Léčba relabovaného a refrakterního Hodgkinova lymfomu – doporučení české studijní skupiny Hodgkinův lymfom


Treatment of Relapsed and Refractory Hodgkin Lymphoma – Recommendations of the Czech Hodgkin Lymphoma Study Group

High-dose chemotherapy with autologous stem cell transplantation remains the current standard of treatment for young patients with Hodgkin lymphoma in first relapse or in those who are refractory to first-line treatment. The most important prognostic factors in relapses are clinical stage IV, poor performance status, bulky mass, and less than partial remission after salvage chemotherapy. Standard salvage chemotherapy in relapse before autologous transplantation has not been defined; however, DHAP and ICE are most frequently used in this setting. A standard conditioning regimen before autologous transplantation is BEAM. Tandem autologous transplantation has been investigated in high-risk patients. Brentuximab vedotin is recommended as a consolidation treatment in patients with a high risk of relapse after autologous transplantation. Brentuximab vedotin is the standard of treatment for relapse after autologous transplantation, and subsequent allogeneic stem cell transplantation should be considered in young patients. Bretuximab vedotin in combination with bendamustine, nivolumab, and pembrolizumab, and combinations thereof with other drugs, were investigated in clinical trials in relapsed or refractory patients with Hodgkin lymphoma.

Key words:
Hodgkin lymphoma – autologous stem cell transplantation – brentuximab vedotin – nivolumab

This work was supported by grant awarded by AZV 16-29857, Ministry of Health in Czech Republic, Research project P 27/2012 awarded by Charles University in Prague, 3rd Faculty of Medicine, Prague.

The authors declare they have no potential confl icts of interest concerning drugs, products, or services used in the study.

The Editorial Board declares that the manuscript met the ICMJE recommendation for biomedical papers.

Submitted:
7. 6. 2016

Accepted:
24. 8. 2016


Autoři: H. Mociková 1;  J. Marková 1;  Ľ. Gahérová 1;  Z. Král 2;  A. Sýkorová 3;  D. Belada 3;  V. Procházka 4;  L. Martinková 5;  T. Papajík 4;  T. Kozák 1
Působiště autorů: Interní hematologická klinika 3. LF UK a FN Královské Vinohrady, Praha 1;  Interní hematologická a onkologická klinika LF MU a FN Brno 2;  IV. interní hematologická klinika LF UK a FN Hradec Králové 3;  Hematoonkologická klinika LF UP a FN Olomouc 4;  Klinika hematoonkologie LF OU a FN Ostrava 5
Vyšlo v časopise: Klin Onkol 2016; 29(5): 342-346
Kategorie: Přehledy
doi: http://dx.doi.org/10.14735/amko2016342

Souhrn

Standardem léčby u mladších pacientů s relabovaným nebo refrakterním Hodgkinovým lymfomem po 1. linii léčby je nadále vysokodávkovaná chemoterapie s autologní transplantací kmenových buněk. Z prognostických faktorů v relapsu je nejvýznamnější klinické stadium IV, krátká doba do relapsu po 1. linii léčby, špatný stav tělesné kondice, velká nádorová masa a nedosažení alespoň parciální remise po záchranné chemoterapii. Dosud není definován standard záchranné chemoterapie před autologní transplantací. Nejčastěji používané režimy jsou DHAP (dexametazon, cytarabin, cisplatina) a ICE (ifosfamid, karboplatina, etoposid). Standardním přípravným režimem před autologní transplantací je BEAM (BCNU – karmustin, etoposid, cytarabin, melfalan). U vysoce rizikových pacientů se zkouší podání tandemové autologní transplantace. V konsolidaci po autologní transplantaci u pacientů s vysokým rizikem relapsu je doporučeno podání brentuximab vedotinu. V relapsu po autologní transplantaci je standardem podání brentuximab vedotinu a je vhodné zvážit následnou alogenní transplantaci kmenových buněk u mladých pacientů. Brentuximab vedotin v kombinaci s bendamustinem, nivolumab a pembrolizumab a jejich kombinace s dalšími léky se nadále zkoumají v rámci studií u pacientů s relabovaným nebo refrakterním Hodgkinovým lymfomem.

