Sexuální spokojenost žen

Souhrn

 Autoři se v práci zaměřili na přehled činitelů ovlivňujících sexuální spokojenost, a to zvláště u žen. Na základě přehledu výzkumů se zabývají vlivem podoby a kvality partnerských vztahů, orgastické schopnosti žen, jejich sexuální orientací a druhem jejich sexuálních aktivit, sociodemografickými charakteristikami (religiozitou, vzděláním, věkem), ev. nemocemi a jejich terapií, osobnostními charakteristikami a jejich zkušenostmi či traumaty na spokojenost s jejich sexuálním životem.

Klíčová slova:

intimita – orgazmus – orgasm gap – sexuální spokojenost – ženy

Úvod

Sexuální spokojenost může být vnímána a hodnocena skrze fyziologické charakteristiky sexuálního vztahu (objektivně zaznamenatelné charakteristiky, jako je např. frekvence pohlavního styku, frekvence orgazmů, absence dysfunkcí apod.) nebo může být vnímána a hodnocena jako subjektivní emocionální spokojenost jedinců s jejich sexuálním životem. V rámci této práce bude upřesňováno, zda zdroje, ze kterých je čerpáno, pracují s konceptem sexuální spokojenosti jako se subjektivní sexuální spokojeností, nebo sexuální spokojeností ve smyslu objektivně pozorovatelných jevů (tedy zda výzkum měří subjektivní sexuální spokojenost, nebo zda měří např. četnost a kvalitu orgazmů, úroveň sexuální potřeby atp.). Přestože na definici toho, co je tímto termínem myšleno, se autoři neshodují, panuje shoda na tom, že sexuální spokojenost je zásadní pro sexuální zdraví, vztahovou spokojenost i pro celkovou životní spokojenost. Sexuální zdraví je WHO definováno jako „stav fyzické, emocionální, mentální a sociální pohody (well-being) ve vztahu k sexualitě; není to pouze absence nemoci, dysfunkce nebo slabosti. Sexuální zdraví vyžaduje… možnost prožívat příjemné (pleasureable) a bezpečné sexuální zážitky“ [1]. Dle této definice je patrné, že sexuální spokojenost (ve smyslu možnosti prožívat příjemné a bezpečné sexuální zážitky) souvisí se sexuálním zdravím, na něž má dle WHO nárok každý jedinec.

Mezi sexuální spokojeností žen a mužů je přitom opakovaně zjišťována značná propast; muži častěji a ve vyšší míře než ženy uvádějí spokojenost s různými aspekty sexuálního života, jako je počet orgazmů a jejich kvalita, očekávání sexuálního potěšení, procento uspokojivých sexuálních kontaktů (oproti neuspokojivým sexuálním kontaktům), procento chtěných sexuálních kontaktů (oproti nechtěným sexuálním kontaktům) atp. [2]. Nedostatečná sexuální spokojenost přitom představuje hrozbu pro sexuální zdraví jedince i z toho důvodu, že dlouhodobá nízká sexuální spokojenost může vyústit v sexuální dysfunkce. Značně ovlivňuje i spokojenost vztahovou; páry, které vykazují nízkou sexuální spokojenost, mají vyšší pravděpodobnost rozpadu vztahu. Z těchto důvodů bývá nízká sexuální spokojenost často důvodem vyhledání terapeutické pomoci, ať už pro pár, či jednotlivce [3].

Pro efektivní pomoc a prevenci je výzkum faktorů, které sexuální spokojenost ovlivňují, zásadní. Heterosexuální ženy představují skupinu, jež je nízkou sexuální spokojeností ohrožena nejvíce; proto je podstatné zkoumat zejména ty faktory ovlivňující ženskou sexuální spokojenost a sexuální spokojenost páru jakožto dyády. Uvádíme proto přehled faktorů, které mají na sexuální spokojenost jedinců (především žen) nejsilnější vliv.

Tento přehled výzkumů čerpal z databáze Google Scholar v časovém rozmezí od 1. 3. 2024 do 1. 5. 2024 a z databáze České a slovenské psychiatrie v průběhu září 2024. Pro vyhledání článků byla využita klíčová slova „sexual satisfaction“ v Google Scholar a klíčové slovo „sex“ v databázi České a slovenské psychiatrie. Výběr byl omezen na články publikované po roce 2005. Zahrnuty byly články, které se zabývaly sexuální spokojeností u žen, případně u žen a mužů. Uvedeny jsou dle tematické souvislosti.

 

Partnerské vztahy

Sexuální spokojenost se odvíjí od sexuálních aktivit, jež jsou pro většinu jedinců párovou záležitostí. Není tudíž překvapivé, že hlavním faktorem ovlivňujícím sexuální spokojenost jedinců je podoba a kvalita jejich partnerských vztahů. Mezi sexuální spokojeností a vztahovou spokojeností je velice úzká spojitost a páry s vysokou sexuální spokojeností mívají i vysokou spokojenost vztahovou a naopak [4]. Mezi sexuální spokojeností partnerů je také úzká spojitost: Značně nízká sexuální spokojenost jednoho z partnerů predikuje i nízkou sexuální spokojenost druhého z partnerů [5]. Sexuální spokojenost je proto vhodné zkoumat i v kontextu dyadických (ve smyslu párových) procesů.

