Renesance antialdosteronik v soudobé kardiologii


Antialdosteronics renaissance in the contemporary cardiology

We present an overview on synthesis and effects of aldosterone and their competitive inhibitors spironolactone and eplerenone. We briefly mention the indications, contraindications and adverse effects of the nonspecific inhibitor spironolactone in patients with primary and secondary hyperaldosteronism and its significance in hypertension treatment. Small doses of spironolactone (25 mg daily) in chronic heart failure NYHA II–IV represent a new indication, where the antiproliferative effect on progression of heart failure takes place (RALES study). Eplerenon is a specific inhibitor and presents a minimum of adverse effects. It was successfully tested in patients with hypertensive left ventricular hypertrophy (4E study) and in patients suffering from chronic heart failure (the EPHESUS study).

Keywords:
aldosterone – spironolactone – eplerenone – chronic heart failure – left ventricular hypertrophy – hypertension


Autoři: M. Štejfa
Vyšlo v časopise: Kardiol Rev Int Med 2005, 7(1): 21-24

Souhrn

V článku je podán přehled o vzniku a účincích aldosteronu a jeho kompetitivních inhibitorech spironolaktonu a eplerenonu. Jsou stručně probrány indikace, kontraindikace a nežádoucí účinky nespecifického inhibitoru spironolaktonu u primárních a sekundárních hyperaldosteronizmů a jeho významu pro léčbu hypertenze. Novou indikací jsou malé dávky spironolaktonu (25 mg denně) chronického srdečního selhání NYHA II–IV, kdy se uplatňuje jeho tkáňový antiproliferativní účinek na progresi srdečního selhání, jak prokázala studie RALES. Specifický inhibitor eplerenon má méně nežádoucích účinků. Byl testován úspěšně u nemocných s hypertenzní hypertrofií levé komory (studie 4E) a ve studii u chronického srdečního selhání (EPHESUS).

Klíčová slova:
aldosteron – spironolakton – eplerenon – chronické srdeční selhání – hypertrofie levé komory – hypertenze

Aldoste­ron (obr. 1), nej­účin­něj­ší mi­ne­ra­lo­korti­koid, byl ob­je­ven v USA bě­hem tý­mo­vé­ho vý­zku­mu hor­mo­nů ků­ry nadledvin r. 1953. Je­ho nespe­ci­fický kompe­ti­tivní inhi­bi­tor spi­ro­no­lakton sestro­ji­li ve far­ma­ceu­tic­kých la­bo­ra­to­řích Searle r. 1957. Do běž­né­ho kli­nic­ké­ho uží­vá­ní byl uve­den o ně­ko­lik let po­zdě­ji. K dal­ší­mu po­kro­ku do­šlo až v r. 1987 ob­je­vem de­ri­vá­tů spi­ro­no­lakto­nu. Do pra­xe se uvá­dí spe­ci­fic­ký kompe­ti­tivní inhi­bi­tor eple­re­non, s nímž by­ly do­kon­če­ny kli­nic­ké stu­die te­pr­ve v po­sled­ních le­tech.

Aldoste­ron a je­ho nespe­ci­fický kompe­ti­tivní inhi­bi­tor spi­ro­no­lakton.
Obr. 1. Aldoste­ron a je­ho nespe­ci­fický kompe­ti­tivní inhi­bi­tor spi­ro­no­lakton.

Aldoste­ron

Syn­té­za a uvol­ňo­vá­ní aldoste­ro­nu z bu­něk v zo­na glo­me­ru­lo­sa ků­ry nadledvin, myo­kar­du a stě­ny cév jsou re­gu­lo­vá­ny přes zde ulo­že­né re­cepto­ry pro angio­tenzin II (AT1). Re­gu­lač­ní vliv ACTH, hy­perka­le­mie, hy­po­natre­mie, endo­te­li­nu, va­zopre­si­nu aj. má za běž­ných okol­nos­tí pod­řad­ný vý­znam.

