Metabolický syndrom v dětství


Metabolic syndrome in childhood

The article summarises new views of metabolic syndrome in pediatrics – hypertension, altered glucose metabolism, dyslipidemia, abdominal obesity, which can lead to risk of cardivascuklar diseases in adults. The definition of this syndrome in pediatrics is difficult, there is nonuniform classification.

Keywords:

metabolic syndrome – nonuniform classification


Autoři: L. Lisá
Působiště autorů: FN Motol, Praha
Vyšlo v časopise: Čes-slov Pediat 2019; 74 (2): 93-97.
Kategorie: Sympozium: Dětská obezita v teorii a praxi

Souhrn

Článek shrnuje nové poznatky o metabolickém syndromu u dětí a adolescentů. Tento syndrom shrnuje soubor patologických znaků – hypertenzi, poruchy glukózového metabolismu, dyslipidemii, abdominální obezitu, které mohou být rizikem pro rozvoj kardiovaskulárního onemocnění v dospělosti. Metabolický syndrom je v pediatrii obtížně definován, není dosud jednotná klasifikace.

Klíčová slova:

metabolický syndrom – nejednotná klasifikace

HISTORIE

Podíváme.li se do historie, zjistíme, že již v roce 1932 pozoroval švédský lékař Eskil Kylin vztah hyperglykémie, obezity a vyšší hladiny kyseliny močové spojený s hypertenzí [1]. V roce 1936 publikoval Himsworth v Lancet článek, v němž použil výrazy na inzulin citlivý a na inzulin necitlivý [2]. Dále v roce 1965 Avogaro a spol. popsali plurimetabolické následky obezity [1]. Přesněji vymezil metabolický syndrom až v roce 1988 Raeven, původně pod názvem syndrom X [3]. Do tohoto syndromu zahrnoval inzulinovou rezistenci, hypertenzi, diabetes mellitus 2. typu a kardiovaskulární onemocnění, proto byl syndrom také znám pod pojmem smrtící kvarteto [4].

SOUČASNÉ POZNATKY

Dnešní definice metabolického syndromu (MS) u dospělých zahrnuje 5 základních znaků: zvýšenou hladinu triacylglycerolů (TG), sníženou hladinu lipoproteinů s vysokou denzitou (HDL-C), zvýšenou hladinu glukózy nalačno a zvýšený obvod pasu [5, 6]. Diagnóze MS je u dospělých věnována již dlouhou dobu velká pozornost. Jinak je tomu u dětí. Zde panuje řada nejednotností a nejasností. Je to dáno především fyziologickými změnami metabolismu u dětí a dospívajících během jejich růstu a vývoje, dále odlišnými výsledky laboratorních vyšetření v jednotlivých laboratořích u dětské populace. V posledních letech s narůstajícím počtem dětí se zvýšenou hmotností došlo k zvýšení zájmu o MS i v těchto věkových kategoriích. Je skutečností, že mnoho obézních dětských pacientů má již prokázanou dyslipidemii, především zvýšenou hladinu LDL-C a sníženou hladinu HDL-C, u jiných byla zjištěna hypertenze nebo poruchy glukózového metabolismu. Tyto odchylky od normálních hodnot již v dětském věku vedou ke zvýšení rizika rozvoje kardiovaskulárního onemocnění v dospělosti. Vznik všech těchto uvedených změn se vztahuje k patologické koordinaci látkové výměny mezi tukovou tkání, játry, svaly a gastrointestinálním traktem a tím ke vzniku inzulinové rezistence, která má hlavní roli v rozvoji MS [6, 7].

V roce 2007 International Diabetes Federation (IDF) upozornila na možnost rizika MS již u dětí ve věku 6–10 let, které jsou obézní, mají větší obvod břicha nad 90 percentilů a mají i další rizikové faktory, a to pozitivní rodinnou anamnézu kardiovaskulárního onemocnění, dále u dětí ve věku 10–16 let, které jsou obézní a mají vyšší hodnoty TG, nižší hodnoty HDL-C a vyšší krevní tlak [6, 8]. Podle NHANESY (The Third National Health and Nutrition Examination Survey) byla v USA v létech 1988–1994 prevalence MS u adolescentů 12–19letých 4 %, u enormně obézních až 28,7 %, v létech 1999–2002 se zvýšila až na 44 % [9].

