#PAGE_PARAMS# #ADS_HEAD_SCRIPTS# #MICRODATA#

Immodin v léčbě imunoparalýzy nemocných v intenzivní péči


Immodin in the treatment of immunoparalysis in intensive care patients

Objective:
The objective of the study was to evaluate the effect of administration of the immunoregulating preparation Immodin (Sevapharma, CZ) to influence immunoparalysis in intensive care unit patients.

Method:
A double blind, randomised clinical study was designed for the above purpose. The patients in whom immunoparalysis was detected during monitoring (CD14+ HLA-DR+ ≤ 40 %) were randomised for the administration of Immodin (IM) or placebo (PL); the treatment lasted for 5 days. 45 (25 % of all monitored) patients –⁠ the men/women ratio being 29/16, 60 (54; 65) years of age –⁠ were enrolled in the study (of which 25 IM and 20 PL).

Results:
The patients did not show differences in ICU mortality –⁠ 23 IM patients survived, 2 IM patients died; 15 PL patients survived and 5 PL patients died (p = 0.214). The time of ICU hospitalisation did not differ, either -⁠ 11.6 days for IM patients (8.2; 14.9), 12.6 days for PL patients (9.1; 16.1) (P = 0.659) –⁠ nor did the number of nosocomial infections -⁠ 4 out of 25 IM patients and 4 out of 20 PL patients (p = 0.776). No difference was observed between the patient groups during a 5 day intervention period in terms of SOFA score development (p = 0.954), SIRS days (p = 0.614), sepsis or severe sepsis (respectively p = 0.451 and p = 0.250). No difference was recorded in the trends of basic immunologic parameters, either (CD14+ HLA-DR+ –⁠ p = 0.460, production of TNFα -⁠ p = 0.802, IL-6 –⁠ p = 0.335 , IL-10 –⁠ p = 0.226). The trend of inflammation parameters was also identical (CRP -⁠ p = 0.673, PCT –⁠ p = 0.711).

Conclusion:
The effect of 5 day administration of Immodin to ICU patients with symptoms of immunoparalysis does not differ from that of placebo.

Key words:
intensive care –⁠ immunoparalysis –⁠ immunostimulation –⁠ Immodin –⁠ MODS –⁠ SOFA –⁠ sepsis –⁠ prognosis


Autoři: V. Šrámek 1;  L. Dadák 1;  M. Štouračová 2;  P. Štětka 1;  L. Komolíková 3;  P. Kuklínek 2
Působiště autorů: Anesteziologicko-resuscitační klinika Lékařské fakulty MU a FN u sv. Anny Brno, přednosta doc. MUDr. Vladimír Šrámek, Ph. D. 1;  Ústav imunologie a alergologie Lékařské fakulty MU a FN u sv. Anny Brno, přednosta prof. MUDr. Jiří Litzman, CSc. 2;  Institut biostatistiky a analýz Lékařské a přírodovědecké fakulty MU Brno, přednosta doc. RNDr. Ladislav Dušek, Ph. D. 3
Vyšlo v časopise: Vnitř Lék 2007; 53(9): 954-959
Kategorie: Původní práce

Souhrn

Cíl:
Cílem studie bylo zhodnotit vliv podávání imunoregulačního preparátu Immodin (Sevapharma, CZ) k ovlivnění imunoparalýzy u nemocných na JIP.

Metodika:
K tomuto účelu byla navržena dvojitě zaslepená randomizovaná klinická studie. Nemocní, u kterých byla během monitorace zjištěna imunoparalýza (CD14+ HLA-DR+ ≤ 40 %), byli randomizováni k podávání Immodinu (IM) nebo placeba (PL) -⁠ léčba trvala 5 dní. Soubor: Do studie bylo zařazeno 45 nemocných (25 % všech monitorovaných) -⁠ muži/ženy 29/16, věk 60 (54; 65), z toho 25 z větve IM a 20 z větve PL).

