Tomáš Baťa, podpůrce moderních trendů ve zdravotní péči, se zařadil mezi dlouhověké


Autoři: J. Rybka
Vyšlo v časopise: Kardiol Rev Int Med 2005, 7(1): 57-58
Kategorie: Zamyšlení

Ne­dáv­no osla­vil na Praž­ském hra­dě náš vý­znam­ný zlín­ský ro­dák pan To­máš Ba­ťa ju­ni­or vý­znam­né ži­vot­ní ju­bi­leum – 90. na­ro­ze­ni­ny. Dnes je po­jem BA­ŤA zná­mý té­měř v ce­lém svě­tě. Mo­ji pra­ro­di­če i ro­di­če, tak ja­ko i já, jsme mě­li to štěs­tí, že jsme se moh­li s To­má­šem Ba­ťou se­nio­rem (za­kla­da­te­lem) i s pa­nem To­má­šem Ba­ťou ju­nio­rem (po­kra­čo­va­te­lem) set­ká­vat. Ko­ře­ny obou ro­din lze hle­dat ve sta­rém Zlí­ně, a to byl asi dů­vod, proč jsem ta­ké na­sákl pro­slu­lým ba­ťovským flui­dem, kte­ré ve Zlí­ně, kde po ce­lý svůj ži­vot pra­cu­ji, po všech­na ta lé­ta přetrvá­va­lo. Vždyť cí­tit se „ba­ťovcem“ ne­má nic spo­leč­né­ho s tím, zda ně­kdo u Ba­ťů pra­co­val, ne­bo ne.

Do­vol­te mi pro­to, abych se ja­ko lo­kál­ní pat­riot zmí­nil o osob­nos­ti pa­na To­má­še Ba­ti ju­nio­ra i o ně­kte­rých myš­len­kách obou na­šich svě­to­vě uzná­va­ných osob­nos­tí pře­de­vším ve vzta­hu k je­jich so­ci­ál­ně zdra­vot­ní po­li­ti­ce, ale ne­je­nom k ní. To­máš Ba­ťa byl vy­cho­ván a ce­lý ži­vot se ří­dil pros­tým fak­tem, že lid­ské zna­los­ti a vě­dě­ní jsou je­di­ným zdro­jem ka­pi­tá­lu a je­di­nou pro­duk­tiv­ní si­lou.

Li­dé ne­zna­lí Ba­ťo­va způ­so­bu ži­vo­ta a mnoh­dy hod­no­tí­cí osl­ni­vou drá­hu je­ho úspě­chů by­li na­klo­ně­ni při­pi­so­vat ten­to úspěch ně­ja­kým šťast­ným okol­nos­tem a ná­ho­dám. Ve sku­teč­nos­ti však Ba­ťa byl vždy tam, kde če­ka­la pří­le­ži­tost a vy­bí­ral si nej­ne­snad­něj­ší úko­ly a pro­blé­my. Sám ří­kal: „Ni­če­ho na svě­tě jsemne­na­byl leh­ce, kaž­dá věc stá­lanej­tvrd­ší prá­ci. Ne­hle­dej­te leh­ké ces­ty,ty hle­dá to­lik li­dí, že se ponich ne­dá do­jít ni­kam“.

Tak, jak ne­smlou­va­vý byl sám k so­bě, byl ná­roč­ný i na své za­měst­nan­ce. Je­ho fi­lo­zo­fií ale by­lo, že spo­ko­je­ný za­měst­na­nec bu­de pra­co­vat lé­pe než ne­spo­ko­je­ný, a ta­to fi­lo­zo­fie ved­la k to­mu, že mys­lel i na ro­di­nu, byd­le­ní, vzdě­lá­vá­ní i zdra­ví.

Úsi­lí o za­cho­vá­ní fy­zic­ké­ho i du­šev­ní­ho zdra­ví ved­lo nut­ně k po­znat­ku, že kaž­dé vel­ké měs­to po­tře­bu­je ta­ké zdra­vot­nic­ké za­ří­ze­ní.