WHO předpokládá v roce 2025 prevalenci MS u 70 milionů dětí a dospívajících. Obecně je známo, že až 85 % dětských obézních zůstávají obézními i v dospělosti a tím se riziko kardiovaskulárních chorob pro budoucí generaci enormně zvyšuje. Je tedy důležité, aby pediatři u dětí a mladistvých včas rozpoznali již vyvinuté rizikové faktory rozvoje MS a předešli tak jejich pozdějším následkům [10]. Podle IDF se liší definice MS podle věku [6, 7, 10–12]. Ve věku 6–10 let není dosud definice MS stanovena pro nedostatečnou přesnou znalost fyziologických parametrů. Ve věku 11–16 let jsou uvedena tato kritéria: BMI vyšší než 90 percentilů, obvod břicha u chlapců nad 90 percentilů, u dívek nad 80 percentilů, hladina TG vyšší než 1,7 mmol/l, HDL-C u chlapců nižší než 1,03 mmol/l, u dívek nižší než 1,29 mmol/l, TK vyšší než 130/85 mmHg, glukóza nalačno vyšší než 5,6 mmol/l. U adolescentů nad 16 let je kritériem obvod břicha větší než 84 cm, u dívek větší než 80 cm, uvedené patologické laboratorní hodnoty TG, HDL-C a glukózy zůstávají stejné jako u předešlé věkové skupiny. Pracovní skupina IDEFICS uvedla i některá kritéria pro děti ve věku 2–11 let, a to BMI vyšší než 90 percentilů, hodnoty TG a glukózy rovněž nad 90 percentilů, HDL-C nižší než 10 percentilů pro daný věk, TK vyšší než 90 percentilů [11].

Mnoho dříve uváděných kritérií pro MS (a někdy dosud používaných) se od uvedených hodnot liší jen nepatrně. Jsou to známá kritéria Cooka a spol. [9], Cruze a Gorana [13], Weisse a spol. [14], Vinera a spol. [15], de Ferrante [16], Zimmetta [17] a Ahrense [10]. Známky MS mohou být však přítomné i u jedinců s normální hmotností, takže obezita není primární příčinou jeho vývoje [18]. K metabolickému syndromu se v dětském věku spíše výrazněji vztahují patologické hodnoty lipidového spektra s pozdějším rozvojem aterosklerotických změn [20]. Je patrno, že diagnóza MS v pediatrii je obtížná a není stále shoda v její přesné definici, a to především v nejmladších věkových skupinách [8, 17, 18–20, 22]. Magnussen a spol. uvádějí, že děti s rozvinutým MS mají 2,7–3,4krát vyšší riziko MS v dospělosti [23]. Bremer a spol. označují MS jako propojení antropometrických a biochemických abnormalit, které vykazují riziko rozvoje diabetes mellitus 2. typu a kardiovaskulárního onemocnění [24]. Nejpodstatnějším rysem antropometrických abnormalit je zmnožení viscerálního nebo ektopicky uloženého tuku [25–28] a nejpodstatnějším rysem biochemických abnormalit je inzulinová rezistence [29]. Rovněž Světová zdravotnická organizace (WHO) zdůrazňuje centrální roli inzulinové rezistence [3, 31, 32].

Inzulin se váže na své receptory v mnoha tělesných tkáních a tak ovlivňuje činnost řady orgánů, jako jsou tuková tkáň, játra, svaly, stěna cév a gastrointestinální trakt. Inzulinová rezistence vede v jaterní tkáni k supresi produkce glukózy, nemění však z neznámých důvodů účinek inzulinu na jaterní lipogenezi, což vede k uvolnění volných mastných kyselin LDL-C [19, 24]. TG spolu s apolipoproteinem B se slučují do velmi nízko denzitních lipoproteinů (VLDL) [27, 28]. Ty se ukládají v játrech. Může docházet až k hepatální steatóze. V některých studiích bylo prokázáno, že zvýšení obvodu pasu o 1 cm vede k 1,97–2,08krát většímu riziku rozvoje hepatální steatózy [28]. Účinek inzulinu v tukové tkáni vede k neschopnosti suprimovat lipolýzu, čímž se zvýší přívod mastných kyselin do jater, kosterních svalů a tukové tkáně. Ve svalech dochází následkem zvýšené hladiny volných mastných kyselin k poškození syntézy glykogenu a metabolismu glukózy [5, 33, 34]. U obézních dětí můžeme někdy zjistit mikroalbuminurii jako známku poškození endotelu a zvýšené vaskulární permeability v glomerulech a jako preklinickou známku aterosklerózy [35, 36, 38, 39]. Mnozí autoři proto doporučují považovat mikroalbuminurii u obézních dětí za známku rizika MS a kardiovaskulárního onemocnění [37–39]. U MS byly již v období dospívání prokázány i další abnormality jako hyperurikémie, abnormální fibrinolýza, spánková apnoe, oxidační stres, hyperandrogenismus, syndrom polycystických ovarií [39–42]. Je patrno, že patologické změny v jednotlivých tělesných tkáních se mohou u MS lišit, což souvisí s odlišnou senzitivitou na inzulin, která, jak je patrno, může být selektivní [25, 26].