Klíčová slova:
Hodgkinův lymfom – autologní transplantace kmenových buněk – brentuximab vedotin – nivolumab

Srovnání autologní transplantace a záchranné léčby bez autologní transplantace

Hodgkinův lymfom (HL) patří k nejlépe léčitelným a vyléčitelným nádorovým onemocněním. Přesto v časném stadiu relabuje kolem 10 % pacientů, v intermediárním a pokročilém stadiu jsou zaznamenány relapsy u 20–30 % pacientů. Metaanalýza dvou prospektivních studií, které srovnávaly autologní transplantaci kmenových buněk (autologous stem cell transplantation – ASCT) se záchrannou léčbou bez ASCT, prokázala signifikantně lepší přežití bez relapsu/progrese (progression-free survival – PFS) oproti standardní záchranné léčbě (hazard ratio – HR 0,55; 95% CI 0,35–0,86) [1–3], ale bez průkazu lepšího celkového přežití (overall survival – OS), (HR 0,67; 95% CI 0,41–1,07; p = 0,1). Retrospektivní analýza 194 pacientů s HL léčených ASCT v letech 2000–2009 v ČR prokázala 5leté PFS 54 % a OS 71 % [4]. Prognóza pacientů s relabovaným neborefrakterním HL, kteří nejsou vhodní k ASCT a kteří byli opakovaně léčeni standardní chemoterapií s nebo bez radioterapie je horší: 5leté OS u 17 retrospektivně vyhodnocených pacientů v ČR bylo 46,3 % od vstupní diagnózy a 30,8 % od diagnózy prvního relapsu [5].

Prognostické faktory v relapsu HL

Multivariantní analýza celkem 1 046 pa- cientů z registrů německé a francouzské skupiny identifikovala jako negativní prognostické faktory celkovou kondici pacienta (performance status) dle ECOG ≥ 1, klinické stadium IV, dobu do relapsu (time to relapse – TTR) ≤ 3 měsíce, „bulk“ ≥ 5 cm a nedostatečnou celkovou odpověď (overal response rate – ORR) na záchrannou chemoterapii (< parciální remise; partial remission – PR) [6]. Na základě těchto faktorů byly definovány tři rizikové prognostické skupiny pro PFS a OS (skupina bez rizikových faktorů, s 1–2 rizikovými faktory a s 3–5 rizikovými faktory) (tab. 1).

FDG-PET představuje nejdůležitější funkční ukazatel citlivosti HL na léčbu relapsu, a proto cílem záchranné léčby je dosažení FDG-PET negativity před ASCT [7]. U pacientů, kteří nedosáhnou FDG-PET negativity po dvou cyklech standardního nebo intenzifikovaného (augmentovaného) režimu ICE (ifosfamid, karboplatina, etoposid), se doporučuje 2. linie záchranné léčby režimem GVD (gemcitabin, vinorelbin, lipozomální doxorubicin) [7].

Tab. 1. Prognostické skóre pro PFS a OS u pacientů s klasickým HL po ASCT. Zdroj [6].
Prognostické skóre pro PFS a OS u pacientů s klasickým HL po ASCT. Zdroj [6].
* klinické stadium IV, doba do relapsu ≤ 3 měsíce, PS dle ECOG ≥ 1, „bulk“ ≥ 5 cm v relapsu, odpověď na záchrannou chemoterapii < PR PFS – přežití bez progrese, OS – celkové přežití

Záchranné režimy v relapsu HL před vysokodávkovanou léčbou a ASCT

V relapsu HL se používá velké spektrum záchranných chemoterapeutických režimů, např. ICE, DHAP (dexametazon, cytarabin, cisplatina), GDP (gemcitabin, dexametazon, cisplatina), IGEV (ifosfamid, gemcitabin, vinorelbin, prednison), GND (gemcitabin, vinorelbin (navelbin), pegylovaný lipozomální doxorubicin), ICE/intenzifikované ICE/GVD, BeGEV (bendamustin, gemcitabin, vinorelbin). Tyto režimy dosahují ORR od 60 do 85 %. Jednotný standardní režim nebyl zatím stanoven, nejčastěji se používá režim DHAP a ICE [7–9]. Není jasný optimální počet cyklů záchranné léčby. Obvykle se ale podávají 2–3 cykly, protože není doložena účinnost přidání dalších cyklů stejné chemoterapie.