Výsledky:
Nemocní se nelišili v JIP mortalitě –⁠ ve větvi IM přežili 23 a 2 zemřeli; ve větvi PL 15 přežilo a 5 zemřelo (p = 0,214). Doba hospitalizace na JIP se také nelišila –⁠ větev IM 11,6 dnů (8,2; 14,9) a větev PL 12,6 dnů (9,1; 16,1) -⁠ p = 0,659 -⁠ stejně jako počet nozokomiálních infekcí –⁠ větev IM 4 z 25 nemocných a větev PL 4 z 20 nemocných (p = 0,776). Během 5denního intervenčního intervalu nebyl mezi skupinami pozorován rozdíl ve vývoji SOFA skóre (p = 0,954), dnů SIRS (p = 0,614), sepse a těžké sepse (p = 0,451 a p = 0,250). Nebyl také zaznamenán rozdíl ve vývoji základních imunologických parametrů (CD14+ HLA-DR+ -⁠ p = 0,460, produkce TNFα -⁠ p = 0,802, IL-6 -⁠ p = 0,335, IL-10 -⁠ p = 0,226). Vývoj zánětlivých parametrů byl také stejný (CRP: p = 0,673, PCT: p = 0,711).

Závěr:
Efekt 5denního podávání Immodinu nemocným v intenzivní péči, u kterých se objeví známky imunoparalýzy, se neliší od placeba.

Klíčová slova:
intenzivní péče -⁠ imunoparalýza -⁠ imunostimulace -⁠ Immodin -⁠ MODS -⁠ SOFA -⁠ sepse -⁠ prognóza

Úvod

Kritická nemoc je doprovázena velkými změnami v imunitním systému [1]. Dřívější představa, že počáteční hyperstimulace je postupně vystřídána rozvojem snížené reaktivity imunitního systému, je nesprávná v tom, že imunosuprese může být přítomna již od samého počátku kritické nemoci [2]. Imunosuprese je nebezpečná v tom, že zvyšuje riziko vzniku sekundárních infekcí a také velice pravděpodobně zhoršuje průběh infekcí již přítomných [3,4]. Přetrvávající imunoparalýza je spojena s horší prognózou ICU nemocných [5-7].

K definici imunoparalýzy u kriticky nemocných byla navržena řada parametrů a jejich kombinací. Hlavně pak -⁠ díky zásadní úloze monocytů v iniciaci obranné reakce hlavně vůči bakteriálním infekcím a infekcím způsobených houbami -⁠ exprese DR lokusu HLA II. třídy na monocytech (CD14+ HLA-DR+) [8]. Přetrvávající hodnoty pod 30-40 % jsou obecně spojovány s bezprostředním rizikem smrti kriticky nemocného -⁠ mortalita dosahující až 100 % byla popsána v některých studiích [9,10].

Dalším parametrem s predikční hodnotou je ex vivo produkce tumor-nekrotizujího faktoru alfa (TNFα) plnou krví (tj. hlavně monocyty) po stimulaci lipopolysacharidem (LPS) [11,12]. Důležitou roli má i sledování koncentrace některých cytokinů (IL-6, IL-10 atd) v krvi [13-15].

Ačkoli intervence, které by zvrátily imunoparalýzu, jsou lákavou léčebnou alternativou, možnosti jsou omezené. V nedávné době byla navrženy a v laboratoři či na malých počtech nemocných zkoušeny interferon gama (IFNγ) [16], granulocyty a monocyty stimulující faktor (GM-CSF) [17] a granulocyty stimulující faktor (G-CSF) [18,19].

Immodin (Sevapharma,CZ) je dialyzát homogenovaných leukocytů získaných od registrovaných dárců krve. V České republice je více než 40 let používán v klinických situacích spojených se sníženou buněčnou imunitou. Immodin obsahuje směs nízkomolekulárních (< 10 kD) biologicky aktivních látek. Vedle řady jiných indikací byl Immodin v ČR opakovaně zkoušen i u nemocných v předoperační přípravě nemocných s prokázaným buněčným deficitem a u nemocných vyžadujících intenzivní péči -⁠ zde převážně u nemocných s polytraumaty [20-22]. Tyto studie však nebyly navrženy tak, aby mohla být účinnost Immodinu v těchto indikacích náležitě ověřena.