Již samotný vztahový status má na sexuální spokojenost jedinců vliv – a to silnější na sexuální spokojenost žen než na sexuální spokojenost mužů. Heterosexuální ženy, které jsou ve stabilním vztahu s dlouhodobým partnerem a které se svým partnerem bydlí, vykazují vyšší sexuální spokojenost a vyšší množství zažívaných orgazmů oproti ženám, které ve vztahu nejsou a sexuální aktivity prožívají s nezávaznými partnery [6]. Vyšší sexuální spokojenost v dlouhodobých stabilních vztazích oproti nezávazným sexuálním kontaktům vykazují i homosexuální ženy. Ačkoli heterosexuální muži vykazují vysokou sexuální spokojenost napříč všemi vztahovými kontexty (a ve všech kontextech kromě nesezdaných dlouhodobých vztahů vykazují výrazně vyšší sexuální spokojenost než heterosexuální ženy), přesto je i u nich patrná vyšší sexuální spokojenost v kontextu dlouhodobých stabilních vztahů. Homosexuální muži vykazují oproti ženám a heterosexuálním mužům nejvyšší spokojenost v nezávazných sexuálních vztazích; vykazují však vysokou sexuální spokojenost i v kontextu dlouhodobých stabilních vztahů [7].

Je tedy zjevné, že přestože vztahový status hraje pro sexuální spokojenost podstatnou roli, směr a síla vlivu vztahového kontextu na sexuální spokojenost je podmíněna pohlavím jedinců tvořících daný pár. Pohlaví partnerů je totiž v kontextech vztahů dalším podstatným prediktorem sexuální spokojenosti: muži, kteří jsou ve vztahu s ženami, muži, kteří jsou ve vztahu s jinými muži, a ženy, které jsou ve vztahu s jinými ženami, vykazují výrazně vyšší sexuální spokojenost než ženy, které jsou ve vztahu s muži. Ženy, které jsou ve vztahu s ženami, vykazují oproti ženám, které jsou ve vztahu s muži, vyšší frekvenci i kvalitu orgazmů, vyšší frekvenci mnohočetných orgazmů a vyšší spokojenost z variace a délky sexuálních aktivit. Ženy, které žijí ve vztazích s muži, se navíc nejčastěji účastní sexuální aktivity bez dosažení orgazmu [8]. Tento fenomén je blíže rozebrán v navazující kapitole Orgastická schopnost a kapitole Sexuální orientace a sexuální praktiky.

Dalším prediktorem sexuální spokojenosti, odvíjejícím se od toho, jak je partnerský život nastaven, je komunikace. Páry, které spolu komunikují více a otevřeněji a které komunikují i o svém sexuálním životě a průběhu společných sexuálních aktivit, vykazují výrazně vyšší sexuální (i vztahovou) spokojenost oproti párům s nižší úrovní komunikace [4,9].

Sexuální spokojenost páru souvisí i se samotnou délkou vztahu. První rok vztahu sexuální spokojenost rychle stoupá a následně postupně upadá bez ohledu na ostatní vlivy [10]. Ovlivňuje ji i rozdíl ve věku partnerů, kdy páry s věkovým rozdílem menším než 10 let vykazují vyšší sexuální a vztahovou spokojenost než páry s větším věkovým rozdílem [11].

Pokud je jedinec součástí páru, jehož vztahová spokojenost je snížená, zvyšuje se šance, že bude snížená i jedincova sexuální spokojenost. Přestože sexuální spokojenost je silnějším prediktorem vztahové spokojenosti, než je vztahová spokojenost prediktorem sexuální spokojenosti [12], v životě páru se mohou vyskytnout okolnosti, které mají na sexuální spokojenost přímý negativní vliv. Když pomineme nemoci a dysfunkce, jedná se především o výrazné změny v životě párů ústící ve stres, konflikty, méně společných intimních chvil a změnu v tom, jak partnera jedinec vnímá.

Mezi nejčastější změny s negativním vlivem na vztahovou a sexuální spokojenost patří intenzivní pracovní vytížení a příchod dítěte. Změny v pracovním vytížení mohou mít hned několik podob: může se jednat o období zvýšeného pracovního stresu, navýšení pracovních hodin, změnu pracovního režimu (např. docházení na noční služby), změnu pracovního prostředí (nutnost absolvovat pracovní cesty, nutnost trávit pracovní dny v jiném městě atp.), dále i o ztrátu zaměstnání nebo finanční nejistotu. Veškeré tyto změny vedou ke stresu, podrážděnosti, nespokojenosti a nedostatku prostoru pro sdílení společných chvil s partnerem, což může vést ke konfliktům a odcizení, což se negativně odráží na mnohých aspektech vztahu vč. sexuální spokojenosti. Pokud pracující ženy neprožívají v zaměstnání významné změny a významný stres, vykazují vyšší sexuální spokojenost než ženy v domácnosti [13]. Nerovnováha mezi pracovním a osobním životem, která je výsledkem významného pracovního vytížení a projevuje se zvýšením investic zdrojů do pracovní sféry na úkor investic zdrojů do sféry rodinné nebo vztahové, přímo ovlivňuje sexuální a vztahovou spokojenost, a to bez ohledu na gender [14]. Nízká spokojenost v práci sama o sobě navíc vede k nízké spokojenosti v sexuálním životě jedince [15]. Negativně ovlivňují vztah a sexuální spokojenost i ztráta zaměstnání a nezaměstnanost, ale i obavy týkající se stability zaměstnání a strach z jeho ztráty. Finanční nestabilita a dlouhodobý nedostatek finančních prostředků, jimiž pár disponuje, také ústí v nízkou sexuální spokojenost [16].

