Hydroxychlorochin a chlorochin, léčivé látky představené již před více než 70 lety, se využívají k terapii malárie a revmatických onemocnění. V současnosti patří také mezi léčiva zkoumaná pro možný efekt v terapii COVID-19, tedy nového infekčního onemocnění způsobeného koronavirem SARS-CoV-2. Vnesla do dosavadních rozporuplných výstupů a otázek okolo účinnosti hydroxychlorochinu více světla studie RECOVERY s několika tisíci pacienty, jejíž výsledky publikoval říjnový New England Journal of Medicine?

Olaparib ženám s metastatickým karcinomem prsu se zárodečnou mutací BRCA, které nebyly předléčené chemoterapií, přináší nejen prodloužení doby přežití bez progrese, ale dle posledních zpráv i delší celkové přežití. Jeho tolerabilita je přitom dlouhodobě dobrá.

Probiotika mohou regulací imunitního systému zlepšit zdravotní stav. Některé studie ukázaly, že některá probiotika mohou být prospěšná v prevenci respiračních infekcí.

Akutní krvácení do kloubu (hemartros) je jedním z nejčastějších typů krvácení u jedinců s hemofilií. Pozdní či nesprávná terapie tohoto krvácení může vést k postupným kloubním změnám, které ústí v bolestivou a invalidizující artropatii.

V počátku pandemie řada lékařů primární péče svým ambulantním pacientům s mírnými příznaky infekce SARS-CoV-2 off-label předepisovala imunomodulans a antivirotikum inosin pranobex. Jak dnes pohlížet na tuto indikaci?

V doporučených postupech pro diagnostiku a léčbu plicní hypertenze se hovoří o parametrech, jejichž souhrnným vyhodnocením je možné odhadnout prognózu pacientů s plicní arteriální hypertenzí (PAH). Jak toto hodnocení vypadá a má smysl pacientovo riziko v praxi stanovovat, či se jím dokonce řídit při léčbě?

Rané infekce a zpomalené hojení ran v souvislosti s kontaminací rány patří k nepříjemným pooperačním komplikacím. Autoři následující studie zjišťovali, jaký vliv má preventivní podání antibiotik na hojení rány v případě chirurgie venózních varixů dolních končetin, kde se infekce v ráně objevuje až v 16 procentech případů.

Kardiovaskulární onemocnění jsou hlavní příčinou morbidity a mortality u pacientů s revmatoidní artritidou. Jednou z nadějných možností pro včasné zjišťování kardiovaskulárních rizik se zdá být použití asymetrického dimethylargininu jako biomarkeru.

Přestože dnes máme k dispozici obrovský arzenál analgetik, desítky procent pacientů po operačních výkonech stále prožívají silnou bolest. Pooperační bolest přitom zvyšuje morbiditu, prodlužuje dobu hospitalizace a může vyústit v chronický bolestivý syndrom. Při zvážení finanční nenáročnosti analgetické terapie je tato skutečnost alarmující.

Ačkoli je monoklonální protilátka proti receptoru pro epidermální růstový faktor (EGFR) panitumumab v léčbě kolorektálního karcinomu velmi účinná, léčba je často přerušována z důvodu výskytu závažné kožní vyrážky. Autoři z Japonska proto provedli retrospektivní studii, ve které zkoumali, zda má na výskyt vyrážky a její závažnost vliv profylaktické podávání perorálního tetracyklinového antibiotika minocyklinu v kombinaci se zvýšenou péčí o kůži. Zároveň sledovali případný vliv takového postupu na protinádorovou odpověď u pacientů s metastatickým kolorektálním karcinomem léčených panitumumabem.

Během posledních dvou desetiletí se objevila řada nových antimanik. Randomizované kontrolované studie, které zkoumaly ekvivalenci nebo superioritu nových léčiv v porovnání se staršími, byly prováděny s účastí pečlivě vybraných skupin nemocných. Chybí však srovnávací údaje a informace o účinnosti a bezpečnosti nových antimanik v široké klinické praxi.

Jedním z prvních odborníků, který diagnostikuje částečnou ztrátu zraku, bývá oftalmolog. Ten by současně měl být zprostředkovatelem zrakové rehabilitace, která může prokazatelně zlepšit pacientovy schopnosti a rovněž kvalitu života.