Zvláště u dětí a dospívajících je třeba mnoho otázek ještě vyjasnit, a to vzhledem k měnícím se fyziologickým metabolickým a regulačním změnám během vývoje dětského organismu [43]. Je známo, že v období puberty dochází k přechodnému rozvoji inzulinové rezistence [32]. Podle některých údajů dochází k tomuto přechodnému snížení citlivosti na inzulin o 26–50 % [6, 14]. Na tuto dočasnou změnu senzitivity na inzulin mají pravděpodobně vliv zvyšující se hladiny růstového hormonu, pohlavních hormonů a IGF-1 (inzulinu podobného růstového faktoru-1) [20, 44]. Studie Whincupa a spol. ukázala, že citlivost na inzulin je snížena i u některých etnických skupin, např. u afrických Američanů, Hispánců, Indů a Asiatů [6, 14].

Je nutno si uvědomit, že MS není choroba, ale soubor metabolických poruch jednotlivých tělesných systémů, přičemž důležitou roli hraje inzulinová rezistence. Ta je spíše spojena se zmnožením viscerálního tuku, který je na inzulin více rezistentní [45]. Pro riziko vzniku MS je tedy spíše významný poměr podkožního a viscerálního tuku než obezita daná jen zmnožením tuku v podkoží [45]. Pro dětský věk je proto důležité měření obvodu pasu [46, 47]. Zimmett a spol. uvádějí jako výrazné riziko pozdějšího kardiovaskulárního onemocnění obvod pasu větší než 90 percentilů dané věkové kategorie [17]. Stejný autor a další, např. Higgins a Adeli, uvádějí tyto definice MS: u dětí mladších než 6 let nelze definici stanovit, neboť chybí data pro tuto věkovou skupinu, pro děti ve věku 6–10 let není rovněž definice přesně určena, ale výskyt abdominální obezity je již rizikem a je nutno tyto děti dále sledovat [5]. Pro děti ve věku 10–16 let platí pro definici MS výskyt abdominální obezity a alespoň 2 nebo více již uvedených známek – zvýšené hladiny TG, nižší hladina HDL-C, zvýšená hladina glukózy nalačno, zvýšený TK. Tito autoři proto doporučují u dětí s rizikem rozvoje MS sledovat hladiny celkového cholesterolu, LDL-C, HDL-C, TG, dále určit nonHDL-C, apolipoprotein B (apoB), apolipoprotein A1 (apoA1), lipoprotein a (Lpa) [48].

V budoucnu se předpokládá možnost využití dalších biomarkerů, které budou mít větší specificitu a senzitivitu [49]. Je známo, že tuková tkáň secernuje nízkomolekulární peptidy – adipocytokiny, které regulují příjem potravy, glukózový a lipidový metabolismus, ale současně i zánětlivé procesy [49]. V adipocytech je secernován adiponektin, který má především protizánětlivý, protioxidační a protiaterogenní účinek. V pediatrických studiích bylo prokázáno, že jeho hladina je v opačném poměru s BMI, obvodem břicha, hladinou inzulinu a inzulinovou rezistencí [50–53]. Shaffiee a spol. prokázali u adolescentů, že snížená hladina adiponektinu je spojena se začátkem rozvoje inzulinové rezistence a zvýšeným rizikem projevů MS [54, 55]. Je nutno připomenout, že plazmatická hladina adiponektinu bývá vyšší u ženského než mužského pohlaví. Další dva adipocytokiny – IL-6 (interleukin-6) a TNF-alfa (tumor necrosis factor-alfa) – působí přímo na inzulinové receptory a ovlivňují jejich senzitivitu [8]. Zvýšené hladiny IL-6 a IL-8 byly prokázány především u dětí s vyšším systolickým tlakem a inzulinovou rezistencí [56, 57]. Dalším z adipocytokinů, a nejdéle známým, je leptin, objevený již v roce 1994 a nazývaný někdy hormon sytosti, neboť snižuje chuť k jídlu a zvyšuje energetický výdej [57]. U dětské populace byla prokázána jeho vyšší hladina a v některých případech i rezistence na jeho působení. Madeira a spol. prokázali, že zvýšení hladiny leptinu o 1 ng/dl zvyšuje riziko projevů MS až o 3 % [57, 58]. Již zmíněné interleukiny ovlivňují produkci CRP (C-reaktivního proteinu) v játrech [58–61]. Je třeba podotknout, že údaje o roli adipocytokinů v dětském věku jsou nejednotné a někdy i protichůdné.