Příchod dítěte do vztahu páru představuje velkou změnu pro párovou dynamiku, která negativně ovlivňuje sexuální spokojenost žen i mužů. Po narození dítěte dochází k omezení prostoru pro společné intimní chvíle a mění se sociální role; dochází tudíž i ke změně toho, jak jedinci vnímají sebe a svého partnera v kontextu sexuality. Přibývá role rodiče, jež často potlačuje ostatní role, jako je partner/ka a milenec/milenka, a sexuální aktivity jsou tudíž upozaďovány. Vnímání partnera/ky je touto změnou rolí také ovlivněno. Mnohdy dochází ke změně dynamiky páru od milenců ke spolubydlícím a k posunu ke sdílení spíše povinností než radostí. Tato atmosféra vytváří nový prostor pro konflikty a obecně se negativně odráží na vztahové i sexuální spokojenosti. K výraznému poklesu spokojenosti dochází po příchodu každého dítěte a některé studie uvádějí, že čím více dětí pár má, tím významnější pokles v úrovni momentální spokojenosti s příchodem dalšího dítěte vykazuje, a tím nižší vykazuje i dlouhodobou vztahovou a sexuální spokojenost. Witting et al. [17] však naopak uvádí, že ženy, které mají více než jedno dítě, vykazují lepší sexuální fungování a vyšší sexuální spokojenost oproti ženám, které děti nemají, a tak vztah mezi sexuální spokojeností a mateřstvím nemusí být jednosměrný. Negativní vliv příchodu dítěte na spokojenost páru je silnější u párů, kterým se dítě narodilo, oproti párům, které dítě adoptovaly. Nutnost starat se intenzivně i o jiné členy rodiny než děti (např. o nemocné rodiče) má na sexuální spokojenost páru také negativní vliv [18].

Pracovní a rodinné vytížení často vede i k partnerským konfliktům, které bývají výsledkem nekompatibility, nedostatku společně tráveného času, nedostatku společných zájmů, rozdílného okruhu přátel nebo neochoty vztah rozvíjet. Vliv konfliktů způsobených pocity zrady je zvláště podstatný. Zrazení důvěry může mít mnoho podob, přičemž běžným a závažným příkladem je nevěra. Zrazení důvěry je provázeno ztrátou pocitu blízkosti a bezpečí, což negativně ovlivňuje celkovou spokojenost páru, a tím i jeho spokojenost sexuální a celkovou stabilitu. Důsledky jsou dlouhodobé a mnohdy vedou i k rozpadu vztahu.

S partnerskou a sexuální spokojeností dále souvisí konzumace pornografických materiálů. Dle Lexové a Weisse [19] můžeme pozorovat negativní souvislost mezi konzumací pornografie a sexuální a partnerskou spokojeností za předpokladu, že je pornografie konzumována pouze jedním z partnerů nebo každým partnerem zvlášť. Naopak společná konzumace pornografie či oboustranné vyhýbání se pornografickým materiálům může mít na partnerský vztah a sexuální spokojenost vliv pozitivní.

Kompatibilita partnerů je také podstatným prediktorem jejich sexuální spokojenosti. V tomto kontextu souvisí zejména s hodnotami, cíli a přáními. Páry, kde mají partneři jiné hodnoty a jiné dlouhodobé cíle, se dostávají častěji do konfliktu, a vykazují tak nižší spokojenost s mnoha aspekty svého vztahu – vč. sexuálního. Rozdíly v sexuální apetenci hrají také významnou dlouhodobou roli a páry, které jsou v tomto ohledu méně kompatibilní, uvádějí nižší vztahovou a sexuální spokojenost a je u nich také vyšší šance potřeby vyhledat odbornou pomoc či vyšší pravděpodobnost rozpadu vztahu. Čas, který spolu partneři tráví, je také důležitý. Společné sdílení prožitků, společné aktivity a společní přátelé vytvářejí mezi partnery silnější emocionální pouto, které má pozitivní vliv i na jejich sexuální život. Dalším podstatným prediktorem vztahové a sexuální spokojenosti je ochota rozvíjet vztah, zkoušet nové věci v různých oblastech, vč. té sexuální, a schopnost adaptovat se na nové skutečnosti [20].

 

Orgastická schopnost

Mezi počty orgazmů, kterých v kontextu heterosexuálních styků dosahují muži a kterých při sexuálních kontaktech dosahují ženy, je významný rozdíl. Mahar et al [2] ve svém přehledu nejnovějších studií zkoumajících rozdíly mezi muži a ženami ve výskytu orgazmu při heterosexuálních sexuálních kontaktech uvádí, že muži dosahují orgazmu v 81–95 % sexuálních aktivit, zatímco ženy dosahují orgazmu v 32–65 % sexuálních aktivit. Přestože jsou tyto statistiky vázány na kontext (např. v sexuálních aktivitách s nestálým partnerem je frekvence orgazmu nižší než v sexuálních aktivitách se stálým partnerem), v žádném nedosahují ženy pravidelně vyšší frekvence orgazmů než muži. Tento rozdíl je známý jako orgasm gap.

Uvedený nepoměr se vyskytuje navzdory tomu, že ženy mají oproti mužům lepší předpoklady pro dosahování opakovaných orgazmů během sexuálních aktivit – žen, které se dají označit za multiorgastické, tedy které jsou v krátkém časovém rozmezí schopny dosáhnout několika orgazmů, je v populaci zhruba 30–50 %, u mužů se uvádí méně než 10 % s tím, že schopnost dosahovat více orgazmů u mužů klesá s přibývajícím věkem [21]. Během masturbace navíc ženy dosahují orgazmů v obdobném procentu případů jako muži a dosahují jich i stejně rychle [8].

