostický vliv pohlaví, naopak byl prokázán pozitivní efekt věku pacienta, oligodendrogliální komponenty nádoru (medián přežití 45,3 měsíce), velikosti resekce (medián přežití 33,1 měsíce), chemoradioterapie nad pouhou radioterapií (medián přežití 43,7 vs. 12,4 měsíce) a nakonec pozitivní synergický efekt kombinace maximální resekce a chemoradioterapie na celkové přežití (medián přežití 36 měsíců). Ve všech centrech byl temozolomid využíván jako chemoterapeutikum první volby; PCV byla v první linii chemoterapie anaplastických oligogliomů použita jen jednou. Ze závěru také vyplynulo, že předpokladem pro zavedení „individualizované terapie“ gliomů WHO grade III je implantace cytogenetického vyšetření prognostických markérů (MGMT, 1p/ 19q, IDH, ATRX) do standardní laboratorní dia­gnostiky. Závěr: Prakticky všechna komplexní onkologická centra si vytvořila své interdisciplinární neuroonkologické týmy, které se podílejí na stanovování celkové strategie léčby gliomů WHO grade III. Chirurgická a onkologická terapie je od sebe neoddělitelná, proto by měla být definována „celková léčebná strategie anaplastických gliomů“. Vstup cytogenetických a molekulárně genetických vyšetření umožnil odhalit řadu genetických aberací, které mají jak prediktivní, tak prognostický význam. Nutno mít stále na paměti, že nádory jsou těmito aberacemi determinovány a jediné proměnné jsou právě radikalita operace a stanovení kombinace chemoterapie a radioterapie.

XXIV/196. ONCOSCAN ANALYSIS IN RECURRENT GLIOBLASTOMA

Crlíková Z.1, Megová M.1, Štaffová K.1, Rabčanová M.1, Vrbková J.1, Drábek J.1, Trojanec R.1, Tučková L.2, Potočková J.1, Hajdúch M.1

Laboratory of Experimental Medicine, Institute of Molecular and Translational Medicine, Faculty of Medicine and Dentistry, Palacky University, Olomouc, 2 Department of Clinical and Molecular Pathology, Faculty of Medicine and Dentistry, Palacky University, Olomouc

Glioblastoma multiforme (GBM) is characterized by unprecedented aggressivity represented by median survival of 12.6 months and very short-time survival with more than 90% 5-year mortality. Over the past few years, new bio­markers have allowed a deeper insight into gliomagenesis and facilitated the identification of possible predictive and prognostic markers. However new bio­markers in primary and recurrent glioblastoma are desperately required. Used Onco­Scan chip technology enables acquisition of genome-wide copy number and loss-of-heterozygosity profiles from FFPE solid tumor samples. OncoScan technology avoids the traditional single locus, low-resolution bottleneck of FISH and PCR. This method was used in comparative analysis of primary and recurrent form of glioblastoma multiforme which supplements and extent our previous work based on cytogenetic characterization of this disease. Although new technologies and of molecularly-cytogenetic analysis progress is each year, the deeper understanding of glioblastoma multiforme is still challenging. This study may provide further insight in comparison of molecular basis in primary and recurrent glioblastoma. Obtained data will be introduced and discus­sed in poster.

Supported by NT 13581; TE02000058; LF_2014_019; CZ.1.05/2.1.00/01.0030.

XXIV/279. RECURRENT GLIOBLASTOMA

Crlíková Z.1, Megová M.1, Vrbková J.1, Trojanec R.1, Tučková L.2, Potočková J.1, Mlčochová S.1, Hajdúch M.1

1 Laboratory of Experimental Medicine, Institute of Molecular and Translational Medicine, Faculty of Medicine and Dentistry, Palacky University, Olomouc, 2 Department of Clinical and Molecular Pathology, Faculty of Medicine and Dentistry, Palacky University, Olomouc

Glioblastoma multiforme belongs to the most aggressive tumors with very short-time survival. Treatment of this disease is very limited and only temozolomide and radiation is widely used in clinical practice. New bio­markers could allow deeper insight in gliomagenesis and also can help to facilitate possible targets in prognosis and prediction which may lead to development of new therapy regimes. In our study, status of genes and chromosomes (MDM2/ chr.12, EGFR1/ chr.7, BCR/ chr.22, P53/ chr.17, RB1/ chr.13, C-MET/ chr.7, PTEN/ 10p, 19q/ 19p, 1p/ 1q, 9p/ chr.9) was investigated, using FISH probes. We examined 25 patients with recurrent glioblastoma and we established cooperation with other oncology groups for obtaining other samples. Control group comprising of 111 patients with glioblastoma was used for comparison (both groups with treatment regime 54 Gy and 40 days of temozolomide). Statistical analysis revealed significant difference in age (p = 0.0002) and loss of p53 (p = 0.093) between control group and recurrent glioblastoma group. Other significant relevances of this study are summarized and clinical relevance of our findings will be associated with intended additional study.