V poslední době je kladen důraz na roli malých molekul nekódujících RNA (microRNA), o nichž se předpokládá, že mají v regulaci metabolismu klíčovou roli [11]. I když se setkáváme v literatuře s mnoha nejasnostmi, je patrno, že považujeme MS nikoliv za chorobu, ale za soubor metabolických poruch se závažnou prognózou a podle Mottilovy analýzy z roku 2010 zvyšují známky MS riziko závažných následků dvojnásobně a riziko úmrtí 1,5násobně [62]. Malik a spol. uvádějí riziko kardiovaskulárního onemocnění u dětí s MS bez známek poruchy glukózového metabolismu 2,87krát vyšší, u dětí s MS a se známkami diabetu 5,02krát vyšší [63]. V některých studiích bylo prokázáno, že známky MS u dětí jsou nestabilní (až v 50 %) a mohou podle Gustafsona v krátkém časovém intervalu 3 týdnů vymizet až ve 45 % případů, v dlouhém, časovém intervalu (9 let) ve 24 % [19, 21).

Určitou roli mohou hrát v rozvoji MS genetické faktory (10 %), větší počet případů rozvoje MS je tedy způsoben jinými vlivy [65–68]. Pankow a spol. zjistili, že děti s MS měly v anamnéze vždy alespoň jednoho z rodičů rovněž se známkami MS [66]. Bogaluská studie uvádí, že dospělí pacienti s MS byli již v dětství obézní a vykazovali alespoň jeden ze symptomů metabolické poruchy [72, 75]. Samozřejmě v prevenci MS nesmí být zanedbán vliv energetického přívodu a jeho výdej. Potrava bohatá na ovoce a zeleninu a tím na oxidanty a vlákninu vede k omezení rizika rozvoje MS [67, 68]. Příčinou jeho rozvoje může být také řada dalších faktorů jako stres, nedostatečná doba spánku, kouření [19, 70, 71].

Souhrnně se v poslední době považují za hlavní patogenetické známky MS rozvoj inzulinové rezistence, abdominální obezita, zánětlivé procesy, hormonální vlivy, sedavý způsob života, nadměrný příjem potravy, genetické faktory [19, 72, 80]. Další důležitou příčinou může být intrauterinní retardace růstu plodu, která bývá způsobena špatnou výživou těhotné ženy, placentální insuficiencí, sníženou oxygenací plodu či vlivem teratogenů. Tyto stavy jsou známy jako Barkerova hypotéza a v poporodním období se projevují jako „thrifty fenotyp“, především při zvýšeném přívodu energie [12, 73, 74, 76–78]. Při pokusech na zvířatech s intrauterinní růstovou retardací byla zjištěna zvýšená exprese PPAR gama (receptoru gama aktivovaného proliferátory peroxisomů). Tento nález můžeme předpokládat i u dětí s nízkou porodní hmotností [78].

ZÁVĚR

Ve světové literatuře bylo publikováno více než 200 článků, které se věnují problémům MS v pediatrii. Je třeba upozornit na mnoho zatím neprokázaných a rychle se měnících souvislostí v regulaci metabolismu v dětském a dospívajícím věku. Budou potřebné další studie, které objasní příčiny vedoucí k poruchám vzájemných regulačních vlivů mezi jednotlivými systémy u dětí ve věkových skupinách. Přesto již dnes můžeme jednotlivé známky poruch metabolismu včas zachytit a věnovat jim pozornost od nejútlejšího věku, a to nejen u obézních. Tímto preventivním opatřením předejdeme závažnému kardiovaskulárnímu onemocnění, které patří k nejčastějším příčinám úmrtí mnohdy i v mladém věku.

Prof. MUDr. Lidka Lisá, DrSc.

