Otec u porodu


Father on childbirth

The trend of childbirths concentration to delivery units is connected with better perinatal outcomes. On the other side it is connected with transport to unknown places. Woman could feel to be alone. The presence of partner on childbirth is optimal source of psychical support. It is connected with improvement of woman´s satisfaction and facilitation of delivery.

Key word:
childbirth – father – father-to-newborn attachment


Autoři: Tomáš Fait;  Eva Smejkalová
Působiště autorů: Gynekologicko-porodnická klinika 1. LF UK a VFN Praha, přednosta prof. MUDr. Alois Martan, DrSc.
Vyšlo v časopise: Prakt Gyn 2014; 18(1): 75-78
Kategorie: Gynekologie a porodnictví: Přehledový článek

Souhrn

Převedení porodů do porodnic vedlo ke zlepšení perinatologických výsledků. Současně přivedlo rodičku do neznámého prostředí, v němž se může cítit opuštěna. Ideální psychickou podporou, která zlepšuje prožívání porodu i jeho průběh, je přítomnost partnera rodičky.

Klíčová slova:
otec – porod – vztah otce k novorozenci

Úvod

Přítomnost otce u porodu nebyla vždy věc samozřejmá. Naopak po tisíciletí vývoje lidského rodu byl porod věcí výlučně ženskou. Ani u ostatních savců etologové nepopisují účast otce při porodu. Opět to je záležitost samic.

Často je citována úloha indiánského muže, který zpěvem a tancem měl odlákat zlé duchy od stanu, ve kterém jeho žena rodila. Tedy ani ten nebyl přímo u porodu.

Také četné lidové pohádky zachycují fakt, že porod potomka byl pro muže skoro nečekaným překvapením. Klidně tak hrdinové pohádek nechají čertovi „to, o čem nevědí, že mají doma“, Bajaja se marně domáhá své prvorozenosti, král na lovu překvapen naslouchá úmyslům sudiček s jeho právě zrozenou dcerou a tatínek Palečka je udiven nebývalou vitalitou, kterou i my v klinické praxi pozorujeme u novorozenců s nitroděložní růstovou retardací. I skuteční králové pověřovali kontrolou, že novorozenec opravdu pochází z lůna královnina, nějakého zpravodaje.

Přítomnost otce u porodu nemá žádnou historickou spojitost s jeho úlohou v péči o rodinu. Neexistuje žádný důkaz o tom, že by generace našich otců měly horší vztah ke svým manželkám a dětem a jejich manželství se dokonce jeví pevnější než naše, ačkoli toto hledisko při klesající sňatečnosti a multifaktoriálnosti těchto vazeb je obtížné mapovat.

Před převodem porodů do porodnic otec většinou vyčkával výsledku porodu v jiné místnosti, případně byl zmocněn k pomocným pracím (ohřívání vody, shánění porodní báby, doprava lékaře). Porodem byla pověřena zkušená žena z rodiny či okolí, později specializovaná porodní bába a jen při komplikacích lékař. V rozvinutých zemích se porody stále centralizovaly, do péče o rodičku se už nezapojovala známá porodní bába z městečka, ale vysoce školený tým specialistů – porodní asistentka, porodník, neonatolog, anesteziolog. To neoddiskutovatelně vedlo k tomu, že se žena dostávala k porodu mezi cizí, byť velmi zkušené lidi. Ve většině případů se tak zdravá žena poprvé ocitne ve zdravotnickém zařízení. A právě zde hledáme kořeny touhy velké části žen po přítomnosti partnera u porodu. Nechce prostě při této emočně a fyzicky náročné chvíli být sama.

V moderní západoevropské kultuře nebyl až do konce 60. let a u nás až do začátku let 90. otec u porodu obvyklý. Naopak z obavy před zavlečením infekce na porodní sál byla jeho přítomnost zakázána. Po odhalení faktu, že zvenčí zavlečené bakterie jsou méně nebezpečné než nemocniční rezistentní kmeny, tento argument padl. Na západ od našich hranic se v 70. letech minulého století objevila řada „nevyvratitelných“ (ale prakticky obtížně prokazatelných) tvrzení o tom, že přítomnost otce u porodu zpevňuje vztahy v páru a že díky ní můžeme očekávat pokles rozvodů a rozchodů. Druhá doktrína tvrdí, že porod za přítomnosti otce je snazší a má menší riziko císařského řezu.

