Osobnostní a sexuologické charakteristiky adolescentních female-to-male žadatelů o změnu pohlaví

Souhrn

Cíl: S ohledem na absenci výzkumu, jenž by se detailněji zabýval stabilně narůstající populací adolescentních female-to-male (FtM) žadatelů o změnu pohlaví v ČR, se článek zaměřuje na deskriptivní analýzu jejich anamnestického profilu. Materiál a metoda: Analyzovány byly výsledky vstupního psychologického vyšetření pacientů Sexuologického ústavu 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze dívčího matričního pohlaví s diagnózou F640 Transsexualismus (n = 78), kterým bylo v době konání vyšetření minimálně 15 a méně než 19 let (M = 16,3 roku, SD = 1,00). Výsledky: U většiny adolescentních FtM (93,6 %) byl přítomný pozdní nástup genderového nesouladu (Gender Incongruence dle MKN 11) v pubertě anebo adolescenci (M = 13,2 roku, SD = 1,98) a zároveň kompletní sociální tranzice v době konání vstupního vyšetření (70,5 %). Přijetí genderové identity potomka oběma rodiči bylo přítomné jen v polovině případů (50 %). Sexuální orientace FtM byla nejčastěji neheterosexuální z hlediska jejich genderové identity (57,7 %). Většina pacientů (82,1 %) si přála podstoupit proces kompletní přeměny pohlaví vč. chirurgické, ale vyskytly se i požadavky na pouhou hormonální terapii bez chirurgické intervence (14,1 %) či nejistota ohledně postupu (3,8 %). S partnerským vztahem měla zkušenost téměř polovina FtM (47,4 %), ale sexuálně aktivních byla pouze třetina (33,3 %). V anamnéze se vyskytovaly rozličné psychiatrické komorbidity; se zvláště vysokou frekvencí zejména úzkostně-depresivní syndrom (33,3 %), sebepoškozování (51,3 %), suicidální ideace (56,4 %) a suicidální pokus (25,6 %), který byl většinou opakovaný. Cílené psychologické vyšetření navíc odhalilo vysokou prevalenci psychické nestability (66,7 %) a anomálního vývoje osobnosti (28,6 %). Předchozí kontakt s psychiatrickou péčí byl častý; polovina pacientů (50,0 %) měla v anamnéze péči psychiatra (farmakoterapii) a pětina (20,5 %) hospitalizaci na psychiatrii. Závěr: Přes sníženou časovou prodlevu mezi nástupem genderového nesouladu a vyhledáním odborné péče se u adolescentních FtM v úvodní fázi afirmativního léčebného procesu vyskytuje stav narušeného psychického zdraví. Z anamnestických charakteristik lze usuzovat na přítomnost vysoké míry fyzického i sociálního distresu, které v tom hrají roli.

Klíčová slova:

adolescence – komorbidity – mentální zdraví – female-to-male – transsexualismus

Úvod

Genderový nesoulad (GI, Gender Incongruence dle MKN 11) je stav související se sexuálním zdravím, kdy genderová identita jedince neodpovídá jeho matričnímu pohlaví, v důsledku čehož může vznikat psychický distres, tzv. genderová dysforie. Především u adolescentů s dívčím matričním pohlavím (assigned female at birth – AFAB) je pozorována zvyšující se kumulativní incidence diagnózy [1]; výrazně převládají v klinických i populačně reprezentativních výzkumných vzorcích [2], a to až v poměru 6,8: 1 [3]. Prevalence mužské genderové identity u adolescentních AFAB, tedy female-to-male (FtM), dosahuje hodnoty 15,4 % [4].

