VÝSLEDKY VYHLEDÁVÁNÍ: (10000 výsledků)
Diagnostika a léčba chronické
Články časopisu
Zpráva z European Cancer Congress 2015
Cílená biologická kombinační léčba prodloužila celkové přežití u metastatického melanomu
Maligní metastatický melanom je prognosticky velmi nepříznivé onemocnění, jen asi pětina pacientů v časném klinickém stadiu přežívá po dobu pěti let od diagnózy. Zároveň se však jedná o malignitu, která ve své léčbě zaznamenala v uplynulém desetiletí největší pokrok. A i když se maligní melanom v těchto dnech nejčastěji skloňuje v souvislosti s imunoterapií inhibitory PD-1, významných úspěchů po identifikaci specifických mutací dosahuje i cílená biologická léčba tyrozinkinázovými inhibitory.
Články časopisu 21 – Chirurgická léčba UC
Vedoucí redaktor textu: doc. MUDr. Jiří Bronský, Ph.D.
Novinky Léčba akné u dospělých žen
Akné dospělých se liší patogenezí i průběhem od adolescentní formy, vyžaduje proto specifický přístup. Akné postihuje stále větší počet dospělých, údajně cca 14–54 % žen, a proto není možné je považovat za nemoc dospívání. Prevalence je na vzestupu ve všech etnických skupinách. Několik studií ukázalo, že prevalence je u žen vyšší než u mužů, mezi ženami je také větší podíl těch, kterým se akné zhoršilo až v dospělosti.
Novinky Substituční léčba imunoglobuliny u sekundární protilátkové imunodeficience – konsenzus evropských expertů
Sekundární protilátkové imunodeficience (SID) jsou častým nežádoucím vedlejším účinkem léčby cílené přímo na B lymfocyty nebo jiné terapie, která nepřímo ovlivňuje protilátkovou odpověď. Substituční léčba imunoglobuliny (IgRT) je dobře zavedená u primární protilátkové deficience, důkazy o jejím přínosu u SID jsou však mnohem subtilnější. Skupina expertů z Itálie, Portugalska, Rakouska a Německa se proto prostřednictvím společného konsenzu pokusila na základě vlastních zkušeností vytvořit doporučení pro běžnou praxi při léčbě SID, jež v kostce shrnujeme.
Novinky Diagnostika sekundární hypertenze v ambulantní praxi
Arteriální hypertenze je celosvětově časté onemocnění s prevalencí kolem 26 %. Z toho u 5–10 % pacientů můžeme prokázat sekundární příčinu hypertenze. Na sekundární hypertenzi bychom měli pomýšlet u všech pacientů s rezistentní hypertenzí, u pacientů s náhlým zhoršením kontroly hypertenze a u pacientů s laboratorními nebo klinickými příznaky chorob spojených se sekundární hypertenzí. Od sekundární hypertenze je nutné odlišit stavy tzv. pseudorezistence (non-compliance k léčbě, syndrom bílého pláště). Mezi sekundární příčiny hypertenze patří endokrinní příčiny (primární hyperaldosteronizmus, feochromocytom, hyperkortizolizmus, hyperparatyreóza), renální – renoparenchymatózní a renovaskulární hypertenze, dále syndrom spánkové apnoe, hypertenze v těhotenství, koarktace aorty a intrakraniální tumory.
Novinky Cílená protizánětlivá léčba během pandemie COVID-19: Je důvod ji přerušovat?
Objev cílené léčby znamenal velký pokrok v terapii řady zánětlivých onemocnění. S podáváním cílené terapie se však pojí i určitá míra imunosuprese, která může způsobit vyšší náchylnost k infekčním nemocem. Jaké je riziko infekce novým typem koronaviru a měla by být pacientům cílená léčba plošně vysazena? Nebo je naopak protizánětlivé působení těchto léčiv u pacientů s COVID-19 vlastně žádoucí? Na základní otázky se pokusil odpovědět editorial publikovaný v Journal of Dermatological Treatment.