Ateroskleróza 2011


Vyšlo v časopise: Čas. Lék. čes. 2012; 151: 30-37
Kategorie: Abstrakta

Ve dnech 7. až 9. září 2011 proběhlo v Lékařském domě v Praze již 17. sympozium s edukačním programem Ateroskleróza 2011. Sympozium pořádá pravidelně Sekce pro aterosklerózu Společnosti patologické a klinické fyziologie ČLS JEP, která byla založena před 32 lety, v roce 1979. Na uspořádání se podílely ještě další odborné složky ČLS JEP – Komise pro prevenci aterosklerózy v dětském a adolescentním věku České pediatrické společnosti, Společnosti klinické biochemie, všeobecného lékařství, praktických lékařů pro děti a dorost, klinické výživy a intenzivní metabolické péče, obezitologická a diabetologická. Zahraničním spoluorganizátorem byla Sekce pro aterosklerózu Společnosti klinické biochemie SLS. Odborným garantem byl prof. MUDr. Aleš Žák, DrSc., přednosta IV. interní kliniky 1. LF UK, IPVZ Praha a NCONZO Brno. Program sympozia tradičně zahrnuje edukační přednášky na téma diagnostika, léčba a prevence aterosklerózy v dětském i dospělém věku i výsledky základního výzkumu a seznámení s novými diagnostickými metodami.

V dopoledním bloku zazněly nejprve přednášky doc. J. Kollára (UPJŠ Košice) „Metabolický syndróm zo zorného uhla molekulárnej a celulárnej patológie“, dr. S. Kremmydy (1. LF UK Praha) „Omega 3 mastné kyseliny v těhotenství, vývoji a růstu“ a doc. M. Zemana (1. LF UK Praha) „Vícenenasycené mastné kyseliny n-3 řady a deprese“. Další dopolední přednášky přednesli doc. P. Nachtigal (LF UK Hradec králové) „Endoglin jako možný marker aterogeneze a účinnosti podávání statinů“ a dr. M. Zemanová (1. LF UK Praha) „Zkušenosti s nutriční podporou u onkologických pacientů s karcinomem jícnu“.

Odpolední blok byl zaměřen na teoretickou a experimentální práci, uveden byl přednáškou dr. M. Votruby (MiVoLa Praha) „Podíl proteinové složky lipoproteinu LDL na vznik oxidované formy LDL“, následovala sdělení dr. M. Vecky (1. LF UK Praha) „Význam peroxidace kyseliny linolové jako hlavního procesu peroxidace v částicích LDL“, Mgr. P. Zouhara (FgÚ AV ČR Praha) „Kombinované působení kalorické restrikce a polynenasycených mastných kyselin řady n-3“. Celý den zakončily přednášky dr. M. Maxové a Bc. M. Parisové (IKEM Praha) „Vliv spontánní fyzické aktivity na parametry metabolického syndromu“ a „Umělé fosfolipidové membrány jakožto modely reálných membrán a transport nabitých částic přes ně“.

Druhý den byl zahájen přednáškou Ing. L. Kazdové (IKEM Praha) „Lipotoxicita a ektopická akumulace lipidů v patogenezi metabolického syndromu a asociovaných komplikací“ a následovala sdělení jejích spolupracovnic Mgr. E. Páleníčkové „Nový krysí model jaterní steatózy a chronického zánětu“ a dr. M. Cahové „Možnosti ovlivnění oxidačního stresu při jaterní steatóze – vliv metforminu“. Sdělení dr. L. Ťoukálkové (BN Zlín) „Steatóza jaterní a hyperchoesterolemie – vzácná diagnóza“ ranní blok zakončilo.

V dalším bloku zazněly přednášky doc. J. Kollára „Prevalencia obezity vo východoslovenskej populácii – problém sociálny, výživový a starnutia?“ a prof. J. Dostálové (VŠCHT Praha) „Mýty o potravinách a výživě – komplikace vzdělávání v prevenci onemocnění výživou“.

Druhý den odpoledne uvedla přednáška dr. M. Lejskové (FTN Praha) „Prevence kardiovaskulárních chorob u žen“, která zahrnovala přehled aktualizovaných doporučení mezinárodních odborných společností. Následovaly přednášky dr. J. Dvořákové (Nemocnice Na Homolce Praha „Glykémie a statiny“, dr. M. Koudové (GHC Genetics Praha) „Aterogenní genetické varianty u mužů a žen české populace“ a experimentální práce dr. O. Oliyarnyk (IKEM Praha) „Transgenní exprese transkripčního faktoru Nrf2 zmírňuje oxidační stres a projevy metabolického syndromu u spontánně hypertenzních potkanů“ a doc. R. Večeři (LF UP Olomouc) „Rosuvastatin zvyšuje expresi cytochromu P450 4A u hereditárně hypertrigly-ceridemických potkanů“.

