Člověk, život a smrt:
definice termínů podle současných znalostí genetiky a lékařské embryologie


Autoři: Jan Evangelista Jirásek
Působiště autorů: Ústav pro péči o matku a dítě, Praha
Vyšlo v časopise: Čas. Lék. čes. 2015; 154: 22-24
Kategorie: Speciální sdělení

ÚVOD

V poslední době se objevila řada článků týkající se různých pohledů na základ života člověka, na jeho začátek i na jeho ukončení. Biologie a lékařství na základě důkazů předkládají striktně materialistická stanoviska s jasnými definicemi, které je nutné založit na objektivních důkazech a ne na domněnkách.

Definice jsou přijatelné a nepřijatelné a řekne-li někdo, že definice je pro něho nepřijatelná na základě jeho víry, vylučuje to diskuzi. Věřící může věřit v cokoliv např. i svým snům, které nemusí být založeny na smyslovém vnímání. To nijak neomezuje svobodu jeho víry, protože věřit může každý, jak chce a co chce. Filozofie a i teologie často diskutují domněnky odvozené z domněnek.

CO JE ŽIVOT?

O životě víme, že začal na našem světě (podle paleontologů) asi před 3,5 miliardami let. Jak začal, nevíme. Neplatí-li žádná, všechny domněnky o jeho vzniku mají stejnou platnost. Někteří věří, že byl stvořen nadpřirozenou bytostí, jiní věří, že vznikl náhodou (?). Mimo Zemi žádný život našeho typu dosud nebyl nalezen. Upřednostňuje-li někdo některou domněnku, je to založeno na jeho subjektivní víře.

Podle současných poznatků, lze definovat život jako jev (fenomén) založený na samo sebe řídícím, selektivním a neselektivním přepisu a překladu kódu sekvencí bází nukleových kyselin (DNA a RNA) vázaných na chromozomy a mitochondrie. V selektivní fázi buněčného cyklu (G1) dochází k selektivnímu přepisu genů spojených s tvorbou proteinů a s jejich epigenetickými změnami (buňka pracuje), v neselektivní fázi buněčného cyklu dochází k přepisu veškeré jaderné DNA (S fáze) a to je spojeno s následným dělením buněk, přičemž se vytváří kromě selektivní tvorby proteinů dělící aparát buňky (G2 fáze) a následně se buňka rozdělí (M fáze). U mnohobuněčných živočichů je nutné ještě rozeznávat buňky s neomezenou proliferací a buňky s omezenou proliferací, která vede před ukončením života buňky k terminální diferenciaci. Buňky s neomezenou proliferací jsou nesmrtelné. Život všech mnohobuněčných živočichů má začátek a konec.

Život je přísně vázán na buňky. Mimo buňky život neexistuje. Žádná hmota není živá. Termínem hmota se označuje jakákoliv homogenní pevná, tekutá nebo plynná výplň trojrozměrného prostoru. Kromě prostorů existujících mimo buňky, každá buňka obsahuje celou řadu hmot, které samy o sobě nejsou živé.

Pokud jde o viry, jsou to molekuly, které jsou internalizovány buňkami a ty je začleňují mezi své genetické informace a následně je reprodukují (obtiskují) a syntetizují jejich proteiny. Bez buněk viry nemohou existovat.

CO JSOU BUŇKY?

Buňky jsou systémem membrán, váčků, vláken, trubiček a shluků velkých molekul, které zabraňují volnému mísení látek. Buňky ze svého okolí resorbují látky potřebné ke svému životu, internalizují je, zpracovávají je, tvoří vlastní produkty a vylučují je. Na povrchu všech buněk je membrána se selektivní permeabilitou, která zprostředkovává styk buňky s okolím. Tzv. cytoplazma je suspenzí organel ve vnitrobuněčné tekutině. Uvnitř buněk mnohobuněčných organizmů je jádro ohraničené jadernou membránou, jehož obsahem je DNA s kódovanou genetickou informací. DNA je navinutá na oktamery histonů, které jsou spojeny histonovým spojovacím provazcem. Oktamery histonů s navinutou DNA jsou nukleozomy. Soubor genů v buněčném jádře tvoří jaderný genom. Jaderný genom se mění mutacemi a epigenetickými modifikacemi. Mutace jsou všechny změny měnící pořadí bází, nebo pořadí nukleotidů v DNA.