Příčiny nárůstu počtu těchto pacientů jsou nejasné, lze je spatřovat např. v lepší dostupnosti lékařské péče a destigmatizaci, od nichž se odvíjí i snižující se věk nástupu do odborné péče [5]. Tyto skutečnosti ovšem nevysvětlují výrazně vychýlený poměr pohlaví pacientů a jeho náhlý posun [5–8]. Stále častěji se setkáváme také s případy tzv. detranzice/retranzice, kdy se pacient rozhodne pro navrácení do života v roli jiného něž doposud prožívaného pohlaví [9]. Hovoří se proto o možném vlivu externích faktorů při vzniku genderového nesouladu v období dospívání, případně o zvýšeném riziku misdiagnózy [10,11]. Navzdory tomu se prosazuje rozvolnění indikačních kritérií lékařských intervencí a v budoucnu je předpokládáno úplné vymazání diagnózy z mezinárodní klasifikace nemocí. Cílem výzkumu, původně uskutečněného v rámci absolventské práce [12], proto byla deskriptivní analýza prognosticky významných anamnestických údajů, která může přispět k optimalizaci léčebných postupů [13].

 

Soubor a metoda

Ve výzkumu byla využita metoda analýzy archivních záznamů. Analyzovány byly výstupy vstupního psychologického vyšetření pacientů Sexuologického ústavu 1. lékařské fakulty a Všeobecné fakultní nemocnice (VFN) v Praze. V prosinci 2023 vznikl seznam sledovaných proměnných a kritéria pro zahrnutí do výzkumného souboru. Pro inkluzi bylo kromě diagnózy F640 Transsexualismus požadováno dívčí matriční pohlaví určené při narození, věk v době vstupního psychologického vyšetření minimálně 15 a méně než 19 let, vyšetření v letech 2022–2023 a dostupnost kompletní dokumentace vstupního komplexního psychologického vyšetření sestávajícího z klinických i testových psychodiagnostických metod.

V rámci komplexního psychologického vyšetření byly ze zdravotnické dokumentace přejímány údaje o věku v klíčových bodech vývoje adolescenta ve vztahu k genderovému nesouladu, údaje o sociální tranzici, přáních v rámci procesu přeměny pohlaví, přijetí genderové identity adolescenta okolím, a dále informace z oblasti sexuální a psychiatrické anamnézy.

Cílené psychologické vyšetření obsahovalo výsledky Testu kresby postavy (Figure Drawing Test – FDT), Manifestní škály úzkosti Taylorové (Taylor Manifest Anxiety Scale – TMAS), Ravenových progresivních matic (Raven‘s Progressive Matrices – RPM) a Eysenckova dotazníku DOPEN měřícího psychotismus, extraverzi a neuroticismus (DOPEN). Psychodiagnostické vyšetření tak poskytlo údaje o sexuální identifikaci, aktuální psychické stabilitě, inteligenčním výkonu a nápadnostech v osobnostním vývoji.

Na základě uplatnění uvedených inkluzivních kritérií bylo nalezeno 78 záznamů, ze kterých byla v anonymizované podobě převzata data týkající se sledovaných proměnných. Statistická analýza byla provedena v programu Jamovi verze 1.6.23.0.

 

Výsledky

Psychosociální charakteristiky

Jak plyne z tab. 1, většina adolescentních FtM prošla v době vstupního psychologického vyšetření kompletní sociální tranzicí (v roli odpovídající jejich genderové identitě vystupovali ve všech sociálních prostředích). Navzdory tomu bylo přijetí jejich genderového nesouladu oběma rodiči značně limitované. Došlo k němu jen v polovině případů; častěji byl v tomto ohledu příznivější postoj matek než postoj otců. V rámci školy identitu adolescenta většinou akceptovali, často zde ovšem nebyli v tomto ohledu informovaní. Přání ohledně procesu přeměny pohlaví se různila; nejčastěji se objevoval požadavek kompletní přeměny vč. chirurgické. Část pacientů si přála podstoupit pouze hormonální terapii a mastektomii. Vyskytly se i případy, kdy si FtM nebyli požadavky jistí, a proto žádné neformulovali. Výstupem FDT byla téměř vždy mužská identifikační postava a více než polovina pacientů se identifikovala s příslušností k menšinové sexuální orientaci.