Třetí den sympozia byl uveden plenární přednáškou prof. Z. Zadáka (LF UK Hradec Králové) „Dynamika lidského lipidomu ve stresové zátěži – klinické důsledky“. Dále přednesli sdělení dr. H. Malínská (IKEM Praha) „Niacin zvyšuje sérové hladiny adiponektinu a oxidaci mastných kyselin ve svalech“, dr. J. Macášek (VFN Praha) „Adipocytokiny u nádorových chorob“ a Mgr. J. Kodydková (1. LF UK Praha) „Antioxidační enzymy a karcinom pankreatu“.

Poslední blok byl uveden přednáškou Mgr. J. Ždychové (IKEM, Praha) „Úloha perivaskulární tkáně v rozvoji kardiovaskulárních poruch“, následovala sdělení slovenských pracovníků z UPJŠ Košice – dr. J. Koprovičové „Nadváha u mužov stredného veku v korelácii s rizikom vzniku metabolického syndrómu“ a dr. D. Petrášové „Monitoring rizikových faktorov aterosklerózy u detí s familiárnou záťažou“ a „Riziko predčasnej aterotrombózy u detí rodičov s predčasným infarktom myokardu“. Dr. D. Palyzová (3. LF UK Praha) přednesla pediatrické téma „Homocystein, vitaminy B a porodní hmotnost v české populaci“. Sympozium uzavřel prof. J. Hyánek (Nemocnice Na Homolce Praha) přednáškou „Naše první zkušenosti s Tredaptivem“.

Sympozia se vedle lékařů zúčastnili i odborníci dalších oborů (VŠ i SŠ), kterým prohloubení znalostí přispěje k celoživotnímu vzdělávání. Za možnost uspořádat nízkorozpočtovou akci, která je pro účastníky bez poplatku, vděčíme především velmi vstřícnému přístupu vedení ČLS JEP. Příští sympozium se bude konat ve dnech 12. až 14. září 2012 a doufáme, že bude stejně přínosné jako to letošní.

Za organizační výbor

MUDr. Eva Tvrzická


Možnosti ovlivnění oxidačního stresu při jaterní steatóze: vliv metforminu

1Cahová M, 2Drahota Z, 1Páleníčková E, 1Oliyarnyk O, 3Červinková Z, 1Kazdová L.

1Institut klinické a experimentální medicíny, Praha

2Fyziologický ústav AV ČR, v.v.i., Praha

3Univerzita Karlova v Praze, Lékařská fakulta v Hradci Králové

 

Cílem předložené studie bylo určit vliv metforminu na oxidační stres v játrech při dietně indukované steatóze a v kombinaci s akutní deplecí glutathionu. In vitro, metformin snížil respirační kapacitu izolovaných mitochondrií, zejména mitochondriálního respiračního komplexu I. Dále jsme prokázali, že dávka metforminu nezbytná pro 50% inhibici respirace se snižuje úměrně s délkou preinkubace mitochondrií v přítomnosti metforminu. Ve zvláštním experimentu byl metformin (150 mg/kg t.hm.) podáván samcům potkanů kmene Wistar 10 týdnů v kombinaci s vysokotukovou dietou (VTD; 60cal% tuk). U části těchto zvířat byla na konci dietní intervence navozena akutní deplece glutahionu akutním podáním toxické dávky acetaminophenu (1000 mg/kg t.hm.). Na izolovaných mitochondriích připravených z jater těchto zvířat jsme prokázali, že dlouhodobá aplikace metforminu potencuje sníženou respirační kapacitu mitochondrií navozenou již samotnou VTD. Ve skupině VTD + metformin jsme na jaterních řízcích inkubovaných in vitro prokázali sníženou schopnost oxidovat exogenní mastné kyseliny (snížená produkce CO2 a zvýšená akumulace intermediátů Krebsova cyklu). Podávání VTD signifikantně zvýšilo oxidační stres v játrech. Naopak, podávání metforminu snížilo tvorbu lipoperoxidačních produktů (TBARS, konjugované dieny) jak při prosté steatóze, tak i po akutní depleci glutathionu po aplikaci acetaminophenu. Podávání metforminu zvýšilo aktivitu mitochondriální superoxiddismutázy (Mn-SOD) v játrech. Tyto výsledky naznačují, že metformin chrání před oxidačním stresem různého původu. Vysvětlujeme to jako důsledek kombinace zvýšené aktivity Mn-SOD a snížení aktivity mitochondriálního respiračního řetězce.

Studie byla podpořena z grantu IGA MZ ČR NS 9696-3.


Mýty o potravinách a výživě – komplikace vzdělávání v prevenci onemocnění výživou

Dostálová J, Perlín C.

VŠCHT, Ústav chemie a analýzy potravin, VÚPP, Praha

 

Vedle výživových doporučení, která vycházejí z výsledků výzkumu, se v poslední době ve všech typech médií a dalších informačních zdrojích stále častěji objevují nepravdivé, klamavé a zavádějící informace o výživě a potravinách, tzv. mýty. Mýty pocházejí z různých zdrojů a šíří je různé zájmové skupiny. Dopad důsledného převzetí a aplikace některých informací může vést až k poškození zdraví. Těmto informacím řada lidí věří, často i lidé se vzděláním v patřičném oboru, což velmi znesnadňuje osvětu v oblasti výživy a potravin.

