Sledování bezpečnosti a účinnosti přípravku amisulpridu (Solian®) v podmínkách běžné klinické praxe


Monitoring Safety and Efficiency of the Preparation Amisulpride (Solian®) in Common Clinical Practice

The tolerability and safety of amisulpride (f.o. Solian®) has been followed for 3 months in 2 135 out-patients with schizophrenia. Totally 2 963 of side- effects in 1 243 treated (e.g. 58.22% of all treated) were observed. 2 437 side effects (82.24%) were evaluated as mildly severe, 499 (16.84 %) as moderately severe and 27 (0.91 %) as severe. According to expectation, the most frequently observed side-effects were fatigue and drowsiness (23.39), further insomnia (14.75 %) and anxiety (14.65% of all side-effects). On the other side few prolactin-dependent side-effects have been observed (6.40 % of all side-effects in 8.38 % of treated). The occurrence of menstrual abnormalities has been very rare, only in 3 cases (0.26% of all women into the study), which might be explained by the age of women included. There was a high dependence of side effects occurrence on concomitant medication. Whatever co-medication has increased significantly the occurrence of 4 out of 8 most frequently observed side effects, e.g. insomnia, fatigue and drowsiness, anxiety and extrapyramidal symptoms. Both positive and negative symptoms were improved during the 3-months therapy. With a mean daily dose of 476.6 ±176.49 mg a very good and good effect on negative symptoms was seen in 88.43% of treated, on positive symptoms in 88.24% of treated.

Key words:
amisulpride, adverse events, positive and negative symptoms in schizophrenia.


Autoři: E. Češková;  J. Suchopár 1
Působiště autorů: Psychiatrická klinika LF MU a FN, Brno přednostka prof. MUDr. E. Češková, CSc. ;  Infopharm a. s., Praha 1
Vyšlo v časopise: Čes. a slov. Psychiat., 105, 2009, No. 2, pp. 53-60.
Kategorie: Původní práce

Souhrn

Po dobu 3 měsíců byla sledována bezpečnost a účinnost podávání amisulpridu (f.o. Solian®) u 2135 nemocných se schizofrenií. Bylo zaznamenáno celkem 2963 nežádoucí účinky u 1243 pacientů, tj. 58,22 % všech léčených. 2437 nežádoucích účinků (82,24 %) bylo hodnoceno jako málo intenzivních, 499 (16,84 %) jako středně intenzivních a 27 (0,91 %) jako velmi intenzivních. Dle očekávání nejčastějším nežádoucím účinkem byla únava nebo ospalost (celkem 23,39 % všech nežádoucích účinků), dále nespavost (4,75 % všech nežádoucích účinků) a úzkost (14,65 % všech nežádoucích účinků). Na druhou stranu bylo zaznamenáno relativně málo nežádoucích účinků souvisejících s hyperprolaktinémií (6,40 % všech nežádoucích účinků u 8,38 % léčených). Výskyt poruch menstruačního cyklu byl vzácný, byly pozorovány pouze 3 případy (0,26 % všech pacientek zařazených do sledování), což je vysvětlitelné relativně vyšším věkem léčených žen. Byla nalezena statisticky významná závislost výskytu některých nežádoucích účinků a souběžně podávaného léčiva. Jakákoli souběžná medikace statisticky významně zvyšovala výskyt čtyř z osmi nejčastěji uváděných nežádoucích účinků, tj. nespavosti, únavy a ospalosti, úzkosti a extrapyramidových příznaků. Během tříměsíční terapie bylo pozorováno zlepšení pozitivních i negativních symptomů schizofrenie. V případě negativních symptomů byl efekt terapie hodnocen jako velmi dobrý a dobrý u 88,43 % pacientů, v případě pozitivních symptomů u 88,24 % pacientů při průměrné dávce amisulpridu 476,60±176,49 mg denně.

Klíčová slova:
amisulprid, nežádoucí účinky, pozitivní a negativní symptomy schizofrenie.

ÚVOD

Přípravek Solian® obsahuje léčivou látku amisulprid. Amisulprid je blokátor dopaminových receptorů D2 a D3. Je indikován k léčbě akutní i chronické schizofrenie. Souhrnně bylo o něm referováno i v naší literatuře [2, 25, 19]. Výsledky novějších metaanalýz naznačují, že amisulprid patří k relativně účinnějším antipsychotikům (AP) 2. generace [8, 12]. Amisulprid je v rámci AP 2. generace jedinečný vzhledem k svému účinku – v nižších dávkách významně ovlivňuje depresivní a negativní příznaky, ve vyšších dávkách pozitivní symptomatologie [5].