 

Věkové milníky procesu přeměny pohlaví

Údaje týkající se věku pacientů v klíčových bodech vývoje souvisejících s genderovým nesouladem a jeho léčbou ukazují (tab. 2), že vstupního psychologického vyšetření se adolescenti účastnili průměrně ve věku 16,3 roku (SD = 1,00). K zahájení sociální tranzice u nich docházelo už před vstupem do péče (M = 15,1, SD = 1,29). Samotný nástup genderového nesouladu, tedy uvědomění si své genderové identity, započal většinou s nástupem puberty (M = 13,2, SD = 1,98); u čtvrtiny FtM k němu došlo až v adolescenci. Většinu výzkumného souboru tak tvořili adolescenti s pozdním nástupem poruchy. Průměrná doba uplynuvší mezi nástupem genderového nesouladu a nástupem do péče činila u pacientů s pozdním nástupem poruchy 2,7 roku (SD = 1,65). Pacienti s brzkým nástupem genderového nesouladu v dětství se vstupního psychologického vyšetření účastnily průměrně 8,4 roku (SD = 2,97) od uvědomění si odlišné identity.

 

Sexuální a partnerské vztahy

Oblast sexuality byla sledována především z hlediska sexuální preference (tab. 3). Pacienti byli rozděleni do skupin na heterosexuální (preferující jedince opačného pohlaví z hlediska jejich genderové identity, tedy preferující ženské sexuální partnerky), homosexuální (preferující jedince stejného pohlaví, tedy muže) a bisexuální. Sexuálně aktivní byla třetina výzkumného souboru, přičemž průměrná hodnota věku prvního pohlavního styku činila 15,5 roku (SD = 0,99). Nejpozději zahajovali pohlavní život FtM heterosexuální; u těch se zároveň vyskytly ojedinělé případy nesouladu genderové identity partnera vzhledem k jejich sexuální orientaci (tedy uváděli styky s muži v ženské pohlavní roli). Naopak v nejnižším věku zahajovali pohlavní život FtM homosexuální, ti byly také nejčastěji sexuálně aktivní, avšak s průměrně nejnižším počtem sexuálních partnerů u sexuálně aktivních jedinců. Nejméně sexuálně aktivních jedinců bylo mezi bisexuálními FtM. Průměrně nejvyšší počet sexuálních partnerů měli sexuálně aktivní heterosexuální FtM, následováni bisexuálními. V době vstupního psychologického vyšetření byla v partnerském vztahu téměř čtvrtina pacientů a téměř polovina výzkumného souboru měla s partnerstvím zkušenost; z těch, u nichž byla přítomná minulá zkušenost, se jednalo nejčastěji o FtM homosexuální, dále bisexuální a nejméně často o FtM heterosexuální. Vyskytly se pouze dva případy, kdy identita vztahového partnera nebyla kongruentní vzhledem k sexuální orientaci FtM, v obou se jednalo o vztahy minulé (tab. 3).

 

Psychiatrická anamnéza

Jak vyplývá z údajů v tab. 4, u zkoumaného souboru byla přítomná vysoká prevalence především diagnostikovaného úzkostně-depresivního syndromu, který byl přítomný u třetiny pacientů, a dále zvláště vysoká míra suicidality. Suicidální ideace anebo sebepoškozování se objevily v anamnéze více než poloviny FtM. O sebevraždu se pokusila čtvrtina pacientů, a to většinou opakovaně. Na pacienta z výzkumného souboru připadalo 0,72 (SD = 1,73) sebevražedných pokusů. Pětina FtM byla v minulosti hospitalizovaná na psychiatrii a polovina měla v anamnéze psychiatrickou farmakoterapii; dvě čtvrtiny taktéž psychoterapii. S menší prevalencí se v anamnéze vyskytovaly komorbidní porucha pozornosti (AD (H) D – Attention Deficit (Hyperactivity) Disorder), porucha přijmu potravy (PPP), disharmonický vývoj osobnosti, poruchy specificky spojené se stresem, agresivita a antisociální chování a zkušenosti nepříznivě ovlivňující zdravotní stav (znásilnění a pohlavní zneužití). Nevyskytl se žádný případ poruchy autistického spektra (PAS) nebo zneužívání návykových látek.