Aldoste­ron pů­so­bí na intra­ce­lu­lární mi­ne­ra­lo­korti­koidní re­cepto­ry, kte­ré pat­ří k nadro­di­ně ste­roidních transkripčních re­gu­lá­to­rů, ob­sa­že­ných intra­ce­lu­lárně v tu­bu­lárních epi­te­liích led­vin, v myo­kar­du a cév­ní stě­ně, kosterním sva­lu aj. Ce­lá kaská­da je te­dy ná­sle­du­jí­cí: angio­tenzin konvertu­jí­cí enzym – angio­tenzin II – re­cepto­ry AT1 – uvol­ně­ní aldoste­ro­nu – mi­ne­ra­lo­korti­koidní re­cepto­ry cí­lo­vé­ho or­gá­nu.

Fy­lo­ge­ne­ticky je aldoste­ron ja­ko ko­neč­ný člá­nek sys­té­mu re­nin – angio­tenzin – aldoste­ron ur­čen pro ná­pra­vu ztrá­ty te­ku­tin a so­li. Pů­so­bí v tu­bu­lárních epi­te­liích led­vin tlus­té­ho segmentu Henleo­vy klič­ky reabsorpci Na+ a vo­dy, te­dy zvý­še­ní ob­je­mu intra­vasku­lární a extra­ce­lu­lární te­ku­ti­ny. Při dlou­ho­do­bě zvý­še­né hla­di­ně plazma­tické­ho aldoste­ro­nu do­chá­zí k nad­měr­né re­tenci te­ku­tin, dre­ná­ži K+, Mg++ a H+, te­dy dy­sio­nii a me­ta­bo­lické alka­ló­ze, zpět­né sti­mu­la­ci sym­pa­tic­ké­ho sys­té­mu, uvol­ňo­vá­ní no­radre­na­li­nu v myo­kar­du, zvý­še­ní cév­ní re­zi­sten­ce a zhor­še­ní ba­ro­reflexní od­po­vě­di.

Tká­ňo­vý aldoste­ron ve­de v bu­něčných jádrech cí­lo­vých or­gá­nů ke změ­ně pro­teo­synté­zy a je od­po­věd­ný za hy­per­tro­fii a re­mo­de­la­ci myo­kar­du a cév­ní stě­ny, zmno­že­ní ko­la­ge­nu, zhor­šo­vá­ní ko­mo­ro­vé dysfunkce, dá­le za ri­zi­ko ische­mie (endo­te­lo­vá dysfunkce, sní­že­ná ko­ro­nár­ní re­zer­va, zvý­še­ní no­radre­na­li­ne­mie) a ri­zi­ko arytmií (hy­po­ka­le­mie, hy­perno­radre­na­li­ne­mie, ische­mie, fibró­za), mi­mo kardio­vasku­lární sys­tém např. za re­mo­de­la­ci me­zangia led­vin. Úspěch léč­by chro­nic­ké­ho srdeč­ní­ho se­lhá­ní ACE–inhi­bi­to­ry a anta­go­nisty angio­tenzi­nu II ty­pu AT1 je dán též regre­sí hy­per­tro­fie a re­mo­de­la­ce le­vé ko­mo­ry, na je­jímž vzni­ku se uplat­ňu­je pře­de­vším tká­ňo­vý aldoste­ron [10].

Antialdoste­ro­ni­ka

Antialdoste­ro­ni­ka kompe­ti­tivně vy­tla­ču­jí aldoste­ron z vaz­by na re­cepto­ry a po­tla­ču­jí resp. na­pra­vu­jí plazma­tické i tká­ňo­vé ne­žá­dou­cí účin­ky dlou­ho­do­bé hy­pe­raldoste­ro­ne­mie. Je nut­no pod­trh­nout pří­datné účin­ky po­zi­tiv­ně inotropní a antia­rytmické. Po­tencu­jí úči­nek di­go­xi­nu, diure­tik, ACE–inhi­bi­to­rů (kom­bi­na­ce s ACE–I mů­že vést k hy­perka­le­mii), so­lí lithia, sni­žu­jí úči­nek anti­koa­gu­lancií.

