#PAGE_PARAMS# #ADS_HEAD_SCRIPTS# #MICRODATA#

Aktuality z odborného tisku


Vyšlo v časopise: Klin Onkol 2016; 29(5): 391-392
Kategorie: Aktuality z odborného tisku

Capecitabine and the Risk of Fingerprint Loss

Van Doorn L, Veelenturf S, Binkhorst L et al.

JAMA Oncol. Published online August 25, 2016. doi: 10.1001/jamaoncol.2016.2638. PubMED PMID: 27560202.

Holandští autoři publikovali v časopise JAMA Oncology studii týkající se otisků prstů u pacientů léčených kapecitabinem a tyrozinkinázovými inhibitory (TKI). U 50–60 % nemocných léčených kapecitabinem se v průběhu terapie vyskytne hand-foot syndrom (HFS), stejně tak jako u 19–34 % nemocných léčených TKI sunitinibem a sorafenibem. Dosud se předpokládalo, že snížení kvality otisků prstů je spojeno se závažností kožního poškození. Do studie bylo zařazeno 150 pacientů, hodnoceno pak bylo 112 nemocných léčených kapecitabinem (66) či TKI –⁠ sunitinib, sorafenib, pazopanib (46), otisky prstů byly pacientům odebrány před zahájením terapie, za 6–10 týdnů od zahájení terapie a po ukončení léčby. Po osmi týdnech terapie byla významná ztráta kvality otisků prstů zjištěna u devíti pacientů (14 %) léčených kapecitabinem a u jednoho pacienta (2 %) léčeného sunitinibem. HFS byl zjištěn u 46 pacientů léčených kapecitabinem a 21 nemocných léčených TKI. Stupeň HFS však nebyl spojen se snížením kvality otisků prstů (p = 0,43; p = 0,41). Kvalita otisků prstů se navrátila v průběhu 2–4 týdnů po ukončení terapie. Otisky prstů jsou důležitým identifikačním faktorem, jejich snížená kvalita může vést k problémům pacienta v každodenním životě, a to nejen při identifikaci státními orgány, ale např. při využití moderních technologií, jako jsou počítače, chytré telefony či další elektronická zařízení v domácnosti nebo na pracovišti. Lékaři by si tyto konsekvence měli uvědomovat a pacienty na ně vždy upozornit.

Body Mass Index and Metastatic Renal Cell Carcinoma: Clinical and Biological Correlations

Albiges L, Hakimi AA, Xie W et al.

J Clin Oncol 2016. pii: JC0667311. PubMED PMID: 27601543.

Obezita je rizikovým faktorem řady nádorových onemocnění. Na základě výzkumu hodnotícího dopad BMI (vysoké BMI ≥ 25 kg/m2 vs. nízké BMI < 25 kg/m2), kdy bylo hodnoceno celkové přežití (overall survival –⁠ OS) a výsledky léčby u cílené terapie pro metastatický karcinom ledviny, bylo zjištěno, že by však mohla být i faktorem dobré prognózy právě u tohoto onemocnění. Do analýzy bylo zařazeno 1 975 pacientů z databáze International Metastatic Renal Cell Carcinoma Database Consortium (IMDC) a externí validace byla provedena u 4 657 pacientů. Medián OS byl u pacientů z IMDC 25,6 měsíce (95% CI 23,2–28,6) u pacientů s vysokým BMI proti 17,1 měsíce (95% CI 15,5–18,5) u pacientů s nízkým BMI (hazard ratio –⁠ HR 0,84; 95% CI 0,73–0,95). U validační kohorty bylo vysoké BMI spojeno s mediánem OS 23,4 měsíce (95% CI 21,9–25,3 měsíce) vs. 14,5 měsíce (95% CI 13,8–15,9 měsíce). Dále byl testován profil genové exprese zaměřený na metabolizmus mastných kyselin a imunohistochemické vyšetření syntázy mastných kyselin (FASN). Genová exprese FASN inverzně korelovala s BMI (p = 0,034) a OS bylo delší u skupiny s nižší expresí FASN (medián 36,8 vs. 15,0 měsíce; p = 0,002). FASN imunohistochemická pozitivita byla častěji detekována u IMDC vysoce (48 %) a středně (34 %) rizikové skupiny než u skupiny nízkého rizika (17 %; p trend = 0,015). Závěrem autoři uvádějí, že vysoké BMI je prognostický faktor delšího OS i přežití bez progrese u pacientů s metastatickým karcinomem ledviny. Jistou roli zde pravděpodobně hraje i signální dráha FASN.