Při homosexuálních sexuálních stycích dále dosahují ženy orgazmu výrazně častěji než při heterosexuálních stycích (83–86 % oproti 32–65 %) [22]. Ženy v homosexuálních vztazích navíc častěji dosahují více orgazmů za jedno sexuální setkání než ženy v heterosexuálních vztazích i než muži celkově [8].

Obecně platí, že ženy, které dosahují více orgazmů, dosahují i vyšší sexuální spokojenosti, uvádějí vyšší úroveň sexuální apetence, vyšší vztahovou spokojenost a vyšší sexuální uspokojení z nezávazných i z partnerských sexuálních kontaktů [23].

 

Sexuální orientace a sexuální praktiky

Délka, podoba a variace sexuálních aktivit má podstatný vliv na úroveň sexuální spokojenosti mužů i žen. Ukazuje se, že tyto aspekty sexuálních aktivit se do značné míry odvíjejí od typu vztahu. Sexuální praktiky heterosexuálních a homosexuálních párů se od sebe významně liší, a rozdíly ve standardních praktikách a obecném scénáři sexuální aktivity mezi heterosexuálními a homosexuálními páry se tak přímo promítají do sexuální spokojenosti jedinců. Tyto rozdíly jsou nejzásadnější pro sexuální spokojenost žen.

Standardní scénář sexuální aktivity heterosexuálního páru začíná předehrou, jejímž cílem je dosažení dostatečného vzrušení ženy, a pokračuje k penetrativnímu vaginálnímu styku s tím, že sexuální aktivita končí ve chvíli, kdy muž dosáhne orgazmu. Hlavní důraz v heterosexuálních kontaktech je tedy kladen na penetraci. Slovo „sex“ je běžně používáno jako synonymum pro penetrativní sex a ostatní formy sexu jsou vnímány jako méně podstatné [2]. Z penetrativního sexu však muži vykazují značně vyšší spokojenost než ženy. Penetrativní sex je u žen spojován s nižší frekvencí a kvalitou orgazmů a s nižší celkovou sexuální spokojeností (platí pro vaginální i anální penetraci) [8]. Mnoho žen navíc orgazmu z penetrace ani není schopno dosáhnout. Např. dle Herbenick et al. [22] pouze 18 % žen uvádí, že pro dosažení kvalitního orgazmu je pro ně penetrace dostačující. Většina žen, které se dají považovat za orgastické, dosahuje orgazmu nejjednodušeji a nejčastěji skrze vnější klitoridální stimulaci, kterou preferují před penetrací při masturbaci i při partnerských sexuálních aktivitách.

Ženy v heterosexuálních aktivitách však dostávají v průměru méně vnější klitoridální stimulace, která je zároveň oproti ženám ve vztazích s ženami i kratší; ženy ve vztazích s muži tudíž dosahují méně orgazmů a zároveň vykazují i nižší subjektivně vnímanou kvalitu orgazmů dosažených tímto způsobem než ženy ve vztazích s ženami a než muži obecně [8]. Nepoměr v dosahování orgazmů, kdy heterosexuální ženy jich dosahují výrazně méně než heterosexuální muži (zároveň i než homosexuální ženy a muži), tedy orgasm gap, má jako možné vysvětlení právě nedostatek klitoridální stimulace při heterosexuálních stycích [24]. Např. Mahar et al. [2] ve své přehledové studii zjistili, že pokud sexuální praktiky zahrnují orální sex (žena jako příjemce) a klitoridální stimulaci v průběhu penetrace, orgasm gap se téměř vyrovnává (muži pak dosahují orgazmu v 96 % případů, ženy v 92 %).

Očekávání vlastního uspokojení je zároveň významným prediktorem hladiny sexuální apetence a snahy o dosažení vlastního uspokojení – a tak ženy, které na základě vlastních či zprostředkovaných zkušeností usuzují, že vlastního uspokojení nedosáhnou, vykazují nižší potřebu a snahu o dosažení vlastního uspokojení v průběhu sexuálních aktivit. Ta se může projevovat např. nedostatkem komunikace ohledně vlastních preferencí a nedostatkem vlastní iniciativy zapojit praktiky, které by vedly k orgazmu (např. vlastní klitoridální stimulace v průběhu penetrace) [24].

Ženy mají nejvyšší šanci dosáhnout orgazmu a jako nejpříjemnější hodnotí orgazmus z orálního sexu. Orální sex je přitom logicky častěji provozován ženami, které jsou ve vztahu s jinými ženami. Ženy, které mají sex s jinými ženami, navíc vykazují u orálního sexu vyšší množství dosažených orgazmů a vyšší subjektivně vnímanou kvalitu orgazmů než ženy, které mají sex s muži. Úroveň spokojenosti s orálním sexem se u heterosexuálních a homosexuálních mužů přitom neliší a tato hodnota se průměrně pohybuje ve stejném rozmezí jako vysoké extrémy u heterosexuálních žen. Nejvyšší frekvenci orgazmů z orálního sexu uvádějí ženy v homosexuálních vztazích, dále muži v heterosexuálních vztazích, muži v homosexuálních vztazích a nejnižší ženy v heterosexuálních vztazích. Čas, který je při sexuální aktivitě záměrně věnován sexuálnímu potěšení partnerky, je také výrazně vyšší u žen, které jsou ve vztahu s ženami, což dále přispívá k jejich vyšší sexuální spokojenosti oproti ženám, které jsou ve vztahu s muži [8].