Hlavním cílem naší studie bylo zjistit, zda 5denní léčba Immodinem vede k reverzi imunoparalýzy u kriticky nemocných vyžadujících dlouhodobou intenzivní péči. Vedlejšími cíli bylo sledování vývoje multiorgánového selhávání (MODS) a výskyt sepse.

K tomuto účelu jsme na našem pracovišti provedli prospektivní, dvojitě zaslepenou, placebem kontrolovanou klinickou studii.

Metody

Studie byla odsouhlasena lokální etické komise a před zařazením do studie byl získán písemný souhlas nemocného nebo člena rodiny. Nemocní, u kterých ranní vizita první den hospitalizace (D1) na ICU (D0 = den přijetí) odhadla pobyt na JIP > 3 dny, byli zařazeni do studie.

Mezi vyřazovací kritéria patřila: chemo -⁠ a/nebo radioterapie během posledních 3 měsíců, léčba kortikosteroidy (s výjimkou inhalačních) v posledních 4 týdnech, hematologická malignita, autoimunitní onemocnění a nemocní, u kterých v D1-D2 nebylo možno provést základní vyšetření (páteční příjmy na JIP).

U sledovaných nemocných byl v D1 (D0 = den přijetí na JIP) a dále v 5denních intervalech nabírán imunologický profil. Protože imunologické vyšetření nebylo možné provést o víkendech, nabírali jsme u sobotních příjmů náběry v D2 a pokud D5 připadl na víkend, byly náběry provedeny v D4 nebo D6.

V případě, že v kterýkoli z dnů, v nichž byl prováděn imunomonotoring, klesla exprese CD14+ HLA-DR+ ≤ 40 %, byli nemocní randomizováni k podání Immodinu nebo placeba (fyziologický roztok) subkutánně po dobu následujících 5 dnů vždy v odpoledních hodinách. K randomizaci byla použita metoda permutační blokové randomizace. Jako stratifikační faktory byly zvoleny pohlaví, věk, SOFA skóre a oddělení hospitalizace. Pro potřeby studie uložila Sevapharma lék i placebo v nemocniční lékárně v krabičkách Immodinu vždy v balení po 5 lahvičkách à 5 ml (buď lék nebo placebo). Aplikaci léku (nebo placeba) prováděla ošetřující sestra, která nebyla součástí výzkumného týmu. Vedoucí lékárník měl k dispozici seznam, rozlišující lék a placebo, aby v případě potřeby (alergické projevy v možné souvislosti s Immodinem, leukemoidní reakce > 30 ×109/l) mohla být studie odslepena. Žádný z badatelů (kliničtí ani laboratorní pracovníci) nevěděl, zda je nemocnému podáván Immodin či placebo. Odslepení bylo provedeno až po ukončení studie a jejím statistickém zpracování.

Laboratorní náběry

Odběr a zpracování vzorků: heparinizovaná krev byla zpracována nejpozději do 2 hodin po odběru. Flowcytometrií (Beckman Coulter) bylo stanoveno následující spektrum povrchových antigenů bílé krevní řady: CD3, CD4, CD8, CD14, HLA-DR, CD38.

Automatizovaná chemiluminiscenční immunoassay (Immulite, DPC, USA) byla použita ke stanovení sérové hladiny IL-10 a IL-6 a ke stanovení produkce TNFα plnou krví po stimulaci LPS (koncentrace 500 pg/ml) ex vivo. Prokalcitonin (PCT) by stanovován v séru chemiluminiscenční imunoanalýzou (Brahms Diagnostika GmbH, Německo). C-reaktivní protein (CRP) v séru byl stanovován nefelometricky.

Sledování

Nemocní přijatí na naši JIP jsou sledováni v Registru intenzivní péče (RIP) -⁠ použili jsme denní SOFA skóre a dobu pobytu na JIP [23]. Data do RIP jsou zadávána dvěma pověřenými sestrami. Během hospitalizace jsme dále sledovali přítomnost SIRS, sepse, těžké sepse dle kritérií ACCP/SCCM kosenzuální konference a studie Prowess [24,25]. Dále bylo sledováno podávání antibiotik, nozokomiálních nákaz a vybraných imunomodulačních intervencí (kortikoidy v léčbě septického šoku, operační intervence).

