Moje zkušenosti s Magnosolvem podávaným pacientům jako profylaxe migrény a u pacientů s diagnostikovanou spazmofilní tetanií i při normomagnezémii - MUDr. Dana Pecharová, neurolog

Moje zkušenosti s Magnosolvem podávaným pacientům jako profylaxe migrény a u pacientů s diagnostikovanou spazmofilní tetanií i při normomagnezémii

Moje cesta k Magnosolvu byla dlouhá. Původně jsem se domnívala, že všechny na trhu dostupné produkty s Mg jsou srovnatelné, pokud mají stejné množství účinné látky v jednotlivé dávce. Nicméně zkušenosti pacientů s různými hořčíkovými preparáty mě nakonec přesvědčily o větší účinnosti Magnosolvu. Zažila jsem ve své praxi několik migreniků, u kterých jsem pozorovala výrazný efekt Magnosolvu, i když předtím vyzkoušeli několik jiných účinných profylaktik. A přestože byl Magnosolv třeba až pátým profylaktikem v řadě, byl efekt podstatný. Existuje samozřejmě také řada pacientů, u kterých nebude pozorovatelný žádný efekt, což se stává velmi často právě u migrén. Dle mého názoru se vyplatí ho zkusit vždy, protože je bezpečný. Když nepomůže, neuškodí.  

Napadá mne příklad mladé, schopné a velmi aktivní mladé ženy, kterou migrény zcela paralyzovaly. Pacientka se narodila v roce 1982 a v její rodinné anamnéze byla přítomna migréna u otce. Žena již dříve podstoupila laparoskopickou operaci cholelitiázy a artroskopii levého kolene. Pravidelně užívá hormonální antikoncepci (nejdříve Mercilon a později na moje doporučení gynekolog zaměnil za Qlaira), nikdy nerodila. Je kuřačka, udává maximálně 2 cigarety denně. Migrény se objevují od puberty, mají klasické příznaky, nicméně výrazně omezují denní činnost. Sumatriptan měl dostatečný efekt, ojediněle i eletriptan. V posledních letech ale docházelo k postupnému zhoršování, aktuální frekvence migrén byla 2–3krát týdně. Oční vyšetření i EEG byly bez patologického nálezu. Zobrazovací vyšetření nebylo provedeno vzhledem k dlouholeté anamnéze, typickému průběhu, výskytu migrén v rodině i z důvodu negativního objektivního vyšetření. Pacientce jsem nasadila sandomigran, ale již na dávce dvakrát denně jedna tableta byla výrazně unavená. Po 3 týdnech měla tato dávka efekt jen částečný a pro výraznou únavu nešlo dávkování navyšovat. Pacientka ze stejného důvodu nechtěla v léčbě pokračovat. Proto jsem jí i vzhledem k fobickému ladění nasadila sertralin v dávce 50 mg, který sice tolerovala, ale ani po 6 týdnech neměla léčba efekt. Zvýšenou dávku 100 mg pacientka netolerovala (průjem) a i nadále jsem nepozorovala efekt na frekvenci migrén. Poté přišla pacientka sama s požadavkem šetrné profylaxe s vyloučením antidepresiv a antiepileptik. Tebokan ve vyšší dávce neměl také efekt, a tak jsem jako další možnost zvolila Magnosolv. Musím se přiznat, že vzhledem ke všemu, co jsme již vyzkoušely, jsem ani této léčbě moc nevěřila. Efekt se dostavil po doužívání prvního balení. Frekvence migrén se snížila tak, že poslední migrénu pacientka měla v prvním týdnu užívání Magnosolvu a od té doby se migréna objeví zhruba jednou za 3 měsíce. Máme nyní dilema, protože pacientka nechce Magnosolv vysadit a bere jej vždy obden již druhým rokem. Nemá příznaky předávkování. Před začátkem léčby byla vyšetřena i z důvodů ekonomických hladin Mg v krvi, které byly normální.   

Domnívám se (a ve své praxi se tím řídím), že je smysluplné Magnosolv vyzkoušet, protože má minimum nežádoucích účinků, je ekonomicky výhodný jak pro pacienta (měsíční dávka 162 Kč), tak pro lékaře (nulové náklady). Je třeba zdůraznit, že v některých případech je velmi efektivní, v jiných jej používám jako přídatnou léčbu, která se také vyplatí.    