U pacientek špatně odpovídajících na ovariální hyperstimulaci by měl být vždy navrhován naturální cyklus. Iniciování drahých a invazivních protokolů ovariální stimulace má malou šanci na úspěch. Prohlásili to výzkumníci z Centra pro endokrinologii a reproduktivní medicínu v Římě

Jak ukázala studie DAJ* z roku 2004, trend poklesu výskytu zubního kazu u dětí a mladých lidí pokračuje (Pieper 2005). Zdraví chrupu 12letých dětí se sice ve všech německých zemích zlepšilo, avšak situace u dětí starých 6–7 let je mnohem nejednoznačnější. Vněkterých regionech bylo možné pozorovat pokles výskytu zubního kazu i v této věkové kategorii, avšak v jiných spolkových zemích jsme viděli stagnaci nebo zhoršení orálního zdraví. Možným vysvětlením různého vývoje u kazů mléčných zubů v různých spolkových zemích je sociodemografický vývoj, například vysoká míra migrace cizinců do určitých oblastí. Mezi hlavní sociální problémy, minimálně v některých regionech, by ale mohly patřit také nezaměstnanost, sociální znevýhodnění generace mladých lidí a obtíže s integrací imigrantů (Ferchland 2004).

Pacienti na jednotkách intenzivní péče představují vysoce rizikovou populaci z hlediska rozvoje sepse, která je jednou z hlavních příčin mortality na těchto pracovištích. Cílem recentně publikované studie bylo zhodnocení diagnostické přesnosti a prognostických vlastností parametru distribuční šíře monocytů u septických pacientů.

Plicní arteriální hypertenze (PAH) je chronické progresivní onemocnění charakterizované remodelací plicních cév, která vede k rozvoji pravostranného srdečního selhání. Kromě symptomatologie selhání pravé komory a postižení plicní cirkulace však lze u pacientů s PAH popsat také změny v jiných orgánových systémech.

Plicní hypertenze se nevyhýbá obyvatelům rozvojových, ale ani bohatých zemí. Jejím specifikem napříč celým světem je výrazná poddiagnostikovanost. Mimo jiné i na tu se snaží cílit mezinárodní den plicní hypertenze.

Podle studie publikované v časopise Medical Hypotheses může hrát lymeská borrelióza významnou roli při vzniku autismu.

Chronická tromboembolická plicní hypertenze (CTEPH) je onemocnění charakterizované vzestupem středního tlaku v plicním řečišti ≥ 25 mm Hg na podkladě intraluminálně organizovaných trombů, stenóz a uzávěrů jednotlivých větví plicnice a periferní cévní remodelace. Jedná se o chronickou komplikaci akutní plicní embolie. Důsledkem obstrukce plicnice je vzestup plicní cévní rezistence (Pulmonary Vascular Resistance – PVR) vedoucí k zatížení pravé komory srdeční a k pravostrannému srdečnímu selhání. Metodou volby v léčbě pacientů s CTEPH je chirurgická endarterektomie plicnice (PEA), výkon prováděný v hluboké hypotermii, v cirkulační zástavě. Jediným centrem specializujícím se na chirurgickou léčbu pacientů s CTEPH v ČR je Kardiocentrum VFN a 1. LF UK v Praze, na němž bylo v letech 2004–2017 operováno 314 pacientů (včetně 50 pacientů ze Slovenské republiky, kde tato léčba dostupná není). Pacienti s periferním typem postižení, u nichž nález není operabilní, a zároveň pacienti po PEA s reziduální plicní hypertenzí, jsou indikováni ke specifické vazodilatační terapii. V indikovaných případech se v léčbě pacientů uplatňuje také balonková angioplastika a transplantace plic.

U pacientů s hematologickými malignitami je z důvodu imunosuprese pozorováno vyšší riziko infekčních chorob, a to zejména komunitní pneumonie. Recentní data přinášející informace o incidenci a rizikových faktorech komunitní pneumonie u této skupiny pacientů jsou však značně limitovaná. Cílem kohortové studie publikované nizozemskými autory proto bylo doplnit chybějící recentní informace o problematice komunitní pneumonie u hematoonkologických pacientů.

U řady pacientů s onemocněním COVID-19 je klíčové překonání akutní fáze, ale dnes již dobře víme, že tím nemoc zdaleka nemusí končit. Někteří pacienti dokonce akutní stadium zvládnou s velmi mírným průběhem a významné obtíže se u nich objeví až v podobě „postcovidového syndromu“. Podrobněji se nad tímto problémem v rámci lednového webináře zamýšleli přední odborníci z různých oborů.

Díky masivní reklamě si alternativní léčebné postupy a doplňkové způsoby léčby našly cestu k řadě pacientů alergologických ambulancí.

Retrospektivní studie provedená ve Velké Británii hledala odpověď na otázku, jak ovlivňuje čas strávený venku vznik exfoliačního glaukomu. Bylo zjištěno, že klimatické faktory mohou hrát při vzniku roli, neboť více času stráveného venku v mládí bylo spojeno s vyšším rizikem vzniku exfoliačního glaukomu nebo podezření na něj. 

Autoimunitní onemocnění štítné žlázy patří mezi nejčastější autoimunitní choroby, s celosvětovou prevalencí kolem 10 %. Níže prezentovaná studie recentně publikovaná v International Journal of Endocrinology and Metabolism zkoumala souvislost mezi infekcí parvovirem B19 (původcem erythema infectiosum u dětí) a těmito onemocněními.