Ba­ťa si to­ho byl pl­ně vě­dom a už v ro­ce 1924 by­lo vy­bu­do­vá­no zdra­vot­ně so­ci­ál­ní od­dě­le­ní a 1925 Dům so­ci­ál­ní pé­če. Ta­to za­ří­ze­ní by­la do­pl­ně­na psy­cho­technickou la­bo­ra­to­ří, kte­rá při­dě­lo­va­la no­vě při­ja­té za­měst­nan­ce k ta­ko­vé prá­ci, kte­rá by­la při­mě­ře­ná je­jich tě­les­ným a du­šev­ním schop­nos­tem. Pra­cov­ní­ci všech potra­vi­nářských obo­rů se mu­se­li pod­ro­bit ješ­tě před po­zděj­ší­mi zá­kon­ný­mi usta­no­ve­ní­mi zdra­vot­ní­mu vy­šet­ře­ní. Dí­ky všem těm­to opat­ře­ním ztra­til na Zlínsku střev­ní ty­fus svou ende­mickou po­va­hu. Ji­ný po­tě­šu­jí­cí vý­sle­dek byl, že v ro­ce 1931 se Zlín za­řa­dil me­zi měs­ta s nej­niž­ší úmrtností na TBC.

Ur­ču­jí­cím pod­ně­tem ke vzni­ku ne­moc­ni­ce ve Zlí­ně se stal Ba­ťův dar 1 mi­li­o­nu ko­run v ro­ce 1926. Ve stej­ném ro­ce pak vy­šel in­ze­rát ve Věst­ní­ku čes­kých lé­ka­řů na mís­to ve­dou­cí­ho lé­ka­ře ne­moc­ni­ce: „Fir­ma Ba­ťa hle­dá mla­dé­ho, ener­gic­ké­holé­ka­ře s nej­lep­ší­mi chi­rurgický­mi, gy­ne­ko­lo­gický­mia rentge­no­lo­gický­mi zna­lost­mi, kte­rý jezá­ro­veň scho­pen vy­bu­do­vat mo­der­ní zá­vod­níne­moc­ni­ci s veške­rý­mi vy­mo­že­nost­mi dneš­nído­by“. Ba­ťa měl šťast­nou ru­ku a na mís­to po­zděj­ší­ho ře­di­te­le vy­bral MUDr. Bo­hu­sla­va Al­ber­ta – po­tom­ka slav­né­ho ví­deň­ské­ho lé­ka­ře, žá­ka pro­fe­so­ra Ru­dol­fa Jedličky.

Ve svých ná­zo­rech na otáz­ky zdra­vot­nic­tví byl MUDr. Bo­hu­slav Albert vel­mi mo­der­ní a znač­ně ra­di­kál­ní. Je­ho cí­lem by­lo vy­bu­do­vá­ní mo­der­ní­ho ústa­vu – ne­moc­ni­ce, kte­rá se sta­ne sou­čas­ně stře­dis­kem a osou ce­lé so­ci­ál­ně–zdra­vot­ní pé­če vel­ké­ho prů­mys­lo­vé­ho cent­ra. Už ten­krát pro­sa­zo­val ko­lek­tiv­ní tý­mo­vou lé­kař­skou prá­ci a úz­kou spo­lu­prá­ci s pri­vátní­mi lé­ka­ři. Je­ho cí­lem, kte­rý se mu po­zdě­ji zce­la zda­řil, by­lo od­stra­ně­ní ne­šťast­né­ho dua­lis­mu – od­dě­le­ní pre­ven­tiv­ní a zdra­vot­nic­ké pé­če.

Ře­di­tel MUDr. B. Albert vy­tvo­řil se svý­mi kon­zul­tan­ty ar­chi­tek­to­nic­ký plán, kte­rý byl na­vr­žen aka­de­mic­kým ar­chi­tek­tem Fran­tiš­kem Li­dia Ga­hu­rou.

9. dub­na ro­ku 1927 by­lo za­po­ča­to s pra­ce­mi na vý­stav­bě Ba­ťo­vy ne­moc­ni­ce (BN) a prv­ní pa­ci­ent byl do ní při­jat již 21. lis­to­pa­du 1927 (do­ku­men­tár­ně do­lo­že­no).