O intenzifikaci záchranného režimu s cílem zvýšení ORR před ASCT se snažila Německá studijní skupina pro HL ve studii HDR2 [10]. V této studii fáze III byl v obou ramenech podáván záchranný režim – dva cykly DHAP a následně v experimentálním ramenu B se pokračovalo se sekvenčními vysokými dávkami cyklofosfamidu, metotrexátu a etoposidu. Přidání této sekvenční chemoterapie (před BEAM (BCNU – karmustin, etoposid, cytarabin, melfalan) a ASCT) bylo spojeno s vyšším počtem nežádoucích účinků a nezlepšilo prognózu relabovaného/refrakterního HL – mezi rameny nebyl významný rozdíl v přežití bez selhání léčby (freedom from treatment failure – FFTF) (p = 0,56) a v OS (p = 0,82).

Bendamustin hydrochlorid je bifunkční mechloretaminový derivát, který nemá přímý vztah k tradičním alkylačním látkám a po jeho podání je ORR 53 % vč. 33 % kompletních remisí (complete remission – CR), ale trvání ORR je pouze pět měsíců.

Bretuximab vedotin (BV) je CD30-specifická chimerická monoklonální protilátka konjugovaná s vysoce toxickým antimitotickým inhibitorem tubulinu – monometyl auristatinem E (MMAE) a jako první záchranná léčba dosahuje ORR 69 % vč. 35 % CR [11]. Podání BV neovlivňuje negativně mobilizaci kmenových buněk krvetvorby ani přihojení štěpu. U pacientů s relapsem HL zejména v časném klinickém stadiu není vždy nutné použít agresivní chemoterapii, která má kumulativní toxické účinky – u pacientů je možné použít v 1. relapsu samotný BV a pouze u těch, kteří zůstávají PET pozitivní po dvou cyklech BV, je indikace k použití dvou cyklů intenzifikovaného ICE s následnou vysokodávkovanou léčbou a ASCT [12].

Kombinaci BV (1,8 mg/kg i.v. den 1) s bendamustinem (90 mg/m2 i.v. den 1, 2) – režim BVB (BV, bendamustin) použila La Casce ve studii fáze I/II u 48 pacientů s relabovaným/refrakterním HL [13]. ORR na léčbu byla dosažena u 96 % pacientů, z toho CR dosáhlo 83 %. Medián PFS nebyl dosažen. Ke zhodnocení významu kombinací chemoterapie (bendamustin, DHAP, ESHAP (etoposid, solumedrol, cytarabin, cisplatina)) s BV chybí zatím dlouhodobé sledování účinnosti a bezpečnosti na větších souborech pacientů.

Přípravné režimy před podáním autologních kmenových krvetvorných buněk

Nejčastěji používaná vysokodávkovaná chemoterapie před ASCT u HL je BEAM [2,3]. Retrospektivní studie ve skupině 225 pacientů s relabovaným/refrakterním HL porovnala přípravný režim BEAM s CBV (cyklofosfamid, BCNU, vepesid). Podle tohoto srovnání je účinnější BEAM – 5leté PFS bylo 92 % po BEAM a 73 % po CBV (p = 0,002) a 5leté OS bylo 95 % po BEAM a 87 % po CBV (p = 0,07) [14].

Tandemová ASCT

U pacientů s vysokým rizikem relapsu definovaných jako primárně refrakterní nebo s přítomností dvou rizikových faktorů – doba do relapsu < 12 měsíců, klinické stadium III/IV – byla ve francouzské studii fáze II H96 použita tandemová ASCT [15]. Přípravný režim pro první ASCT obsahoval CBV s Mitoxantronem nebo BEAM a přípravný režim pro druhou ASCT byl složen z chemoterapie BAM (busulfan, cytarabin, melfalan) nebo TAM (celotělové ozáření, cytarabin, melfalan). Pacienti s jedním rizikovým faktorem (n = 95) byli považováni za středně rizikové a byla u nich podána jedna ASCT. Tandemová ASCT oproti jedné ASCT významně zlepšila 5leté OS u vysoce rizikových pacientů ve srovnání s předchozími studiemi (45 vs. 30 %). Na základě studií fáze II je pravděpodobné, že část vysoce rizikových pacientů by mohla mít prospěch z tandemové ASCT.