Postupně se situace uvolňovala a následovala doba prakticky společensky povinné přítomnosti otce u porodu. Z té doby pamatujeme četné příhody ukazující, že otec u porodu není rolí vhodnou pro každého.

V současnosti se tento stav racionalizuje. Větší část žen je při porodu doprovázena partnerem, část volí přítomnost „laické duly“ – matky, setry či kamarádky, která již rodila, a část dává přednost profesionální dule, odbornici na aktivní emoční podporu i potřebné rady pro ženy nejen při porodu, ale i v těhotenství a v poporodním období.

Aktivity otce u porodu

Pro budoucí maminky, a zejména prvorodičky jsou těhotenství a porod zcela novými zážitky, a tak se snaží připravit. Předporodní kurzy a kvalitní literatura jsou tou správnou cestou. Internetové diskusní kluby mohou být cestou chybnou, objevují se v nich tendenční informace, trendy spíše módní než moderní a někdy vyslovené nepravdy. Pod jejich vlivem pak některé rodičky přicházejí do porodnice nikoli jako do místa, kde jim mají pomoci při porodu, zbavit bolesti a při patologickém průběhu zasáhnout ve prospěch dítěte i matky. Naopak je jim zcela nesmyslně předkládána vize hostilního prostředí, ačkoli každému soudně uvažujícímu jedinci musí být jasné, že cíl rodičky i porodního týmu je stejný. Tyto vystrašené rodičky se pak obklopují partnery či dulami jako ochránci jejich práv a integrity. Tento nešťastný náhled na věc jen potvrdí složka informovaných souhlasů s katastrofickými scénáři, kterými naši úředníci „zlepšují“ zdravotní péči.

Předporodní kurzy a knihy pro nastávající maminky i tatínky jsou plné informací o průběhu porodu a následných instrukcí, co by měl otec v jednotlivých dobách porodních dělat.

Jednoduchým návodem je, být s ní. A chválit, pochvala nikdy neuškodí. Bolest při porodu je jako každá bolest nesdělitelná, a tak by se otec neměl nechat zaskočit i touto bolestí vyvolanou neobvyklou reakcí ženy.

V první době porodní se očekává, že muž bude:

  • provádět úlevové metody (masáže zad ap), připomínat dechová cvičení
  • pomáhat hledat úlevové polohy
  • podávat občerstvení, nápoje a otírat pot
  • usnadňovat komunikaci s personálem
  • celkově rodičku povzbuzovat
  • a chválit

V druhé době porodní by měl muž:

  • pomáhat s uvolněním mezi kontrakcemi a dýcháním
  • být u hlavy své ženy a psychicky ji podporovat při tlačení
  • přestřihnout pupeční šňůru a spolu s matkou se těšit z prvního křiku novorozence
  • a chválit

Ve třetí době porodní se muž má snažit:

  • sledovat ošetření novorozence, pořídit fotodokumentaci miminka
  • vyjádřit verbálně i dotyky své kladné pocity z porodu vůči své ženě a potomkovi
  • a chválit

Dominantním a hlavním úkolem otce u porodu je emoční podpora rodičky. Toho však někteří otcové nejsou schopni a sami potřebují psychologickou podporu. Někdy se dožadují větší pozornosti zdravotnického personálu než sama rodička [1].

Otázky kolem přítomnosti otce u porodu

Přítomnost otce u porodu má pomoci ženě přijímat porod jako pozitivní událost a prohloubit pocit vzájemné pomoci páru [2]. Otec vyplňuje mezeru v péči zaneprázdněného profesionálního porodnického týmu, tedy zejména chybějící emoční podporu [3]. Emoční podpora, dostatek informací a rad může snížit míru úzkosti, obav a jejich důsledků pro průběh porodu [4].

Porod s doprovodem partnera vnímají ženy jako kratší, méně bolestivý, je spojen s nižším výskytem nitroděložní tísně plodu a císařských řezů [5]. Pozorování uvádějí, že přítomnost otce u porodu zlepšuje vztah páru [6] a vztah otce k dítěti [7].