Sprá­vu a fi­nan­co­vá­ní BN vy­ko­ná­val Ba­ťův pod­půr­ný fond. Za­jí­ma­vý byl ví­cesložko­vý sys­tém fi­nan­co­vá­ní a by­lo by jis­tě pří­no­sem, kdy­by ho čes­ké zdra­vot­nic­tví do­ká­za­lo vy­užít. Usku­teč­ňo­val se z pří­mých pla­teb ne­moc­ných, z ná­hrad ho­no­rá­řů od Okres­ní ne­mo­cen­ské po­jiš­ťov­ny, z vý­no­sů vlast­ní­ho hos­po­da­ře­ní a z Ba­ťo­va pod­půr­né­ho fon­du.

Dr. B. Albert kla­dl zvlášt­ní dů­raz na pub­li­kač­ní čin­nost lé­ka­řů, pra­cu­jí­cích v BN. Na jed­not­li­vých od­dě­le­ních exis­to­va­ly se­zna­my před­náš­ko­vé a pub­li­kač­ní čin­nos­ti a v mno­hém před­běhl do­bu. Mi­mo ji­né za­lo­žil i tra­di­ci zlínských kon­gre­sů a už v ro­ce 1934 zor­ga­ni­zo­val ve Zlí­ně me­zi­ná­rod­ní ne­moc­nič­ní kong­res – pak ná­sle­do­va­ly kon­gre­sy so­ci­ál­ní­ho lé­kař­ství a dal­ší od­bor­né ak­ce. Na tu­to tra­di­ci po­zdě­ji na­vá­za­ly po­vá­leč­né a sou­čas­né zlín­ské kon­gre­sy. To by­la krát­ká ex­kur­ze do his­to­rie zlín­ské­ho zdra­vot­nic­tví, kte­ré je tr­va­le spo­je­no se jmé­nem Ba­ťa a ny­ní je jen na nás, aby­chom úro­veň BN udr­že­li a po­kra­čo­va­li ve stej­ném du­chu, kte­rý byl vtisk­nut dr. B. Albertem a T. Ba­ťou.

I když po ro­ce 1948 mu­se­lo jmé­no Ba­ťa z ná­zvu ne­moc­ni­ce zmi­zet, stej­ně ja­ko pa­mět­ní des­ka na vstup­ní bu­do­vě, při­po­mí­na­jí­cí je­jí za­lo­že­ní,, po­da­ři­lo se nám spo­leč­ným úsi­lím, že jsme moh­li v ro­ce 1990 při­ví­tat pa­na To­má­še Ba­ťu ju­nio­ra při slav­nost­ním ak­tu od­ha­le­ní no­vé des­ky a ob­no­ve­ní ná­zvu Ba­ťo­va ne­moc­ni­ce.

Pan To­máš Ba­ťa se ži­vě za­jí­mal o pro­ble­ma­ti­ku zdra­vot­nic­tví, ke kte­ré­mu měl ta­ké vel­mi blíz­ko. Je­ho man­žel­ka, pa­ní Sonja, by­la po mno­ho let v do­zor­čí ra­dě To­ron­to Ge­ne­ral Hospi­tal. Už v té do­bě jsme ob­čas pro­bí­ra­li otáz­ky zdra­vot­nic­tví a pan Ba­ťa při­šel s ná­vr­hem, že by Ba­ťo­vu ne­moc­ni­ci moh­li na­vští­vit ka­nad­ští od­bor­ní­ci. Svo­ji myš­len­ku, jak je ko­nec­kon­ců vlast­ní, ta­ké usku­teč­nil a je tře­ba kon­sta­to­vat, že ra­dy, kte­ré ti­to od­bor­ní­ci vy­slo­vi­li, by­li vel­mi pod­nět­né a ma­jí obec­nou plat­nost do­dnes.

