'PULMOPATOLOGIE

... agresivní subtyp SMARCA4 deficientního primárního plicního karcinomu není vzácný a jeho matoucí imunofenotyp TTF-1-/CK7+/HepPar-1+ může působit diagnostické problémy

V lednovém čísle časopisu Akademie amerických patologů (CAP) Archives of Pathology and Laboratory Medicine vyšla velmi zajímavá práce rozšiřující spektrum „módních“ lézí s defektem proteinu SMARCA4. Už v Monitoru 4-2018 bylo referováno o pozorování 20 případů primárního plicního adenokarcinomu s velmi agresivním biologickým chováním, u nichž autoři kolem Abbase Agaimyho z Erlangenu prokázali deficit proteinu SMARCA4 v souvislosti s detekovanými abnormitami genu SMARCA4. Autoři se v této studii zaměřili na 100 případů nemalobuněčného plicního karcinomu a imunohistochemickým vyšetřením protilátkami proti potenciálním fúzním partnerům SMARCA4 BRG1 a BRM identifikovali 4 případy (tedy 4%!) těchto vysoce agresivních karcinomů. Nádory měly různý histopatologický fenotyp, jen u jednoho případu pozorovali charakteristickou morfologii atypických buněk se světlou cytoplazmou s hyalinními kuličkami. U tří dalších morfologie spíše odpovídala velkobuněčnému karcinomu či nemalobuněčnému karcinomu bez bližší diferenciace. Autoři následně použili širokého spektra imunohistochemických metod k typizaci nádorových lézí a jejich srovnání s SMARCA4 deficientním hrudním sarkomem. Imunohistochemický profil všech 4 případů a následné porovnání profilu plicních karcinomů se sarkomovou entitou jsou uvedeny v přehledných tabulkách. Zajímavým pozorováním je fakt, že ze 4 případů plicních karcinomů byl pouze jediný pozitivní v průkazu HepPar-1, přitom touto pozitivitou v původní práci Agaimy a spol. nádorovou lézi vlastně definovali. Nutno poznamenat, že i z našich zkušeností plyne, že HepPar-1 je u těchto nádorů konzistentně pozitivní stejně jako je definuje negativita TTF-1 a výrazná pozitivita CK7. Zajímavá byla naopak pozitivita claudinu 4, která může být dobře využita v odlišení rozsevu SMARCA4 deficientního hrudního sarkomu v plicním parenchymu spolu s imunohistochemickými markery charakteristickými pro sarkom, jako například SOX-2, CD34 či SALL4. Bohužel pro možnost cílené léčby i tato práce potvrdila nepřítomnost EGFR, ALK a ROS-1 aberací.

Kromě toho, že je článek čtivě napsaný a rozšiřuje obecné povědomí o rozrůstající se skupině SMARCA4 deficientních nádorových lézí, je užitečný i pro rutinního histopatologa zabývajícího se plicními nádory. Je totiž nutné mít na zřeteli zejména matoucí nádorový imunoprofil: negativita všech běžně užívaných markerů plicní diferenciace (TTF-1, napsin A i surfaktantový protein) při pozitivitě HepPar-1 a claudinu 4. Nejdůležitější pro běžnou diagnostickou praxi je ale povědomí, že takové nádory existují a měly by být identifikovány, protože jde o agresivně se chovající léze se špatnou prognózou, které navíc nemají v současné době léčebně ovlivnitelné patogenní variace. Což se ale může časem změnit…