Ženy, které jsou ve vztahu s ženami, vykazují i vyšší variaci v sexuálních aktivitách, více orgazmů, jichž bylo dosaženo prostřednictvím různorodých sexuálních aktivit, a v důsledku toho i vyšší spokojenost s těmito aktivitami (jak s těmi, které vedou k orgazmu, tak s těmi, které k němu nevedou) [8], přičemž spokojenost s variací v sexuálních aktivitách je jedním z hlavních faktorů přispívajících k vysoké celkové sexuální spokojenosti [6].

Podoba sexuálních praktik se tedy mezi heterosexuálními a homosexuálními páry v mnohém liší, avšak rozdíly v aktivitách se vyskytují i mezi jednotlivými páry. K vysoké sexuální spokojenosti žen (zejména pokud je hodnocena jako množství a kvalita orgazmů) přispívá častější a delší klitoridální stimulace (zejména prostřednictvím orálního sexu) a různorodost a délka sexuálních aktivit. Ženy, které mají tyto potřeby ve svém sexuálním životě naplňovány, vykazují vysokou sexuální spokojenost bez ohledu na to, zda se nacházejí ve vztahu s ženou či mužem, neboť primární příčinou sexuální spokojenosti je podoba sexuálních praktik, nikoliv sexuální orientace (avšak sexuální orientace je významným prediktorem podoby sexuálních aktivit). Heterosexuální páry, kde žena dostává častější a delší klitoridální stimulaci skrze orální sex, vykazují vyšší sexuální (a vztahovou) spokojenost u obou partnerů [25].

Sociodemografické faktory

Sociodemografické faktory ovlivňující sexuální spokojenost jsou především věk, religiozita a socioekonomický status. Z těchto faktorů má se sexuální spokojeností nejsilnější spojitost věk. Obecně platí, že s narůstajícím věkem klesá sexuální spokojenost a vzrůstá výskyt sexuálních dysfunkcí [26]. Starší ženy se nejčastěji potýkají se sníženou sexuální potřebou. Prevalence této dysfunkce vzrůstá z 27,4 % u žen ve věku 18–24 let na 91,6 % u žen ve věku 75–79 let. Nejsilnější vliv má nízká sexuální touha na sexuální spokojenost žen ve věku 40–64 let. V této věkové skupině vykazuje podle Zhenga et al. [27] nízkou sexuální potřebu spojenou s vysokým distresem 33 % žen, přičemž toto číslo je relativně stabilní; rozdíl mezi čtyřicátnicemi a šedesátnicemi je pouze 0,3 %.

Dále se u žen staršího věku často vyskytují problémy se vzrušivostí. V důsledku menopauzy, k níž v Čechách dochází průměrně ve věku 51 let [28], často dochází k úbytku sexuální apetence, ale i k potížím s vaginální lubrikací, ta postihuje 25–30 % žen, a k dyspareunii, kterou uvádí 12–45 % žen této věkové skupiny. Současně však některé studie zjišťují, že u starších žen a žen ve středním věku jsou psychosociální faktory, jako je vztahová spokojenost, komunikace s partnerem a vnímání sexu jako důležitého, lepšími prediktory sexuální spokojenosti než věk [13].

Sexuální spokojenost starších žen je ovlivňována i sexuálním fungováním a sexuální spokojeností jejich partnerů, u nichž s přibývajícím věkem také dochází k nárůstu výskytu sexuálních dysfunkcí, které mnohdy ústí ve sníženou frekvenci a sníženou vnímanou kvalitu sexuálních kontaktů [29]. Sexuální dysfunkce vedou bez ohledu na charakter dysfunkce a pohlaví jedince ke snížení četnosti sexuálních aktivit, a snížená sexuální spokojenost je pak často důsledkem nespokojenosti s množstvím sexuálních aktivit. Naopak páry, jejichž frekvence sexuálních aktivit s narůstajícím věkem příliš neklesá, vykazují vysokou sexuální spokojenost bez ohledu na věk [26].

Vyšší věk však sám o sobě nemusí být primární příčinou zvýšení prevalence sexuálních dysfunkcí. S narůstajícím věkem ovšem roste i množství zdravotních problémů, které jsou častou primární příčinou těchto dysfunkcí u starších jedinců. Naopak protektivními faktory sexuální spokojenosti starších jedinců je nepřítomnost onemocnění, lepší subjektivně vnímané zdraví, přiznávání vyššího významu sexualitě a intimitě a nižší úroveň osamělosti. S vyšší sexuální spokojeností ve starším věku dále souvisí i to, zda se jedinec nachází v partnerském vztahu a zda s partnerem/partnerkou žije ve stejné domácnosti [30]. Vysokou sexuální spokojenost dále vykazují ve stáří páry, které o sexu otevřeně komunikují, dbají o budování sexuální atmosféry, mají podobnou úroveň sexuální apetence a zapojují se do většího množství rozmanitých sexuálních aktivit [31].

Mezi úrovní vzdělání a sexuální spokojeností není tak úzká spojitost jako mezi sexuální spokojeností a věkem, přesto se však ukazuje, že v některých ohledech úroveň vzdělání sexuální spokojenost ovlivňuje. Např. Stepaniak et al. [28] zjistili, že menopauza, která je obecně spojována se snížením sexuální spokojenosti žen, nastupuje později u žen s vyšším vzděláním. Některé studie uvádějí, že lidé s vyšší úrovní vzdělání vykazují obecně vyšší sexuální spokojenost [16]. Možným vysvětlením je, že jedinci s vyšším vzděláním mají obecně více znalostí, které mohou (pozitivně) ovlivňovat i postoje k sexu a sexuální spokojenosti [14]; vyšší vzdělání je zároveň spojeno s otevřenější sexuální komunikací, která také vede k vyšší sexuální spokojenosti [4]. Jiné studie ale naopak zjišťují, že ženy (i muži) s vyšším vzděláním mají vyšší nároky na své partnery a na svůj sexuální život, které nemusejí být vždy naplňovány, a vyšší vzdělání tak může být spojováno i s nižší sexuální spokojeností [13].