Randomizované kontrolované studie jsou tradičně zlatým standardem. Jsou prováděny s cílem prokázat rozdíl mezi léčebnými postupy a jsou rozhodující pro registraci v dané indikaci. Nejde však o reprezentativní vzorek nemocných a zkoušejících a závěry často nejsou aplikovatelné na heterogenní populaci v běžné klinické praxi. Populace schizofreniků do nich zahrnutých bývají mladší, s časnějším začátkem nemoci, menším počtem proběhlých epizod. Vyřazovací kritérium bývá nonkompliance a komorbidita [9]. Naproti tomu observační studie reflektují běžnou klinickou praxi. K jejich nevýhodám patří heterogenní populace a nejednotná metodika, prospektivní studie nemívají referenční skupiny. Dnes jsou randomizované kontrolované studie a observační studie považovány za komplementární. Je nepochybné, že teprve podávání v realitě všedního dne prověří kvality nového psychofarmaka. V ČR firma vyrábějící amisulprid iniciovala observační studii zabývající se sledováním bezpečnosti a účinnosti přípravku Solian® v podmínkách běžné klinické praxe (projekt byl označen 006-2006-SOL).

VLASTNÍ STUDIE

CÍLE

Hlavním cílem projektu bylo zjištění výskytu nežádoucích účinků a tolerance přípravku Solian® v ambulantní praxi. Osloveni byli psychiatři pracující v ambulantních zařízeních.

METODIKA

Výběr pacientů

Jediným kritériem pro zařazení do studie bylo podávání amisulpridu. Nebyla stanovena žádná vylučovací kritéria. Do sledování mohl být zařazen každý pacient již léčený přípravkem Solian® dle rozhodnutí jeho lékaře. Délka sledování byla 3 měsíce u každého pacienta.

Hodnocení

Bylo prováděno pomocí dotazníku. Lékař vyplnil pro každého zařazeného pacienta dotazník. Základní okruhy informací obsažených v dotazníku:

Identifikace lékaře a pacienta, charakteristika onemocnění, tělesná hmotnost a obvod pasu (pokud byly měřeny) na začátku a na konci sledování, výskyt nežádoucích účinků, doba objevení se nežádoucích účinků (a informace zda byl nežádoucí účinek lékařem ohlášen Státnímu ústavu pro kontrolu léčiv v Praze), základní charakteristika účinnosti (účinek na pozitivní a negativní symptomy onemocnění).

Statistické zpracování

Kvantitivní údaje jsou prezentovány průměrem ± směrodatná odchylka, ostatní údaje jsou popsány četností a procentuální četností. Pro porovnání rozdílu kvantitativních údajů byl použit dvouvýběrový t-test, případně neparametrické Mann-Whitney nebo Kolmogorov-Smirnov test, dále neparametrický Wilcoxonův párový test. Pro hodnocení souvislosti kvalitativních veličin byl použit χ2 test nezávislosti v kontingenční tabulce. Hladina významnosti byla zvolena α=0,05.

VÝSLEDKY

Studie probíhala od 1. 4. 2006 do 30. 11. 2006, na sběru dat se podílelo 274 ambulantních psychiatrů.

Charakteristika souboru

Bylo zařazeno celkem 2135 pacientů, z toho bylo 1133 žen (53,07 %) a 1002 (46,93 %) mužů. Průměrný věk činil 41,27±13,76 roku (rozpětí 15-90 let), z toho u žen 43,72±14,13 roku a u mužů 38,50±12,79 roku, což je statisticky významně odlišné (p<0,001). Ve věkové struktuře podle jednotlivých decennií převažovali pacienti ve věku 21-30 let (n=535, tj. 25,06 %), následovali pacienti ve věku 31-40 let (n=517, tj. 24,22 %), ve věku 41-50 let (n=451, 21,12 %) a ve věku 51-60 let (n=401, 18,78 %).

Onemocnění schizofrenií (nebyly hodnoceny jednotlivé formy schizofrenie) trvalo průměrně u všech nemocných 9,74±8,5 roku a bylo průměrně delší u žen (10,33±8,94) než u mužů (9,08±7,94), což se statisticky významně liší (p=0,0295). Nejvyšší zastoupení měli pacienti s onemocněním trvajícím do 1 roku (n=351, tj. 16,44 %), následovaní skupinou s trváním onemocnění 2-3 roky (n=324, tj. 15,18 %).

Z přidružených onemocnění se nejčastěji vyskytovala dyslipidémie, která postihovala 220 pacientů (tj. 10,30 %), dále se často vyskytoval diabetes (n=109, tj. 5,11 %) a porušená glukózová tolerance (n=111, tj. 5,20 %). Celkem 857 pacientů (tj. 40,14 %) byli kuřáci. U 184 pacientů bylo uvedeno, že mají sklon k alkoholismu a u dalších 110 pacientů (tj. 5,15 %) bylo uvedeno, že mají sklon k užívání jiných návykových látek.

Léčba

Dávkování

Průměrná dávka amisulpridu činila 476,60± 176,49 mg denně (50 - 1200 mg denně). Nejčastější dávkování bylo 400 mg denně (n=988, tj. 46,28 %), následováno dávkováním 600 mg denně (n=555, 26,00 %), 800 mg denně (n=163, 7,63 %), 200 mg denně (n=153, 7,16 %) a dávkováním 300 mg (n=105, 4,91 %). Výše dávky se statisticky významně lišila vzhledem k pohlaví a komorbiditě. Muži měli signifikantně vyšší dávky než ženy (490,8 ±180,0 vs. 464,0±172,4; p<0,001). Nemocní s porušenou glukózovou tolerancí, kuřáci a pravidelní konzumenti alkoholu měli také významně vyšší dávky než nemocní bez těchto komorbidit (tab. 1).