Všechny buňky, které se dělí tzv. nepřímým způsobem, získávají energii pomocí zvláštních organel zvaných mitochondrie. Každý jedinec má vlastní genom (soubor jedinečné genetické informace), který zdědil od otce a matky. Geny tvořící genom jedince jsou součástí DNA. Chromozomy tvoří DNA navinutá na nukleozomy, tj. na histonové oktamery spojené histonovým provazcem. Kromě toho se na chromozomy připojují ještě nehistonové proteiny. Každý chromozom obsahuje jednu molekulu DNA. Při oplození, DNA spermie v mužském prvojádře je navinutá na histonové oktamery a vytváří nukleozomy. Histony jsou kódovány mateřskými geny vajíčka.

Muž přispívá ke vzniku nového jedince pouze 23 molekulami DNA uspořádanými v sadu mužských chromozomů.

Mitochondrie jsou součástí vajíčka a mají vlastní genom. Při dělení vajíčka přecházejí do vznikajících buněk (blastomer). Mitochondrie získává nový jedinec pouze z mateřské buňky, vajíčka.

U obratlovců život přechází z generace na generaci pomocí zárodečných buněk. Kódování bílkovin u všech živých tvorů i rostlin je velice podobné (nebo stejné), což svědčí o jediném původu všeho živého. V genomu člověka lze prokázat mnoho genů, které jsou obdobné jako geny octomilky, nebo myši (ortologní geny) potvrzující dlouhodobé vývojové mechanismy.

CO TO JE ČLOVĚK?

Pokud jde o člověka, je nutné přesně rozlišovat, co se termínem člověk rozumí:

Jde o člověka jako živočišný druh (homo sapiens) nebo jako o bytost (human being, homo). Člověk jako živočišný druh má řadu vývojových stadií, která označujeme termíny: vajíčko (oocyt, ovum), zygota (vajíčko v průběhu oplození), embryo (zárodek), plod (fetus), novorozenec (neonatus), lidská bytost (human being, homo iuvenilis, adultus, senes).

Každé oplozené vajíčko je jedinečnou buňkou s jedinečnou kombinací genů. Jedinečný soubor genů daný oplozením je podkladem tvrzení, že už oplozené vajíčko je lidský jedinec. Oplození zahajuje vývoj každého mnohobuněčného obratlovce včetně člověka.

Pokud jde o vývoj placentárních obratlovců, k jejich vývoji patří i jeho zárodečné obaly, tj. chorion, amniový váček a žloutkový váček, které mají stejný genom jako vyvíjející se jedinec. Definovaná embryonální stádia člověka jsou: zygota, morula, blastocysta, zárodečný terčík (dvojlistý a trojlistý), cylindrické embryo a embryo tvaru C. Následuje stadium plodu (fetus humanus), během kterého plod nabývá životaschopnosti. Plod je buď životaschopný, potom se rodí, nebo není života schopný a potom je potracen, nebo se narodí mrtvý. Před narozením je život plodu závislý na placentě a na oběhu krve mezi matkou a placentou a mezi placentou a plodem. Plod žije v plodové vodě, tj. ve vodním prostředí.

Embryonální období je časový interval od oplození do splynutí okrajů očních víček. V období embrya funguje srdce, vyvíjejí se základy všech orgánů a vzniká chrupavčitá kostra. Není-li přítomna kostní tkáň při ultrazvukovém vyšetření na začátku těhotenství, nejedná se o plod, ale jde o embryo. Fetální období začíná splynutím okrajů očních víček a osifikací jader pažních kostí. Během fetálního období se tvoří kosti a nastupuje činnost jednotlivých orgánů.

CO TO JE EMBRYO A CO TO JE PLOD?

Lidské embryo je vývojovým stadiem člověka od oplození do konce 8. týdne, kdy začíná vývoj kostní tkáně v osifikačních jádrech dlouhých kostí a kdy se uzavírají oční štěrbiny splynutím okrajů víček epitelovým švem. Ve stadiu embrya probíhá oplození, blastogeneze (vývoj zárodečných listů) a embryonální organogeneze. Na konci embryonálního období je embryo člověka dlouhé přibližně 3 cm a má lidský charakter. Hlavním fungujícím orgánem embrya je základ srdce, které začíná tepat ve 4. týdnu po oplození. Mimo mateřský organismus není embryo schopné přežít.

Ve fetálním období se vytváří kostěná tkáň a nastupují funkce jednotlivých orgánů. Postupně vzniká schopnost plodu samostatně přežít bez spojení s placentou a s mateřským organismem.