Statistika

Výsledky byly zpracovány programem Statistica version 7.1 (StatSoft, Inc. 2005). Pro spojité parametry byl určen průměr a 95% interval spolehlivosti. Ne všechny parametry splňovaly předpoklad normality vstupních dat, proto byly použity jak parametrické, tak i neparametrické metody. Data jsou uvedena jako medián (Q25; Q75). K prokázání rozdílu v časovém průběhu parametrů mezi rameny byla použita repeated measures ANOVA doplněná párovými t-testy, Wilcoxon testy nebo ANOVA testem pro vyhodnocení časové změny parametrů v každém ze studovaných ramen. Po srovnání rozdílu ve spojitých parametrech mezi různými skupinami pacientů byl použit dvouvýběrový t-test nebo neparametrický Mannův-Whitneyův test. Pro hodnocení rozdílu v kategoriálních parametrech byl použit Fisherův exaktní test nebo M-L χ2 test. Veškeré statistické testy byly provedeny na 5% hladině významnosti.

Výsledky

Od října roku 2004 do srpna roku 2006 bylo do studie zařazeno celkem 179 nemocných -⁠ muži/ženy 122/57, věk 61 (59; 63) let. 148 nemocných bylo z JIP propuštěno (S) a 31 na JIP zemřelo (NS).

U 45 (25 %) nemocných -⁠ muži/ženy 29/16, věk 60 (54; 65) let došlo alespoň v jednom z monitorovaných dnů k poklesu CD14+ HLA-DR+ ≤ 40 % a byli zařazeni do studie -⁠ Immodin byl podáván 25 a placebo 20 nemocným. U žádného nemocného nebylo podávání Immodinu, resp. placeba odslepeno před ukončením studie.

Nemocní se ve skupinách nelišili v JIP mortalitě -⁠ Immodin 23 přežili, 2 zemřeli; placebo 15 přežilo a 5 zemřelo (p = 0,214). Randomizovaní (tzn. nemocní s imunoparalýzou) se nelišili v JIP mortalitě od ostatních imunomonitorovaných nemocných (15,6 a 17,9 %; p = 0,822). Doba hospitalizace na JIP se u skupin ve studii nelišila -⁠ Immodin 11,6 dnů (8,2; 14,9) a placebo 12,6 dnů (9,1; 16,1) (p = 0,659). Skupiny se během pobytu na JIP nelišily v počtu nozokomiálních infekcí -⁠ Immodin 4 z 25 nemocných a placebo 4 z 20 nemocných (p = 0,776). Skupiny se významně lišily v počtu dní, v nichž nebyla během pobytu na JIP podávána antibiotika -⁠ Immodin 2,3 dne (1,1; 3,6) a placebo 0,8 dne (0; 1,5) (p = 0,040).

Porovnání 5denních intervalů léčby

SOFA skóre

Vývoj SOFA skóre se během 5 denního intervenčního intervalu mezi skupinami nelišil (p = 0,954), u obou skupin došlo k významnému poklesu SOFA skóre (p < 0,001), graf 1.

Graf 1. Vývoj SOFA skóre se během 5denního intervenčního intervalu.
Vývoj SOFA skóre se během 5denního intervenčního intervalu.

Pokles celkového SOFA skóre byl dán snížením dysfunkce respiračního, kardiovaskulárního a CNS a koagulačního systému (vždy p < 0,001). Byl zřetelný trend i ke zlepšování renální dysfunkce (p = 0,074). Naopak jaterní dysfunkce se neměnila.