FN Motol

V Úvalu 84

150 06 Praha 5

e-mail: lidka.lisa@seznam.cz


Zdroje
  1. Silveira LS, Buonani C, Monteiro PA, et al. Metabolic syndrome: Criteria for diagnosing in children and adolescents. Endocrinol Metabol Synd 2013; 2: 118–122.
  2. Hisworth HP. Diabetes mellitus: a differentiation into insulin-sensitive and insulin-insensitive types. Lancet 1936; 1: 127–130.
  3. Raeven GM. Banting lecture. Role of insulin resistance in human disease. Diabetes 1988; 37: 1595–1607.
  4. Kaplan NM. The deadly quartet. Upper-body obesity, glucose intolerance, hypertriglyceridemia, and hypertension. Arch Intern Med 1979; 149: 1514–1520.
  5. Higgins V, Adeli K. Pediatric metabolic syndrome: Pathophysiology and laboratory assessment. J Intern Fed Clin Chem Labor Med 2017; 28: 25–42.
  6. Weiss R, Bremer AA, Lustig RH. What is metabolic syndrome, and why are children getting it. Ann N Acad Sci 2013; 1281: 123–140.
  7. Dietz WH. Health consequence of obesity in youth childhood preditors of adult disease. Pediatrics 1998; 101: 518–525.
  8. Steinberg J, Daniels SR, Eckel RH, et al. Progress and challenges in metabolic syndrome in children and adolescents: a scientific statement from the American Heart Association Atherosclerosis, Hypertension, and Obesity in the Youth Committee of the Council on Cardiovascular Disease in the Young, Council on Cardiovascular Nursing, and Council on Nutrition, Physical Activity, and Metabolism. Circulation 2009; 1169: 628–647.
  9. Cool S, Weitzman M, Auinger P, et al. Prevalence of metabolic syndrome phenotype in adolescents: findings from the Third National Health and Nutrition Examination Survey. Arch Pediatr Adolesc Med 1988; 157: 821–827.
  10. Ahrens W, Moreno LA, Marild S, et al. Metabolic syndrome in young children: definition and results of the IDEFICS study. Int J Obes 2014; 28: 14.
  11. Bussler S, Penke M, Flemming G, et al. Novel insight in the metabolic syndrome in childhood and adolescence. Horm Res Paediatr 2017; 80: 181–193.
  12. Laksman R, Elks CE, Ing KK. Childhood obesity. Circulation 2012, 126: 1770–1779.
  13. Cruz ML, Goran MI. The metabolic syndrome in children and adolescents. Curr Diab Rep 2004; 4: 53–62.
  14. Weiss R, Dziura J, Burgert TS, et al. Obesity and the metabolic syndrome in children and adolescents. N Engl J Med 2004; 350: 2362–2374.
  15. Viner RM, Segal TY, Lichterowitz-Krynska E, et al. Prevalence of the insulin resistance syndrome in obesity. Arch Dis Child 2005; 90: 10–14.
  16. de Ferranti SD, Gauvreau K, Ludwig DS, et al. Prevalence of the metabolic syndrome in American adolescents. Circulation 2004; 110: 2494–2497.
  17. Zimmett P, Albert KG, Kaufam K, et al. The metabolic syndrome in children and adolescents – an IDF consensus report. Pediatr Diabetes 2007; 8: 299–306.
  18. Wiegand S, Maikowski U, Blankenstein O, et al. Type 2 diabetes and impaired glucose tolerance in European children and adolescents with obesity – a problem that is no longer restricted to minority groups. Eur J Endocrinol 2004; 151: 199–206.
  19. Magge SAN, Goodman E, Armstrong S. The metabolic syndrome in children and adolescents: Shifting the focus to cardiometabolic risk factor clustering. Pediatrics 2017; 140: e1603.
  20. Gustafson JK, Yanoff LB, Easter BD, et al. The stability of metabolic syndrome in children and adolescents. J Clin Endocrinol Met 2006; 94: 4828–4834.
  21. Ford ES, Giles WH. A comparison of the prevalence of the metabolic syndrome using two proposed definitions. Diabetes Care 2003; 26: 575 578.
  22. Cook S, Auinger P, Li C, et al. Metabolic syndrome rates in United States adolescents, from the National Health and Nutrition Examination Survey. J Pediatr 2008; 152: 165–170.
  23. Magnussen CG, Koskinen J, Chen W, et al. Pediatric metabolic syndrome predicts adulhood metabolic syndrome, subclinical atherosclerosis, and type 2 diabetes mellitus – but is no better than Body Mass Index alone: The Bogalusa Heart Study and the Cardiovascular Risk in Young Finns Study. Circulation 2010; 1022: 1604–1611.
  24. Bremer AQ, Mietus-Snyder M, Lustig RH. Toward a unifying hypothesis of metabolic syndrome. Pediatrics 2012; 129: 557–570.
  25. Despres JP, Lemieux BW, Lamendola B, et al. The insulin resistence – dyslipidemic syndrome contribution of visceral obesity and therapeutic implication. J Obes Rel Metab Disord 1995; 19: 576–589.
  26. Fox CS, Massaro JM, Hoffmann U, et al. Abdominal visceral and subcutaneous adipose tissue compartments: association with metabolic risk factors in the Framingham Heart Study. Circulation 2007; 116: 39–48.
  27. Fabbriani F, Magkos F, Mohhamed BS, et al. Intrahepatic fat, non visceral fat is linked with metabolic complications of obesity. Proc Nat Acad Sci U S A 2009, 106: 15430–15435.