Konsolidace po ASCT

Randomizovaná studie fáze III AETHERA hodnotila účinnost konsolidační léčby pomocí BV oproti placebu [16]. Do studie bylo zařazeno 329 pacientů s HL po ASCT s vysokým rizikem relapsu (refrakterní na 1. linii léčby, nebo časný relaps < 12 měsíců, nebo relaps ≥ 12 měsíců v kombinaci s extranodálním postižením). Podmínkou studie byla ORR na záchrannou léčbu před ASCT: CR, PR nebo SD (stabilizace onemocnění). BV byl podán v dávce 1,8 mg/kg i.v. à 3 týdny, do celkového počtu max. 16 dávek. Studie prokázala signifikantně lepší 2leté PFS po BV oproti placebu (63 vs. 51 %, HR 0,55) a 3leté PFS od randomizace (61 vs. 43 %, HR 0,52). Interim analýza OS zatím neprokázala signifikantní rozdíl mezi BV a placebem (p = 0,62). Toxická polyneuropatie stupně 3 se vyskytla u 13 % pacientů a po vysazení BV postupně ustoupila v průběhu šesti měsíců. Na základě studie AETHERA byl BV v konsolidaci po ASCT zařazen jako léčebný standard v USA u pacientů s primárně refrakterním HL a u pacientů s relapsem do 12 měsíců od ukončení 1. linie léčby.

O použití konsolidační radioterapie u pacientů s HL po ASCT je poměrně málo informací v literatuře, navíc jde většinou o retrospektivní data. V retrospektivní analýze 194 pacientů s HL, kteří byli autologně transplantováni v letech 2000–2009 v ČR, relativně vysoký počet – 24 (45 %) z 53 pacientů ozářených buď před nebo po ASCT – následně relaboval [4]. Na základě výše uvedených výsledků nelze jednoznačně potvrdit účinnost radioterapie v této indikaci.

Léčba relapsu po ASCT

V relapsu po ASCT je prognóza pacientů nepříznivá s mediánem OS 12–25 měsíců. Na základě analýzy dat za období let 2000–2009 byl v ČR medián OS 70 pacientů s relapsem po ASCT 16,9 měsíce [4].

V relapsu HL po ASCT studie fáze I a II potvrdily účinnost BV v dávce 1,8 mg/kg i.v. à 3 týdny do celkového počtu 16 cyklů – regrese tumoru byla dosažena u 94 % pacientů, ORR byla 75 %, z toho 34 % dosáhlo CR [17,18]. Pětileté OS bylo 41 % (95% CI 31–51 %) a medián OS byl 40,5 měsíce. U pacientů, kteří dosáhli CR (n = 34), medián OS nebyl dosažen. Pacienti v PR (n = 39) měli medián OS 39,4 měsíce a u pacientů s SD (n = 28) byl medián OS 18,3 měsíce. Na základě výše uvedených studií FDA (Food and Drug Administration) a EMA (European Medicines Agency) schválily BV pro léčbu relapsu HL po ASCT nebo po selhání nejméně dvou linií polychemoterapie u pacientů nevhodných k ASCT. V opakovaném relapsu HL po ASCT je jednou z možností léčby zopakovat léčbu BV, pokud pacient odpověděl na BV při předchozím relapsu. Při opakovaném použití BV je ORR 60 % (CR 30 %) [19].

Pacienti rezistentní na BV mají velmi špatnou prognózu a jejich nadějí jsou nově vyvinuté látky. Jsou to především protilátky blokující PD-1 – nivolumuab a pembrolizumab. Nivolumab je humánní IgG4 monoklonální protilátka, která se váže na cílový protein nazývaný receptor programovaného zániku nádorové buňky (PD-1), který dokáže vypnout aktivitu T lymfocytů.

