Ohlédnutí a memento v souvislosti s etiopatogenezí rakoviny plic z radioaktivních látek


Looking back and memento in relation to etiopathogenesis of lung cancer from radioactive substances

The author reminds the forgotten event from the recent history of Czech Pneumology and Occupational Medicine related to etiopathogenesis of carcinoma of bronchi and lung. The presentation highlights the significant ethical issue related to lung carcinoma that persons charged under the totalitarian regimen as political prisoners to prison for a long time were forced to work in uranium mines in bad hygienic conditions and thus were exposed to an increased risk of developing lung carcinoma. Their penalty was therefore much higher than the official declaration stated.

Key words:
lung carcinoma, uranium mines, occupational diseases


Autoři: O. Ošťádal
Působiště autorů: Katedra fyzioterapie, Fakulta tělesné kultury UP Olomouc, Odborný léčebný ústav Paseka, p. o.
Vyšlo v časopise: Pracov. Lék., 61, 2009, No. 4, s. 188-189.
Kategorie: Diskuze

Souhrn

V zájmu doplnění medicínské historie autor připomíná dnes již možná zapomínaný moment z nedávné minulosti české pneumologie a oboru pracovního lékařství, týkající se etiopatogeneze karcinomu průdušek a plic. Sdělení upozorňuje na eticky závažnou skutečnost související s rakovinou plic, kdy osoby odsouzené za totalitního režimu jako političtí vězni k mnohaletému žaláři byly nuceny pracovat v uranových dolech ve špatných hygienických podmínkách a byly tedy vystaveny zvýšenému riziku vzniku karcinomu plic. Jejich trest se tak mnohdy stával ve skutečnosti mnohem vyšším, než bylo oficiálně soudem deklarováno.

Klíčová slova:
karcinom plic, uranové doly, nemoc z povolání

Autor pracoval v poslední třetině minulého století jako lékař kliniky TRN (tuberkulózy a respiračních nemocí). V rámci své odbornosti se mimo jiné věnoval i problematice bronchogenního karcinomu a úzce spolupracoval také s odborníky oboru pracovní lékařství. Klinika TRN nesla u této choroby odpovědnost za diagnostiku a terapii, odborníci pracovního lékařství pak v určitých případech řešili profesionalitu onemocnění. Takový postup byl a také dnes je běžný u všech osob, které dříve pracovaly v riziku radioaktivního záření.

Ve vybraných případech byl za těchto situací důležitý časový faktor. Zákonná norma totiž stanoví, že odškodnění za bolest a ztížení společenského uplatnění v případě nemoci z povolání přísluší jen postiženému jedinci, tedy jinými slovy, že tyto dávky, odškodné, je možno vyplatit přímo jen jemu, za jeho života.

Je známo, že bronchogenní karcinom se nejčastěji, zhruba v 85 %, vyskytuje pod obrazem tzv. centrální, hilové a perihilózní formy, která přes veškeré léčebné postupy velmi brzy, řádově v  měsících, vede k úmrtí [3, 4]. Přitom běžně, devět z deseti postižených jsou kuřáci cigaret.

V posledních třech desetiletích minulého století přicházelo ročně k přijetí na Kliniku TRN přibližně pět až deset mužů s plicním karcinomem, s anamnézou několikaleté práce v uranových dolech. Jednalo se o nekuřáky, proto bylo možno vyloučit kouření cigaret jako etiopatogenetický faktor vzniku choroby. Uvedení jedinci však měli ve své anamnéze jeden významný společný znak, který ošetřující lékaře zaujal. Jednalo se o osoby, které byly za totalitního režimu odsouzeny k mnohaletému žaláři z politických důvodů. Rozhodnutím soudu byli tito lidé určeni k práci v uranových dolech. Když u mnoha z nich po několikaleté expozici v tomto prostředí vznikla rakovina plic, měli, jak již bylo uvedeno, jen velmi malou šanci na přežití. Vedle vlastní terapie, která spočívala v plicní resekci, většinou paliativní, ozařování a aplikaci cytostatik, bylo možno zahájit na klinice pracovního lékařství proces posouzení choroby ve vztahu k pracovní anamnéze. Závěry těchto posudků bývaly nepředpojaté, jednoznačné, odpovídající smutné skutečnosti. Zájmem lékařů zainteresovaných na této stránce věci bylo, aby se otázka uznání choroby z povolání vyřešila co nejrychleji. Byli jsme si při tom vědomi, že se zde jednalo v podstatě již jen o přiznání a získání prostředků, které by těmto nemocným mohly sloužit na opatření alespoň trochu důstojného vlastního pomníku.

V zájmu objektivity je však nutno konstatovat, že zatím neexistují žádné metody, na základě kterých by bylo možné v individuálním případě jednoznačně prokázat skutečnou příčinu, ze které onemocnění vzniklo. O uznání nemoci z povolání lze rozhodovat tedy jen na základě pravděpodobnostního přístupu [8]. Na rozdíl od minulosti je v současné době incidence postižení plicní rakovinou z ionizujícího záření velmi nízká a má dále výrazně sestupný trend. Velmi pravděpodobně je tomu tak v souvislosti s významnými preventivními opatřeními v uranových dolech, která u nás začala být uplatňována v 70. letech minulého století [9, 10, 11, 12]. Podíl na snižování incidence plicní rakoviny u pracovníků v ionizačním záření mají v posledních 15 letech i výrazné útlumové programy zaváděné v uranovém průmyslu. Mezi expozicí radioaktivním látkám a vznikem rakoviny plic však může být mnohaletá časová latence (15 roků i více), proto se mohou očekávané příznivé zdravotní důsledky těchto útlumových programů plně projevit až v následujících letech.