HSD3B1 and Resistance to Androgen-deprivation Therapy in Prostate Cancer: a Retrospective, Multicohort Study

Hearn JW, AbuAli G, Reichard CA et al.

Lancet Oncol 2016. pii: S1470-2045 (16) 30227-3. doi: 10.1016/S1470-2045 (16) 30227-3. PubMED PMID: 27575027.

Mutace HSD3B1 (1245A> C) genu je spojena s kastračně rezistentním karcinomem prostaty, protože kóduje alteraci 3β-hydroxysteroid dehydrogenázy, enzymu, který zvyšuje syntézu dihydrotestosteronu z nepohlavních prekurzorů. Ti muži, kteří zdědí HSD3B1 (1245C) alelu, by mohli vykazovat rezistenci vůči androgen deprivační terapii (ADT). V multikohortové studii, pro kterou byla využita data z registrů pacientů z Cleveland Clinic a Mayo Clinic s karcinomem prostaty a léčených ADT po prostatektomii, byl vyšetřen HSD3B1 genotyp a korelován s klinickými údaji. Zařazeno bylo celkem 443 pacientů, medián přežití bez progrese (progression-free survivial –⁠ PFS) byl nižší v závislosti na počtu variantních alel: 6,6 roku (95% CI 3,8–nedosaženo) u mužů s homozygotním wild-type genotypem, 4,1 roku (3,0–5,5) u mužů s heterozygotním variantním genotypem a 2,5 roku u mužů s homozygotním variantním genotypem (p = 0,011). Dědičnost dvou kopií variantní alely byla prediktorem nižšího PFS (hazard ratio –⁠ HR 2,4; 95% CI 1,1–5,3; p = 0,029), stejně jako dědičnost jedné kopie variantní alely (HR 1,7; 95% CI 1,0–2,9; p = 0,041). Dědičnost HSD3B1 (1245C) alely, která zvyšuje syntézu dihydrotestosteronu, je spojena s rezistencí karcinomu prostaty k ADT. HSD3B1 by proto mohl být potenciálně silný genetický biomarker schopný rozlišit muže, kteří jsou kandidáty příznivého ovlivnění nemoci pomocí ADT, od těch, u kterých je onemocnění agresivnější a kde lze očekávat brzkou eskalaci terapie.

70-Gene Signature as an Aid to Treatment Decisions in Early-stage Breast Cancer

Cardoso F, Van’t Veer LJ, Bogaerts J et al.

N Engl J Med 2016; 375 (8): 717–729. doi: 10.1056/NEJMoa1602253. PubMED PMID: 27557300. http: //www.medscape.com/viewarticle/867988#vp_3