Nivolumab ve studii fáze I/II prokázal vysokou účinnost u 23 předléčených pacientů, z nichž většina relabovala po BV – ORR 87 % (17 % CR), PFS po 24 týdnech bylo 86 % [20]. Pembrolizumab (humanizovaná IgG4 monoklonální protilátka blokující PD-1) dosahuje ORR 65 % (CR 16 %) [21]. V mediánu sledování 9,7 měsíce medián trvání odpovědi nebyl dosažen. Kromě anti-PD-1 protilátek se zkoušely i jiné léky, jejichž účinnost je nižší.

Alogenní transplantace kmenových buněk

V relapsu po ASCT se pro navození remise standardně používá BV a tuto léčbu je možné taky použít na překlenutí („bridge“) k alogenní transplantaci kmenových buněk [22]. Zatím není jasné, zda je u všech pacientů, kteří dosáhnou CR na léčbě BV, nutná alogení transplantace. Pokud je rozhodnuto o indikaci k alogenní transplantaci, je doporučeno pacienta alogenně transplantovat co nejdříve – to znamená, jakmile dosáhne odpovědi, nejlépe CR. Podle metaanalýzy 42 studií s alogenní transplantací bylo 1-, 2- a 3leté přežití bez relapsu (relapse-free survival – RFS) 77, 50 a 31 % a 1-, 2- a 3leté OS 83, 68 a 50 % [23]. Po roku 2000 se celková úmrtnost bez ohledu na přítomnost relapsu snížila o 5–10 % a RFS a OS se zvýšily o 15–29 %, i když po alogenní transplantaci nadále není dosaženo plateau v OS. Alogenní transplantace bez předchozí ASCT a kombinace ASCT s následnou alogenní transplantací je nadále považována za experimentální postup.

Závěr

Doporučený postup u pacientů s relabovaným HL, kteří jsou schopni podstoupit vysokodávkovanou léčbu s následnou ASCT ve věku do 60 nebo do 65 let v dobré celkové kondici bez komorbidit, je uveden na schématu 1.

Schéma 1. Doporučený postup léčby relabovaného/refrakterního klasického HL u mladších pacientů (do 60–65 let) vhodných k ASCT.
Schéma 1. Doporučený postup léčby relabovaného/refrakterního klasického HL u mladších pacientů (do 60–65 let) vhodných k ASCT.
* Zatím EMA neschválila jako konsolidaci po ASCT. ** Není standard, ale experimentální léčba. ASCT – autologní transplantace kmenových buněk, ICE – ifosfamid, karboplatina, etoposid, DHAP – dexametazon, cytarabin, cisplatina, BEAM – BCNU – karmustin, etoposid, cytarabin, melfalan, ISRT – involved site radiation therapy, BV – brentuximab vedotin, CR – kompletní remise, PR – parciální remise, SD – stabilizace onemocnění, PMR – parciální metabolická odpověď, NMR – bez metabolické odpovědi, IGEV – ifosfamid, gemcitabin, vinorelbin, prednison, GVD – gemcitabin, vinorelbin, pegylovaný lipozomální doxorubicin, RIC – alogenní transplantace kmenových buněk s redukovanou intenzitou

U starších pacientů, kteří relabují po 1. linii léčby, je vhodné podat ve 2. linii další chemoterapeutický režim (např. gemcitabin s dexametazonem nebo COPP (cyklofosfamid, vinkristin, prokarbazin, prednison)), případně při lokalizovaném relapsu je možné indikovat radioterapii. V případě relapsu nebo v progresi po 2. linii léčby je doporučeno aplikovat BV do celkového počtu 16 cyklů dle tolerance a toxicity.

Zavedení PET/CT vyšetření před ASCT jako prognostického faktoru a současné použití nových léků (např. BV, nivolumab a pembrolizumab) představují významné milníky v terapeutickém přístupu u pacientů s relabovaným nebo refrakterním HL. Tyto postupy dále pomáhají zlepšit celkovou prognózu a kvalitu života těchto pacientů.

Práce byla realizována za podpory grantu AZV 16-29857A MZ ČR a výzkumného projektu P 27/2012 Univerzity Karlovy, 3. lékařské fakulty v Praze.

Autoři deklarují, že v souvislosti s předmětem studie nemají žádné komerční zájmy.

Redakční rada potvrzuje, že rukopis práce splnil ICMJE kritéria pro publikace zasílané do biomedicínských časopisů.

MUDr. Heidi Móciková, Ph.D.