Výskyt SIRS, sepse a těžké sepse, imunomodulační intervence

Během 5 dnů léčby se skupiny nelišily v počtu dnů, v nichž byla splněna kritéria SIRS -⁠ Immodin 3,1 dne (2,4; 3,8) a placebo 2,8 dne (1,9; 3,7), p = 0,614. Také nebyl rozdíl ve dnech, v nichž byla přítomna sepse -⁠ Immodin 2,0 dny (1,2; 2,8) a placebo 2,5 dne (1,5; 3,4), p = 0,451. To platilo i pro těžkou sepsi -⁠ Immodin 1,1 dne (0,5; 1,7) a placebo 1,7 dne (0,8; 2,5), p = 0,250. V průběhu 5 dnů léčby se nemocní ve skupinách nelišili v počtu operačních intervencí ani podávání stresových dávek kortikoidů (i.v. hydrokortizon < 300 mg/den).

Laboratorní parametry

Vývoj CRP se mezi D1 a D5 u obou skupin nelišil (p = 0,673). U skupiny Immodin kleslo CRP z 185 mg/l (132; 238) na 101 mg/l (67; 134), p = 0,004, u placeba z 194 mg/l (152; 236) na 90 mg/l (59; 121), p < 0,001. Podobně se u obou skupin choval i vývoj hladin PCT (p = 0,711). U skupiny Immodin klesl PCT z 15,3 ng/l (1,7; 28,9) na 3,0 ng/l (0,2; 5,9), p = 0,003, u placeba z 7,9 ng/l (3,7; 12,0) na 1,7 ng/l (0,4; 2,9). p < 0,001.

Imunologie

Vývoj CD14+ HLA-DR+ zobrazuje graf 2. U obou skupin došlo k signifikantnímu vzestupu -⁠ Immodin z 30 % (27; 33) na 55 % (44; 65), p < 0,001, a placebo z 31 % (28; 35) na 51 % (41; 62) (p < 0,001). Mezi skupinami se vývoj nelišil (p = 0,460).

Graf 2. Vývoj CD14<sup>+</sup> HLADR<sup>+</sup> během 5denního intervenčního intervalu.
Vývoj CD14&lt;sup&gt;+&lt;/sup&gt; HLADR&lt;sup&gt;+&lt;/sup&gt; během 5denního intervenčního intervalu.

Produkce TNFα u obou skupin mírně stoupala -⁠ Immodin z 769 pg/l (629; 910) na 887 pg/l (783; 991), p = 0,155 a placebo z 630 pg/l (495; 765) na 778 pg/l (654; 901), p = 0,152. Skupiny se od sebe nelišily (p = 0,803), graf 3.

Graf 3. Vývoj produkce TNFα během 5denního intervenčního intervalu.
Vývoj produkce TNFα během 5denního intervenčního intervalu.

IL-6 u obou skupin signifikantně pokleslo. Immodin z 215 pg/l (100; 331) na 97 pg/l (0; 194), p = 0,011) a placebo z 357 pg/l (173; 541) na 52 pg/l (27; 77), p = 0,004. Skupiny se od sebe nelišily (p = 0,335), graf 4.

Graf 4. Vývoj hladin IL-6 během 5denního intervenčního intervalu.
Vývoj hladin IL-6 během 5denního intervenčního intervalu.

Průběh IL-10 se u obou skupin nelišil (p = 0,226). V obou skupinách byl patrný trend k poklesu. Ve skupině Immodin poklesly koncentrace z 23,9 pg/l (11,1; 36,7) na 15,2 pg/l (7,6; 22,9), p = 0,494) a placebo z 33,2 pg/l (12,8; 53,7) na 13,1 pg/l (7,6; 18,7) (p = 0,012), graf 5.

Graf 5. Vývoj hladin IL-10 během 5denního intervenčního intervalu.
Vývoj hladin IL-10 během 5denního intervenčního intervalu.

Absolutní počty T-lymfocytů a jejich subpopulací byly většinou nižší nebo se pohybovaly na dolní hranici normy. Poměr CD4+ CD8+ byl normální. Mezi skupinami jsme nenalezli rozdíly v hodnotách ani jejich vývoji: T-lymfocyty -⁠ CD3+ (p = 0,866), aktivované formy -⁠ CD3+ DR+ (p = 0,731), poměr pomocných a cytotoxických T-lymfocytů -⁠ CD4/CD8 (p = 0,548).