Tab. 1. Faktory ovlivňující výši dávky léčivého přípravku Solian®.
Faktory ovlivňující výši dávky léčivého přípravku Solian®.

Předchozí léčba

Terapie antipsychotiky byla v minulosti zaznamenána u celkem 1610 pacientů (tj. 75,41 %), z toho u 1481/1610 (91,9 %) byla podávána atypická antipsychotika.

Současná přídatná léčba

Z tzv. psychiatrických léčiv bylo podáváno celkem 2398 léčivých přípravků. Nejčastěji byla současně s amisulpridem podávána antidepresiva (n=721, tj. 33,7 % zařazených nemocných), zejména ze skupiny specifických inhibitorů zpětného vychovávání serotoninu, SSRI (n=428, tj. 59,5 % všech léčených současně antidepresivy) a z nich pak nejčastěji sertralin (n=160) a citalopram (n=141); dále benzodiazepinová anxiolytika (n=576, tj. 27 % zařazených), z nich nejvíce byl podáván klonazepam (n=366) a alprazolam (n=101). Z antipsychotik (n=571, tj. 26,7 % zařazených) převažovala AP 1. generace (n=426) s nejčastějším podáváním levomepromazinu (n=139). Ze stabilizátorů nálady (n=328, tj. 15,5 % zařazených), byl preferován valproát (n=143), dále lamotrigin (n= 88), karbamazepin (n=58) a lithium (n=39) (tab. 2).

Tab. 2. Souběžná medikace tzv. psychiatrickými léčivy.
Souběžná medikace tzv. psychiatrickými léčivy.

Z tzv. nepsychiatrických léčiv dominovala kardiovaskulární léčiva používaná při terapii hypertenze (metoprolol) a dyslipidémie (simvastatin).

NEŽÁDOUCÍ ÚČINKY

Celkem byly pozorovány 2963 nežádoucí účinky u 1243 (58,22 %) léčených. U 417 (19,53 %) byl pozorován jeden nežádoucí účinek, u 349 (16,34 %) byly pozorovány dva, u 231 (10,82 %) byly pozorovány tři, u 145 (6,79 %) byly pozorovány čtyři, u 50 (2,34 %) bylo pozorováno pět , u 37 (1,73 %) šest, u 9 (0,42 %) sedm a u 5 ( 0,23 %) bylo pozorováno osm nežádoucích účinků.

Lékaři označili 2437 (tj. 82,25 %) nežádoucích účinků jako málo intenzivních, 499 jako středně intenzivních (tj. 16,84 %) a 27 nežádoucích účinků jako velmi intenzivních (tj. 0,91 %). Byl pozorován pouze jeden závažný nežádoucí účinek, který spontánně odezněl po ukončení terapie, bez nutnosti jakýchkoli dalších intervencí. Velmi často (≥ 10 %), často (≥ 1 %) a méně často (≥ 0,1 %) se vyskytovalo 8 následujících nežádoucích účinků (uvedeno v sestupném pořadí):

  1. 1. Nejčastějším nežádoucím účinkem byla únava nebo ospalost, která se vyskytla v 693 případech (32,46 % všech pacientů zařazených do sledování) a tvořila celkem 23,39 % všech nežádoucích účinků; středně a velmi intenzivní únava a ospalost se vyskytla u 138 (6,46 %) zařazených a tvořila 4,66 % všech nežádoucích účinků.
  2. 2. Druhým nejčastějším nežádoucím účinkem byla nespavost, která se vyskytla u 437 (20,47 %) léčených a tvořila celkem 14,75 % všech nežádoucích účinků. Středně a velmi intenzivní nespavost se vyskytla v 98 případech (4,59 % všech pacientů) a tvořila 3,31 % všech nežádoucích účinků.
  3. 3. Třetím nejčastějším nežádoucím účinkem byla úzkost, která se vyskytla v 434 případech (20,33 % všech pacientů zařazených do sledování) a tvořila celkem 14,65 % všech nežádoucích účinků; středně a velmi intenzivní úzkost se vyskytla v 64 případech (3,00 % léčených) a tvořila 2,16 % všech nežádoucích účinků.
  4. 4. Čtvrtým nejčastějším nežádoucím účinkem bylo zvyšování tělesné hmotnosti, které se vyskytlo v 359 případech (16,81 % všech zařazených) a tvořilo 12,12 % nežádoucích účinků. Středně a velmi intenzivní zvyšování tělesné hmotnosti se vyskytlo v 73 případech (3,42 % zařazených) a tvořilo 2,46 % všech nežádoucích účinků. Hmotnost byla dále měřena před vstupem a na konci sledování u 1318 l (61 %) léčených. U mužů činila průměrná hmotnost před vstupem do sledování (n=587) 83,57±13,05 kg a po minimálně tříměsíčním podávání amisulpridu činila 84,40±12,98 kg, což byl statisticky významný nárůst (p<0,001). U žen byla hmotnost před sledováním (n=731) 71,66±12,77 kg, za tři měsíce 72,81±12,88 kg, což byl statisticky významný nárůst (p<0,001).