Interní hematologická klinika 3. LF UK a FN Královské Vinohrady

Šrobárova 50

100 34 Praha 10

e-mail: heidi.mocikova@seznam.cz

Obdrženo: 7. 6. 2016

Přijato: 24. 8. 2016


Zdroje

1. Rancea M, von Tresckow B, Monsef I et al. High-dose chemotherapy followed by autologous stem cell transplantation for patients with relapsed or refractory Hodgkin lymphoma: a systematic review with meta-analysis. Crit Rev Oncol Hematol 2014; 92 (1): 1–10. doi: 10.1016/j.critrevonc.2014.04.003.

2. Linch DC, Winfield D, Goldstone A et al. Dose intensification with autologous bone-marrow transplantation in relapsed and resistant Hodgkin‘s disease, results of a BNLI randomised trial. Lancet 1993; 341 (8852): 1051–1054.

3. Schmitz N, Pfistner B, Sextro M et al. Aggressive conventional chemotherapy compared with high-dose chemotherapy with autologous haemopoietic stem-cell transplantation for relapsed chemosensitive Hodgkin’s disease: a randomised trial. Lancet 2002; 359 (9323): 2065–2071.

4. Mociková H, Pytlík R, Raida L et al. Léčba pacientů s relabovaným/refraktérním Hodgkinovým lymfomem. Klin Onkol 2011; 24 (2): 121–125.

5. Móciková H, Sýkorová A, Štěpánková P et al. Léčba a prognóza pacientů s relabovaným nebo refrakterním Hodgkinovým lymfomem nevhodných k transplantaci kmenových buněk. Klin Onkol 2014; 27 (6): 424–428. doi. 10.14735/amko2014424.

6. Bröckelmann PJ, Müller H, Casasnovas O et al. Risk factors and a prognostic score for progression free survival after treatment with autologous stem cell transplantation (ASCT) in patients with relapsed or refractory Hodgkin lymphoma (rrHL). Proc ASH 2015; abstr. 1978.

7. Moskowitz CH, Matasar MJ, Zelenetz AD et al. Normalization of pre-ASCT, FDG-PET imaging with second-line, non-cross-resistant, chemotherapy programs improves event-free survival in patients with Hodgkin lymphoma. Blood 2012; 119 (7): 1665–1670. doi: 10.1182/blood-2011-10-388058.

8. Josting A, Franklin J, May M et al. New prognostic score based on treatment outcome of patients with relapsed Hodgkin‘s lymphoma registered in the database of the German Hodgkin‘s Lymphoma Study Group. J Clin Oncol 2002; 20 (1): 221–230.

9. Santoro A, Magagnoli M, Spina M et al. Ifosfamide, gemcitabine, and vinorelbine: a new induction regimen for refractory and relapsed Hodgkin’s lymphoma. Haematologica 2007; 92 (1): 35–41.

10. Josting A, Müller H, Borchmann P et al. Dose intensity of chemotherapy in patients with relapsed Hodgkin‘s lymphoma. J Clin Oncol 2010; 28 (34): 5074–5080. doi: 10.1200/JCO.2010.30.5771.

11. Chen RW, Palmer J, Martin P et al. Results of a phase II trial of brentuximab vedotin as first line salvage therapy in relapsed/refractory HL prior to AHCT. Proc ASH 2014; abstr. 501.

12. Moskowitz AJ, Schöder H, Yahalom J et al. PET-adapted sequential salvage therapy with brentuximab vedotin followed by augmented ifosamide, carboplatin, and etoposide for patients with relapsed and refractory Hodgkin‘s lymphoma: a non-randomised, open-label, single-centre, phase 2 study. Lancet Oncol 2015; 16 (3): 284–292. doi: 10.1016/S1470-2045 (15) 70013-6.

13. LaCasce A, Bociek RG, Matous J et al. Brentuximab vedotin in combination with bendamustine for patients with Hodgkin lymphoma who are relapsed or refractory after frontline therapy. Proc ASH 2014; abstr. 293.

14. William BM, Loberiza FR Jr, Whalen V et al. Impact of conditioning regimen on outcome of 2-year disease-free survivors of autologous stem cell transplantation for Hodgkin lymphoma. Clin Lymphoma Myeloma Leuk 2013; 13 (4): 417–423. doi: 10.1016/j.clml.2013.03.009.

