'HEMATOPATOLOGIE

... existuje Rosai-Dorfmanova nemoc (i když je poměrně vzácná)

Když bylo malému Giovannimu osm let, jeho rodiče se po druhé světové válce z ekonomických důvodů přestěhovali z rodného Toskánska do Argentiny. Chlapec si změnil jméno na jeho španělský ekvivalent Juan. Vystudoval medicínu na univerzitě v Buenos Aires, o patologii se zajímal od třetího ročníku. Rozhodujícím pro jeho další život i profesní kariéru byl kongres v Argentině, kde byl představen Laurenu V. Ackermannovi. Jeho pozdější velký školitel, vzor a kolega ho pozval k sobě do St. Louis, Missouri a posléze do Washingtonu. Asi měl dobrý čich, protože Juan Rosai byl jmenován profesorem ve svých 34 letech, kdy se stal přednostou anatomické patologie na universitě v Minnesotě, později tutéž pozici zastával na Yale University v New Haven, Connecticut, a po té v Memorial Sloan-Kettering Cancer Center v New Yorku.

Juan Rosai publikoval více než 400 originálních prací, kde popsal třeba desmoplastický kulatobuněčný tumor, vřetenobuněčný epitelový tumor štítné žlázy s thymoidní diferenciací a podobné, z hematopatologického pohledu nezajímavé podružnosti ?. Mnohem interesantnější se mi pochopitelně jeví sklerozující angiomatoidní nodulární transformace sleziny a zejména sinusová histiocytóza s masivní lymfadenopatií popsaná v roce 1969. Přehledný článek shrnující recentní představy o této jednotce nedávno vydali jihoafričtí autoři.

Toto nepříliš časté onemocnění se klasicky projevuje jako oboustranná krční lymfadenopatie u dětí a mladých dospělých. Protože až 40 % případů může být přítomno primárně extranodálně (zejména v kůži, nosní dutině, kostech, orbitě a CNS), postupně se prosadilo eponymické označení Rosai-Dorfman(-Destombes) disease (RDD). Nověji je onemocnění zařazeno v klasifikaci histiocytárních chorob z roku 2016 do Skupiny R, kam spadá jeho familiární i sporadická forma a další různé mimokožní a non-Langerhans cell histiocytózy. Etiopatogeneza RDD dosud není zcela jasná, přinejmenším u části případů se však prokazuje klonální původ. Popisují se mutace různých kináz (zejména KRAS a MAP2K1), mutace BRAF není běžná. Diskutuje se vztah k IgG4-asociovaným onemocněním.

Mikroskopický obraz v klasické podobě je v podstatě diagnóza z HE s nápadnou emperipolézou v expandovaných splavech uzlin. V extranodálních lokalizacích však emperipoléza nemusí být nápadná. Nezbytná je pak pomoc imunohistochemie, histiocyty kromě typické exprese CD68 a CD163 jsou pozitivní při průkazu S-100 proteinu a z definice jsou negativní znaky Langerhansových buněk CD1a a langerin.

Odlišit se musí histiocytóza z Langerhansových buněk (imunohistochemický profil, příměs eozinofilů), další procesy expandující splavy (ALCL, metastázy karcinomu a melanomu), vzácně Gaucherova a Whippleova nemoc nebo Hodgkinův lymfom. Na kůži přichází do úvahy juvenilní xantogranulom (Toutonovy buňky, negativita S-100 proteinu a nepřítomnost emperipolézy) a IgG4-asociované onemocnění (storiformní sklerotizace, plazmocyty s typickým profilem). V ORL oblasti je nutno zvážit rhinosklerom, granulomatózu s polyangiitidou a NK/T lymfom.

RDD obvykle nevyžaduje léčbu a v polovině případů dosahuje spontánní remise, ale až 10 % pacientů může zemřít na přímé komplikace, infekce či amyloidózu. Dosud neexistuje shoda na standardním režimu léčby, zkouší se kortikoidy, sirolimus, aktinoterapie, chemoterapie či imunomodulační léčba. U těžkých a refrakterních případů se potenciálně zvažuje terapie cílená na mutovanou MAPK.

Kromě výše zmíněných a často prioritních článků je tím zásadním, co Juan Rosai publikoval, zcela jistě 3. série Atlasu nádorové patologie AFIP, kterou řídil jako hlavní editor a sám sepsal svazky věnované nádorům thymu a štítné žlázy. Ovšem hlavní (alespoň z mého přízemního pohledu) je Ackerman´s Surgical Pathology, kterou jeho učitel vydal poprvé v roce 1953 a kterou po něm Juan Rosai převzal a řídil až do desátého vydání. Když si vzpomenu, kolik hodin a dní jsem strávil nad „Rosaiem“! Při učení na atestaci a pochopitelně i po ní, nad svými biopsiemi, kde byly samé záludné a mně neznámé věci. „Rosai“ zklamal málokdy!

Juan Rosai zemřel na komplikace dlouhodobě léčené Parkinsonovy nemoci ve věku nedožitých 80 roků v červenci 2020. RIP!