Muži hodnotí svoji přítomnost u porodu většinou pozitivně, svůj pocit, že partnerce pomohli v těžké chvíli mohou transformovat do úspěšného začátku rodičovské role.

V zemích, kde přítomnost otců u porodu naráží na tradiční zvyklosti, nestačí krátké předporodní kurzy, a tak například v Gruzii vede společnost Healthy Women in Georgia (HWG) edukační kampaň nazvanou Škola otců [8]. Jejich program dokázal v roce 2006 z praktické nulové účasti zvýšit přítomnost otců u porodu na 40 % během pouhých 4 měsíců.

V oblasti přítomnosti otce u porodu se nabízí množství otázek. Objevuje se mnoho zaručených teorií, ale málo ověření těchto teorií studiemi. Veškeré studie jsou observační. Randomizovat ve studiích přítomnost u porodu je mírně řečeno společensky obtížné.

Pomáhá přítomnost otce u porodu, nebo naopak jeho průběh narušuje?

Každý člověk je individuum a každý pár tak může reagovat jinak. Ve většině případů se přítomnost otce (tedy vlastně partnera) jeví jako přínosná. Některým ženám přítomnost partnera pomáhá se uvolnit, jiné naopak pro něj chtějí i v této chvíli zůstat elegantní dámou, na což spotřebují většinu sil. Některé ženy klidně rodí do příchodu partnera, a v jeho přítomnosti vykazují enormní známky utrpení a námahy, což se někdy vysvětluje jako snaha dát na odiv oběť, kterou pro společný život přinášejí.

Zatímco někteří otcové instinktivně pochopí, co mají dělat, jiní svědomitě navštěvovali předporodní kurzy. Tyto dvě skupiny jsou výborným doplňkem týmu porodnice.

V době módy tohoto fenoménu bylo ovšem možno vidět i otce spící v koutě porodního boxu, čtoucí denní tisk či hrajícího si nezúčastněně na počítači. Někteří otcové si svou roli „facilitátora“ komunikace se zdravotnickým personálem pletou s rolí kontrolora a přísného kritika zdravotnických postupů. Vytvářejí tak nežádoucí napětí na porodním sále. Tomu nezbývá než takové chování asertivně přijímat a vykládat si je jako únikovou reakci jedince před vzniklým stresem.

Jiní muži vnímají svoji přítomnost jako návštěvu atrakce, zvídavě nahlížejí do jiných částí porodních sálů a dožadují se nejen pochopitelného fotografování novorozence, ale i pro většinu z nás ne zcela přijatelného fotografování či natáčení porodního poranění a jeho ošetření.

Zažili jsme i muže, který svoji roli pojal jako dohled nad plněním porodního plánu, a to nikoli ze strany zdravotníků, ale ze strany rodičky, a z jeho kategorického „dohodli jsme se přece, že si nenecháš dát epidurál“, kterým zakázal tuto metodu porodnické analgezie své trpící ženě, dodnes mrazí.

Ve švédské studii definovali dle dominantní role partnera 5 typů účasti otců u porodu [9]:

  • Otec přítomný u porodu. Ten, který matku neopouští – je s rodičkou v průběhu celého porodu. Dává jí pít, masíruje záda, otírá pot. Matka ho o nic nemusí prosit, prostě to dělá. Kontroluje míru bolesti a její tlumení, sleduje monitor, pomáhá s užíváním rajského plynu. Pomáhá s dýcháním připomínáním pravidel. Stává se tak nejdůležitější osobou z pohledu matky. Není jen doprovod, ale asistence. Dodává jí pocit bezpečí, brání pocitu osamění. Matka poznává novou stránku otce svého dítěte. Věří, že jí bude schopen kdykoli pomoci.
  • Otec obhajující potřeby matky. Zajišťuje, aby prosby matky vůči porodním asistentkám byly vyslyšeny. Tlumočí rodičce rady porodních asistentek. Díky tomu se matka cítí v bezpečí.
  • Otec podporující matku, dodávající sílu a odvahu.
  • Otec tvořící s matkou jeden tým.
  • Otec dítěte a jeho partnerka tvoří rodinu. Přítomnost otce v momentě, v němž novorozenec leží na břiše matky, vyvolává dojem společného prožití fascinující chvíle založení společné rodiny.