Supported by NT 13581; TE02000058; LF_2014_019; CZ.1.05/2.1.00/01.0030.

XXIV/330. Paliativní péče o neuroonkologické pacienty

Fadrus P.

Neurochirurgická klinika LF MU a FN Brno

Východiska: Primární nádorové onemocnění centrálního nervového systému (CNS) a míchy je velmi různorodá skupina jednotlivých typů nádorů. Patří do ní nádory benigní i maligní, které na základě jejich bio­logických vlastností mohou být pomalu rostoucí, nebo naopak velmi agresivní, kdy mohou způsobit smrt i během několika měsíců. Mimo primární nádory jsou s ohledem na jejich četnost a závažnost významnou skupinou i nádory sekundární. Poměrné zastoupení nádorů CNS a míchy ze všech neoplazmat nepřevyšuje 2 %. Incidence v ČR je kolem 7/ 100 000 obyvatel, s větší četností u mužů. Nejčastějšími mozkovými nádory jsou gliomy (40–50 % všech nádorů mozku), meningeomy (12–15 %) a sekundární mozkové nádory (15–20). Strategie léčby závisí na bio­logickém charakteru nádoru, na jeho anatomické lokalizaci a velikosti, na věku a celkovém stavu pacienta. Mezi základní možnosti terapie nádorů patří chirurgická resekce s případnou následnou radioterapií, chemoterapií a bio­logickou léčbou. Poměrné zastoupení nádorů CNS a míchy je relativně malé, ale na základě jejich bio­logických vlastností způsobují poměrně vysokou morbiditu a mortalitu, kdy v průběhu onemocnění je přítomna řada symptomů zhoršujících kvalitu života nemocného. V současné době v ČR není k dispozici koncept paliativní péče o tyto pacienty v návaznosti na komplexní onkologickou péči. Cíl: Vzhledem k tomu, že paliativní péče zlepšuje nejen kvalitu života, ale může ovlivnit i celkové přežití pacienta, je potřeba v rámci současně fungující komplexní onkologické péče zdůraznit její potřebu a efektivní začlenění do celkového systému péče o tyto pacienty. Paliativní péče zahrnuje multidisciplinární přístup zdravotních a sociálních pracovníků, včetně psychologické podpory. Ta probíhá na úrovni lůžek nemocničních, hospicových v kombinaci s ambulantní a domácí péčí prodlužující možnost setrvání pacienta s jeho nejbližšími. Koncept propojení paliativní a onkologické péče lze prosazovat po vzájemné diskuzi v rámci ustanovených odborných společností, jako jsou: Neuroonkologická sekce ČOS, komplexní onkologická centra, Česká neurochirurgická společnost a Česká společnost paliativní medicíny. Závěr: Na základě současných znalostí o možnostech paliativní péče ovlivnit kvalitu života, a tím i vlastní průběh neuroonkologického onemocnění je nezbytné, aby koncept propojení paliativní a onkologické péče byl integrální součástí komplexní onkologické péče.


Štítky
Dětská onkologie Chirurgie všeobecná Onkologie
Článek Sarkomy
Článek Editorial

Článek vyšel v časopise

Klinická onkologie

Číslo Supplementum 1

2015 Číslo Supplementum 1

Nejčtenější v tomto čísle

Tomuto tématu se dále věnují…


Kurzy

Zvyšte si kvalifikaci online z pohodlí domova

Cesta pacienta s CHOPN
nový kurz
Autoři: doc. MUDr. Vladimír Koblížek, Ph.D.

Arteriální hypertenze ve světle nových evropských guidelines
Autoři: MUDr. Libor Jelínek

Precizní medicína v onkologii
Autoři:

Kožní toxicita cílené terapie inhibitory EGFR a VEGF
Autoři: MUDr. Karolína Svobodová

Jak na psoriázu v každodenní ambulantní praxi?
Autoři: MUDr. Jan Šternberský, Ph. D.

Všechny kurzy
Kurzy Doporučená témata Časopisy
Přihlášení
Zapomenuté heslo

Nemáte účet?  Registrujte se

Zapomenuté heslo

Zadejte e-mailovou adresu se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.

Přihlášení

Nemáte účet?  Registrujte se