Výrazný účinek má hořčík také u pacientů, jimž byla diagnostikována spazmofilní tetanie (verifikovaná EMG) s projevy parestezií, křečí, někdy prekolapsových stavů až kolapsů. Tato skupina onemocnění je etiologicky velmi různorodá (někdy souvisí s panickými nebo úzkostnými poruchami, jindy se vyskytne u pacientů bez psychiatrické komorbidity). U těchto pacientů (jedná se spíše o ženy) vždy vyšetřuji parathormon (PTH), hladiny minerálů včetně Ca a Mg, často objednávám i vyšetření endokrinologem a většinou i podrobné interní vyšetření. Dosud jsem u žádné z těchto pacientek nenalezla hypomagnezémii, poruchy příštítných  tělísek nebo změny mineralogramu. Přesto je podávání Magnosolvu efektivní minimálně u 70 % těchto pacientek. U části pacientek, kde je navíc přítomna úzkostná složka, pak při eventuální neúčinnosti Mg někdy přidávám antidepresiva typu SSRI. Pokud jsem nasadila SSRI, Magnosolv jsem vysazovala. Nicméně pacientky většinou později žádaly také o recept na Magnosolv, který nejčastěji užívají jen při obtížích (většinou jde o parestezie a křeče, někdy i svalové fascikulace).

Jako příklad mohu uvést pacientku narozenou v roce 1959. V anamnéze této ženy je hemoperitoneum při ruptuře vředu, následně rozvoj kýly v jizvě, která také vyžadovala operativní řešení. Od 33 let (v souvislosti s porodem dítěte) se objevuje porucha spánku, která se zhoršila o 8 let později, kdy se přidaly noční parestezie dolních končetin, a za další 2 roky také parestezie horních končetin. Žena je kuřačka (kouří do 10 cigaret za den). Pacientka také trpí vertebrogenními obtížemi na podkladě poruchy statiky páteře. Pro parestezie končetin byla provedena četná vyšetření – dopplerovské vyšetření žil dolních končetin, opakovaně EMG, BAEP, VEP, vyšetření mozkomíšního moku, magnetická rezonance mozku –, vše s negativním výsledkem. EMG tetanický test byl silně pozitivní. Hladiny Mg a ostatní mineralogram byly v normě, stejně jako PTH. Negativní bylo také vyšetření na boreliózu. V psychologickém terénu dominovala fobická porucha. Pro poruchu spánku byla nasazena terapie preparátem Trittico v dávce 100–150 mg na noc, který dobře zvládl poruchu spánku, ale byl zcela bez efektu na parestezie, které pacientce výrazně vadily. Následně jsem přidala Magnosolv, který celkem promptně pacientku zbavil parestetických obtíží a také výrazně zlepšil vertebrogenní obtíže, což lze vysvětlit tím, že snížil nervosvalové napětí.  

Je zajímavé, že Magnosolv je efektivní také u pacientů se syndromem benigních fascikulací (SBF). Ve své péči mám jen dva takovéto muže, kteří byli opakovaně podrobně vyšetřeni pomocí EMG či magnetické rezonance s normálními výsledky. Také mineralogramy i interní vyšetření byly opakovaně normální. Muži trpí fascikulacemi řadu let – u jednoho projevy vznikly po těžkém virovém onemocnění a u druhého není vyvolávající podnět znám. Magnosolv zabral u obou pacientů, nyní jsou na občasné udržovací dávce.  

Závěrem tedy mohu říci:

·        Magnosolv vnímám jako bezpečný a přitom efektivní „lék“.

·        Je velmi účinný, i když mají pacienti normální hladinu Mg.

·        V případě, že je někdo citlivý k dávce 1 sáček podaný najednou spolu s jídlem a reaguje průjmem, doporučuji sáček rozdělit do několika dávek vždy k jídlu. Zkušenost je taková, že při tomto opatření průjem zmizí.  

Hypomagnezémie je velmi vzácná. Přesto, že jsem na hladinu hořčíku vyšetřila relativně velké množství pacientů, nenalezla jsem ji nikdy sníženou. Jedinou pacientkou s potvrzenou hypomagnezémií byla žena léčená pro metastázy karcinomu tlustého střeva intravenózními cytostatiky. V tomto případě byla hladina Mg téměř neslučitelná se životem. Žena musela podstoupit několik infuzních podání Mg, než přešla na perorální terapii. Etiologicky šlo o vedlejší účinek chemoterapie. 

Hypermagnezémii jsem ani u dlouhodobého perorálního podávání Magnosolvu „díkybohu“ nezažila.

Magnosolv používám u těchto diagnóz:

- migréna;

- katamediální migréna (výjimečně zabere i Mg podané pre- a perimenstruačně);

- spazmofilní tetanie EMG verifikovaná nebo podobné projevy s negativním EMG nálezem (např. u fobických poruch, somatizací a podobně);

- frustní nebo lehké syndromy karpálních tunelů (u těžších je nezbytná kauzální operační terapie);

- premenstruační syndrom;

- chronický radikulární syndrom;

- postpolyradikuloneuritické syndromy;

- neuralgie trigeminu;

- tenzní bolesti.

A v neposlední řadě jako přídatnou léčbu u epilepsie a epileptických syndromů.

MUDr. Dana Pecharová, neurolog Praha