Tyto typy definovali po psychologickém rozhovoru s 67 matkami. Logicky se prolínají a v ideálním případě vyúsťují v pocit, že teprve nyní se pro ženu stal otec jejího dítěte opravdu důležitý.

Může mít přítomnost muže u porodu vliv na budoucí sexuální život páru?

Sexuální přitažlivost má jistý nádech tajemství. Již od konce 19. století se traduje obava, že muž sledující svoji ženu u porodu o toto tajemství přijde. Viděl už více, než měl. Zatímco u žen se pokles sexuálního zájmu o partnera po porodu, který někdy nemusí být reverzibilní, vysvětluje splněním reprodukční role. U mužů, kteří byli u porodu, se to přičítá podvědomému pocitu viny z porodní bolesti jako důsledku sexuální aktivity. Těžko to však odlišit od změny životních zvyklostí s nástupem péče o potomky či vyčerpání sexuálních fantazií obou partnerů.

Unesou muži tak silný emoční zážitek, jako je přítomnost u porodu?

Známý propagátor přirozených porodů Michel Odent popisuje páry po domácích porodech, při nichž žena spokojeně a aktivně pečuje o novorozence, zatímco muž leží v posteli, neb se necítí dobře. Autor je přesvědčen, že poporodní deprese je častější u mužů než u žen [10].

Studie rozvoje vazeb mezi otcem a novorozencem neprokázala v multivariantní analýze významný rozdíl v závislosti na přítomnosti či nepřítomnosti otce u porodu. Otcové, kteří byli u porodu, pouze častěji vyhledávají vizuální kontakt s dítětem a mluví na něj již v prvních 2 dnech po porodu [11].

Již zjištění, že je žena těhotná, může u partnera vyvolat těžkou depresi, ztrátu apetitu a nespavost. Může trávit hodiny rozjímáním nad financováním rozrůstající se rodiny, pochybuje o své schopnosti být otcem, obává se ztráty partnerčiny lásky ve prospěch dítěte, evokují se mu nevyřešené vztahové problémy z minulosti.

Vývoj v oblasti přítomnosti otce u porodu

Od otců u porodu se přestává očekávat jen prostá přítomnost. Předporodní kurzy se věnují nejen těhotným, ale celému páru. Připravený pár absolvuje porod snáze, snižuje se úzkost, což vede ke zvýšení hladin endorfinů a snížení hladin adrenalinu [12].

Otcové hodnotí spontánní porod jako bezpečnější pro ženu i dítě ve srovnání s císařským řezem (p = 0,003) i vaginálním operačním porodem (p < 0,032). Při neplánovaném císařském řezu vyjadřují vysokou míru úzkosti [7].

Odkládání reprodukce samozřejmě nepostihuje jen rodičky. Také věkový průměr otců se zvyšuje. Věk ovlivňuje jejich očekávání i zážitky z porodu.

Ve švédské studii [13] bylo sledováno 777 otců, kteří se rozhodli být přítomni a posléze také byli u porodu své partnerky. Ti byli rozděleni dle věku na skupiny mladší 27 let, ve věku 28–33 let a starší. Starší muži, dotazovaní antepartálně během partnerčina 2. trimestru, vyjadřovali častěji negativní pocity (29 % vs 26 % vs 18 %; p < 0,01) a obavy, které byly hodnoceny dotazníkem Wijma Delivery Expectancy Questionaire (W-DEQ A) [14] s hodnotami 43,3 vs 42,9 vs 38,7 (p < 0,01). Starší muži také významně častěji hodnotili postpartálně porod svých partnerek jako obtížný (43 % vs 41 % vs 32 %, p = 0,05) a obecně celý proces nehodnotili tak pozitivně jako muži nejmladší (30 % vs 36% vs 43%, p < 0,05). Byli však výrazně spokojenější s péčí v průběhu porodu (52 % vs 46 % vs 39 %; p = 0,03).