Plody nejsou schopné přežít, váží-li méně než 200 g. Tyto plody neumíme ani při nejlepším přístrojovém vybavení udržet při životě. Termín potrat znamená vypuzení plodu, jenž není schopen přežít. Pravděpodobnost spontánního (samovolného) potratu od klinického rozpoznání těhotenství je 15–20 %. Mrtvého novorozence a potracený plod, který není schopen přežít, nelze považovat za lidské bytosti.

Živou bytostí (human being) je teprve porozený živý plod (neonatus). Lidská bytost musí mít především fungující srdce, plíce, ledviny a mozek. Teprve porodem se plod stává živou bytostí schopnou přežít v normální atmosféře za normálních podmínek. Fyziologickou výživou všech novorozenců je mateřské mléko. Člověk je savec.

Váží-li plod více než 800 g, je při současné úrovni zdravotnické techniky pravděpodobnost jeho udržení při životě více než 90%. Každá lidská bytost se musí narodit a musí zemřít. Lidský život je časový interval od narození do smrti. Jak dlouho musí novorozenec žít, aby byl považován za lidskou bytost, je interval stanovený zákonem státu. Okamžik narození je dán přerušením pupeční šňůry, která spojuje plod s matkou prostřednictvím placenty. Okamžikem smrti u všech plodů a novorozenců je nezvratná zástava srdce, která je dána posledním jeho stahem.

(Není možné souhlasit s názorem, že narozením se z plodu stává osoba. Není mi známa definice, co je osoba, ale je jasné, že z lidské bytosti se stává osoba v závislosti na činnosti mozku vedoucí ke specifickým projevům lidské bytosti. Osoba je jedinec myslící – filozofická definice). Definice termínu dítě mi není známa.

CO JE LIDSKÝ JEDINEC?

Lidským jedincem jsou všechna vývojová stadia člověka. Definovaná prenatální stadia období vývoje člověka jsou: oplození, rýhování vajíčka, stadium cylindrického embrya, stadium embrya tvaru C, stadium plodu. Plod je buď neživotaschopný, nebo životaschopný. Životaschopný plod se rodí a mění se v lidskou bytost. Termín jedinec zdůrazňuje genetickou jedinečnost ve všech vývojových fázích s výjimkou jednovaječných dvojčat, resp. trojčat.

V období vývoje embrya, zhruba do konce 7. týdne od oplození, nemá embryo lidský vzhled. Poměr cylindrického embrya k lidské bytosti je jako poměr housenky k motýlu. Rozdělení těla cylindrického embrya i housenky je založeno na ortologických genech obou jedinců, které podmiňují článkování těla.

Potracený plod, který není schopen přežít, není lidskou bytostí, protože se nenarodil, ale byl potracen. Lékařský potrat plodu odůvodněný prenatálním průkazem vážné vrozené vady, kdy výhled na jeho přežití a kvalitu postnatálního života jsou pochybné, je možné provést pouze se souhlasem matky. Při takovém povolení je nutné uvážit, jakou zátěží pro rodiče i pro společnost představuje narození postiženého jedince. Narození postiženého jedince se špatnou kvalitou života je neštěstí, které často vede k rozpadu rodiny. Ošetřování jedince s nevyléčitelnou vadou by mělo být kryto státním zdravotním pojištěním. V tom případě je finanční nárokem pro celou společnost. Odmítne-li žena souhlasit s ukončením těhotenství při prenatálně diagnostikovaném onemocnění, které nedovedeme vyléčit, a vyžaduje dlouhodobou péči bez výhledu na vyléčení onemocnění, je otázkou, zda by matka měla nést i finanční dopady svého rozhodnutí. Ukončení života jedince postiženého nevyléčitelným onemocněním nesmí vést k obviňování lékařů provádějících potrat ze zavraždění člověka nebo za zabití dítěte (viz např. článek o prenatální eugenice, Lidové noviny, 4. 1. 2013). Obdobně také spontánní samovolný potrat, který např. může být podmíněn zaškrcením pupečníku, není sebevraždou plodu.

