Naděje pro lidi, kteří trpí cukrovkou 2. typu a aterogenní dyslipidemií?
Vyšlo v časopise:
Prakt. Lék. 2010; 90(6): 385-386
Kategorie:
Aktuality/zprávy/recenze
Atlanta (GA, USA); (PROTEXT) – U pacientů trpících diabetem 2. typu a aterogenní dyslipidemií, tj. současnou kombinací zvýšených triglyceridů (TG 204 mg/dL nebo 2,3 mmol/l nebo vyšší) a nízké hladiny HDL-cholesterolu (vysokodenzitního lipoproteinu HDL-C 34 mg/dL nebo 0,88 mmol/l nebo nižší), lze snížit relativní riziko kardiovaskulárních onemocnění o dalších 31 % přidáním fenofibrátu k simvastatinu.
Ve studii ACCORD (Action to Control Cardiovascular Risk in Diabetes) Lipid, která byla publikována on-line v New England Journal of Medicine,1 se u skupiny diabetiků s aterogenní dyslipidemií objevilo o 70 % více kardiovaskulárních příhod ( tj. úmrtí z kardiovaskulárních příčin, srdeční příhody a mozkové mrtvice) než u diabetiků bez aterogenní dyslipidémie. Riziko spojené s aterogenní dyslipidemií bylo v podstatě srovnatelné s rizikem nemocných, kteří již dříve prodělali kardiovaskulární onemocnění (17,3 % oproti 18,1 %).
Profesor Jean-Charles Fruchart, prezident nezávislé mezinárodní akademické nadace Residual Risk Reduction Initiative(R3i), řekl:
„V posledních dvou letech se R3i soustředila na hypotézu, že reziduální kardiovaskulární riziko u pacientů léčených statinem je spojeno s aterogenní dyslipidemií (2, 3) ACCORD Lipid potvrzuje jak tuto hypotézu, tak i přínos přidání fenofibrátu ke statinu pro snížení tohoto vysokého reziduálního kardiovaskulárního rizika. To je ve shodě se současnými doporučeními Americké diabetologické společnosti (American Diabetes Association)(4) a amerického Národního vzdělávacího cholesterolového programu pro dospělé (National Cholesterol Education Program Adult Treatment Panel II)I “(5).
Přínos fenofibrátu byl prokázán pouze u předem definované skupiny diabetických pacientů s aterogenní dyslipidemií, nikoliv v celém souboru diabetiků zařazených do studie.
„Zatímco pacienti s aterogenní dyslipidemií představovali pouhých 17 % souboru studie ACCORD Lipid, v klinické praxi je výskyt této dyslipidémie významně vyšší. Nyní to zjišťujeme v rámci studie REsiduAl risk Lipids and Standard Therapies (REALIST), financované R3i; tato studie probíhá v Harvard Medical School a ve více než 20 prestižních akademických centrech po celém světě,“ řekl profesor Frank Sacks z americké Harvard Medical School v Bostonu a viceprezident R3i.
Ve studii ACCORD Lipid fenofibrát také snížil mikro- a makro-albuminurii, důležité příznaky diabetického onemocnění ledvin, což se shoduje s výsledky dřívějších klinických studií.( 6, 7)
„Diabetická nefropatie je velký léčebný problém. Proto je důležité vědět, že fenofibrát přináší těmto pacientům prospěch,“ řekl professor Michel Hermans z belgické Cliniques Universitaires Saint-Luc v Bruselu a generální sekretář R3i.
Studie také potvrdila, že přidání fenofibrátu k simvastatinu nevedlo k žádnému výraznému zvýšení rizika myopatie, žilní trombózy nebo zánětu slinivky břišní. Ve skutečnosti byla u pacientů léčených fenofibrátem nižší celková i kardiovaskulární úmrtnost ve srovnání s pacienty, kteří byli léčeni pouze simvastatinem.
R3i řídí nový výzkum aterogenní dyslipidemie u diabetu 2. typu
Aterogenní dyslipidemie je běžná a její výskyt se významně zvyšuje jako následek globální epidemie diabetu 2. typu, obezity a metabolického syndromu( 8). Ve Spojených státech tak může asi polovina vysoce rizikových pacientů, kteří začínají s terapií statinem, vyžadovat další léčbu ke snížení jejich triglyceridů a/nebo ke zvýšení HDL-C (9).