Vyšší vzdělání je často spojeno i s vyšší nezávislostí na partnerovi. Ženy, které mají vlastní kariérní život a jsou na partnerovi finančně nezávislé, vykazují vyšší sexuální spokojenost oproti ženám v domácnosti bez vlastního příjmu [13]. Vyšší vzdělání souvisí často i s vyšším socioekonomickým statusem, ten však může mít na sexuální spokojenost pozitivní i negativní vliv. Vyšší socioekonomický status znamená nižší finanční nejistotu, která pozitivně predikuje sexuální spokojenost [16], zároveň je ale spojený i s vyšším pracovním stresem, který sexuální spokojenost ovlivňuje naopak negativně [4].

Vztah mezi sexuální spokojeností a religiozitou není jednoznačný. Některé studie nenacházejí žádný rozdíl v sexuální spokojenosti mezi věřícími a nevěřícími, avšak ty, které jej nacházejí, hovoří většinou o negativní spojitosti [4]. Např. Higgins et al. [16] zkoumali fyzickou a psychickou spokojenost s prvním penetrativním vaginálním sexem u mladých žen a mužů a zjistili, že nevěřící jsou se svými prvními sexuálními zážitky v obou rovinách spokojenější, a to nejspíše proto, že u nich sex neústí ve výčitky svědomí a bývají o něm lépe informovaní. Religiozita pozitivně koreluje s pocity studu a provinění ze sexuálních aktivit, i pokud se nejedná o první sexuální kontakt. Tyto pocity negativně korelují se sexuální spokojeností, a tak mohou věřící jedinci obecně vykazovat nižší sexuální spokojenost oproti nevěřícím [32].

Negativní vliv religiozity na sexuální spokojenost je silnější u žen než u mužů. Věřící ženy v sexu častěji zaujímají pasivní roli [33], spojenou s nižší sexuální spokojeností [34]. Věřící ženy mají také nižší očekávání vlastního potěšení ze sexuálních aktivit, což ústí v nižší orgastickou schopnost, nižší sexuální touhu a vyšší výskyt sexuálních dysfunkcí, tudíž i v nižší celkovou sexuální spokojenost [25]. Věřící ženy masturbují výrazně méně oproti těm nevěřícím [6]. To může dále vést k nižší sexuální spokojenosti, neboť masturbace je u žen spojená s jednodušším dosahováním sexuálního vzrušení a orgazmu, s vyšší frekvencí orgazmů, větším sexuálním repertoárem, pozitivnějším vztahem k vlastnímu tělu a vyšším sebevědomím v kontextu sexuality. To všechno jsou faktory přispívající k celkově vyšší sexuální spokojenosti. U nesezdaných jedinců je religiozita konstantním prediktorem nižší sexuální spokojenosti, u věřících manželských párů tomu tak ale být nutně nemusí. Např. McFarland et al. [35]. u věřících manželských párů nezjistili žádnou spojitost mezi vírou a celkovou sexuální spokojeností a malou pozitivní spojitost mezi integrací náboženství do každodenního života a potěšením, které jedinci mají ze sexu.

 

Nemoci a léky

Sexuální funkce může být negativně ovlivněna somatickými onemocněními, psychickými onemocněními a vedlejšími účinky léků i návykových látek. Pokud dojde k jejich zhoršení, dochází běžně i ke snížené sexuální spokojenosti.

Mezi nejčastější somatická onemocnění, jež negativně ovlivňují sexuální funkci žen, patří cukrovka typu A, obezita, revmatoidní artritida, onemocnění močového traktu, vaginitida a vulvitida. Cukrovka vede u žen k celkovému snížení sexuální funkce; zejména dochází ke snížení libida, k problémům s vaginální lubrikací a ke snížení celkové sexuální spokojenosti. Podobné důsledky má i obezita, která se vyznačuje zejména sníženou schopností dosahovat orgazmu, problémy s vaginální lubrikací a problémy se vzrušivostí. Obezita zároveň negativně ovlivňuje sebevědomí, čímž dále snižuje sexuální spokojenost. Revmatoidní artritida vede ke sníženému sexuálnímu fungování u 31–70 % žen. Záněty močového traktu, vaginy a vulvy jsou také častým důvodem snížené sexuální spokojenosti, neboť vedou k problémům se sexuálním fungováním, jako je např. dyspareunie nebo algopareunie. Negativní vliv na sexuální spokojenost žen může mít i neplodnost [13].

Na sexuální funkci a sexuální spokojenost mají významný vliv i psychická onemocnění. Psychický well-being je dokonce dle Shahhosseini et al. [13] mnoha studiemi označován za nejpodstatnější prediktor ženské sexuální spokojenosti. Narušení sexuální funkce je časté zejména v případě depresivních a úzkostných poruch. Deprese je spojována zejména se snížením nebo úplnou ztrátou sexuální apetence a vzrušivosti.

Úzkostné poruchy zároveň mohou mít negativní vliv na sexuální funkci – např. obsedantně-kompulzivní porucha je spojována s obecně sníženou sexuální spokojeností, sociální fobie je spojována s dyspareunií a generalizovaná úzkostná porucha zas s nízkou sexuální touhou a s poruchami orgazmu. Výrazný negativní vliv na sexuální funkci a sexuální spokojenost má i posttraumatická stresová porucha [36].