Dopadem predikce klinického výsledku prostřednictvím genomického testu Mammaprint u pacientek s karcinomem prsu se zabývala recentně publikovaná studie MINDACT (Microarray in Node-Negative and 1 to 3 Positive Lymph Node Disease May Avoid Chemotherapy). Mammaprint je 70genový genomický test, který dle této analýzy zlepšuje predikci klinického výsledku u pacientek s časným karcinomem prsu. Do randomizované studie fáze III bylo zařazeno 6 693 pacientek s časným karcinomem prsu. U 1 550 žen (23,2 %) bylo zjištěno vysoké klinické a současně nízké genomické riziko. V 5letém intervalu bylo přežití bez vzdálených metastáz 94,7 % (95% CI 92,5–96,2) z těch žen, které nebyly léčeny chemoterapií. Rozdíl mezi přežitím těchto pacientek a těch, které chemoterapií léčeny byly, byl 1,5 %. Mezi ženami s časným karcinomem prsu, které byly ve vysokém klinickém riziku a nízkém genomickém riziku recidivy, vede nepodání chemoterapie na bázi 70genového testu Mammaprint k 5letému přežití bez vzdálených metastáz, které je o 1,5 % nižší než s chemoterapií. Na základě těchto informací kolem 46 % žen s časným karcinomem prsu ve vysokém klinickém riziku recidivy nemusí adjuvantní chemoterapii absolvovat. Profesorka Piccart, jedna z autorů studie, uvedla, že náklady studie MINDACT dosáhly téměř 45 milionů euro, z toho 7 milionů euro pocházelo z grantů Evropské unie a zbytek z grantů z různých nadací a z farmaceutického průmyslu.

Survival Analyses of Patients with Metastatic Renal Cancer Treated with Targeted Therapy with or without Cytoreductive Nephrectomy: a National Cancer Data Base Study

Hanna N, Sun M, Meyer CP et al.

J Clin Oncol 2016; 34 (27): 3267–3275. doi: 10.1200/JCO.2016.66.7931. PubMED PMID: 27325852.

Význam cytoredukční nefrektomie (CN) v případě podávání cílené terapie u metastatického karcinomu ledviny byl dosud nejasný. Autoři následující studie si dali za cíl zhodnotit dopad provedení CN na celkové přežití (overall survival –⁠ OS) těchto nemocných ve srovnání s pacienty, kteří CN nepodstoupili a byli současně léčeni cílenou terapií. Do analýzy byli zařazeni nemocní léčení cílenou terapií mezi lety 2006 a 2013. Celkem se jednalo o 15 390 pacientů, z nichž 5 374 (35 %) CN podstoupilo. Medián OS pacientů po CN byl 17,1 měsíce (95% CI 16,3–18,0 měsíce) proti 7,7 měsíce (95% CI 7,4–7,9 měsíce; p < 0,001) u těch, kteří CN nepodstoupili. Benefit v přežití byl u pacientů po CN +0,7 a +3,6 měsíce u nemocných přežívajících ≤ 6 a ≤ 24 měsíců. CN v kombinací s cílenou léčbou u pacientů s metastatickým renálním karcinomem podle autorů prodlužuje OS.

Články vybrala a komentovala

MUDr. Jana Halámková, Ph.D.

Klinika komplexní onkologické péče,

Masarykův onkologický ústav,

Brno


Štítky
Dětská onkologie Chirurgie všeobecná Onkologie

Článek vyšel v časopise

Klinická onkologie

Číslo 5

2016 Číslo 5
Nejčtenější tento týden
Nejčtenější v tomto čísle
Kurzy

Zvyšte si kvalifikaci online z pohodlí domova

Mepolizumab v reálné klinické praxi kurz
Mepolizumab v reálné klinické praxi
nový kurz
Autoři: MUDr. Eva Voláková, Ph.D.

BONE ACADEMY 2025
Autoři: prof. MUDr. Pavel Horák, CSc., doc. MUDr. Ludmila Brunerová, Ph.D., doc. MUDr. Václav Vyskočil, Ph.D., prim. MUDr. Richard Pikner, Ph.D., MUDr. Olga Růžičková, MUDr. Jan Rosa, prof. MUDr. Vladimír Palička, CSc., Dr.h.c.

Cesta pacienta nejen s SMA do nervosvalového centra
Autoři: MUDr. Jana Junkerová, MUDr. Lenka Juříková

Svět praktické medicíny 2/2025 (znalostní test z časopisu)

Eozinofilní zánět a remodelace
Autoři: MUDr. Lucie Heribanová

Všechny kurzy
Kurzy Podcasty Doporučená témata Časopisy
Přihlášení
Zapomenuté heslo

Zadejte e-mailovou adresu, se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.

Přihlášení

Nemáte účet?  Registrujte se

#ADS_BOTTOM_SCRIPTS#