Sa­mo­zřej­mě že pro­ble­ma­ti­ka na­še­ho a ka­nad­ské­ho zdra­vot­nic­tví je po­ně­kud od­liš­ná. V Ka­na­dě mu­sí zdra­vot­nic­ké za­ří­ze­ní pl­nit ná­roč­né zdra­vot­nic­ké úko­ly, ale mu­sí ta­ké eko­no­mic­ky pro­spe­ro­vat, ať už se jed­ná o stát­ní ne­bo pri­vát­ní in­sti­tu­ce. Pra­vid­la ma­jí stej­ná. Při praž­ské osla­vě de­va­de­sá­tin pa­na Ba­ti jsem měl mož­nost na to­to té­ma ho­vo­řit s bý­va­lým ka­nad­ským mi­nis­trem zdra­vot­nic­tví (slav­ným kra­sobrusla­řem pa­nem Je­línkem).

Vzá­jem­ná spo­lu­prá­ce se s pa­nem Ba­ťou po­zvol­na vy­ví­je­la, a by­lo te­dy při­ro­ze­né, že jsme ho po­žá­da­li o zá­šti­tu nad kon­gre­sy Po­kro­ky ve farma­ko­te­ra­pii, kte­ré tra­dič­ně už po mno­ho let ve Zlí­ně orga­ni­zu­je­me. Ne­smír­ně nás po­tě­ši­lo, že pan Ba­ťa ne­bral tu­to zá­šti­tu ja­ko for­ma­li­tu, ale opa­ko­va­ně na na­še kon­gre­sy osob­ně za­ví­tal (ně­kte­ré fo­to­gra­fie to do­ku­men­tu­jí včet­ně sním­ku, na kte­rém je i s pa­ní Sonjou a před­sta­vi­te­li ne­jen zlínských, ale i ce­lo­stát­ních zdra­vot­nic­kých in­sti­tu­cí).

Foto 1. Zlínský kongres Pokroky ve farmakoterapii – čestné předsednictví včetně pana Bati a jeho choti Sonji.
Foto 1. Zlínský kongres Pokroky ve farmakoterapii – čestné předsednictví včetně pana Bati a jeho choti Sonji.

Foto 2. Třetí generace dynastie Baťů Thomas Bata – nynější šéf obuvnického imperia firmy Bata – a prof. Rybka.
Foto 2. Třetí generace dynastie Baťů Thomas Bata – nynější šéf obuvnického imperia firmy Bata – a prof. Rybka.

Vy­zna­me­ná­ním a ctí pro nás by­lo, když mi­nu­lý rok osla­vil pan To­máš Ba­ťa ju­ni­or své 89. na­ro­ze­ni­ny ne­jen účas­tí na kon­gre­su, ale ta­ké sr­deč­ným a ne­for­mál­ním se­tká­ním v Ba­ťo­vě vi­le se zá­stup­ci před­ních lé­kař­ských spo­leč­nos­tí v če­le s prof. MUDr. Ja­ro­sla­vem Bla­ho­šem, DrSc. – pre­zi­den­tem World Me­di­cal Asso­cia­tion a pre­zi­den­tem Čes­ké lé­kař­ské spo­leč­nos­ti J.E. Pur­ky­ně. At­mo­sfé­ra to­ho­to ve­če­ra by­la ve­li­ce sr­deč­ná a pan Ba­ťa si i s pa­ní Sonjou no­to­va­li u tra­dič­ní mo­rav­ské cimbá­lovky.

O ne­smír­né vi­ta­li­tě, op­ti­mis­mu a dob­ré po­ho­dě svěd­čí i sku­teč­nost, že i přes han­di­cap, kte­rým se sta­lo zra­ně­ní no­hy, na­stou­pil k prestižní­mu ut­ká­ní v te­ni­su, při kte­rém na jed­né stra­ně kurtu stá­lo 160 let (pan Ba­ťa, 89 let – prof. Ryb­ka, 71 let) pro­ti te­ni­so­vé­mu mlá­dí. A i když mo­hl ode­hrát míč­ky jen sym­bo­lic­ky, byl to pro nás všech­ny zá­ži­tek.