Spi­ro­no­lakton (Ve­rospi­ron® Rich­ter Gedeon) je pro­lé­kem, v játrech se mě­ní na účin­ný kanre­noát. Spi­ro­no­lakton se po­dá­vá v table­tách, kanreo­nát je vhod­ný pro po­dá­ní v mikroinfu­zích. Pl­né­ho účin­ku je do­sa­že­no až po 3 dnech léč­by. Aldoste­ro­no­vé re­cepto­ry jsou blo­ko­vá­ny dlou­ho­do­bě. Spi­ro­no­lakton ja­ko nespe­ci­fický blo­ká­tor mi­ne­ra­lo­korti­koidních re­cepto­rů blo­ku­je i dal­ší ste­roidní re­cepto­ry – glu­ko­korti­koidní, pro­geste­ro­no­vé a andro­genní. To je pří­či­nou ne­žá­dou­cích účin­ků léč­by, kte­ré se vy­sky­to­va­ly u pů­vod­ní­ho dáv­ko­vá­ní ve ví­ce než 10 %, např. pře­de­vším hy­perka­le­mie a zvý­še­ní krea­ti­ni­nu, dá­le dyspepsie, kož­ní aler­gie, u mu­žů gy­ne­ko­mastie, po­ruch po­ten­ce, u žen masto­dy­nie, vi­ri­li­za­ce, po­ru­chy menstruační­ho cyk­lu a dal­ší. Kontraindi­ka­cí je peptický vřed, oli­goa­nu­rie, gesta­ce.

Eple­re­non (Inspra® Pfi­zer) je spe­ci­fic­kým pří­mým blo­ká­to­rem aldoste­ro­no­vých re­cepto­rů. Je nut­no kon­tro­lo­vat ka­le­mii a sé­ro­vý krea­ti­nin, je­jichž od­chyl­ky jsou po­dle stu­dií vý­znam­něj­ší než po pla­ce­bu. Dal­ší korti­koidní re­cepto­ry blo­ku­je ne­vý­raz­ně, ty­to ved­lej­ší účin­ky nepře­sa­hu­jí vý­skyt po pla­ce­bu.

Pů­vod­ní in­di­ka­ce spi­ro­no­lakto­nu

Od 60. let se spi­ro­no­lakton po­uží­vá k léč­bě pri­már­ní­ho hy­pe­raldoste­ro­nizmu (Connův syn­drom) při hy­perpla­zii nadledvin, ade­no­mu aj. Dáv­ko­vá­ní je vy­so­ké, 200–300 mg den­ně i ví­ce.

Dal­ší čas­těj­ší in­di­ka­cí je po­uži­tí spi­ro­no­lakto­nu při se­kundárním hy­pe­raldoste­ro­nizmu, kro­mě nefro­tické­ho synd­ro­mu a ja­terní cirhó­zy s asci­tem u těž­ké­ho městna­né­ho srdeč­ní­ho se­lhá­ní. Spi­ro­no­lakton je sla­bým diure­ti­kem, zvy­šu­je diuré­zu nej­ví­ce o 2 % glo­me­ru­lární­ho filtrá­tu, ale šet­ří dras­lík. Pro­to se u edé­mo­vých sta­vů po­uží­vá v kom­bi­na­ci s „kličko­vý­mi“ diure­ti­ky (fu­ro­se­mid). Dáv­ko­vá­ní se po­hy­bu­je me­zi 50–200 mg den­ně, pří­pad­ně ve for­mě mikroinfu­zí kanreo­ná­tu. Při sou­čas­né léč­bě srdeč­ní­ho se­lhá­ní je kardiální ana­sarka již vzác­ným je­vem.

hy­per­ten­ze se spi­ro­no­lo­ka­ton při­dá­vá ja­ko „dras­lík šetří­cí diure­ti­kum“ k anti­hy­pertenzivní léč­bě sa­lu­re­ti­ky pro pre­ven­ci ne­bo úpra­vu hy­po­ka­le­mie, a to v ma­lých dáv­kách. Vli­vem pro­pra­co­va­né la­bo­ra­tor­ní diagnosti­ky se před­po­klá­dá ur­či­tá účast aldoste­ro­nu až u 20–30 % hy­pertenzí.

