Biochemickou podstatou depresivních poruch je nedostatek serotoninu, noradrenalinu a dopaminu. Antidepresiva skupiny SSRI (inhibitory zpětného vychytávání serotoninu) jsou lékem volby v terapii deprese i úzkostných stavů v primární péči.
SSRI jsou AD III. generace různého chemického složení, ale stejného mechanismu účinku. Mají rozdílnou farmakodynamiku a farmakokinetiku a z toho důvodu je lze při léčebném neúspěchu po 4−6 týdnech zaměnit. Terapeutickou indikací jsou depresivní poruchy s výjimkou těžkých stavů. Jsou účinné v léčbě depresí atypických, rezistentních i u dysthymie. Snižují riziko suicidálního chováni. Výhodu představuje fakt, že je lze užít rovněž v léčbě organických depresí, po infarktu myokardu, u epilepsie nebo po traumatech mozku.
Fluoxetin se užívá k léčbě depresivních poruch, ale i úzkostných a fobických stavů, bulimia nervosa či patologického hráčství. Kvůli riziku zhoršení motoriky není vhodné jeho podávání u nemocných s Parkinsonovou nemocí. Počáteční denní dávka činí 20 mg, obvyklá denní terapeutická dávka pak 20−60 mg.
Citalopram má nízký interakční potenciál, je indikován k léčbě depresí, jeho podávání je vhodné i u starších pacientů a u pacientů s komorbiditami, u obsedantně-kompulzivní a panické poruchy. Má minimum nežádoucích účinků, nepůsobí prokonvulzivně ani tlumivě, nenarušuje kognitivní funkce. Počáteční dávka činí 10 mg denně, obvyklá denní terapeutická dávka pak 20−60 mg.
Escitalopram (Cipralex) působí víc aktivačně než citalopram a jeho účinek nastupuje již po 1−2 týdnech. Počáteční dávka činí 5 mg denně, obvyklá denní terapeutická dávka pak 20−60 mg.
Praktický lékař má v dnešní době k dispozici celý arzenál antidepresiv skupiny SSRI, která může předepsat. Znalost obecných pravidel jejich podávání a informování pacienta o podstatě léčby jsou základním pilířem dosažení požadovaného terapeutického výsledku.
(raj)
Zdroj: Divácká I. Antidepresiva v ordinaci praktického lékaře. Medical Tribune 2008; 4 (12): S4.