15. Morschhauser F, Brice P, Ferme C et al. Risk-adapted salvage treatment with single or tandem autologous stem-cell transplantation for first relapse/refractory Hodgkin’s lymphoma: results of the prospective multicenter H96 trial by the GELA/SFGM study group. J Clin Oncol 2008; 26 (36): 5980–5987. doi: 10.1200/JCO.2007.15.5887.

16. Moskowitz CH, Nademanee A, Masszi T et al. Brentuximab vedotin as consolidation therapy after autologous stem-cell transplantation in patients with Hodgkin‘s lymphoma at risk of relapse or progression (AETHERA): a randomised, double-blind, placebo-controlled, phase 3 trial. Lancet 2015; 385 (9980): 1853–1862. doi: 10.1016/S0140-6736 (15) 60165-9.

17. Younes A, Bartlett NL, Leonard JP et al. Brentuximab vedotin (SGN-35) for relapsed CD30-positive lymphomas. N Engl J Med 2010; 363 (19): 1812–1821. doi: 10.1056/NEJMoa1002965.

18. Younes A, Gopal AK, Smith SE et al. Results of a pivotal phase II study of brentuximab vedotin for patients with relapsed or refractory Hodgkin’s lymphoma. J Clin Oncol 2012; 30 (18): 2183–2189. doi: 10.1200/JCO.2011.38.0410.

19. Bartlett NL, Chen R, Fanale MA et al. Retreatment with brentuximab vedotin in patients with CD30-positive hematologic malignancies. J Hematol Oncol 2014; 7: 24. doi: 10.1186/1756-8722-7-24.

20. Ansell SM, Lesokhin AM, Borrello I et al. PD-1 blockade with nivolumab in relapsed or refractory Hodgkin‘s lymphoma. N Engl J Med 2015; 372 (4): 311–319. doi: 10.1056/NEJMoa1411087.

21. Armand P, Shipp MA, Ribrag V et al. PD-1 blockade with pembrolizumab in patients with classical Hodgkin lymphoma after brentuximab vedotin failure: safety, efficacy, and biomarker assessment. Proc ASH 2015; abstr. 584.

22. Chen R, Palmer JM, Thomas SH et al. Brentuximab vedotin enables successful reduced-intensity allogeneic hematopoietic cell transplantation in patients with relapsed or refractory Hodgkin lymphoma. Blood 2012; 119 (26): 6379–6381. doi: 10.1182/blood-2012-03-418673.

23. Rashidi A, Ebadi M, Cashen AF. Allogeneic hematopoietic stem cell transplantation in Hodgkin lymphoma: a systematic review and meta-analysis. Bone Marrow Transplant 2016; 51 (4): 521–528. doi: 10.1038/bmt.2015.332.

Štítky
Dětská onkologie Chirurgie všeobecná Onkologie

Článek vyšel v časopise

Klinická onkologie

Číslo 5

2016 Číslo 5

Nejčtenější v tomto čísle

Tomuto tématu se dále věnují…


Kurzy

Zvyšte si kvalifikaci online z pohodlí domova

Ulcerative colitis_muž_břicho_střeva
Ulcerózní kolitida
nový kurz
Autoři:

Blokátory angiotenzinových receptorů (sartany)
Autoři: MUDr. Jiří Krupička, Ph.D.

Antiseptika a prevence ve stomatologii
Autoři: MUDr. Ladislav Korábek, CSc., MBA

Citikolin v neuroprotekci a neuroregeneraci: od výzkumu do klinické praxe nejen očních lékařů
Autoři: MUDr. Petr Výborný, CSc., FEBO

Zánětlivá bolest zad a axiální spondylartritida – Diagnostika a referenční strategie
Autoři: MUDr. Monika Gregová, Ph.D., MUDr. Kristýna Bubová

Všechny kurzy
Kurzy Doporučená témata Časopisy
Přihlášení
Zapomenuté heslo

Nemáte účet?  Registrujte se

Zapomenuté heslo

Zadejte e-mailovou adresu, se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.

Přihlášení

Nemáte účet?  Registrujte se