Sou­čas­ná re­ne­san­ce spi­ro­no­lakto­nuv léč­bě chro­nic­ké­ho srdeč­ní­ho se­lhá­ní

Ne­moc­ní s chro­nic­kým sr­deč­ním se­lhá­ním vli­vem mo­der­ní léč­by (ACEI, sarta­ny, be­tablo­ká­to­ry, diure­ti­ka) pře­ží­va­jí dé­le, avšak po­slé­ze za ce­nu sní­že­né kva­li­ty ži­vo­ta a vel­kých eko­no­mic­kých ná­kla­dů. Progre­se chro­nic­ké­ho srdeč­ní­ho se­lhá­ní do termi­nální fá­ze sou­vi­sí se zvy­šu­jí­cí se hla­di­nou aldoste­ro­nu, kte­rá sta­tis­tic­ky ko­re­lu­je s morta­li­tou se­lhá­ní (obr. 2) [3,4,9,10].

Vyš­ší hla­di­ny aldoste­ro­nu u ne­moc­ných chro­nic­kým sr­deč­ním se­lhá­ním jsou pro­vá­ze­ny vyš­ší úmrtností než niž­ší hla­di­ny [9].
Obr. 2. Vyš­ší hla­di­ny aldoste­ro­nu u ne­moc­ných chro­nic­kým sr­deč­ním se­lhá­ním jsou pro­vá­ze­ny vyš­ší úmrtností než niž­ší hla­di­ny [9].

U chro­nic­ké­ho srdeč­ní­ho se­lhá­ní stou­pá kon­cent­ra­ce aldoste­ro­nu (normál 5–15 ng/dl) až 20krát, jed­nak vli­vem angio­tenzi­nu II, avšak též vli­vem ak­ti­va­ce dal­ších re­gu­lač­ních me­cha­nizmů ja­ko endo­te­li­nu, va­zopre­si­nu, ACTH aj, dá­le vli­vem sní­že­né perfu­ze led­vin a sní­že­né perfu­ze ja­ter (po­kles od­bou­rá­ní o 25–50 %).

ACE inhi­bi­ce dlou­ho­do­bě vzni­ku angio­tenzi­nu II ne­za­brá­ní, ne­boť se akti­vu­jí al­ter­na­tiv­ní ces­ty kon­ver­ze. Ani sarta­ny ne­do­ká­ží za­blo­ko­vat uvol­ňo­vá­ní aldoste­ro­nu, prav­dě­po­dob­ně me­cha­nizmem „re­bound“. Bě­hem 6–12 mě­sí­ců se však hla­di­na aldoste­ro­nu vra­cí k vý­cho­zí hla­di­ně (tzv. aldoste­ro­no­vý esca­pe) (obr. 3) [1]. Nej­vět­ší a nej­del­ší po­kles kon­cent­ra­ce aldoste­ro­nu lze do­sáh­nout u refrakterních se­lhá­ní kom­bi­na­cí ACEI + sartan.

Aldoste­ro­no­vý esca­pe – po po­dá­ní ena­lapri­lu se vý­znam­ně sní­ží plazma­tická hla­di­na angio­te­nyin–konvertu­jí­cí­ho en­zy­mu, avšak plazma­tická hla­di­na aldoste­ro­nu se po krát­kém po­kle­su vra­cí k normá­lu [1].
Obr. 3. Aldoste­ro­no­vý esca­pe – po po­dá­ní ena­lapri­lu se vý­znam­ně sní­ží plazma­tická hla­di­na angio­te­nyin–konvertu­jí­cí­ho en­zy­mu, avšak plazma­tická hla­di­na aldoste­ro­nu se po krát­kém po­kle­su vra­cí k normá­lu [1].