  28. Cali AM, DeOlivera AM, Kim H, et al. Glucose dysregulation and hepatic steatosis in obese adolescence: is there a link? Hepatology 2009; 49: 1896–1903.
  29. DeFronzo RA, Ferrannini E. Insulin resistence. A multifaceted syndrome responsible for NDDM, obesity, hypertension, dyslipidemia, and atherosclerotic cardiovascular disease. Diabetes Care 1991; 14: 173–194.
  30. Da Costa RF, Santos NSA, Goldraich NP, et al. Metabolic syndrome in obese adolescents: a comparison of three different diagnostic criteria.
  31. J Pediatr (Rio J) 2012; 88: 303–309.
  32. Hannon TS, Janosky J, Arslanian SA. Longitudinal study of physiologic insulin resistance and metabolic changes of puberty. Pediatr Res 2006; 60: 759–763.
  33. Moan J, Jacobs DRJ, Steinberg J, et al. Changes in insulin resistance and cardiovascular risk during adolescence establishment of differential risk in males and females. Circulation 2008; 117: 2361–2368.
  34. Petersen KF, Dufour S, Savage DB, et al. The role of skeletal muscle insulin resistance in the pathogenesis of the metabolic syndrome. Proc Nat Acad Sci U S A 2007; 104: 2587–2594.
  35. Chan DC, Watts GF, Barrett PH, et al. Markers of triglyceride-rich lipoprotein remnant metabolism in visceral obesity. Clin Chem 2002; 48: 278–283.
  36. Pedrinelli R, dell´Omo G, Penno G, et al. Non-diabetic microalbuminuria, endothelial dysfunction and cardiovascular disease. Vascular Medicine 2001; 6: 55–68.
  37. Sanad M, Gharib E. Evaluation of microalbuminuria in obese children and its relation to metabolic syndrome. Pediatr Nephrol Berl Ger 2011, 6: 257–264.
  38. Burgert TS, Dziura J, Yeckel C, et al. Microalbuminuria in pediatric obesity: prevalence and relation to other cardiovascular risk factors. Int J Obes 2005; 30: 273–280.
  39. Csernus K, Lanyi E, Erhardt E, et al. Effect of childhood obesity and obesity-related cardiovascular risk factors on glomerular and tubular protein excretion. Eur J Pediatr 2005; 164: 44–49.
  40. Matsumoto M, Han S, Kitamura T, et al. Dual role of transcription factor FoxO1 in controlling hepatic insulin sensitivity and lipid metabolism.
  41. J Clin Invest 2006; 11: 2464–2472.
  42. Cornier MA, Dabeles D, Hernandez TL. The metabolic syndrome. Endocr Rev 2008; 29: 777–822.
  43. Ford ES, Li C. Defining the metabolic syndrome in children and adolescents: will the real definition please to stand up? J Pediatr 2008; 152: 160–164.
  44. Morrison JA, Friedmann LA, Wang P, et al. Metabolic syndrome in
  45. childhood predicts adult metabolic syndrome and type 2 diabetes mellitus 25 to 30 years later. J Pediatr 2008; 152: 201–206.
  46. Gustafson J, Easter B, Keil M, et al. Instability of the diagnosis of metabolic syndrome in children. Obesity 2007; 15 (Suppl): A172.
  47. Gustafson JK, Yanoff LB, Easter BD, et al. The stability of metabolic syndrome in children and adolescents. J Clin Endocrinol Metab 2009; 74: 4828–4834.
  48. Bonora E. Relationship between regional fat distribution and insulin resistance. Int J Obes 2000; 24 (Suppl): 532–535.
  49. Taksali SE, Capro S, Dziura J, et al. High visceral and low abdominal subcutaneous fat stores in the obese adolescent: a determination of an adverse metabolic phenotype. Diabetes 2008; 57: 367–371.
  50. Lee S, Bcha F, Gungor N, et al. Waist circumference is an independent predictor of insulin resistance in black and white youths. J Pediatr 2009; 148: 188–194.
  51. Jolliffe CJ, Janssen I. Development of age-specific adolescent metabolic syndrome criteria that are linked to the Adult Treatment Panel III and International Diabetes Federation Criteria. J Am Cardiol 2007; 27: 891–893.
  52. Nordestgaard BG, Langsted A, Mora S, et al. Fasting is not routinely required for determination of a lipid profile: Clinical and laboratory implications including flagging at desirable concentration cutpoint – A joint Consensus Statement from the European Federation of Clinical Chemistry and Laboratory Medicine. Clin Chem 2016; 32: 930–946.
  53. Hajer GR, vanHaeften TW, Visseren FLJ. Adipose tissue dysfunction in obesity, diabetes, and vascular diseases. Eur Heart J 2008; 29: 2959–2971.
  54. Sung KC, Kim SH. Interrelationship between fatty liver and insulin resistance in the development of type 2 diabetes. J Clin Endocrinol Metab 2011; 96: 1093–1097.
  55. Garg A. Acquired and inherited lipodystrophies. N Engl J Med 2004; 350: 1220–1234.
  56. Arita Y, Kihara S, Ouchi N, et al. Paradoxical decrease of an adipose-specific protein, adiponectin in obesity. Biochem Biophys Res Commun 1999; 257: 79–83.
  57. Pajvani UB, Du X, Combs TP, et al. Structure – function studies of the adipocyte-secreted hormone Acrp33/adiponectin. Implication for metabolic regulation and bioactivity. J Biol Chem 2003; 278: 9073–9085.