Osobnostní a psychopatologické charakteristiky

Dle získaných výsledků (tab. 5) se celkový inteligenční výkon pacientů v RPM pohyboval v pásmu průměru (M = 115, SD = 11,5). Cílené psychologické vyšetření dále odhalilo vysokou prevalenci psychické nestability, která se vyskytovala u dvou třetin FtM (se skórem na TMAS nejčastěji v pásmu úzkosti jako primárního symptomu). Vysoká byla i prevalence anomálního (disharmonického) vývoje osobnosti přítomného u více než čtvrtiny výzkumného souboru. DOPEN ukázal zvýšený skór na škálách neuroticismu a psychotismu, a naopak snížený skór na škále extraverze (oproti normě pro neklinickou populaci cisgender dívek ve věku 16–19 let), hodnoty se však nepohybovaly dál než jednu směrodatnou odchylku od středu normální distribuce.

 

Diskuze

Výsledky výzkumu ukázaly značný odklon anamnestických charakteristik adolescentních FtM od standardního anamnestického profilu dospělého FtM žadatele o změnu pohlaví. Dospělé FtM charakterizují brzký nástup genderového nesouladu, často se projevující již před 6. rokem života, realistická a ucelená očekávání a přání ohledně procesu přeměny pohlaví, dobré sociální přizpůsobení a blízké rodinné vztahy, spolu s výlučně heterosexuální sexuální orientací [14].

Hovoří se o novém podtypu genderového nesouladu s rychlým/adolescentním/pozdně-adolescentním nástupem (rapid-onset gender dysphoria – ROGD) [3,10,13–15], na jehož vzniku se mohou podílet externí vlivy spíše než konstitucionální faktory. K nástupu poruchy dochází v těchto případech v adolescenci, a to velice náhle a bez předchozích zjevných projevů; častý je výskyt komorbidní psychopatologie, ale zároveň i absence genderové dysforie či pochybností o své genderové identitě v dětství a v mladším věku. O existenci genderového nesouladu tohoto typu se však vedou spory. Jedinec nemusí od dětství pociťovat přímo distres, ale pouze určité pocity jinakosti, přičemž ty s nikým nesdílí a nedokáže je přesně pojmenovat; genderový nesoulad je tak dlouhodobě a kontinuálně přítomný od útlého věku, ale reflektovaný až s jeho progredující tendencí v období adolescence. Naše analýza potvrzuje, že finálním činitelem nástupu adolescentního FtM do péče se zdá být nejčastěji až pubescence s umocňujícími se tělesnými změnami [14], přičemž pacienti, kteří uvedli, že si svůj genderový nesoulad uvědomili v adolescenci (25,6 %), výrazně převažují nad těmi s nástupem poruchy v dětství (6,4 %).

Přání zahájení procesu změny pohlaví už v době coming outu je u transgender adolescentů časté; věří, že pozitivně ovlivní řadu oblastí jejich života [10]. Aitken et al. [6] se domnívají, že zahájení tohoto kroku je pro AFAB snazší vzhledem k lepšímu společenskému přijetí, z čehož plyne jejich recentní převaha. Studie Morandiniho et al. [16] však ukázala, že AFAB dětského a adolescentního věku žijící alespoň částečně v roli prožívaného pohlaví konstantně představují zhruba 75 % nových pacientů, zatímco u méně početných AMAB došlo v letech 2012–2015 k nárůstu z 45,3 % na 68,4 %.

V našem výzkumném souboru byla sociální tranzice už v době vstupního psychologického vyšetření zahájená všemi pacienty; nejčastěji se nacházeli ve stádiu kompletní sociální tranzice (70,5 %). To může být dáno vysokou mírou jistoty ve své mužské identitě, kterou potvrdil FDT (ovšem při omezené validitě projektivní kresebné metody). Např. Kaltiala-Heinová et al. [3] uvádějí, že sociální tranzicí prošlo pouze 37 % adolescentních AFAB pacientů, vč. těch, u kterých se vyskytla nejistota ohledně genderové identity.

