Prof. MUDr. Pavel Barták, CSc., slaví pětaosmdesátiny

Prof. MUDr. Pavel Barták, CSc., dermatovenerolog, bývalý vedoucí Dermatovenerologické katedry IPVZ a přednosta Dermatovenerologické kliniky 2. lékařské fakulty Karlovy univerzity v Praze, vědecký pracovník Centra elektronové mikroskopie Státního zdravotního ústavu a profesor Dermatovenerologické kliniky 3. lékařské fakulty Karlovy univerzity v Praze se 9. září 2012 dožívá 85 let.

Narodil se v roce 1927 v Praze, kde po absolvováni reálného gymnázia a fakulty všeobecného lékařství Karlovy univerzity v Praze nastoupil jako sekundář na 1. zubní kliniku profesora F. Kostečky. Současně po večerech chodil na patologickou anatomii docenta J. Stolze ve vinohradské nemocnici, kde ho asistent dr. Jiřička naučil patohistologii. Na zubní klinice tyto zkušenosti uplatnil při zakládání histologické sbírky.

V roce 1952 byl povolán do základní vojenské služby a po jejím skončení pracoval do roku 1958 jako asistent profesora MUDr. A. Fingerlanda v patologicko-anatomickém ústavu Vojenské lékařské akademie v Hradci Králové a po atestaci jako klinický patolog přešel na dermatovenerologickou kliniku profesora MUDr. B. Janouška. K práci u profesora Fingerlanda totiž patřilo i odečítání biopsií, mimo jiné také pro dermatovenerologickou kliniku. Tam později ve sklepě vybudoval histologickou laboratoř. Musel se naučit dermatologii a nakonec ke své patologické atestaci přidal také první a druhou atestaci dermatovenerologickou. Tak pronikl mezi dermatology a ve třiašedesátém roce přešel na dermatovenerologickou kliniku lékařské fakulty na Vinohradech. V tomto období vedle řady menších publikací a zpráv publikoval dvě, které byly oceněny i ve světě. Byla to kandidátská práce Erythema nodosum a habilitační práce o kožních vaskulitidách. Pracoval jako asistent, v roce 1968 byl jmenován docentem a od roku 1969 zastupujícím přednostou dermatovenerologické kliniky LFH UK v Praze 10.

Angličtí kolegové za ním přišli s nabídkou stáže v londýnském St. John’s Hospital. Pozval ho přímo přednosta kliniky profesor B. Calnan. Jako by tušil, že se schyluje k nějakým problémům, obhájil ještě před odjezdem habilitační práci. Byl tehdy nejmladší docent v republice. V květnu 1967 pak odjel do Anglie, ale po půl roce se musel vrátit, protože mu umíral otec. To už přišlo jaro osmašedesátého roku a prof. P. Barták se opět na popud profesora Calnana vrátil do Londýna a za ním pak přijela celá rodina. Začalo se však vážně schylovat k normalizačním opatřením. Přesto se mu začalo stýskat po Praze, i když ho angličtí kolegové včetně profesora Calnana varovali, aby se do Prahy nevraceli. Dostal dokonce pozvání na univerzitu v Newcastlu, aby tam zavedl elektronovou mikroskopii. Profesor Calnan jim navíc sehnal pro děti školu. Po dlouhých úvahách se ale na podzim 1969 vrátili domů.

Při politických prověrkách v roce 1971 byl prof. Barták propuštěn a bylo mu zakázáno vyučovat, publikovat a vědecky pracovat. Zákaz styku se studenty se vztahoval i na jeho manželku-internistku. V letech 1971 až 1979 směl pracovat pouze jako ambulantní dermatovenerolog na periferii Prahy.

V roce 1979 si ho vyžádal profesor MUDr. J. Konopík, vedoucí Laboratoře pro výzkum metabolismu kůže, aby pro něho zpracoval vědeckou studii o účinku ultracentrifugace na kožní struktury. Začal u něj s kolegy imunologický výzkum, který byl vlastně pokračováním práce z Anglie. Zkoumali Langerhansovy buňky a celulární imunitu vůbec.

Za 4 roky udělal profesoru Konopíkovi grantovou práci –⁠ tehdy se tomu ještě grant neříkalo –, na jejímž konci byla fotografiemi doplněná knížka, kde se spojila ultracentrifuga s imunitní funkcí dendritické buňky. Měl to už obhajovat, jenže profesor Konopík se rozhodl, že obhajovat půjde sám. Odmítl mu práci odevzdat, on ji však převzal a zároveň mu zakázal vstup do laboratoře.

Tehdy ho zachránil Ústav hematologie, kde ho zařadili jako morfologa s tím, že se naučí hematologii a bude mít na starosti referenční laboratoř pro celou republiku. Vstával tehdy ve 4 hodiny ráno a pilně pracoval. V té době mu těžce onemocněla matka, o kterou se musel starat, a pak začal umírat i jeho syn. V té době se proto rozhodl opět odejít na obvod.

Ani tyto pohnuté události nezastavily jeho práci na elektronovém mikroskopu, a tak nikoho nepřekvapilo, když se v roce 1990 stal vedoucím Katedry dermatovenerologie IPVZ a přednostou Dermatovenerologické kliniky 2. LF UK. V roce 1993 byl jmenován profesorem pro obor dermatovenerologie. V roce 1995 odešel do důchodu, ale pokračoval dále ve vědecké práci v elektronmikroskopické laboratoři SZÚ i na Dermatovenerologické klinice 3. LF UK jako učitel a přísný, ale spravedlivý examinátor. Byl členem redakčních rad několika časopisů včetně nejstaršího českého odborného periodika Časopisu lékařů českých, publikuje ve vědeckých časopisech doma i v zahraničí a píše odborné statě do denního tisku. Je autorem zhruba 500 přednášek, má přes 200 českých i zahraničních publikací. Dnes mu sice jeho zdravotní stav umožňuje pouze práci z domova, kterou ale bohatě využívá a nenechává v klidu ani svůj počítač ani mobilní telefon.

Pavle, všichni ti přejeme i nadále spoustu elánu a pevné zdraví.

prof. MUDr. Petr Arenberger, DrSc., MBA

Dermatovenerologická klinika 3. LF UK a FNKV