Již před 40 lety byla vydána studie zamýšlející se nad pozitivními účinky helmintů (parazitických červů) v terapii alergií. Od té doby byly vysloveny nejméně tři hypotézy v základu poukazující na stejný jev. Hygienická hypotéza (pozdní 80. léta 20. století) a od ní se odvíjející další dvě teorie (old friends hypothesis a microbiome depletion hypothesis) zjednodušeně říkají, že ztráta mikrobů a helmintů v našich tělech vede k nárůstu výskytu chronických zánětlivých onemocnění, jelikož tyto organismy, o které jsme přišli, jsou nesmírně důležité pro rozvoj a regulaci imunitního systému lidí.
U člověka s narušenou rovnováhou mezi prozánětlivou a protizánětlivou imunitní odpovědí je vyšší pravděpodobnost vzniku alergií a autoimunitních zánětlivých onemocnění, mimo jiné Crohnovy choroby a ulcerózní kolitidy, roztroušené sklerózy, revmatoidní artritidy nebo některých neuropsychiatrických onemocnění. Dnešní terapie umožňuje systémově potlačit akutní zánět v těle (imunosupresivy nebo nejnověji cílenými léčivy) a udržovat jej v klidové fázi. Nevýhodou je však celkové potlačení funkcí imunitního systému včetně pozitivního účinku zánětu v obranném mechanismu. U léčených pacientů tak vzrůstá výskyt virových, bakteriálních a mykotických onemocnění.
I z těchto důvodů se stále hledají léčebné možnosti založené na zcela jiných přístupech. Jedním z nich by mohli být parazitičtí červi, kteří v našich tělech vyvolávají protizánětlivou imunitní odpověď, tedy redukují nežádoucí záněty.
K dnešnímu dni byly v terapii zánětlivých onemocnění na lidech vyzkoušeny 4 druhy parazitických červů. Jedná se o vajíčka lidského a prasečího tenkohlavce (Trichuris trichiura, Trichuris suis; Symmbio, Tanawisa), o měchovce (Necator americanus; Symmbio) vyskytujícího se v tenkém střevě člověka a larvální stadia (cysticerkoidy) hlodavčí tasemnice Hymenolepis diminuta (BioMe Restoration).
Obecně lze říci, že vhodnými kandidáty pro nasazení v léčbě autoimunitních zánětlivých onemocnění jsou organismy, jež se nebudou dále šířit ve vnějším okolí, nebudou nepředvídatelně migrovat do jiných částí těla, než na které léčba cílí, a v neposlední řadě jejich produkce a příprava bude splňovat jistá ekonomická kritéria, aby se náklady na terapii nevyšplhaly do nesmyslné výše.
Na webových stránkách BTER Foundation (www.bterfoundation.org/helminthic-therapy) se lze blíže seznámit s možnostmi komerčně dostupných červů určených pro terapii zánětlivých onemocnění a dalšími detaily.
Přestože jsou však výsledky laboratorních i klinických experimentů slibné, jedná se o kontroverzní téma a nikde na světě není tento léčebný postup zaveden jako standardní. Americký Úřad pro kontrolu léčiv a potravin (FDA) dokonce prohlásil léčbu lidskými parazitickými červy za nezákonnou, což vede k masivní zdravotní turistice Američanů na kliniky do Mexika, kde je tento druh léčby legislativně povolen. Na sociálních sítích již existují skupiny pacientů trpících chronickými autoimunitními záněty, kteří popisují osobní zkušenosti z terapie helminty.
FDA schválil pro klinické testování pouze nehumánní druh Trichuris suis (viz obr. 1) běžně parazitující na prasatech. Vajíčka tohoto parazita (viz obr. 2), jež se pacientům podávají perorálně, jsou snadno komerčně dostupná a nabízí je např. německá společnost Ovamed či thajská Tanawisa. Výsledky klinického testování udávají, že 80 % pacientů se po určité době aplikace této kúry dostalo do stavu remise.
Obr. 1 Dospělec tenkohlavce (Trichuris sp.), který kolonizuje střevo člověka (foto: RNDr. Jana Bulantová, Ph.D., Přírodovědecká fakulta UK v Praze).
Obr. 2 Vajíčko tenkohlavce (Trichuris sp.) podávané perorálně pacientům s Crohnovou chorobou (foto: RNDr. Jana Bulantová, Ph.D., Přírodovědecká fakulta UK v Praze).
Jaká budoucnost nás při léčbě zánětlivých onemocněních střev, celiakie, roztroušené sklerózy, astmatu či revmatoidní artritidy čeká, je ve hvězdách, ale řízený návrat původních organismů do našeho těla je více než pravděpodobný. Jen si za něj tentokrát budeme muset připlatit.
(leš)
Zdroje:
1. Sobotková K., Parker W., Levá J. et al. Helminth therapy – from the parasite perspective. Trends Parasitol 2019 Jul; 35 (7): 501–515, doi: 10.1016/j.pt.2019.04.009.
2. Helmby H. Human helminth therapy to treat inflammatory disorders – where do we stand? BMC Immunol 2015; 16 : 12, doi: 10.1186/s12865-015-0074-3.
3. Smallwood T. B., Giacomin P. R., Loukas A. et al. Helminth immunomodulation in autoimmune disease. Front Immunol 2017; 8 : 453. doi: 10.3389/fimmu.2017.00453.
4. BioTherapeutics, Education & Research (BTER) Foundation.org. Helminthic Therapy. Dostupné na: www.bterfoundation.org/helminthic-therapy
Diklofenak epolamin je vysoce rozpustná sůl účinné látky s prokázanými protizánětlivými, analgetickými a antipyretickými účinky. Jaké je spektrum jeho indikací a čím se liší od jiných solí diklofenaku? Odpoví přehledná infografika.