Obvod pasu byl sledován před vstupem a na konci sledování u 303 léčených (14,19 %). Průměrný obvod pasu před vstupem do sledování u mužů činil (n=151) 94,43±20,62 a po minimálně tříměsíční léčbě činil 92,62±14,47, což nebylo statisticky významné. Průměrný obvod pasu u žen před sledováním byl (n=152) 82,18±15,82, po tříměsíčním sledování byl 81,89±13,84, což bylo statisticky významné snížení (p<0,05). Hmotnost u této skupiny nemocných u mužů byla na začátku sledování 86,36 ±14,33 a po třech měsících 86,88 ±14,00 (p<0,05), u žen 72,13 ±14,56, respektive 73,24 ± 14,93 (p<0,001).

  • 5. Bolest hlavy se vyskytovala u 354 (16, 58 % léčených) a tvořila 11,04 % všech vedlejších příznaků, střední a velmi intenzivní u 27 (1,2 % léčených), tj. 0,91 % všech nežádoucích účinků.
  • 6. Extrapyramidová symptomatologie (EPS) se vyskytla  u 304 (14,24 % léčených) a tvořila 10,26 % všech nežádoucích účinků, střední a závažné intenzity u 57 (2,67 %) léčených, tj. 1,92 % všech nežádoucích účinků.
  • 7. Nežádoucí účinky amisulpridu vyvolané zvýšením hladin prolaktinu: bolesti prsů, gynekomastie a/nebo galaktorea se vyskytly u 179 (8,38 %) zařazených do sledování a tvořily celkem 6,04 % všech nežádoucích účinků. Středně a velmi intenzivní bolesti prsů, gynekomastie a/nebo galaktorea se vyskytly ve 33 (1,55 % všech pacientů zařazených do sledování) případech a tvořily 1,11 % všech nežádoucích účinků. Zvláště byl hodnocen výskyt poruch menstruačního cyklu, který byl pozorován u 3 (0,26 %) žen zařazených do sledování), tj. 0,10 % všech nežádoucích účinků.
  • 8. Hyperkineze byla pozorována u 151 (7,06 %) léčených, tj. 5,09 % všech nežádoucích účinků, střední a závažná intenzita v 17 případech a tvořily 0,59 % všech nežádoucích účinků. Souhrnně je uveden jejich výskyt a intenzita v tabulce 3.

Tab. 3. Výskyt a intenzita pozorovaných nežádoucích účinků při léčbě amisulpridem (v sestupném pořadí dle výskytu u zařazených nemocných (n=2135).
Výskyt a intenzita pozorovaných nežádoucích účinků při léčbě amisulpridem (v sestupném pořadí dle výskytu u zařazených nemocných (n=2135).

CELKOVÝ VÝSKYT NEŽÁDOUCÍCH ÚČINKŮ

Celkový výskyt nežádoucích účinků statisticky významně nesouvisel s věkem ani pohlavím, ale s výší dávky sledované populace. Nemocní s nežádoucími vedlejšími účinky měli signifikantně vyšší dávky amisulpridu (p<0,001).

Jednotlivé nežádoucí účinky

Z jednotlivých vedlejších účinků měli vyšší dávky amisulpridu nemocní s výskytem nespavosti (p<0,05), únavy a ospalosti (p<0,05) a zvyšováním tělesné hmotnosti (p<0,001). Výskyt bolesti prsů, gynekomastie anebo galaktorea byl statisticky významně častější u žen (p<0,001).

U pacientů současně užívajících jiné léčivé přípravky byl zaznamenán statisticky významně vyšší výskyt únavy a ospalosti (p<0,001) i nespavosti (p<0,001), úzkosti (p<0,001), EPS (p<0,05) a zvyšování hmotnosti (p<0,05) ve srovnání s pacienty, kteří žádné další léčivé přípravky neužívali (tab. 4).

Tab. 4. Současná komedikace jakýmkoliv léčivým přípravkem a výskyt nežádoucích účinků.
Současná komedikace jakýmkoliv léčivým přípravkem a výskyt nežádoucích účinků.

U 411 pacientů (tj. 19,25 %) se nežádoucí účinky vyskytly během prvního týdne podávání amisulpridu, u 601 pacientů (tj. 28,15 %) v období od 2. týdne do konce prvního měsíce a u 128 pacientů (tj. 6,00 %) se nežádoucí účinky objevily v období od 2. měsíce po zahájení podávávání amisulpridu.