Jediný rozdíl jsme nalezli ve vývoji počtu leukocytů (p = 0,012). Zatímco u skupiny Immodin došlo k vzestupu z 13,2 × 109/l (10,5; 15,9) na 14,1 × 109/l (11,6; 16,6) (p = 0,076), u placeba počet mírně klesal -⁠ z 16,4 × 109/l (12,6; 20,3) na 14,4 × 109/l (10,5; 18,3) (p = 0,074).

Diskuse

Shrnutí

Pětidenní léčba Immodinem nemocných v intenzivní péči, u kterých se objevila imunoparalýza, neovlivnila imunoparalýzu ani ostatní imunologické a biochemické parametry jinak než podávání placeba. Také základní ukazatele celkové prognózy (JIP mortalita, vývoj MODS, výskyt sepse a nozokomiálních nákaz) byly stejné.

5denní intervence

Během 5 dnů léčby došlo k výraznému pozitivnímu ovlivnění tíže MODS (pokles SOFA skóre), zlepšení imunologické kompetence (zvýšení CD14+ HLA-DR+ a produkce TNFα, snížení hladin IL-6 a IL-10) a poklesu zánětlivých parametrů (CRP, PCT) -⁠ a to u obou skupin nemocných. Zřejmě tedy detekovaná imunoparalýza odpovídala celkovému zhoršení (často asi způsobenému sepsí –⁠ 40-50 % dnů sepse během 5 dnů léčby) a během následujících dnů docházelo ke stabilizaci stavu. Je zřejmé, že naše intervence byla jen jednou z mnoha imunomodulačních podnětů, které se ve sledovaném období mohly odehrát. Námi sledované operační intervence a podávání stresových dávek kortikoidů -⁠ ve kterých se nemocní nelišili -⁠ jsou jen jedny z možných [26,27]. V tomto světle je vlastní účinky Immodinu skutečně obtížné hodnotit.

Design studie

V designu studie jsme zvolili podávání Immodinu až při detekci imunoparalýzy. U 38 nemocných (84 %) proběhla randomizace již v D1 -⁠ ve většině případů byla tedy imunoparalýza již přítomna v době přijetí na JIP. Náš design studie neumožňuje se vyjádřit k tomu, zda „preventivní“ podávání Immodinu -⁠ tzn. například podávání všem kriticky nemocným nebo nemocným v „šedé zóně imunokompetence“ (CD14+ HLA-DR+ 40 -⁠ 70 %) -⁠ by mělo jiný efekt.

Nemůžeme také vyloučit, že by se efekt léčby projevil až při delší podávání Immodinu. Avšak vzhledem k tomu, že docházelo ke „spontánnímu“ zlepšování imunologických parametrů i ve skupině placeba, není to příliš pravděpodobné.

Immodin a další imunologické parametry

Immodin aktivuje převážně T-lymfocyty a také stimuluje proliferaci a diferenciaci dalších imunologicky aktivních buněk. Immodin podporuje metabolizmus makrofágů, zvyšuje produkci specifických cytokinů (např. IFNγ) atd. Ve studii jsme nepozorovali rozdíly v průběhu počtu a aktivity T-lymfocytů a jejich subpopulací (CD3+, CD3+ HLA-DR+, CD4, CD8 a CD4/CD8).

Jediným rozdílem zůstává mírný vzestup (statisticky signifikantní) leukocytů ve skupině Immodin. U obou skupin však hodnoty zůstávaly v rozmezí 13 -⁠ 16 ×109/l, což jsou hodnoty mírně zvýšené, „klinicky velmi podobné“.

Závěr

V naší studii jsme prokázali, že 5denní léčba Immodinem u nemocných v intenzivní péči s imunoparalýzou se neliší od placeba v ovlivnění průběhu biochemických ani imunologických parametrů. Také základní ukazatele celkové prognózy (JIP mortalita, průběh MODS, výskyt sepse a nozokomiálních nákaz) se nemění. Podávání Immodinu kriticky nemocným s imunoparalýzou není podložené.