R3i reaguje na tento mimořádně důležitý klinický problém.
„Vzhledem k rozsahu globální epidemie diabetu 2. typu – zvláště v rozvojových regionech – je klíčové zaměřit se na aterogenní dyslipidemii. Nadace R3i, jako jediná nezávislá globální výzkumná instituce zaměřující se na tuto problematiku, bezodkladně vyvíjí doporučení o strategiích založených na důkazech ke snížení reziduálního vaskulárního rizika. V současné době provádíme první celosvětovou epidemiologickou studii s názvem REALIST, abychom zjistili výskyt aterogenní dyslipidemie a následné reziduální riziko kardiovaskulárních příhod. Na základě výsledků studie ACCORD Lipid budeme také iniciovat metaanalýzu výsledků u podskupin pacientů s aterogenní dyslipidemií (vysoké TG a/nebo nízké hodnoty HDL-C) v předchozích fibrátových studiích,“ řekl profesor Fruchart.
O studii ACCORD
Studii ACCORD sponzoroval National Heart, Lung, and Blood Institute (NHLBI), součást amerického National Institutes of Health (NIH). Studie byla provedena v celých Spojených státech a v Kanadě. Klíčovou otázkou ve studii ACCORD Lipid bylo zjistit, zda ve skupině 5 518 vysoce rizikových pacientů s dobře léčenou cukrovkou 2. typu a s cílovou hodnotou LDL-C bude kombinace fenofibrátu a simvastatinu, t.j. zaměření se ještě na zvýšené TG a nízké HDL-C, účinnější ke snížení výskytu kardiovaskulárních onemocnění než terapie samotným statinem. Fenofibrát byl zvolen proto, že analýzy podskupin u předchozích studií ukázaly další přínosy této terapie pro pacienty s diabetem 2. typu nebo u pacientů s metabolickým syndromem a abdominální obezitou.(10–14). Tuto strategii žádná předchozí klinická studie nezkoumala.
Soubor pacientů zařazených do studie ACCORD ke kombinované hypolipidemické terapie byl širší, tj. nebyl vybrán podle současných doporučení pro léčbu fibráty. Více než 80 % diabetiků ve studii ACCORD nemělo dostatečně zvýšené TG a nízké HDL-C, které jsou indikací k léčbě fibráty podle současné klinické praxe.
Studie ACCORD Lipid zjistila, že rozšíření léčby fenofibrátem na všechny nemocné s diabetem 2. typu nemělo významný přínos pro primární ani sekundární cíle studie. Studie však prokázala podstatné snížení kardiovaskulárních příhod při léčbě fenofibrátem a simvastatinem u diabetiků s aterogenní dyslipidemií; během 4,7 roku se počet sledovaných onemocnění snížil ze 17,3 % u skupiny léčené samotným simvastatinem na 12,4 % u kombinované léčby. Tento výsledek podporuje současná doporučení a běžnou klinickou praxi.
Zdroje
1. Studijní skupina ACCORD. Vlivy kombinované lipidové terapie u diabetes mellitus 2. typu. N. Eng. J. Med. 2010. DOI:10.1056/NEJMoa1001282.
2. Fruchart, J.C., Sacks, F.M., Hermans, M.P. et al. The Residual Risk Reduction Initiative: výzva k boji za snížení reziduálního vaskulárního rizika u pacientů s dyslipidemií. Diab. Vasc. Dis. Res. 2008, 5, p. 319-35.
3. Fruchart, J.C., Sacks, F.M., Hermans, M.P. et al. The Residual Risk Reduction Initiative: výzva k boji za snížení reziduálního vaskulárního rizika u pacientů s dyslipidemií. Am. J. Cardiol. 2008, 102(10 Suppl), 1K-34K.
4. American Diabetes Association. Standardy lékařské péče při diabetu-2008. ,Diabetes Care 2008; 31(suppl 1): S12-S54. [Updated 2009: Executive Summary: Standards of Medical Care in Diabetes-2009. Diabetes Care 2009,32 (suppl 1), S6-S12.]
