'PATOLOGIE ORL OBLASTI

... se u diabetiků mohou v příušní žláze vyskytnout mnohočetné onkocytární cysty

Onkocyty jsou relativně častou součástí nádorů i nenádorových lézí slinných žláz. K nádorům s dominantní populací onkocytů patří např. Warthinův tumor, onkocytom, onkocytární karcinom nebo onkocytární varianta mukoepidermoidního karcinomu. Příležitostně se mohou onkocyty fokálně vyskytovat také např. v pleomorfním adenomu nebo v adenoidně cystickém karcinomu. Mezi nenádorové onkocytární léze patří např. nodulární onkocytární hyperplázie typicky postihující starší ženy. Recentně rozšířili spektrum onkocytárních salivárních lézí Soares et al., kteří publikovali zajímavé pozorování o výskytu bilaterálních mnohočetných onkocytárních cyst v příušních žlázách u nemocných s diabetes mellitus 2. typu.

Soubor tvořilo 6 žen a 2 muži ve věku 44–78 let (medián 62 let). Sedm nemocných se léčilo s diabetes mellitus 2. typu a 5 bylo obézních. Klinicky se postižení projevovalo opakujícím se bolestivým oboustranným zduřením příušních žláz, ve kterých byly zobrazovacími metodami zjištěny mnohočetné cysty. Nálezy byly indikovány k parciální parotidektomii. Mikroskopicky byly prokázány mnohočetné cysty variabilní velikosti, které byly vystlány dvouřadým onkocytárním epitelem a které byly vyplněny sytě eozinofilním sekretem, místy obsahujícím drobný krystalický materiál bílkovinné povahy. Imunohistochemicky vykazovaly onkocyty vystýlající cysty profil odpovídající epitelu žíhaných vývodů; navíc však byla zjištěna výrazná exprese markeru GLUT1, kterou autoři studie dávají do souvislosti s hyperglykémií.

Závěrem lze konstatovat, že autoři předložili dobře dokumentované pozorování, které vedle sialoadenózy rozšiřuje spektrum lézí slinných žláz vznikajících u nemocných s diabetes mellitus. Bude jistě užitečné dalšími studiemi zjistit, zda by bylo lze očekávat regresi těchto onkocytárních cyst nebo alespoň zmírnění klinických obtíží při lepší kontrole glykémie či nikoli. V kladném případě by bylo možné pacienty ušetřit parotidektomie se všemi jejími komplikacemi. Na úplný závěr je nutné ocenit metodickou preciznost použitou k důkazu, že onkocytární cysty vznikají dilatací žíhaných vývodů a také použití rastrovací elektronové mikroskopie a spektroskopie k bližšímu popisu morfologie a chemického složení krystalického materiálu.