Le­toš­ní 90. na­ro­ze­ni­ny by­ly pří­le­ži­tos­tí, aby popřá­ly pa­nu Ba­ťo­vi na praž­ském hra­dě na slav­nost­ní ve­če­ři ko­na­né pod zá­šti­tou pa­na pre­zi­den­ta Vác­la­va Klau­se ne­jen po­li­tic­ké špič­ky, ale ta­ké přá­te­lé ze Zlí­na, řa­da spo­lu­pra­cov­ní­ků z ba­ťo­vých zá­vo­dů z ce­lé­ho svě­ta a ce­lá po­čet­ná ro­di­na pa­na Ba­ti. Byl to pro všech­ny mi­mo­řád­ný zá­ži­tek ne­jen ce­lou at­mos­fé­rou Špa­něl­ské­ho sá­lu a pří­tom­nos­tí pa­na pre­zi­den­ta, ale pro­je­vy úcty a lás­ky, kte­ré by­lo mož­né cí­tit z kaž­dé­ho stis­ku ru­ky a bla­ho­přá­ní. A když na zá­věr na­stou­pi­ly na pó­di­um 3 dce­ry a syn pa­na Ba­ti spo­leč­ně se svý­mi part­ne­ry a vnu­ky, aby pro­cí­tě­ně pro­nes­li svo­je přá­ní a spo­leč­ně s ce­lým sá­lem za­zpí­va­li „happy birthday“, ne­bra­ly ova­ce kon­ce. Pan Ba­ťa na zá­věr bez pří­pra­vy po­dě­ko­val v krás­ném pro­je­vu všem a do­ká­zal, že slav­ný vý­rok G.B.Sha­wa „že stár­nu­tí je zlo­zvyk, na kte­rý sku­teč­ně za­měst­na­ní li­dé ne­ma­jí čas“, je pl­ně opod­stat­ně­ný.

Foto 3. Slavnostní proslov Tomáše Bati juniora – Pražský hrad 17. září 2004.
Foto 3. Slavnostní proslov Tomáše Bati juniora – Pražský hrad 17. září 2004.

Všich­ni by­chom by­li rá­di a přá­li by­chom si, aby se pan To­máš Ba­ťa ju­ni­or do­žil při­nej­men­ším oné pro­slu­lé ba­ťov­ské 99 let.

prof. MUDr. Ja­ro­slav Ryb­ka, DrSc.

Diabe­to­lo­gické cent­rum – WHO CC Ba­ťo­vy kraj­ské ne­moc­ni­ce Zlín


Štítky
Dětská kardiologie Interní lékařství Kardiochirurgie Kardiologie

Článek vyšel v časopise

Kardiologická revue – Interní medicína

Číslo 1

2005 Číslo 1

Nejčtenější v tomto čísle

Tomuto tématu se dále věnují…


Kurzy

Zvyšte si kvalifikaci online z pohodlí domova

Zánětlivá bolest zad a axiální spondylartritida – Diagnostika a referenční strategie
nový kurz
Autoři: MUDr. Monika Gregová, Ph.D., MUDr. Kristýna Bubová

Inhibitory karboanhydrázy v léčbě glaukomu
Autoři: as. MUDr. Petr Výborný, CSc., FEBO

Příběh jedlé sody
Autoři: MUDr. Ladislav Korábek, CSc., MBA

Krvácení v důsledku portální hypertenze při jaterní cirhóze – od pohledu záchranné služby až po závěrečný hepato-gastroenterologický pohled
Autoři: PhDr. Petr Jaššo, MBA, MUDr. Hynek Fiala, Ph.D., prof. MUDr. Radan Brůha, CSc., MUDr. Tomáš Fejfar, Ph.D., MUDr. David Astapenko, Ph.D., prof. MUDr. Vladimír Černý, Ph.D.

Rozšíření možností lokální terapie atopické dermatitidy v ordinaci praktického lékaře či alergologa
Autoři: MUDr. Nina Benáková, Ph.D.

Všechny kurzy
Kurzy Doporučená témata Časopisy
Přihlášení
Zapomenuté heslo

Nemáte účet?  Registrujte se

Zapomenuté heslo

Zadejte e-mailovou adresu se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.

Přihlášení

Nemáte účet?  Registrujte se