Z celosvětového pohledu je jednou z vážných příčin úmrtnosti a nemocnosti novorozenců podchlazení. Jako jeden z 10 bodů uvádí Světová zdravotnická organizace v řešení této problematiky kontakt s novorozencem skin-to-skin. V mnoha zemích se císařský řez provádí v celkové anestezii, nemluvě o tom, že ani v epidurální analgezii není tento bod snadno při císařském řezu realizovatelný, tam může tuto roli převzít otec [15]. Současně může tento akt posílit psychiku otce jako ochránce svého potomka.

Rozvoji vztahů mezi otcem a dítětem se věnuje několik studií, které potvrzují fakt, že vztah mezi otcem a dítětem se zlepšuje úměrně kvalitě vztahu s partnerkou. Ukazují také na poněkud opomíjený fakt, že také muži potřebují podporu partnerek a okolí v rozvoji svého vztahu k dítěti. Tchajwanská studie 195 mužů hodnotila dotazníky Social Support Scale (SSS), Marital Intimacy Scale (MIS) a Paternal Attachment Inventory (PAI). Zatímco faktory jako věk, vzdělání a víra nijak neovlivnily vztah otce k dítěti, podpora partnera a vztah s partnerkou příznivě ovlivnily rozvoj vztahu muže k dítěti a přinesly 23% rozdíl v hodnocení vazby otce na dítě [16].

Recentní britská studie hodnotila data 4 616 žen rodících v roce 2010 – během těhotenství a 3 měsíce po porodu. Více než 80 % otců pozitivně hodnotilo zjištění těhotenství a více než 50 % bylo přítomno při těhotenském testu, při jedné a více těhotenských kontrol, a většina byla také při ultrasonografických vyšetřeních a u porodu. Po porodu 75 % otců nastoupilo dovolenou a pomáhalo s péčí o dítě a jejich partnerky vykazovaly ve 3. měsíci po porodu vyšší kvalitu života. Zapojení otců bylo nejvyšší u kavkazoidních primipar, pozitivně korelovalo se zahájením lékařské péče o těhotenství před 12. týdnem, počtem prenatálních kontrol, účastí na předporodních kurzech a kojení. Významně menší nadšení z těhotenství projevovali partneři žen mladší než 25 let (76 % oproti 90 %), muži negroidní a členové minorit se porodu účastnili méně často (83 % proti 93 %) s relativním rizikem (RR) 0,38 (CI 0,28–0,5). Méně často se u porodu vyskytovali muži vícerodiček (tab) s RR 0,4 (0,3–0,53), zda to bylo jen potřebou hlídat předchozí děti, autoři nezjišťovali [17].

Na rozdíl od arabských autorek [18] si nemyslíme, že by sociokulturní tradici, která vede rodičky k tomu, že upřednostňují přítomnost své matky u porodu před přítomností partnera, bylo nutno násilně měnit.

Tab. 1. Faktory ovlivňující přítomnost otců u porodu (% přítomnosti)
Faktory ovlivňující přítomnost otců u porodu (% přítomnosti)

Závěr

V rozvinutých zemích při atomizaci společnosti na jednotlivé rodiny a centralizaci porodů do porodnic, což neoddiskutovatelně přináší zlepšení perinatologických výsledků, přichází žena při porodu do cizího prostředí. Ideální psychickou podporou, která zlepšuje prožívání porodu i jeho průběh, je přítomnost partnera rodičky.

Doručeno do redakce dne 8. prosince 2013

Přijato po recenzi dne 10. ledna 2014

MUDr. Tomáš Fait, Ph.D.

tfait@seznam.cz

Eva Smejkalová

Gynekologicko-porodnická klinika 1. LF UK a VFN, Praha

www.vfn.cz


Zdroje

1. Premberg A, Taft C, Hellstrome AL et al. Father for the first time – development and validation of a questionanaire to asses fathers´experiences of first childbirth (FTFQ). BMC Pregnancy and Childbirth 2012,12: 35. Dostupné z DOI: <http:// doi: 10.1186/1471–2393–12–35>.

2. Keirse MJNC, Enkin M, Lumley J. Social and professional support during childbirth. In: Chalmers I, Enkin M, Keirse MJNC (eds). Effective care in pregnancy and childbirth. Oxford University Press: Oxford 1989. ISBN 0–19–261558–0 and 0–19–261880–6.