Ke zhoršení sexuálního fungování a ke snížení sexuální spokojenosti mohou vést také nežádoucí vedlejší účinky některých léků. Jedním z farmak, která jsou dle některých zjištění u žen spojována se změnami v sexuálním fungování, je např. kombinovaná hormonální antikoncepce. Nejčastěji je užívána v podobě orálních pilulek, užívá se ale i v podobě vaginálních kroužků a náplastí. Jedním z jejích možných vedlejších účinků je negativní vliv na sexuální funkci. Dle některých studií uživatelky této kontracepční metody vykazují sníženou sexuální apetenci, sníženou vzrušivost, sníženou schopnost dosahovat orgazmu, zvýšené problémy s vaginální lubrikací, snížené potěšení ze sexuálních aktivit a celkově sníženou sexuální spokojenost [37].

Jiné studie však mezi užíváním hormonální antikoncepce a sexuální spokojeností nacházejí naopak pozitivní spojení. Možným vysvětlením je snížení obav z otěhotnění, které může mít na sexuální spokojenost silnější vliv než uvedené negativní účinky. Pozitivní vliv na sexuální spokojenost může mít kombinovaná hormonální antikoncepce také u žen, které před jejím užíváním trpěly výraznými výkyvy nálad nebo výraznými menstruačními bolestmi.

Hormonální antikoncepce může mít i nepřímý, zprostředkující vliv na sexuální spokojenost, a to ovlivněním sebevědomí uživatelek. Tento vliv může být pozitivní, např. u žen, které antikoncepci používají pro léčbu akné, ale může být i negativní, např. u žen, kterým se v důsledku užívání kombinované hormonální antikoncepce zvýší tělesná hmotnost [38]. Jiné studie však mezi druhem používané antikoncepce a sexuální spokojeností žen nenacházejí žádný vztah [39].

Dalšími běžně užívanými léky, jež mohou mít negativní vliv na sexuální spokojenost pacientek, jsou léky s antidepresivním účinkem, zejména antidepresiva typu SSRI. Tyto léky snižují sexuální potřebu, vzrušivost a schopnost dosahovat orgazmu, a mají tedy negativní vliv i na sexuální spokojenost pacientů. Negativní vliv však mohou mít i antihistaminika, antipsychotika, antihypertenziva, antiepileptika a opioidy [40].

Užívání návykových látek je obecně spojené se zvýšenými problémy v oblasti sexuálního fungování. Nejčastěji konzumovanými návykovými látkami jsou alkohol a nikotin, přičemž u obou byl zjištěn negativní vliv na sexuální funkci žen. Užívání nikotinu může vést ke snížení genitální vzrušivosti, avšak na úroveň psychicky pociťovaného vzrušení vliv nemá. Alkohol může u žen způsobovat problémy s dosahováním orgazmu a může vést ke snížené vzrušivosti, je ale zároveň spojen se sníženým výskytem dyspareunie [36]. Negativní vliv na sexuální funkci mohou mít i některé rekreační drogy a opioidy [40]. Studií zkoumajících vliv návykových látek na sexualitu žen je však relativně málo [36].

 

Osobnostní charakteristiky a osobní zkušenosti

Sexuální spokojenost jedinců mohou dlouhodobě ovlivňovat některé osobnostní charakteristiky a vzorce chování a myšlení. Mezi tyto charakteristiky a vzorce patří zejména úroveň neuroticizmu, extraverze, otevřenosti, perfekcionizmu a narcizmu, dále sebevědomí, styl citové vazby, sexuální fantazie a schopnost soustředit se během sexuálních aktivit. Vliv na vzorce chování, přemýšlení a celkovou úroveň sexuální funkce má i zanedbávání, týrání a sexuální zneužívání v dětství, negativní první sexuální zkušenosti a zkušenost se znásilněním nebo pokusem o něj.

Dimenze osobnosti, která se dle výzkumů nejvíce pojí se sexuální spokojeností, je neuroticizmus. Dle Brotto et al. [36] a Rausch a Rettenberger [4] se studie shodují na tom, že ženy, které dosahují vysokého skóre neuroticizmu v osobnostních testech, vykazují zhoršení celkové sexuální funkce, nízkou úroveň vzrušivosti a problémy s dosahováním orgazmu. Zhoršené funkce a nižší sexuální spokojenost vykazují jedinci s vysokou úrovní neuroticizmu nehledě na pohlaví a sexuální orientaci [36]. Neuroticizmus zároveň negativně ovlivňuje i další faktory související se sníženou sexuální spokojeností, jako je úroveň vztahové komunikace, vztahové spokojenosti, sexuální fantazie a soustředěnost během sexuálních aktivit [4].

Dalšími dimenzemi osobnosti, u nichž byl zjištěn možný vliv na sexuální funkci a spokojenost, jsou vyšší úroveň extraverze [36] a vyšší úroveň otevřenosti vůči novým zkušenostem [4]. Dle Rausch a Rettenberger [4] některé studie zjistily i jistou spojitost mezi úrovní perfekcionizmu, narcistickými sklony a sexuální spokojeností s tím, že obě tyto osobnostní charakteristiky sexuální spokojenost ovlivňují negativně – nejspíše proto, že vedou k vysokým nárokům kladeným na vlastní výkon. Jiné studie však mezi perfekcionizmem a sexuální spokojeností zjistily naopak pozitivní vztah.