POROD A LIDSKÁ BYTOST

Plody, které dosáhnou váhy 500 g a více, pokládáme vždy za životaschopné. Dojde-li k porodu živého nezralého plodu s vahou 501 g, je pokládán za novorozence. Mrtvý novorozenec není lidskou bytostí, protože zemřel dříve, než se narodil. V průběhu života se novorozenec (lidská bytost) v lidské společnosti stává jedinečnou osobností. Termín osobnost (osoba) se formuje po narození a kvalitě života lidské bytosti záleží především na funkci mozku, na jeho schopnosti zpracovávat informace z okolí. Kvalita života je závislá na schopnosti vnímat pomocí smyslů (zrak, sluch, chuť čich a hmat). Je-li novorozenec slepý, hluchý, neschopný normálních pohybů, neschopný chodit, neschopný se učit a neschopný si osvojit hygienické návyky, blíží se kvalita jeho života k nule.

Užíváme-li termín člověk pro plod (nebo embryo), mys-líme tím příslušnost k lidskému rodu, ale nejde o lidskou bytost. Tyto stavy musí mít na mysli především lékaři při prenatální diagnostice vývojových vad, které vylučují dobrou kvalitu jeho života. O svých nálezech jsou povinni informovat matku, eventuálně oba rodiče.

Potrat živého či mrtvého embrya a neživotaschopného plodu je vždy psychickou i fyzickou zátěží po matku a její okolí.

Vnímání bolestí je subjektivním pocitem. Bolest může a nemusí mít materiálně fyzikální pozadí. Žádná hmota necítí bolest. Žádný lékař fyzicky necítí bolest svého pacienta. Sdělení o bolesti je závislé na dorozumění. V tomto směru jsou zásadní rozdíly mezi člověkem a zvířetem.

Věda nemá etiku. Etická pravidla lidské společnosti jsou závislá na společenské úrovni. Vědecké poznání není závislé na lidských zákonech. Úkolem vědy je zjišťování nových poznatků a zákonitostí bez ohledu na jejich důsledky. Uvažování o důsledcích a o vztahu vědeckých poznatků a lidské společnosti je úkolem těch, kteří se vědou zabývají. Lidské zákony nejsou fyzikálními zákony přírody. Vědecké poznání lze však snadno potlačovat a ovlivňovat fundamentalistickými předsudky různých ideologií.

Domnívám se, že svrchu uvedené definice jsou poměrně jednoznačné a snad zmírní i rozdíly a zabrání zbytečným střetům mezi tzv. přírodními vědami a poetickou fantazií filozofie a teologie.

ADRESA PRO KORESPONDENCI:

prof. MUDr. Jan Evangelista Jirásek DrSc., FCMA

Ústav pro péči o matku a dítě

Podolské nábřeží 157, 140 00 Praha 4 – Podolí

e-mail: jirasekje@upmd.eu


Štítky
Adiktologie Alergologie a imunologie Angiologie Audiologie a foniatrie Biochemie Dermatologie Dětská gastroenterologie Dětská chirurgie Dětská kardiologie Dětská neurologie Dětská otorinolaryngologie Dětská psychiatrie Dětská revmatologie Diabetologie Farmacie Chirurgie cévní Algeziologie Dentální hygienistka

Článek vyšel v časopise

Časopis lékařů českých


Nejčtenější v tomto čísle

Tomuto tématu se dále věnují…


Kurzy

Zvyšte si kvalifikaci online z pohodlí domova

Léčba bolesti v ordinaci praktického lékaře
nový kurz
Autoři: MUDr. PhDr. Zdeňka Nováková, Ph.D.

Revmatoidní artritida: včas a k cíli
Autoři: MUDr. Heřman Mann

Jistoty a nástrahy antikoagulační léčby aneb kardiolog - neurolog - farmakolog - nefrolog - právník diskutují
Autoři: doc. MUDr. Štěpán Havránek, Ph.D., prof. MUDr. Roman Herzig, Ph.D., doc. MUDr. Karel Urbánek, Ph.D., prim. MUDr. Jan Vachek, MUDr. et Mgr. Jolana Těšínová, Ph.D.

Léčba akutní pooperační bolesti
Autoři: doc. MUDr. Jiří Málek, CSc.

Nové antipsychotikum kariprazin v léčbě schizofrenie
Autoři: prof. MUDr. Cyril Höschl, DrSc., FRCPsych.

Všechny kurzy
Kurzy Doporučená témata Časopisy
Přihlášení
Zapomenuté heslo

Nemáte účet?  Registrujte se

Zapomenuté heslo

Zadejte e-mailovou adresu se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.

Přihlášení

Nemáte účet?  Registrujte se