rizikové faktory

Červencové online vydání Annals of the Rheumatic Diseases přineslo výsledky post-hoc analýzy již dobře známé studie GO-AFTER, hodnotící efektivitu golimumabu u pacientů s revmatoidní artritidou (RA), kteří v minulosti užívali inhibitory tumor necrosis faktoru alfa (TNF-α).

Kliničtí onkologové stojí při léčbě pacientů s metastatickým kolorektálním karcinomem (mCRC) s divokým typem RAS často před obtížným rozhodnutím, zda v 1. linii podávat v kombinaci s chemoterapií inhibitor receptorů pro epidermální růstový faktor (EGFR), nebo inhibitor vaskulárního endotelového růstového faktoru (VEGF). Současné preklinické a klinické údaje přinášejí biologické opodstatnění sekvence inhibitor EGFR –⁠ inhibitor VEGF.

Monoklonální protilátky proti receptoru pro epidermální růstový faktor (EGFR) jsou efektivní součástí terapie metastatického kolorektálního karcinomu s nemutovanou formou onkogenu KRAS. Mají však relativně časté nežádoucí účinky, mezi něž patří hypomagnezémie a kožní obtíže. Japonská studie zjišťovala, zda má účinnost léčby spojitost s výskytem nežádoucích účinků.

Cílená léčba nádorů sice vykazuje menší toxicitu než chemoterapie, ale často přináší vedlejší účinky spojené se specifickým mechanismem účinku. Inhibitory receptorů epidermálního růstového faktoru (EGFR), jež se používají v léčbě kolorektálního karcinomu, mohou způsobit poruchu elektrolytové rovnováhy, která je však poměrně dobře klinicky zvladatelná.

Žilní a arteriální onemocnění zřejmě mohou mít řadu společných rizikových faktorů. Z hlediska patofyziologického se zřejmě jedná o podobný mechanizmus poškození cévní stěny, na jehož počátku jsou subklinické zánětlivé změny. Mechanizmus vzniku život ohrožujících trombotických příhod může být také podobný u obou skupin onemocnění, a to zejména selháním regulačních vlastností endotelu. Výsledky dosud publikovaných klinických a epidemiologických studií však zatím jednoznačné důkazy o společných faktorech vzniku a komplikací tepenných a žilních onemocnění nepřinesly. V našich studiích jsme zjistili častější výskyt nižšího poměru tlaků kotník/paže u žen s chronickým žilním onemocněním dolních končetin, nenalezli jsme však přímou souvislost mezi známkami preklinické aterosklerózy a výskytem žilních trombóz u pacientů s trombofilními stavy; u této skupiny však jsme však nalezli souvislost mezi tromboembolickými příhodami a hypertenzí. Tepenná i žilní onemocnění mohou tedy být příznivě ovlivněna již zavedenými léčebnými postupy zaměřenými na prevenci kardiovaskulárních onemocnění aterosklerotického původu. Důkazem možného společného ovlivnění tepenných a žilních onemocnění farmaky jsou výsledky rozsáhlé klinické studie, ve které došlo k významnému poklesu nejen kardiovaskulárních příhod, ale i tromboembolických žilních příhod při podávání rosuvastatinu. Dalším slibným lékem pro terapii jak žilních, tak tepenných onemocnění by mohl být glykosaminoglykan sulodexid.

Množství onemocnění modifikujících léků (DMT) používaných v léčbě roztroušené sklerózy (RS) narůstá. Zdá se, že v budoucnu bude ve výběru léčby hrát svou roli i preference pacientů. Němečtí lékaři hodnotili vliv preference pacienta na výběr orální versus parenterální léčby DMT a také se pokusili identifikovat faktory mající vliv na preferenci pacienta.

Podle výsledků prezentované práce je aktivita revmatoidní artritidy (RA) ovlivňována počasím. Klesá s množstvím slunečního svitu a nižší vlhkostí vzduchu. RA je chronické onemocnění, jehož aktivita je ovlivňována četnými vnitřními i vnějšími faktory. Zájem výzkumníků je tak směřován nejen na možnosti její léčby, ale také na potenciální vztahy aktivity choroby a dalších faktorů.