Pi­lot­ní stu­die RA­LES (Rando­mi­zed ALdacto­ne Eva­lua­tion Stu­dy, 1996) testo­va­la otáz­ku, jak ma­lé (ne­diu­re­tické) dáv­ky spi­ro­no­lakto­nu (12,5–25–50 mg/den) pů­so­bí ve srov­ná­ní s pla­ce­bem u stan­dard­ně lé­če­ných pa­ci­en­tů s chro­nic­kým sr­deč­ním se­lhá­ním NY­HA II–IV. By­lo sle­do­vá­no 214 pa­ci­en­tů po do­bu 3 mě­sí­ců. Všech­ny testo­va­né dáv­ky sní­ži­ly hla­di­nu aldoste­ro­nu, ne­boť při ne­změ­ně­né diuré­ze zvý­ši­ly vy­lu­čo­vá­ní aldoste­ro­nu do mo­či, sní­ži­ly hla­di­nu angio­tenzi­nu II (vy­šetřo­va­nou po­mo­cí plazma­tické re­ni­no­vé ak­ti­vi­ty, kte­rá je in­verz­ním marke­rem hla­di­ny angio­tenzi­nu II). Nevzni­ka­la hy­perka­le­mie, sní­ži­la se hla­di­na ANP, kte­rá ko­re­lu­je s tla­kem v zaklí­ně­ní. Ex­pe­ri­men­tál­ně pak by­la pro­ká­zá­na schop­nost spi­ro­no­lakto­nu brá­nit vzni­ku fibró­zy.

Morta­litní stu­die RA­LES (1999) s 25 mg spi­ro­no­lakto­nu den­ně u 1 600 stan­dard­ně lé­če­ných pa­ci­en­tů ve sta­diu NY­HA III–IV (ejekční frak­ce pod 35 %) pro­ti pla­ce­bu [4] ved­la bě­hem 24 mě­sí­ců k vý­znam­né­mu sní­že­ní cel­ko­vé a kardiální morta­li­ty, kom­bi­na­ci morta­li­ta + hos­pi­ta­li­za­ce a ke zlep­še­ní tří­dy NY­HA v prů­mě­ru o 30 % (obr. 4, tab. 1). Pre­ven­tiv­ní vý­znam u leh­čích se­lhá­ní ne­ní do­sud znám.

Stu­die RA­LES – pře­ží­vá­ní ne­moc­ných s chro­nic­kým sr­deč­ním se­lhá­ním při stan­dard­ní léč­bě je po při­dá­ní ma­lé dáv­ky spi­ro­no­lakto­nu vý­znam­ně zlepše­né: sní­že­ní ri­zi­ka smr­ti o 30 % (p  0,001) [4].
Obr. 4. Stu­die RA­LES – pře­ží­vá­ní ne­moc­ných s chro­nic­kým sr­deč­ním se­lhá­ním při stan­dard­ní léč­bě je po při­dá­ní ma­lé dáv­ky spi­ro­no­lakto­nu vý­znam­ně zlepše­né: sní­že­ní ri­zi­ka smr­ti o 30 % (p 0,001) [4].