Kromě nejistoty mohou proces sociální tranzice komplikovat obavy z nepřijetí a viktimizace [11]. S nepřijetím se adolescenti setkali především v rámci nukleární rodiny (50,0 %). Nepříznivé reakce rodičů pak mohly vést k očekávání nepřiznivých reakcí v jiných prostředích, jako je např. škola, a k tomu, že mnozí svou identitu v ostatních společenských kontextech nedeklarovali. Postoj školy, pokud zde ke coming outu pacienta došlo, byl však téměř vždy kladný.

Přání ohledně afirmativního léčebného procesu byla různorodá, ačkoli většina pacientů chtěla podstoupit nějakou formu intervence (96,2 %), část neformulovala konkrétní požadavky (3,8 %). Důvodem rozdílů mohou být obavy z možných komplikací při chirurgických zákrocích, touha po zachování plodnosti či zatím nevyjasněný postoj, častý vzhledem k nižšímu věku a teprve začínajícímu procesu změny pohlaví. Herrmannová et al. [17] učinili nález podobný našemu, že většina adolescentních FtM a MtF (male-to-fmale) nově příchozích do péče (95 %) si přálo podstoupit nějakou afirmativní intervenci; absence této touhy byla častější u nebinárních pacientů, kteří neprožívali tak závažnou genderovou dysforii.

V minulosti bylo uváděno, že rozložení sexuální orientace u transgender osob se neliší od populačních norem, případně to byli především MtF, kteří se v tomto ohledu odchylovali. V posledních letech však v rámci výzkumu často dominuje neheterosexuální zaměření i u adolescentních FtM [18]. Aitkenová et al. [6] uvádějí, že mezi lety 1976–2005 mělo 88,6 % jejich transgender AFAB pacientů adolescentního věku heterosexuální orientaci, zatímco v letech 2006–2013 už jen 64 %. Z průzkumu Maheuxové et al. [19] dokonce vyplývá, že jako heterosexuální se identifikuje méně než 5 % adolescentních FtM. Příčiny této změny nejsou známy, avšak zdá se, že existuje vztah mezi minoritní sexuální orientací a pozdním nástupem genderového nesouladu [15].

U adolescentních FtM z našeho výzkumného souboru dle očekávání převažovalo neheterosexuální zaměření (57,7 %). Sexuální orientace však byla stanovena na základě pouhého sebeurčení, a to před započetím afirmativního léčebného procesu, který může přinést změny. Ačkoli pohlaví vztahových a sexuálních partnerů FtM bylo v naprosté většině případů kongruentní vzhledem k sexuální orientaci pacientů, a složka sebeidentifikace tak byla v souladu se sexuálním chováním, může se objevovat i nesoulad složky sexuální přitažlivosti. Např. Szoko et al. [18] zjistili, že 45 % adolescentních FtM v jejich výzkumném souboru se považovalo za heterosexuály, ovšem více než polovinu z nich přitahovali muži a 29 % mělo zkušenost sexuálního kontaktu s mužem. Ve studii Bungenerové et al. [20] zase při administraci Kinseyho škály dominovala (68 %) preference jedinců s ženskou identitou, avšak pouze 44 % adolescentních FtM se identifikovalo jako heterosexuálních.

Dospělí FtM nově příchozí do péče jsou oproti MtF často partnersky zkušenější, avšak v oblasti sexuálních aktivit naopak zaostávají [21]. Data týkající se transgender adolescentů z klinických populací indikují menší zkušenosti v různých oblastech intimity oproti jejich cisgender vrstevníkům a potvrzují větší zkušenosti FtM (oproti MtF) v rámci partnerských vztahů; v oblasti sexuálních aktivit však nedokládají významné rozdíly z hlediska matričního pohlaví [22], případně uvádějí, že celkově bohatší zkušenosti mají FtM [20]. Reprezentativní výzkum pak neukazuje výrazné rozdíly v sexuálním chování mezi transgender adolescenty a cisgender populační normou, ani mezi MtF a FtM [19]. Odlišná zjištění mohou být dána přítomností genderové dysforie u jedinců z klinických populací, která ztěžuje podmínky pro navazování partnerských vztahů, v jejichž kontextu by se jinak mohly odehrávat i sexuální aktivity [20].