ÚČINNOST

Z hlediska ovlivnění negativních a pozitivních symptomů základního onemocnění byl v případě negativních symptomů efekt terapie amisulpridem hodnocen jako velmi dobrý u 902 pacientů (tj. 42,25 %) a dobrý u 986 pacientů (tj. 46,18 %), tedy klinicky významný vliv u 88,43 % pacientů. Naopak dostatečný a nedostatečný efekt terapie u negativních symptomů byl pozorován u 92 pacientů (tj. 4,31 %). V případě pozitivních symptomů byl efekt terapie hodnocen jako velmi dobrý u 1059 pacientů (tj. 49,60 %) a dobrý u 825 pacientů (tj. 38,64 %), celkem tedy u 88,24 % pacientů. Naopak dostatečný a nedostatečný efekt terapie u negativních symptomů byl pozorován u 59 pacientů (tj. 2,76 %) (tab. 5).

Tab. 5. Vliv terapie amisulpridem na negativní a pozitivní symptomy schizofrenie dle hodnocení psychiatrů.
Vliv terapie amisulpridem na negativní a pozitivní symptomy schizofrenie dle hodnocení psychiatrů.

DISKUSE

Do naturalistické studie byli nejčastěji zařazováni pacienti středního věku, s trváním nemoci 9 roků, většinou již léčeni antipsychotiky. 25 % nemocných bylo ve věkové kategorii 21-30 roků a stejné procento nebylo dosud antipsychotiky léčeno, což ukazuje, že u těchto nemocných byl amisulprid lékem první volby. V našem souboru byly ženy významně starší než muži a tomu částečně odpovídalo i delší trvání nemoci. Tento údaj není překvapující vzhledem k tomu, že u žen začíná onemocnění později a bývá méně devastující.

Naše výsledky ukazují, že psychicky nemocní jsou zatíženi relativně vysokou tělesnou morbiditou. Dyslipidémie byla zjištěna u 10,30 %, diabetes u 5,11 % a porušená glukózová tolerance u 5,20 % léčených. Tyto údaje potvrzuje somatická komedikace. Zjištěné údaje jsou do určité míry podobné publikovaným studiím. Např. ve studii CATIE (Clinical Antipsychotic Trials of Intervention Effectiveness) se u nemocných s chronickou schizofrenií a průměrným věkem 40 roků hyperlipidémie vyskytovala u 12-17 %, diabetes typu 1 nebo 2 u 9 až 12 %, hypertenze u 17-20 % [14]. V našem souboru jsme nalezli vysoké procento kuřáků (40,14 %) a nemocných se sklonem k alkoholismu či nadužívání jiných návykových látek (15 %). Ve studii CATIE mělo problém s alkoholem 20-27 %. Ve studii ZODIAC, observační studii zabývající se kardiální prognózou u nemocných se schizofrenií, mělo bazálně 18 % zařazených nemocných hypertenzi, 15 % hyperlipidémii, 7,7 % diabetes a 46,5 % bylo kuřáků [24].

Průměrná dávka amisulpridu byla 476,60± 176,49 mg denně, což vcelku dobře koresponduje s denní definovanou dávkou stanovenou Světovou zdravotnickou organizací (400 mg). U žen byla zaznamenána významně nižší průměrná denní dávka, což není překvapující vzhledem k antropologickým rozdílům a lepšímu průběhu onemocnění. Kuřáci, nemocní inklinující k abúzu a jedinci s narušenou glukózovou tolerancí, měli signifikantně vyšší průměrné denní dávky. O kouření i alkoholu je známo, že jsou metabolickými induktory, avšak amisulprid je primárně vylučován močí a je relativně minimálně metabolizován [23]. Vysvětlení může spočívat v tom, že u nemocných s abúzem obecně se jedná o závažnější onemocnění vyžadující vyšší dávkování. Pokud se týká narušené glukózové tolerance, je nutné také brát v úvahu závažnost onemocnění.

Polyfarmacie je v podmínkách reality všední praxe vysoká. V našem souboru byla u jedné třetiny nemocných podávána současně antidepresiva a u jedné čtvrtiny anxiolytika. Z antidepresiv byla nejvíce zastoupena SSRI, která patří k nejvíce předepisovaným antidepresivům vůbec. Kombinace AP byla zaznamenána u 26,7 %. Téměř identické procento jsme zjistili při retrospektivní analýze chorobopisného materiálu nemocných se schizofrenní psychózou hospitalizovaných na Psychiatrické klinice FN v Brně v r. 2000. 27 % nemocných již přicházelo k hospitalizaci s kombinací AP [3].

Nežádoucí účinky byly pozorovány u více než poloviny léčených (58,22 %). Nejčastěji byl pozorován jeden (19,53 %) nebo dva nežádoucí účinky (tj. 16,34 % léčených). Vedlejší účinky byly převážně mírné intenzity (82,25 % všech pozorovaných vedlejších účinků). Frekvence výskytu jednotlivých nežádoucích účinků byla v souhlase s SPC a literaturou.