Tab. 1. jp_31802_t_1
jp_31802_t_1

Na jed­né stra­ně je nut­no pod­trh­nout, že pro léč­bu ma­lý­mi dáv­ka­mi spi­ro­no­lo­ka­to­nu (ob­vyk­le 25 mg/den, u ne­moc­ných s vel­mi níz­kou hmot­nos­tí 12,5 mg/den) mu­sí být od­po­věd­ně vy­brá­ni ne­moc­ní s ne­lepší­cím se sr­deč­ním se­lhá­ním NY­HA III–IV a níz­kou erekční frak­cí (pod 35 %), kte­ří jsou lé­če­ni stan­dard­ní te­ra­pií ACE–inhi­bi­to­ry, be­ta–blo­ká­to­ry, diure­ti­ky a pří­pad­ně di­go­xi­nem, ne­smí uží­vat draslí­ko­vé pří­dav­ky, ne­smí mít hy­perka­le­mii ane­bo zá­važ­nou ne­do­sta­teč­nost led­vin. Při ne­správ­né indi­ka­ci hro­zí hy­perka­le­mie až u 25 % lé­če­ných, kte­rá se kli­nic­ky mů­že pro­je­vit zá­važ­ný­mi po­ru­cha­mi vo­di­vé sr­deč­ní sou­sta­vy ane­bo roz­vo­jem re­nální ne­do­sta­teč­nos­ti. Pa­cien­ti te­dy mu­sí být kli­nic­ky a la­bo­ra­tor­ně mo­ni­to­ro­vá­ni (ka­le­mie, krea­ti­nin) [2].

Na dru­hé stra­ně po­dle Wi­dimské­ho [11] však za­tím do­stá­vá tu­to kom­bi­na­ci pou­ze 16–17 % ne­moc­ných s CHSS, ač­ko­li při správ­né indi­ka­ci, správ­ném dáv­ko­vá­ní a mo­ni­to­ro­vá­ní při­ná­ší pa­ci­en­tům pro­spěch.

Eple­re­non

Stu­die EPHE­SUS (Eple­re­non Post–acu­te myocardial infarction HEart failu­re effi­ca­cy and SUrvi­val Stu­dy) by­la multi­centrická, rando­mi­zo­va­ná, dvo­ji­tě za­sle­pe­ná stu­die kon­tro­lo­va­ná pla­ce­bem, kte­rá hod­no­ti­la úči­nek eple­re­no­nu v dáv­ce 25 až 50 mg/den na cel­ko­vou a kardio­vasku­lární úmrt­nost ne­bo hos­pi­ta­li­za­ci z kardio­vasku­lárních pří­čin u ví­ce než 6 000 pa­ci­en­tů po akut­ním in­fark­tu s le­vo­ko­mo­ro­vou dysfunkcí op­ti­mál­ní stan­dard­ní te­ra­pií. By­la ukon­če­na po 16 mě­sí­cích a sta­tis­tic­ky vý­znam­ně sní­ži­la cel­ko­vou úmrt­nost, kardio­vasku­lární úmrt­nost, po­čet hospi­ta­li­za­cí a vý­skyt náh­lé kardio­vasku­lární smr­ti (obr. 5) [5,7].

Studie EPHESUS – Kaplan-Meierova křivka kumulativního nárůstu kardiovaskulárních úmrtí a hospitalizací při standardní léčbě je s přídavkem 25 mg spironolaktonu/den významně pomalejší (p < 0,002) [7].
Obr. 5. Studie EPHESUS – Kaplan-Meierova křivka kumulativního nárůstu kardiovaskulárních úmrtí a hospitalizací při standardní léčbě je s přídavkem 25 mg spironolaktonu/den významně pomalejší (p < 0,002) [7].

Stu­die 4E (stu­die Effi­ca­cy and sa­fe­ty of Eple­re­no­ne, Ena­lapril and Eple­re­no­ne/Ena­lapril combi­na­tion the­ra­py in pa­cients with left ventri­cu­lar hy­pertrophy) u hy­perto­ni­ků s hy­pertro­fií le­vé ko­mo­ry uká­za­la, že eple­re­non sni­žu­je ne­jen krev­ní tlak (pře­de­vším systo­lický), ale též hmot­nost le­vé ko­mo­ry: eple­re­non sám po­dob­ně ja­ko ena­lapril sám o 13 %, kom­bi­na­ce eple­re­no­nu s ena­lapri­lem o 26 % [6].

Vý­sled­ky stu­dií jsou zná­my te­pr­ve krát­ce, lze však oče­ká­vat, že se upřes­ně­ní in­di­ka­cí eple­re­no­nu br­zy ob­je­ví v lé­čeb­ných do­po­ru­če­ních.