Závěr

Cílem sdělení je poukázat na jednu opomíjenou kapitolu našich zdravotnických dějin v kontextu se společenskou a politickou situací u nás v období totality. Na jedné straně byla věcná stránka všech okolností, jako je soudní rozhodnutí, zdravotně riziková práce, nevyléčitelná choroba a strastiplné umírání, na straně druhé vyšší etický aspekt všech uvedených souvislostí. Ten se týká osob, které, ač nikdy nebyly odsouzeny k trestu smrti, v důsledku soudního rozhodnutí takto však často skončit mohly. Dodnes nemůžeme s jistotou určit, zda ti, kteří rozsudek vynášeli, si byli této okolnosti vědomi, či nikoliv. Nechť je tedy i tento moment správně pochopen, dobře vnímán a vtisknut do paměti čtenářům a střežme se, ať se v budoucnosti již nikdy více neopakuje. Ať se lékaři, nejen v našich obou oborech, nemusí stávat svědky stejných, nebo obdobných pochmurných situací. Nechť jednou provždy zmizí z lidské paměti ono latinské „homo homini lupus“.

Došlo dne 16. 9. 2009.

Přijato do tisku dne 7. 10. 2009.

Kontaktní adresa:

Prof. MUDr. Oldřich Ošťádal, CSc.

Wellnerova 21

779 00 Olomouc

e-mail: oldrich.ostadal@upol.cz


Zdroje

l. OŠŤÁDAL, O., KRČ, I., BÁRTOVÁ A. Nádorová onemocnění plic a transformační aktivita T lymfocytů. Stud. pneumol. et phtiseol. cechoslov., 36, 1976, 3, s. 147–151.

2. OŠŤÁDAL, O., KRČ, I., MATOUŠKOVÁ, I. Buněčná imunita u nemocných s maligními tumory, přežívajících dva a více roků od stanovení diagnózy. Stud. pneumol. phtiseol. cechoslov., 45, 1985, 4, s. 247–252.

3. OŠŤÁDAL, O., KRÁL, V., KROUTILOVÁ, J. Indikace k torakotomiím v průběhu třiceti roků. Stud. pneumol. phtiseol. cechoslov., 46, 1986, 10, s. 679–683.

4. OŠŤÁDAL, O., KOLEK, V. Zkušenosti s chirurgickou léčbou tumorů mediastina v desetiletém období. Stud. pneumol. phtiseol. cechoslov., 51, 1991, s. 4.

5. OŠŤÁDAL, O. Opomíjený aspekt v epidemiologii bronchogenního karcinomu. Stud. pneumol. et phtiseol. cechoslov., 54, 1994, 1, s. 28–30.

6. OŠŤÁDAL, O. Koincidence tumoru a aktivní tuberkulózy v mimoplicní lokalizaci. Stud. pneumol. et phtiseol. Cechoslov., 50, 1990, 7, s. 467–469.

7. SUN, S. A., OSTADAL, O. et al. Phase I/II Study of Stage III and IV Non-Small Cell Lung Cancer Patiens Taking a Specific Dietary Suplement. Nutrition and Cancer, 34, 1, 1999, s. 62–69.

8. HRNČÍŘ, E. Ionizující záření. In Kolektiv autorů Pracovní lékařství. Brno: Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů 2005.

9. HRNČÍŘ, E. Rakovina plic z radioaktivních látek. In Kolektiv autorů Pracovní lékařství. Brno: Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů 2005.

10. URBANOVÁ, S., URBAN, S. Profesionální bronchogenní karcinom. In Pešek, M. et al. Bronchogenní karcinom. Praha: Galén 2002.

11. URBAN, S., URBANOVÁ, S. Rakovina plic z radioaktivních látek v současnosti. Pracov. Lék., 56, 2004, č. 2, s. 90–92.

12. NAKLÁDAL, Z., NAKLÁDALOVÁ, M., KOLLÁROVÁ, H., ČÍŽEK, L., JANOTOVÁ, G., JANOUT, V. Profesionální expozice ionizujícímu záření a riziko vzniku karcinomu plic. Hygiena, 52, č. 2, 2007, s. 47–50.

Štítky
Hygiena a epidemiologie Hyperbarická medicína Pracovní lékařství

Článek vyšel v časopise

Pracovní lékařství

Číslo 4

2009 Číslo 4

Nejčtenější v tomto čísle

Tomuto tématu se dále věnují…


Kurzy

Zvyšte si kvalifikaci online z pohodlí domova

Cesta pacienta s CHOPN
nový kurz
Autoři: doc. MUDr. Vladimír Koblížek, Ph.D.

Arteriální hypertenze ve světle nových evropských guidelines
Autoři: MUDr. Libor Jelínek

Precizní medicína v onkologii
Autoři:

Kožní toxicita cílené terapie inhibitory EGFR a VEGF
Autoři: MUDr. Karolína Svobodová

Jak na psoriázu v každodenní ambulantní praxi?
Autoři: MUDr. Jan Šternberský, Ph. D.

Všechny kurzy
Kurzy Doporučená témata Časopisy
Přihlášení
Zapomenuté heslo

Nemáte účet?  Registrujte se

Zapomenuté heslo

Zadejte e-mailovou adresu se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.

Přihlášení

Nemáte účet?  Registrujte se