Podstatným prediktorem sexuální spokojenosti žen je sebevědomí. Ženy, které jsou v sexuální oblasti sebevědomé a které vnímají vlastní tělo pozitivně, vykazují výrazně vyšší úroveň sexuálního fungování a sexuální spokojenosti oproti ženám, které sebevědomí postrádají a které vlastní tělo vnímají negativně [36]. Ženy, které své tělo vnímají negativně, mají častější problémy s dosahováním orgazmu a jsou celkově méně sexuálně spokojené [36]. Ženy, které mají vyšší sebevědomí v oblasti sexuality a vnímání vlastního těla a jsou asertivnější, dosahují průměrně více orgazmů, více komunikují o svých preferencích, a dosahují tak celkově vyšší úrovně sexuální spokojenosti [4].

Některé výzkumy nacházejí souvislost i mezi sexuální spokojeností a stylem citové vazby. Rausch a Rettenberger [4] poukazují na to, že studie se shodují na negativním vlivu vyhýbavé a úzkostné citové vazby na sexuální spokojenost. Tyto citové vazby jsou spojovány s problémy s komunikací vlastních preferencí, s obavami ze ztráty partnera a s vyhýbáním se emocionálním a sexuálním interakcím. Problémy v těchto oblastech pak mohou ústit v nízkou vztahovou a sexuální spokojenost, zejména pokud partneři těchto jedinců mají jinou než úzkostnou či vyhýbavou citovou vazbu.

Se sexuální spokojeností souvisí i schopnost soustředit se během sexuálních aktivit na to, zda, jaké a v jaké míře má jedinec sexuální fantazie. Frekvence a rozmanitost myšlenek na sex a sexuální fantazie pozitivně ovlivňují sexuální spokojenost skrze zvyšování sexuální touhy a zvyšování častosti a rozmanitosti sexuálních aktivit. Více sexuálních myšlenek a fantazií však může mít i negativní vliv na sexuální spokojenost za předpokladu, že vedou k vyšším rozdílům v sexuální apetenci partnerů, kdy rozdíly v preferované četnosti sexuálních aktivit sexuální a vztahovou spokojenost naopak snižují [4].

Schopnost soustředit se během sexuálních aktivit odkazuje ke schopnosti plně tyto aktivity prožívat. Podstatným faktorem nižší sexuální spokojenosti jsou totiž distraktující nesexuální myšlenky. Obsah těchto myšlenek může být různý, často se jedná o obavy z toho, jak je jedinec vnímán partnerem, obavy z důsledků sexuálních aktivit (např. těhotenství) nebo běžné myšlenky, které se sexem vůbec nesouvisejí. Náplň distraktujících myšlenek ovšem může být spojena i s traumaty. Neschopnost plně se soustředit na prožitek sexuální aktivity pak vede ke snížené sexuální touze, úbytku příjemných prožitků a k problémům s dosahováním orgazmu [4]. Vztah mezi sníženou pozorností během sexuální aktivity a sníženou orgastickou schopností zjistila Hůtková [41] i u českých žen a na souvislost mezi schopností koncentrace a selektivity pozornosti se sexuální spokojeností poukazuje i Rácová a Weiss [42].

Na dlouhodobou sexuální spokojenost jedinců mají vliv i zkušenosti a zážitky, které v průběhu života prožili. U žen, které byly v dětství zanedbávány nebo týrány, se častěji vyskytují sexuální dysfunkce, zejména snížená sexuální apetence a sexuální averze. Ženy, které byly v dětství sexuálně zneužívány/zneužity, mají častěji problémy v sexuální oblasti, častěji se zapojují do riskantního sexuálního chování a je u nich vyšší šance opětovaného sexuálního zneužití v dospělosti. Negativní prvotní sexuální zkušenosti mají obecně nepříznivý vliv na dlouhodobou sexuální spokojenost [36]. Oběti znásilnění a pokusu o znásilnění mají také dlouhodobě narušenou sexuální spokojenost; tato zkušenost ovlivňuje zejména jejich sebevědomí, sexuální touhu, prožitek ze sexuálních aktivit, jejich frekvenci a celkovou sexuální a vztahovou spokojenost [43].

V tab. 1 sumarizujeme přehled faktorů, které mohou (pozitivně i negativně) ovlivnit sexuální spokojenost žen.

 

Závěr

Sexuální spokojenost je podstatnou složkou života každého jedince. Je dále provázána s partnerskou spokojeností i s celkovou životní spokojeností. Sexuální spokojenost žen je zároveň dlouhodobě na nižší úrovni než sexuální spokojenost mužů. Zabývat se tedy faktory, které souvisí s ženskou sexuální spokojeností, je vhodným prvním krokem pro zvyšování celkové sexuální spokojenosti žen a párů. Dle dostupných výzkumů ovlivňují sexuální spokojenost žen především následující faktory: vztahová spokojenost, frekvence a kvalita orgazmů, frekvence sexuálních aktivit, jejich druh a rozmanitost, psychické zdraví, tělesné zdraví, užívané léky, sociodemografické faktory a faktory související s osobnostními charakteristikami a zkušenostmi.

Prohlášení autorů

Autoři prohlašují, že práce nebyla zadána jinému časopisu ani jinde otištěna, s výjimkou kongresových abstrakt a doporučených postupů.

Autoři prohlašují, že nemají žádné finanční nebo jiné závazky, které by mohly vést ke konfliktu zájmů.

Autoři prohlašují, že rukopis byl přečten a schválen k publikaci všemi spoluautory a že byly splněny požadavky na autorství uvedené výše v tomto dokumentu.