Zá­věr

U zá­važ­ně systo­licky selhá­va­jí­cích pa­ci­en­tů s EF pod 35 % (NY­HA III–IV) stan­dard­ně lé­če­ných je mož­né při­dat ke stan­dard­ní léč­bě (12,5)–25–(50) mg spi­ro­no­lakto­nu den­ně. Spi­ro­no­lakton v té­to dáv­ce vět­ši­nou ne­má ne­žá­dou­cí účin­ky, je však nut­né mo­ni­to­ro­vat ka­le­mii a krea­ti­ni­ne­mii. Spi­ro­no­lakton v ma­lých dáv­kách blo­ku­je ná­růst myokardiální fibró­zy, zpo­ma­lu­je progre­si srdeč­ní­ho se­lhá­ní a sni­žu­je morta­li­tu.

No­vou úspěš­nou lát­kou pro lé­če­ní chro­nic­ké­ho srdeč­ní­ho se­lhá­ní v kom­bi­na­ci se stan­dard­ní léč­bou a s vli­vem na regre­si hy­per­tro­fie a re­mo­de­la­ce le­vé ko­mo­ry je spe­ci­fic­ký blo­ká­tor aldoste­ro­no­vých re­cepto­rů eple­re­non v dáv­ko­vá­ní 25 až 50 mg/den.

Prof. MUDr. Mi­loš Štejfa, DrSc., FESC

emeritní profesor LF MU Brno

Prof. MUDr. Miloš Štejfa, DrSc., FESC

jp_31802_f_1
jp_31802_f_1

Prof. MUDr. Miloš Štejfa, DrSc., FESC, emeritní profesor lékařské fakulty Masarykovy univerzity, se narodil 28. května 1929 v Brně, kde také vystudoval. Na Lékařské fakultě Masarykovy univerzity promoval v roce 1953. Tři roky potom působil jako sekundární lékař v KÚNZ Bánská Bystrica. V roce 1957 nastoupil na II. interní kliniku ve Fakultní nemocnici U sv. Anny v Brně. Setrval tu plných 32 roků, nejprve jako sekundář, odborný asistent, od roku 1968 docent (od roku 1979 vedoucí jednotky intenzivní péče) a v posledním roce jako profesor. Od roku 1990 do penzionování v roce 1997 zastával místo přednosty I. interní kliniky ve Fakultní nemocnici U sv. Anny. Miloš Štejfa obhájil kandidátskou práci v roce 1963, habilitoval se v roce 1968 a v roce 1987 obhájil doktorskou disertaci. Během své odborné dráhy působil též v zahraničí, v letech 1969 až 1974 jako přednosta interní kliniky v Centre Hospitalier et Universitaire v Oranu a jako stipendista v Greifswaldu (1964), Leydenu a Budapešti (1968) a konečně v Los Angeles (1992). V letech 1986–1987 byl na několikaměsíčním pobytu v Instituto National de Cardiologia v Mexiku. Od počátků se cíleně věnuje kardiologii. Je autorem a spoluautorem 17 monografií a 240 odborných prací, zaměřených z větší části na problematiku ischemické choroby a srdečního selhání. Za svůj přínos byl vyznamenán čestným členstvím České internistické společnosti, České kardiologické společnosti, řádem Rytíř České lékařské komory, Libánského medailí, pamětní medailí Lékařské fakulty Masarykovy univerzity, Spolku lékařů v Brně a dalších. Je členem European Society of Cardiology a Pařížské lékařské společnosti. Jako emeritní profesor Masarykovy univerzity byl požádán o založení a řídí časopis Kardiologická revue a jeho pravidelnou edukační přílohu Kardiofórum.


Zdroje

1. Biollaz J et al. Anti­hy­pertensi­ve the­ra­py with MK421. J Cardio­vasc Pharma­col 1982; 4(6): 966–972.

2. Bozkurt B et al. Compli­ca­tions of inappropria­te use of spi­ro­no­lacto­ne in heart failu­re. J Am Coll Cardiol 2003; 41(2): 211–214.