Studie byla podpořena grantem IGA MZCR NR 7777-3.

doc. MUDr. Vladimír Šrámek, Ph.D.

Anesteziologicko-resuscitační klinika LF MU a FN u sv. Anny

www.fnusa.cz

e-mail: vladimir.sramek@fnusa.cz

Doručeno do redakce: 22. 1. 2007

Přijato po recenzi: 1. 3. 2007


Zdroje

1. Bone RC. Sir Isaac Newton, sepsis, SIRS, and CARS. Crit Care Med 1996; 24 : 1125-1128.

2. Kox WJ, Volk T, Kox SN et al. Immunomodulatory therapies in sepsis. Intensive Care Med 2000; 26(Suppl 1): S124-S128.

3. Van den Berk JM, Oldenburger RH, van den Berg AP et al. Low HLA-DR expression on monocytes as a prognostic marker for bacterial sepsis after liver transplantation. Transplantation 1997; 27 : 1846-1848.

4. Hartemink KJ, Paul MA, Spijkstra JJ et al. Immunoparalysis as a cause for invasive aspergillosis? Intensive Care Med 2003; May 24 (Epub; v tisku).

5. Muller Kobold AC, Tulleken JE et al. Leukocyte activation in sepsis; correlations with disease state and mortality. Intensive Care Med 2000; 26 : 883-892.

6. Heinzelmann M, Mercer-Jones M, Cheadle WG et al CD14 expression in injured patients correlates with outcome. Ann Surg 1996; 224 : 91-96.

7. Richter A, Nebe T, Kattermann R et al. Immune paralysis in acute pancreatitis -⁠ HLA-DR antigen expression on CD14+ DR+ monocytes. Langenbecks Arch Chir 1996; 381 : 38-41.

8. Payen D, Faivre V, Lukascewicz AC et al. Assesment of immunological status in the critically ill. Minerva Anesthesiol 2000; 66 : 351-357.

9. Nierhaus A, Schneider CG, Frings D et al. Sequential assessment of immune function in SIRS and sepsis:monocyte function, severity and outcome. Intensive Care Med 2001; 27(Suppl 2): S199.

10. Monneret G, Lepape A, Voirin N et al. Persisting low monocyte human leukocyte antigen-DR expression predicts mortality in septic shock. Intensive Care Med 2006; 32 : 1175-1183.

11. Monneret G, Finck ME, Venet F et al. The anti-inflammatory response dominates after septic shock: association of low monocyte HLA-DR expression and high interleukin-10 concentration. Immunol Lett 2004; 95 : 193-198.

12. Ploder M, Pelinka L, Schmuckenschlager C et al. Lipopolysaccharide-induced tumor necrosis factor alpha production and not monocyte human leukocyte antigen-DR expression is correlated with survival in septic trauma patients. Shock 2006; 25 : 129-134.

13. Patel RT, Deen KI, Youngs D et al. Interleukin 6 is a prognostic indicator of outcome in severe intra-abdominal sepsis. Br J Surg 1994; 81 : 1306-1308.

14. Geppert A, Dorninger A, Delle-Karth G et al. Plasma concentrations of interleukin-6, organ failure, vasopressor support, and successful coronary revascularization in predicting 30-day mortality of patients with cardiogenic shock complicating acute myocardial infarction. Crit Care Med 2006; 34 : 2035-2042.

15. Taniguchi T, Koido Y, Aiboshi J et al. Change in the ratio of interleukin-6 to interleukin-10 predicts a poor outcome in patients with systemic inflammatory response syndrome. Crit Care Med 1999; 27 : 1262-1264.

16. Kox WJ, Bone RC, Krausch D et al. Interferon gamma-1b in the treatment of compensatory anti-inflammatory response syndrome. A new approach: proof of principle. Arch Intern Med 1997; 157 : 389-393.

17. Nierhaus A, Montag B, Timmler N et al. Reversal of immunoparalysis by recombinant human granulocyte-macrophage colony-stimulating factor in patients with severe sepsis. Intensive Care Med 2003; 29 : 646-651.