  58. Shaffiee G, Ahadi Z, Qirbani M, et al. Association of adiponectin and metabolic syndrome in adolescents: the caspian – III study. J Diabetes Metab Disord 2015; 14: 899.
  59. Cangemi D, Di-lorgi N, Barco S, et al. Plasma total adiponectin level in pediatric reference intervals calculated as a continuous variable of age. Clin Biochem 2012; 45: 1703–1705.
  60. Madeira I, Bordallo MA, Rodriguez NC, et al. Leptin as a predictor of metabolic syndrome in prepubertal children. Arch Endocrinol Metab 2016; 51: 1 4.
  61. Gallisti S, Sudi KM, Aigner R, et al. Changes in serum interleukin-3 concentrations in obese children and adolescents during weight reduction program. Int J Obes Relat Metab Disord 2001; 25: 1640–1643.
  62. DeLuca C, Olefsky JM. Inflammation and insulin resistance. FEBS Lett 2008; 582: 97–105.
  63. Ford ES, Galuska DA, Gillespie C, et al. C-reactive protein and body mass index in children findings from the Third National Health and Nutrition Examination Survey 1988–1994. J Pediatr 2001; 135: 486–492.
  64. Ford ES. National Helth and Nutrition Examination Study Survey, C-reactive protein concentration and cardiovascular disease risk factor in children: findings from the National Health and Nutrition Examination Survey 1999–2001. Circulation 2003; 108: 1053–1058.
  65. Rubin DA, McMurray RG, Hackney AC, et al. Relationship between cardiovascular risk factor and adipokines in adolescents. Horm Res Pediatr 2001; 66: 1113–1132.
  66. Mottillo S, Filion KB, Genes J, et al. The metabolic syndrome and cardiovascular risk, a systematic review and metaanalysis. J Am Coll Cariol 2010; 66. 1113–1132.
  67. Malik S, Wong ND, Franklin SS, et al. Impact of the metabolic syndrome on mortality from coronary heart disease, cardiovascular disease, and all causes in United States adults. Circulation 2004; 110: 1245–1250.
  68. Lusis AJ, Attie AD, Reus K. Metabolic syndrome: from epidemiology to systems biology. Nat Rev Genet 2008; 9: 819–930.
  69. Sebert S, Sharkey D, Budge H, et al. The early programming of metabolic health: is epigenetic setting the missing link? Amer J Clin Nutr 2011; 94 (Suppl): 19535–19585.
  70. Pankow JB, Jacobs DR, Steinberg J, et al. Insulin resistance and cardiovascular disease risk factor in children of parents with the insulin resistance (metabolic) syndrome. Diabetes Care 2004; 27: 775–780.
  71. Nemet D, Barkan S, Epstein Y, et al. Short- and long-term beneficial effect of a combined dietary behavioral-physical activity intervention for the treatment of childhood obesity. J Pediatr 2005; 115: e443–449.
  72. Masuzaki H, Paterson J, Shinyama H, et al. A transgenic model of visceral obesity and the metabolic syndrome. Science 2001; 294: 2166–2170.
  73. Chandola MT, Brunner E, Marmot M. Chronic stress at work and the metabolic syndrome prospective study. Br Med J 2006; 332: 521–525.
  74. Taheri S. The link between short sleep duration and obesity: we should recommend more sleep to prevent obesity. Arch Dis Child 2006; 91: 881–884.
  75. Fadzlina AA, Harun F, Nurul Haniza MY, et al. Metabolic syndrome among 13 years old adolescents: prevalence and risk factors. BMC Public Health 2014; 14 (Suppl): S7.
  76. Ross MG, Beall MGH. Adukt sequelae of intrauterine growth restriction. Semin Perinatol 2008; 32: 213–218.
  77. Barker DJ, Eriksson JG, Forsen T, et al. Fetal origins of adult disease: strenght of effects and biological basis. Int J Epidemiol 2002; 31: 1235–1239.
  78. Forsen T, Osmond E, Eriksson JG, et al. Growth of girls who later develop coronary heart disease. Heart 2004; 690: 20–24.
  79. Kotani Y, Yokta I, Kitumara S, et al. Plasma adiponectin levels in newborns are higher than those in adults and positively correlated with birth weight. Clin Endocrinol (Oxf) 2004; 61: 218–223.
  80. McMillen IC, Muhlhausler BS, Duffiels JA, et al. Prenatal programming of postnatal obesity: fetal nutritiion and regulation of leptin synthesis and secretion before birth. Proc Nutr Soc 2004;63: 405–412.
  81.  Mericq V, Ong KK, Bazaes R, et al. Longitudinal changes in insulin sensitivity and secretion from birth to age three years in small- and appropriate-for-gestational-age children. Diabetologia 2005; 48: 2609–2614.
  82. Finken MJ, Keizer-Veen MG, Dekker FW, et al. Preterm birth and later insulin resistance: effect of birth weight and postnatal growth in a population based longitudinal study from birth to adult life. Diabetologia 2006; 49: 478–485.
  83. Dušátková L, Zamrazilová H, Sedláčková B, et al. Association of obesity susceptibility gene variations with metabolic syndrome and related traits in 1,443 Czech adolescents. Folia Biologica 2013; 59: 123–133.
Štítky
Neonatologie Pediatrie Praktické lékařství pro děti a dorost