Nejčastějšími byly hypersomnie a únava, které se vyskytovaly u třetiny léčených a insomnie a úzkost u jedné pětiny léčených. Tyto významně souvisely s komedikací ve smyslu zvýšení jejich incidence. Poruchy spánku a únava také významně souvisely s dávkou amisulpridu. Výskyt v našem souboru je vyšší než udávaný v komparativních studiích a přehledech [7], nutno však vzít v úvahu vliv komedikace a dále skutečnost, že střední a silná intenzita potíží byla pozorována u > 7 % léčených.

Do středu pozornosti se dostávají zejména metabolické nežádoucí účinky a z těchto konkrétně zvyšování hmotnosti. Je to dáno skutečností, že nemocní se schizofrenií jsou rizikovou skupinou. Očekávaná délka života je o 20 % kratší (57 roků muži, 65 roků ženy), nacházíme u nich zvýšenou morbidita a mortalitu na kardiovaskulární onemocnění, prevalence diabetu a obezity je u nich 1,5 - 2,0x vyšší. Není jasné, zda je schizofrenie sama o sobě zodpovědná za zvýšenou prevalenci metabolických abnormit. AP mohou dále přispívat ke zvýšenému riziku tím, že způsobují metabolické vedlejší účinky [1].

V naší studii byla z metabolických parametrů sledována u části souboru (61 %) hmotnost a parametr ukazující na množství břišního tuku, tj. obvod pasu (15 % léčených). U mužů došlo v průměru ke zvýšení hmotnosti o 0,83 kg a u žen o 1,15 kg, což je statisticky signifikantní. Klinická relevance takového nárůstu hmotnosti je malá, i když určitý trend naznačuje. U těch nemocných, u kterých byl měřen obvod pasu, došlo jak u mužů tak i u žen ke zmenšení, které u žen dosahovalo hranice významnosti, avšak jejich hmotnost se zvýšila. Tento rozpor je vysvětlitelný pochopitelnými  nepřesnostmi v měření obvodu pasu a údaje nelze smysluplně interpretovat. Podávání AP, zvláště některých atypických, je spojeno s výrazným přírůstkem hmotnosti a do určité míry tomu korespondujícím zvýšeným rizikem rozvoje dyslipidémie a diabetu. Nejvyšší je toto riziko u klozapinu a olanzapinu. Amisulprid ve dvojitě slepém srovnání s olanzapinem signifikantně méně zvyšoval hmotnost po 2 měsících podávání (2,7 ± 3,9 kg vs 0,9 ± 3,2 kg) i po 6 měsících (3,9 ±5,3 vs. 1,6± 4,9 kg) [16, 18]. Amisulprid také na rozdíl od olanzapinu vedl k signif. snížení glykémie [18]. V prospektivní, otevřené studii srovnávajících amisulprid, ziprasidon, klozapin a olanzapin po dobu 4 týdnů bylo zjištěno, že u léčených amisulpridem a ziprasidonem došlo ke snížení BMI, celkového cholesterolu a ke zvýšení HDL cholesterolu [21]. Přírůstek hmotnosti spojený s léčbou přispívá ke snížení kompliance a kvality života a zvýrazňuje stigmatizaci. Nejlepší léčbou metabolických vedlejších účinků je prevence a ta spočívá na prvním místě ve správné volbě AP a pravidelném monitorování. Dopaminoví antagonisté by mohli být skupinou s minimálním rizikem. Tento fakt je již v povědomí psychiatrů. Více než tři čtvrtiny dotazovaných lékařů uvádělo jako důvod změny z olanzapinu na amisulprid přírůstek hmotnosti na olanzapinu nebo očekávání, že amisulprid je spojen s menším přírůstkem hmotnosti [15]. Pokud se týká kvalitativního hodnocení přírůstku hmotnosti, výskyt v našem souboru (12%) odpovídá literárním údajům, zvláště když vezmeme v úvahu, že středně a velmi intenzivní zvyšování tělesné hmotnosti se vyskytlo pouze u 3,42 % zařazených [7]

Z AP 2. generace je amisulprid, podobně jako risperidon, spojován s výskytem EPS v souvislosti s výší dávky a s prolaktin-dependentními nežádoucími účinky. EPS se vyskytly  v naší studii u 14,24 %, avšak střední a závažné intenzity dosahovaly pouze u 2,67 % léčených. V našem použitém rozmezí dávek amisulpridu udává literatura výskyt v rozmezí 10-40 % léčených [20]. Amisulprid má podobný výskyt EPS jako risperidon [22] a ve srovnání s typickými AP méně EPS, což se také odráží v nižším užití anticholinergik a nižším výskytu drop-outů [11].

Prolaktin-dependentní nežádoucí účinky, tj. bolesti prsů, gynekomastie a/nebo galaktorea, se vyskytly u 8,38 %, střední a velká intenzita se vyskytla u 1,55 % všech zařazených léčených. Výskyt prolaktin – dependentních účinků se udává při podávání amisulpridu mezi 6-10 % [6, 26], což je v souhlasu s našimi údaji. Výskyt poruch menstruačního cyklu byl vzácný, celkem byly pozorovány pouze u 3 (0,26 % všech pacientek zařazených do sledování) léčených, tj. 0,10 % všech nežádoucích účinků. V literatuře bývá udáván vyšší výskyt, kolem 6 % [17]. Naše údaje mohou být vysvětlitelné věkovým složením pacientek – průměrný věk 43 roků.