18. Weiss M, Voglic S, Harms-Schirra B et al. Effects of exogenous recombinant human granulocyte colony-stimulating factor (filgrastim, rhG-CSF) on neutrophils of critically ill patients with systemic inflammatory response syndrome depend on endogenous G-CSF plasma concentrations on admission. Intensive Care Med 2003; 29 : 904-914.

19. Stephens DP, Fisher DA, Currie BJ. An audit of the use of granulocyte colony-stimulating factor in septic shock. Intern Med J 2002; 32 : 143-148.

20. Vrubel J, Hána I. Léčení buněčné imunodeficience u chirurgických nemocných. Cesk Epidemiol Mikrobiol Imunol 1993; 42 : 93.

21. Bosáková H, Řehořková D, Hude P et al. Problematika imunodeficience u polytraumatizovaných pacientů a upacientů s paraněním pateře -⁠ možnosti jejího ovlivnění. In: Zazula R at al. Ročenka intenzivní medicíny 2003. Praha: Galén: 167-168.

22. Průcha M, Limberk B. Syndrom sekundárního posttraumatického imunodeficitu u pacientů anesteziologicko-resuscitačního oddělení. Možnosti imunomodulační terapie. Cesk Epidemiol Mikrobiol Imunol 1993; 42; 116-120.

23. Vincent JL, de Mendonca A, Cantraine F et al. Use of the SOFA score to assess the incidence of organ dysfunction/failure in intensive care units: results of a multicenter, prospective study. Working group on “sepsis-related problems” of the European Society of Intensive Care Medicine. Crit Care Med 1998; 26 : 1793-1800.

24. American College of Chest Physicians/Society of Critical Care Medicine Consensus Conference: definitions for sepsis and organ failure and guidelines for the use of innovative therapies in sepsis. Crit Care Med 1992; 20 : 864-874.

25. Bernard GR, Vincent JL, Laterre PF et al. Recombinant human protein C Worldwide Evaluation in Severe Sepsis (PROWESS) study group. Efficacy and safety of recombinant human activated protein C for severe sepsis. N Engl J Med 2001; 344 : 699-709.

26. Alkharfy KM, Kellum JA, Matzke GR. Unintended immunomodulation: part I. Effects of common clinical conditions on cytokine biosynthesis. Shock 2000; 13 : 333-345.

27. Alkharfy KM, Kellum JA, Matzke GR. Unintended immunomodulation: part II. Effects of pharmacological agents on cytokine activity. Shock 2000; 13 : 346-360.

Štítky
Diabetologie Endokrinologie Interní lékařství
Článek Úvodník

Článek vyšel v časopise

Vnitřní lékařství

Číslo 9

2007 Číslo 9
Nejčtenější tento týden
Nejčtenější v tomto čísle
Kurzy

Zvyšte si kvalifikaci online z pohodlí domova

Mepolizumab v reálné klinické praxi kurz
Mepolizumab v reálné klinické praxi
nový kurz
Autoři: MUDr. Eva Voláková, Ph.D.

BONE ACADEMY 2025
Autoři: prof. MUDr. Pavel Horák, CSc., doc. MUDr. Ludmila Brunerová, Ph.D., doc. MUDr. Václav Vyskočil, Ph.D., prim. MUDr. Richard Pikner, Ph.D., MUDr. Olga Růžičková, MUDr. Jan Rosa, prof. MUDr. Vladimír Palička, CSc., Dr.h.c.

Cesta pacienta nejen s SMA do nervosvalového centra
Autoři: MUDr. Jana Junkerová, MUDr. Lenka Juříková

Svět praktické medicíny 2/2025 (znalostní test z časopisu)

Eozinofilní zánět a remodelace
Autoři: MUDr. Lucie Heribanová

Všechny kurzy
Kurzy Podcasty Doporučená témata Časopisy
Přihlášení
Zapomenuté heslo

Zadejte e-mailovou adresu, se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.

Přihlášení

Nemáte účet?  Registrujte se

#ADS_BOTTOM_SCRIPTS#