Článek vyšel v časopise

Česko-slovenská pediatrie

Číslo 2

2019 Číslo 2

Nejčtenější v tomto čísle

Tomuto tématu se dále věnují…


Kurzy

Zvyšte si kvalifikaci online z pohodlí domova

Jistoty a nástrahy antikoagulační léčby aneb kardiolog - neurolog - farmakolog - nefrolog - právník diskutují
nový kurz
Autoři: doc. MUDr. Štěpán Havránek, Ph.D., prof. MUDr. Roman Herzig, Ph.D., doc. MUDr. Karel Urbánek, Ph.D., prim. MUDr. Jan Vachek, MUDr. et Mgr. Jolana Těšínová, Ph.D.

Léčba akutní pooperační bolesti
Autoři: doc. MUDr. Jiří Málek, CSc.

Nové antipsychotikum kariprazin v léčbě schizofrenie
Autoři: Prof. MUDr. Cyril Höschl, DrSc., FRCPsych.

Familiární transthyretinová periferní polyneuropatie
Autoři: MUDr. Radim Mazanec, Ph.D.

Diabetes mellitus a kardiovaskulární riziko, možnosti jeho ovlivnění
Autoři:

Všechny kurzy
Kurzy Doporučená témata Časopisy
Přihlášení
Zapomenuté heslo

Nemáte účet?  Registrujte se

Zapomenuté heslo

Zadejte e-mailovou adresu se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.

Přihlášení

Nemáte účet?  Registrujte se