V rámci našeho výzkumného souboru byla častější zkušenost s partnerským vztahem (47,4 %) oproti té s pohlavním stykem (33,3 %). Toto zjištění se nejvíce přibližuje výsledkům klinické studie Kaltiala-Heinové et al. [22], kde bylo sexuálně aktivních 39,3 % FtM ve věku 14–18 let. Oproti tomu ve studii Bungenerové et al. [20] disponovalo zkušeností s pohlavním stykem 51 % adolescentních FtM pacientů ve věku 15–17 let. Maheuxová et al. [19] uvádějí, že pohlavní styk měla více než polovina jejich adolescentních transgender respondentů; FtM ve věku 14–18 let s partnerskými sexuálními aktivitami začínali průměrně mezi 14. a 15. rokem života, přičemž měli zkušenost s jedním až třemi partnery (M = 1,8). Jiný velkoplošný výzkum Szoka et al. [18] ukázal, že pohlavní styk mělo 58 % heterosexuálních FtM a 85 % FtM s menšinovou sexuální orientací (ve věku M = 15,6 roku, SD = 1,4).

Kromě nižší proporce sexuálně aktivních jedinců bylo tedy u adolescentních FtM z našeho výzkumného souboru přítomné i pozdější zahájení pohlavního života (M = 15,5 roku, SD = 0,99); ačkoli někteří pacienti zahajovali pohlavní život dokonce už před dovršením legálního věku způsobilosti k pohlavnímu styku. Zároveň se objevil vyšší průměrný počet sexuálních partnerů (M = 2,5) u sexuálně aktivních jedinců a větší variabilita tohoto počtu (0–7). Snížená pak byla i míra zkušeností s partnerským vztahem, jelikož jiné klinické studie uvádějí u adolescentních FtM, že ve vztahu někdy bylo kolem 70 % z nich [20,22]. Pacienti, kteří tuto zkušenost měli, navíc většinou zažili pouze jeden vztah (M = 1,46 partnerů).

Další oblast analýzy archivních záznamů ukázala, že adolescentní FtM měli rozsáhlou historii kontaktu se službami týkajícími se mentálního zdraví. Transgender adolescenti bývají často zatíženi komorbidními psychickými obtížemi; stav jejich psychického zdraví je problematičtější než u cisgender vrstevníků [4,17] a více se přibližuje tomu u adolescentů v psychiatrické péči [23]. Mnozí autoři se shodují na tom, že komorbidní psychopatologie má představovat důsledek působení fyzického a sociálního distresu spojeného s genderovým nesouladem [24], přičemž ke kompenzaci dochází v průběhu afirmativní léčby [14]. Moderující roli hrají rychlost vyhledání potřebné péče (v případě naší analýzy průměrně po zhruba třech letech od uvědomění si genderového nesouladu) a stádium a načasování sociální tranzice, která, ač umožňuje život v roli prožívaného pohlaví, představuje náročný a zatěžující proces [25]. Jelikož se ukazuje, že potřeba psychiatrické péče u pacientů klinik specializovaných na genderový nesoulad se významně neliší mezi těmi, kteří podstoupili afirmativní léčbu, a těmi, kteří nikoli [5], je zvažována i role ostatních možných vlivů, která zatím není jasná, a to zvláště u pacientů s ROGD [3,10].