3. Engelova E, Temkina AA. The father who participates in childbirth: gender partnership or situation control? Anthropol Archeol Euroasia 2010; 49(2): 9–43.

4. Hodnett ED, Gates S, Hofmeyr G et al. Continuous support for women during childbirth. Cochrane Database Syst Rev 2011; 16(2): CD003766. Dostupné z DOI: <http://doi: 10.1002/14651858.CD003766.pub3>.

5. Herman R, Hodek B, Ivicević-Bakulić T et al. The efect of the presence of the husband during childbirth. Lijec Vjesn 1997; 119(8–9): 231–232.

6. Liukkonen A, Vehviläinen-Julkunen K. Fathers ´childbirth experience and nursing intervention. Hoitotiede 1997; 9(3): 118–126.

7. Chann KK, Peterson-Brown S. How do fathers feel after accomapnying thein partners in labour and delivery? J Obstet Gynaecol 2002; 22(1): 11–15.

8. Pestvenidze E, Bohrer M. Finally, daddies in the delivery room: parenets´ education in Georgia. Global Public Health 2007; 2(2): 169–183.

9. Kainz G, Eliasson M, von Post I. The child´s father, an important person for the mother´s well-being during the childbirth: a hermeneutic study. Health Care Women Int 2010; 31(7): 621–635.

10. Odent M. Is the participation of the father at birth dangerous? Midwifery Today Int Midwife 1999; 51: 23–24.

11. Miller BC, Bowen SL. Father-to-newborn attachment behaviour in relation to prenatal classes nad presence at delivery. Family Relations 1982; 31(1): 71–78.

12. Mehdizadeh A, Roosta F, Chaichian S et al. Evaluation of the impact of birth preparation courses on the health of the mother and newborn. Am J Perinatol 2005; 22(1): 7–9.

13. Schytt E, Bergström M. First-time fathers´ expectations and experiences of childbirth in relation to age. Midwifery 2014; 30(1): 82–88.

14. Wijma K, Wijma B, Zar M. Psychometric aspects of the W-DEQ; a new questionnaire for the measurement of fear of childbirth. J Psychosomatic Obstet Gynaecol 1998; 19(2): 84–97.

15. Christensson K. Fathers can effectively achieve heat conservation in healthy newborn infants. Acta Pediatr 1996; 85(11): 1354–1360.

16. Yu CY, Hung CH, Chan TF et al. Prenatal predictors for father-infant attachment after childbirth. J Clin Nurs 2012; 21(11–12): 1577–1583.

17. Redshaw M, Henderson J. Fathers´ engagement in pregnancy and childbirth: evidence from a national survey. BMC Pregnancy Childbirth 2013; 13: 70. Dostupné z DOI: <http://doi: 10.1186/1471–2393–13–70>.

18. Abushaikha L, Massah R. The roles of the father during childbirth: the lived expriences of Arab Syrian parents. Health Care Women Int 2012; 33(2): 168–181.

Štítky
Dětská gynekologie Gynekologie a porodnictví Reprodukční medicína

Článek vyšel v časopise

Praktická gynekologie

Číslo 1

2014 Číslo 1

Nejčtenější v tomto čísle

Tomuto tématu se dále věnují…


Kurzy

Zvyšte si kvalifikaci online z pohodlí domova

Inkontinence moči
nový kurz
Autoři: MUDr. Barbora Nechanská

Doporučení, indikace a dávkování LMWH
Autoři: doc. MUDr. Tomáš Kvasnička, CSc.

Pacient s neuropatickou bolestí v ordinaci praktického lékaře
Autoři: doc. MUDr. Ladislav Slováček, Ph.D., MUDr. Birgita Slováčková, Ph.D.

Imunoterapie urotelového karcinomu močového měchýře
Autoři:

Neutropenie
Autoři: MUDr. Michal Kouba

Všechny kurzy
Kurzy Doporučená témata Časopisy
Přihlášení
Zapomenuté heslo

Nemáte účet?  Registrujte se

Zapomenuté heslo

Zadejte e-mailovou adresu se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.

Přihlášení

Nemáte účet?  Registrujte se