5. National Cholesterol Education Program (NCEP) Panel expertů pro odhalování, vyhodnocování a léčbu vysokého krevního cholesterolu u dospělých (Léčba dospělých panel III). Třetí zpráva, kterou vydal National Cholesterol Education Program (NCEP) panel expertů pro odhalování, vyhodnocování a léčbu vysoké hladiny cholesterolu u dospělých (Léčba dospělých panel III). Závěrečná zpráva. Circulation 2002, 106, p. 3143-3421.
6. Keech, A., Simes, R.J., Barter, P. et al. investigátoři studie FIELD. Vliv dlouhodobé terapie fenofibrátem na kardiovaskulární onemocnění u 9 795 lidí s diabetes mellitus 2. typu (studieFIELD): randomizovaná kontrolovaná studie. Lancet 2005, 366, p. 1849-1861.
7. Ansquer, J.C., Foucher, C., Rattier, S. et al. Fenofibrát snižuje progresi mikroalbuminurie v průběhu 3 let v placebem kontrolované studii u diabetu 2. typu: výsledek studie DIAS (Diabetes Atherosclerosis Intervention Study). Am. J. Kidney Dis. 2005,45, p. 485-93.
8. International Diabetes Federation. E-Atlas dostupný na http://www.diabetesatlas.org/. [Zpřístupněn 12. března 2010].
9. Nichols, G.A., Ambegaonkar, B.M., Sazonov, V. et al. Četnost dosažení cílů National Cholesterol Education Program Adult Treatment Panel III pro všechny významné sérové lipoproteiny po zahájení hypolipidemické terapie. Am. J. Cardiol. 2009, 104, p. 1689-1694.
10. Scott, R., O’Brien, R., Fulcher, G. et al. Vlivy léčby fenofibrátem na riziko kardiovaskulárních onemocnění u 9 795 pacientů s diabetem 2. typu a různými prvky metabolického syndromu: studie FIELD. Diabetes Care 2009, 32, p. 493-498.
11. Manninen, V., Tenkanen, L., Koskinen, P. et al. Společné vlivy koncentrací sérových triglyceridů a LDL cholesterolu na riziko koronárních a srdečních onemocnění v Helsinki Heart Study. Dopad na léčbu. Circulation 1992, 85, p. 37-45.
12. Rubins, H.B., Robins, S.J., Collins, D. et al. Diabetes, plazmatický inzulín a kardiovaskulární onemocnění. Analýza podskupiny z Department of Veterans Affairs High-density Lipoprotein Intervention Trial (VA-HIT). Arch. Intern. Med. 2002,162, p. 2597-2604.
13. Tenkanen, L., Mantarri, M., Manninen, V. Některé koronární rizikové faktory vztahující se k syndromu inzulínové rezistence a léčbě gemfibrozilem: zkušenosti z Helsinki Heart Study. Circulation 1995, 92, p. 1779-85.
14. Tenenbaum, A., Motro, M., Fisman, E.Z. et al. Bezafibrát pro sekundární prevenci infarktu myokardu u pacientů s metabolickým syndromem. Arch. Intern. Med. 2005, p. 165: 1154-1160.
Štítky
Praktické lékařství pro děti a dorost Praktické lékařství pro dospěléČlánek vyšel v časopise
Praktický lékař
2010 Číslo 6
- Metamizol jako analgetikum první volby: kdy, pro koho, jak a proč?
- Není statin jako statin aneb praktický přehled rozdílů jednotlivých molekul
- Horní limit denní dávky vitaminu D: Jaké množství je ještě bezpečné?
- Srovnání antidepresiv SSRI, mirtazapinu a trazodonu z hlediska nežádoucích účinků
- Nejčastější nežádoucí účinky venlafaxinu během terapie odeznívají
Nejčtenější v tomto čísle
- Nežádoucí účinky nesteroidních antiflogistik
- Mezi objektivním a subjektivním, stres pacienta, psychosomatika
- Supervize jako prevence syndromu vyhoření u zdravotníků
- Etiológia a nová klinicko-etiologicko-anatomicko-patofyziologická (CEAP) klasifikácia končatinovocievnej ischemickej choroby
Zvyšte si kvalifikaci online z pohodlí domova
Role IL-5 v patogenezi zánětu typu 2
nový kurzVšechny kurzy