Analýza psychiatrických komorbidit ukázala především častý výskyt úzkostně-depresivní symptomatiky, která je i v zahraničních výzkumech zmiňována jako nejčastější forma psychických obtíží transgender adolescentů [14]. Úzkostně-depresivní syndrom byl přítomný v anamnéze třetiny (33,3 %) FtM, výsledky zaměřeného dotazníku manifestní úzkosti (TMAS) pak ukázaly přítomnost psychické nestability, a to se skórem v pásmu indikujícím úzkost nebo depresi u dvou třetin (66,7 %) výzkumného souboru. Oproti tomu reprezentativní výzkum dospívajících v ČR na přelomu pubescentního a adolescentního věku ukázal, že deprese se vyskytuje u 40 % a úzkost u 30 % z nich [26]. Zahraniční klinické studie týkající se adolescentních FtM ukazují zjištění podobná našim. Ve studii Kaltiala-Heinové et al. [22] mělo v anamnéze psychiatrickou péči pro depresi 69,7 % a pro úzkost 59,5 % adolescentních FtM. Khatchadourianová et al. [27] zjistili, že porucha nálady se nacházela v anamnéze 44 % a úzkostná porucha 33 % adolescentních FtM. Klingerová et al. [28] pak testovou metodou objevili úzkostně-depresivní symptomatiku u 62,8 % adolescentních FtM a z anamnézy určili prevalenci poruchy nálady 12,2 % a prevalenci 16,3 % pro neurotické, stresové a somatoformní poruchy.

U FtM z výzkumného souboru jsme dále zaznamenali i vysokou míru suicidality (ideace 56,4 %, jednání 25,6 %) a sebepoškozování (51,3 %). Zvýšený výskyt těchto obtíží u transgender adolescentů pro své mnohdy fatální důsledky představuje zvláště znepokojující problém [4,13,17,23]. Ačkoli např. Turčan [29] zmiňuje, že došlo k výraznému snížení množství sebevražd mladých transgender osob, u 18 % FtM z našeho výzkumného souboru se objevila anamnéza opakovaného sebevražedného pokusu. Obdobné nálezy poskytuje studie Furenteové et al. [30], kde 57,6 % adolescentních transgender AFAB s komorbidní depresivní poruchou mělo anamnézu suicidální ideace, 24,2 % suicidálního pokusu a 60,6 % sebepoškozování. Khatchadourianová et al. uvádějí [27], že před úvodním klinickým vyšetřením se o sebevraždu pokusilo 13 % adolescentních FtM, po jeho absolvování pak 7 % pacientů. Např. Karvonenová et al. [23] nalezli u transgender adolescentů vyšší prevalenci suicidální ideace (70,2 %) a sebepoškozování (61,4 %), ale nižší prevalenci sebevražedného pokusu (10,7 %). Jiné výzkumné soubory bez rozlišení dle matričního pohlaví, a navíc zahrnující prepubertální FtM, rovněž indikují nižší prevalenci sebevražedného pokusu; Segev-Beckerová et al. [31] uvádějí hodnotu 13,5 %, Morandini et al. [16] 10,3 %.

Výsledky Eysenckova dotazníku (DOPEN) odhalily u zkoumaných jedinců zvýšený skór na škále psychotismu a neuroticismu a snížený skór na škále extraverze, s diagnostickým závěrem anomálního vývoje osobnosti u více než čtvrtiny výzkumného souboru (28,6 %). Diagnóza disharmonického vývoje osobnosti se vyskytovala v anamnéze 6,4 % pacientů. Ve srovnání se studií Klingerové et al. [28], kde mělo v anamnéze diagnózu poruchy osobnosti 2 % adolescentních FtM, se jedná o zvýšenou prevalenci. Podobně uvádějí Karvonenová et al. [23] prevalenci poruchy osobnosti u transgender adolescentů 2,3 %. Jiná ze studií autorky [32], zabývající se klinickým hodnocením integrace osobní identity, neodhalila, že by FtM vykazovali problémy ve fungování aspektů vlastního já; dokonce dosahovali lepších výsledků než kontrolní klinická a neklinická cisgender skupina. Náš nález ohledně anomálního vývoje osobnosti je tak třeba brát s rezervou; DOPEN nepočítá s přítomností distresu u FtM vstupujících do péče, a to, co měří, tak může být spíše dekompenzace osobnosti pod náporem aktuální zátěže.