Hyperkineze nebyla podrobněji specifikována a zahrnovala široké spektrum občasných nepřiměřených svalových pohybů, včetně tardivní dyskineze. Lze předpokládat, že jasně vyjádřená tardivní dyskineze byla v 17 uvedených případech (0,59 % všech nežádoucích účinků).

Nalezené vztahy mezi výskytem nežádoucích účinků a výší dávky jsou očekávatelné. Zajímavé je zjištění většího výskytu nespavosti, únavy a ospalosti, ale také úzkosti, EPS a zvyšování hmotnosti u nemocných se současnou komedikací. Nepochybně vzájemné vztahy budou oboustranné a komplexní, nicméně polyfarmacie je stále častější a je nutné si uvědomit, že někdy kombinace léků mohou být kontraproduktivní [4, 10].

V naší studii byl velmi dobře hodnocen vliv amisulpridu na negativní symptomatologii. Dle lékařů byl u 88,4 % léčených (tj. stejně jako u pozitivních příznaků) pozorován velmi dobrý a dobrý efekt u negativních příznaků. Toto koresponduje s literárními údaji. Amisulprid jako ostatní atypická AP byl minimálně stejně účinný jako typická AP v ovlivnění pozitivních příznaků, v ovlivnění negativních příznaků byl lepší nejen než placebo, ale také než typická AP [13].

ZÁVĚR

Amisulprid lze považovat za dobře tolerované atypické antipsychotikum. Z hlediska snášenlivosti je charakterizován nízkým přírůstkem hmotnosti a zřejmě i minimálním rizikem pro rozvoj metabolických vedlejších účinků, které však byly doposud u tohoto přípravku málo cíleně sledovány. Z hlediska účinnost lze vyzvednout jeho dobrý účinek nejen na pozitivní ale i na negativní symptomatologii.

Poděkování

Dovoluji si tímto poděkovat všem ambulantním psychiatrům, kteří se na studii podíleli a RNDr. Čermákové za statistické zpracování.

Finanční podpora Výzkumným záměrem

MSM0021622404.

Prof. MUDr. Eva Češková, CSc.

Psychiatrická klinika LF MU a FN Brno

Jihlavská 20

625 00 Brno

e-mail: eceska@med.muni.cz


Zdroje

1. Capasso, R. M., Lineberry, T. W., Bostwick, J. M. et al.: Mortality in schizophrenia and schizoaffective disorder: an Olmsted County, Minnesota cohort: 1950-2005. Schizophr. Res., 98, 2008, pp. 287-295.

2. Česková, E.: Amisulprid – nové benzamidové antipsychotikum II. generace (Souhrnné sdělení). Čes. a slov. Psychiat., 96, 2000, s. 418-415.

3. Češková, E., Kašpárek, T., Ondrušová, M.: Kombinace antipsychotik. Čes. a slov. Psychiat., 97, 2001, 6, s. 286-290.

4. Češková, E.: Kombinace antidepresiv. Remedia, 15, 2005, 6, s. 520-524.

5. Češková, E.: Deniban v léčbě dystymie. Čes. a slov. Psychiat., 103, 2007, s. 73-79.

6. Collona, L., Saleem, P., Donde-Nouvel, L., Rein, W.: Long-term safety and efficacy of amisulpride in subchronic or chronic schizophrenia. Int. Clin. Psychopharmacol., 14, 1999, pp. 1-10.

7. Coulouvrat, C., Dondey-Nouvel, L.: Safety of amisulpride (Solian): a review of 11 clinical studies. Int. Clin. Psychopharmacol., 14, 1999, pp. 209-218.

8. Davis, J. M., Chen, N., Glick, I. D.: A meta-analysis of the efficacy of second generation antipsychotics. Arch. Gen. Psychiatry, 60, 2003, pp. 553-563.

9. Hoffer, A., Hummer, M., Huber, R. et al.: Selection bias in clinical trials with antipsychotics. J. Clin. Psychopharmacol., 20, 2000, pp. 699-702.

10. Lam, R. W., Wan, D. D., Cohen, N. L., Kennedy, S. H.: Combining antidepressants for treatment-resistant depression: a review. J. Clin. Psychiatry, 63, 2002, pp. 685-693.

11. Leucht, S., Pitschel-Walz, G., Engel, R. R., Kissling, W.: Amisulpride, an unusual atypical antipsychotic: a meta-analysis of randomized controlled trials. Am. J. Psychiatry, 159, 2002, pp. 180-189.

12. Leucht, S., Barnes, T. R. E., Kissling, W. et al.: Relapse prevention in schizophrenia with new-generation antipsychotics: a systematic review and exploratory meta-analysis of randomized, controlled trials. Am. J. Psychiatry, 160, 2003, pp. 1209-1222.