3. Packer M. The neuro­hu­mo­ral hy­pothe­sis: a theo­ry to explain the me­cha­nism of di­sea­se progression in heart failu­re. J Am Coll Card 1992; 20: 248–254.

4. Pitt B et al. The effect of spi­ro­no­lacto­ne on mor­bi­di­ty and morta­li­ty in pa­tiens with se­ve­re heart failu­re. N Engl Med J 1999; 341: 709–717.

5. Pitt B et al. The EPHE­SUS trial: eple­re­non in pa­tients with heart failu­re due to systo­lic dysfunction compli­ca­ting acu­te myocardial infarction: eple­re­non post–acu­te myocardial infarction heart failu­re effi­ca­cy and survi­val stu­dy. Cardio­vasc Drug Ther 2001; 15: 79–87.

6. Pitt B et al. Effi­ca­cy and sa­fe­ty of eple­re­no­ne, ena­lapril and eple­re­no­ne/ena­lapril combi­na­tion the­ra­py in pa­cients with left ventri­cu­lar hy­pertrophy. Am J Hy­pertens 2002; 15: 23.

7. Pitt B et al. Eple­re­non post–acu­te myocardial infarction heart failu­re effi­ca­cy and survi­val stu­dy. N Engl J Med 2003; 348: 1309–1321.

8. Struthers AD. Aldoste­ro­ne esca­pe du­ti­ny angio­tensin–converting enzy­me the­ra­py in chro­nic heart failu­re. J Cardiac Failu­re 1996; 2(1): 47–54.

9. Swedberg K et al. Hormo­nes re­gu­la­ting function in pa­tients with se­ve­re congesti­ve heart failu­re and their re­la­tion to morta­li­ty. Circu­la­tion 1990; 82(5): 1730–1736.

10. We­ber KT. Aldoste­ro­ne and spi­ro­no­lacto­ne in heart failu­re. N Engl Med J 1999; 341: 753–755.

11. Wi­dimský J et al. Impro­ve­ment of heart failu­re 2. Cor Va­sa 2001; 43: 345–352.

Štítky
Dětská kardiologie Kardiochirurgie Kardiologie

Článek vyšel v časopise

Kardiologická revue – Interní medicína

Číslo 1

2005 Číslo 1

Nejčtenější v tomto čísle

Tomuto tématu se dále věnují…


Kurzy

Zvyšte si kvalifikaci online z pohodlí domova

Krvácení v důsledku portální hypertenze při jaterní cirhóze – od pohledu záchranné služby až po závěrečný hepato-gastroenterologický pohled
nový kurz
Autoři: PhDr. Petr Jaššo, MBA, MUDr. Hynek Fiala, Ph.D., prof. MUDr. Radan Brůha, CSc., MUDr. Tomáš Fejfar, Ph.D., MUDr. David Astapenko, Ph.D., prof. MUDr. Vladimír Černý, Ph.D.

Rozšíření možností lokální terapie atopické dermatitidy v ordinaci praktického lékaře či alergologa
Autoři: MUDr. Nina Benáková, Ph.D.

Léčba bolesti v ordinaci praktického lékaře
Autoři: MUDr. PhDr. Zdeňka Nováková, Ph.D.

Revmatoidní artritida: včas a k cíli
Autoři: MUDr. Heřman Mann

Jistoty a nástrahy antikoagulační léčby aneb kardiolog - neurolog - farmakolog - nefrolog - právník diskutují
Autoři: doc. MUDr. Štěpán Havránek, Ph.D., prof. MUDr. Roman Herzig, Ph.D., doc. MUDr. Karel Urbánek, Ph.D., prim. MUDr. Jan Vachek, MUDr. et Mgr. Jolana Těšínová, Ph.D.

Všechny kurzy
Kurzy Doporučená témata Časopisy
Přihlášení
Zapomenuté heslo

Nemáte účet?  Registrujte se

Zapomenuté heslo

Zadejte e-mailovou adresu se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.

Přihlášení

Nemáte účet?  Registrujte se