Z psychiatrických komorbidit byly u našeho souboru dále zjištěny AD (H) D (6,4 %) nebo i PPP (6,4 %), agresivita a antisociální chování (7,7 %), taky nepříznivé životní události ovlivňující zdravotní stav (6,4 %; např. sexuální zneužití 2,6 %) nebo poruchy specificky spojené se stresem (7,7 %). Zmíněné diagnózy byly s podobnou prevalencí reportovány i zahraničními studiemi [22,27], ty ovšem dokládají také výskyt zneužívání návykových látek a PAS, které se v rámci našeho souboru neobjevovaly. Mezi PAS a genderovým nesouladem byla dokonce pozorována statisticky významná souvislost, která vyvolává otázku možné společné etiologie [33]. Existují však studie, které u adolescentních FtM PAS a abúzus taktéž nedetekovaly [28,31].

Limitacemi studie jsou absence cíleného vyšetření všech sledovaných komorbidit a data vycházející především z předchozího kontaktu pacientů s psychiatrickou péčí. Dále je nutné vzít v úvahu užití diagnostických nástrojů standardizovaných na cisgender populaci, navíc při zastaralosti jejich norem; např. u RPM tak není možná odpovídající interpretace skórů inteligenčního výkonu. Během diagnostického rozhovoru se navíc může objevovat malingering nebo naopak disimulace s cílem indikace lékařských intervencí ke změně pohlaví, především hormonální terapie. Pro klinickou povahu sledovaného souboru není možné výsledky zobecňovat. Všichni FtM z výzkumného souboru však získali diagnózu F64.0 Transsexualismus a doporučení k zahájení léčby. Do analyzovaného souboru nebyli zařazeni jedinci se závažnější komorbidní psychopatologií, která by představovala aktuální překážku zahájení léčebného procesu.

 

Závěr

Oproti minulosti jsou postoje veřejnosti i odborníků vstřícnější vůči transgender osobám a vzrostla jejich viditelnost ve veřejném prostoru. Odborná péče je pro ně dostupná od útlého věku, v ČR oproti mnoha jiným státům navíc i po finanční stránce. Navzdory tomu náš výzkum zaměřený na adolescentní FtM žádající o změnu pohlaví potvrzuje závěry o jejich zhoršeném psychickém stavu při vstupu do sexuologické péče (v souladu se zahraničními studiemi). Dospívající FtM jedinci se ve svých charakteristikách liší od dospělých pacientů žádajících o změnu pohlaví, u kterých většinou dochází k brzkému nástupu genderové inkongruence při absenci komorbidní psychopatologie.

Vzhledem k doposud nevysvětlenému vychýlení poměru matričního pohlaví adolescentů vstupujících do péče, tedy k vysoké převaze pacientů typu FtM, nelze vyloučit možné polymorfní příčiny etiologie, kromě vrozených faktorů např. i vliv sociálních sítí a jiných vlivů prostředí. Období dospívání může představovat další kritickou periodu pro rozvoj genderového nesouladu, během které jsou jedinci s dívčím matričním pohlavím zvláště citliví. Budoucí výzkum by se měl tudíž zaměřit na studium psychosexuálního vývoje skupin pacientů s rozličným průběhem vývoje tohoto zdravotního stavu a zároveň na analýzu vztahů interních a externích faktorů, které se spolupodílejí na utváření stavu jejich psychického zdraví.

 

Prohlášení autorů

Autoři prohlašují, že práce nebyla zadána jinému časopisu ani jinde otištěna, s výjimkou kongresových abstrakt a doporučených postupů.

Autoři prohlašují, že nemají žádné finanční nebo jiné závazky, které by mohly vést ke konfliktu zájmů.

Autoři prohlašují, že rukopis byl přečten a schválen k publikaci všemi spoluautory a že byly splněny požadavky na autorství uvedené výše v tomto dokumentu.