13. Leucht, S.: Amisulpride, a selective dopamine antagonist and atypical antipsychotic: results of a meta-analysis of randomized controlled trials. Int. J. Neuropsychopharmacol., 7, 2004, suppl 1, S15-S20.

14. Lieberman, J. A., Stroup, T. S., McEvoy, J. P. et al.: Effectiveness of antipsychotic drugs in patients with chronic schizophrenia. N. Engl. J. Med., 353, 2005, pp. 1209-1223.

15. Linden, M., Eich, F. X., Pyrkosch, L.: Do differences in atypical antipsychotics matter in routine practice. Medication switch from olanzapine and risperidone to amisulpride. Int. Clin. Psychopharmacol., 22, 2007, pp. 175-178.

16. Martin, S., Ljo, H., Peuskens, J. et al.: SOLIANOL Study Group: A double-blind, randomised comparative trial of amisulpride versus olanzapine in the treatment of schizophrenia: short-term results at two months. Curr. Med. Res. Opin., 18, 2002, pp. 355-362.

17. Mortimer, A., Martin, S., Loo, H., Peuskens, J: SOLIANOL Study Group: A double-blind, randomized comparative trial of amisulpride versus olanzapine for 6 months in the treatment of schizophrenia. Int. Clin. Psychopharmacol., 19, 2004, pp. 63-69.

18. Peusken, J., De Hert, M., Mortimer, A.: For the SOLIANOL Study Group. Metabolic control in patients with schizophrenia treated with amisulpride or olanzapine. Int. Clin. Psychopharmacol., 22, 2007, pp.145-152.

19. Piderman, V., Látalová, K.: Amisulprid – mýty a fakta. Psychiatrie pro praxi, 5, 2004, s. 24-27.

20. Rein, W., Coulouvrat, C., Dondeys-Nouvel, L.: Safety profile of amisulpride in short-and long-term use. Acta Psychiatr. Scand., 101, 2000, pp. 23-27.

21. Rettenbacher, M. A., Ebenbichler, C., Hofer, A. et al.: Early changes of plasma lipids during treatment with atypical antipsychotics. Int. Clin. Psychopharmacol., 21, 2006, pp. 369-372.

22. Sechter, D., Peuskens, J., Fleuron, O. et al.: Amisulpride s tudy group: Amisulpride versus risperidone in chronic schizophrenia: results of a 6-month double-blind study. Neuropsychopharmacology, 27, 2002, pp. 1071-1081.

23. Spine, E., Delon, J.: Metabolic drug interactions with newer antipsychotics: a comparative review. Basic Clin. Pharmacol. Toxico, 100, 2007, pp. 4-22.

24. Strom, B. L., Faich, G. A., Reynolds, R. F. et al.: The Ziprasidone observational study of cardiac outocomes (ZODIAC): design and baseline subjekt characteristics. J. Clin. Psychiatry, 69, 2008, pp. 114-121.

25. Švestka, J.: Nová psychofarmaka. Amisulprid – atypický preparát ve skupině antipsychotik 2. generace. Psychiatrie, 3, 2000, s. 191-200.

26. Wetzel, H., Grunder, G., Hillert, A. et al.: Amisulpride versus flupenthixol in schizophrenia with predominantly positive symptomatology – a double-blind controlled study comparing a selective D2 like antagonist to a mixed D1/D2-like antagonist. Psychopharmacology, 137, 1998, pp. 223-232.

Štítky
Adiktologie Dětská psychiatrie Psychiatrie

Článek vyšel v časopise

Česká a slovenská psychiatrie

Číslo 2

2009 Číslo 2

Nejčtenější v tomto čísle

Tomuto tématu se dále věnují…


Kurzy

Zvyšte si kvalifikaci online z pohodlí domova

Příběh jedlé sody
nový kurz
Autoři: MUDr. Ladislav Korábek, CSc., MBA

Krvácení v důsledku portální hypertenze při jaterní cirhóze – od pohledu záchranné služby až po závěrečný hepato-gastroenterologický pohled
Autoři: PhDr. Petr Jaššo, MBA, MUDr. Hynek Fiala, Ph.D., prof. MUDr. Radan Brůha, CSc., MUDr. Tomáš Fejfar, Ph.D., MUDr. David Astapenko, Ph.D., prof. MUDr. Vladimír Černý, Ph.D.

Rozšíření možností lokální terapie atopické dermatitidy v ordinaci praktického lékaře či alergologa
Autoři: MUDr. Nina Benáková, Ph.D.

Léčba bolesti v ordinaci praktického lékaře
Autoři: MUDr. PhDr. Zdeňka Nováková, Ph.D.

Revmatoidní artritida: včas a k cíli
Autoři: MUDr. Heřman Mann

Všechny kurzy
Kurzy Soutěž Doporučená témata Časopisy
Přihlášení
Zapomenuté heslo

Nemáte účet?  Registrujte se

Zapomenuté heslo

Zadejte e-mailovou adresu se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.

Přihlášení

Nemáte účet?  Registrujte se