Pokročilé nádorové onemocnění je často spojeno s výskytem nepříjemných příznaků, jakými jsou bolest, nechutenství, únava a astenie. Terapie pacientů s těžkými příznaky má být dle současných doporučení intenzivní, aby se předešlo rychlému zhoršení stavu a podařilo se prodloužit přežití nemocných. Momentálně ovšem není k dispozici standardizovaný postup hodnocení příznaků, a proto je na rozhodnutí ošetřujícího lékaře, které příznaky jsou u konkrétního pacienta relevantní.
Prezentovaná analýza zkoumala data ze 3 klinických hodnocení panitumumabu v 1. linii léčby mCRC. Autoři hodnotili, zda časné zmenšení nádoru (ETS − early tumor shrinkage) a hloubka léčebné odpovědi (DpR − depth of response) korelovaly s dobou do výskytu příznaků spojených s nádorem.
Do analýzy bylo zahrnuto celkem 659 pacientů, kteří užívali panitumumab v kombinaci s chemoterapií v rámci klinických hodnocení PRIME, PEAK a Study 314. Všichni pacienti byli léčeni v 1. linii a do analýzy byly zahrnuti pouze nemocní bez mutací v genu RAS (wt RAS), u nichž bylo možno hodnotit ETS.
Dosažení ETS bylo definováno jako zmenšení součtu nejdelších průměrů lézí nejméně o 30 % v 8. týdnu léčby. DpR byla vypočtena jako maximální procentuální změna velikosti nádoru oproti výchozímu stavu. Byl stanoven počet pacientů, u nichž se během klinického hodnocení rozvinuly tyto symptomy spojené s nádorem: nutnost použití opioidních analgetik, první úbytek na váze nejméně o 10 % oproti výchozímu stavu, výskyt anémie či astenie. Hodnoceným kompozitním cílem byl výskyt kteréhokoliv z popsaných příznaků.
329 pacientů dosáhlo ETS ≥ 30 %. Základní demografické charakteristiky a průběh onemocnění se napříč všemi 3 studiemi signifikantně nelišily u pacientů, kteří dosáhli ETS ≥ 30 %, oproti pacientům s ETS < 30 %. Nástup nových příznaků spojených s nádorem byl u pacientů s ETS ≥ 30 % oddálen (medián 5,0 měsíců) oproti pacientům s ETS < 30 % (medián 3,4 měsíce; poměr rizik [HR] 0,80; 95% interval spolehlivosti [CI] 0,66–0,97; p = 0,0213). Větší DpR byla taktéž spojena s oddálením nástupu příznaků, zejména u pacientů, kteří byli při vstupu do studie asymptomatičtí.
Výskyt příznaků již při vstupu do studie byl spojen s kratším mediánem celkového přežití (21,2 vs. 27,8 měsíce u asymptomatických pacientů; HR 1,30; 95% CI 1,08–1,56; p = 0,0054). Avšak celkové přežití pacientů, kteří dosáhli ETS ≥ 30 %, bylo srovnatelné bez ohledu na výskyt příznaků spojených s nádorem při vstupu do studie (31,7 měsíce u nemocných se symptomy vs. 36,4 měsíce u asymptomatických pacientů; HR 1,10; 95% CI 0,80–1,49; p = 0,5671).
Časné zmenšení nádoru i hloubka léčebné odpovědi byly u pacientů s mCRC s nemutovaným onkogenem RAS spojeny s oddálením nástupu příznaků spojených s nádorem. Léčba s vysokým cytoredukčním potenciálem, jako je např. kombinace panitumumabu s chemoterapií, může oddálit nástup příznaků spojených s pokročilým nádorovým onemocněním.
(este)
Zdroj: Taieb J., Geissler M., Rivera F. et al. Relationship between tumor response and tumor-related symptoms in ras wild-type metastatic colorectal cancer: retrospective analyses from 3 panitumumab trials. Clin Colorectal Cancer 2019; 18 (4): 245−256.e5, doi: 10.1016/j.clcc.2019.07.009.