Nejvýznamnějšími šiřiteli mýtů jsou různé potravinářské lobby a jejich konkurenční boj, výrobci potravin snažící se realizovat na trhu své výrobky, prodejci doplňků stravy s cílem zvýšit jejich prodej, novináři, kteří chtějí prezentovat senzační zprávy. Ti většinou nemají dostatečné odborné vzdělání, a tak informaci buď vytrhnou z kontextu, nebo špatně interpretují. Důsledkem bývá až šíření poplašných zpráv, kterých jsme v poslední době mohli zaznamenat celou řadu. Šíří je výživoví (nutriční poradci), jejichž činnost se nekontroluje, a živnost nutričního poradce je živnost volná, ale i lidé vzdělaní v oblasti lékařství, potravinářství a příbuzných oborech, jimž toto vzdělání dodává v očích laické veřejnosti na důvěryhodnosti. Jejich klamavé informace mají původ buď v nedostatečných znalostech, nebo patří k zastáncům alternativních směrů výživy, které jsou postaveny na nevědeckém základě. Někteří z nich se dají označit až za fanatiky.

Mýty o potravinách a výživě se vyskytují ve všech typech medií. Jejich šíření velmi přispěl internet. Nebezpečné jsou tzv. hoaxy na www.hoax.cz.

Mezi mýty patří i nesprávné interpretace odborně správných informací, např. že tuk bio mléka obsahuje výrazně více esenciálních mastných kyselin a tvrzení, že křepelčí vejce obsahují méně cholesterolu než vejce slepičí.

Je třeba zmínit ještě jeden fenomén, a to snahu výrobců přesvědčit informacemi na obalech, které často nejsou v rozporu se zákonem, ale s realitou, že se jedná o kvalitní výrobek.

Vymýtit mýty se nikdy nepodaří, ale přesto by se odborníci s přispěním státních orgánů měli snažit alespoň jejich vliv na obyvatelstvo snížit.

Financováno z grantu MŠMT VZ č. 604613305.


Glykémie a statiny

Dvořáková J, Dubská L, Táborský L, Hyánek J.

Nemocnice Na Homolce, OKBHI, Praha

 

V posledních měsících se hodně hovořilo o riziku rozvoje diabetu 2. typu při léčbě statiny, byly provedeny metaanalýzy velkých klinických studií. Nás zajímalo, jaké výsledky budou u našich pacientů na statinové léčbě.

Náš soubor obsahuje 88 pacientů (mužů (M) a žen (Ž)) ve věku 30–70 let v primární i sekundární prevenci aterosklerózy, kteří dosud neužívali žádná hypolipidemika a u nichž byla hypolipidemická léčba indikována. Byl jim nasazen atorvastatin nebo simvastatin a pacienti je užívali beze změny dávky alespoň po dobu 3 let.

Před nasazením medikace, po 3–6 měsících užívání, po roce a dále pak v ročních intervalech (max. po dobu 5 let) byly provedeny odběry krve. Zaměřili jsme se na sledování glykémií nalačno a hladin lipidových parametrů, které byly stanoveny běžnými metodami, LDL cholesterol byl stanoven přímou metodou. Vyloučeni ze sledování byli pacienti s prokázaným diabetem a s hodnotou glykémie nalačno před nasazením léčby nad 6,5 mmol/l.

Ve skupině léčené atorvastatinem (n = 51, 25 M, 26 Ž) došlo po roce léčby ke statisticky významnému poklesu LDL cholesterolu (párový t-test: P < 0,0001), cílových hodnot < 3 mmol/l dosáhlo 78,5 % pacientů. Hodnota mediánu glykémie nalačno činila před léčbou 5,68 mmol/l, po 5 letech léčby 5,92 mmol/l, změna nedosáhla statistické významnosti. Ve skupině léčené simvastatinem (n = 37, 16 M, 21 Ž) došlo po roce léčby ke statisticky významnému poklesu LDL cholesterolu (párový t-test: P < 0,0001), cílových hodnot < 3 mmol/l dosáhlo 62,2 % pacientů. Hodnota mediánu glykémie nalačno činila před léčbou 5,6 mmol/l, po 5 letech léčby 5,56 mmol/l, změna nedosáhla statistické významnosti.

Dlouhodobá léčba atorvastatinem a simvastatinem nevedla v našem souboru ke statisticky významným změnám glykémie nalačno. Vzhledem k velikosti souboru nelze však naše výsledky srovnávat s výsledky velkých statinových studií.


Naše první zkušenosti s rutinním užíváním Tredaptivu při snižování Lp(a) u pacientů s familiární hypercholestertolémií a smíšenou dyslipidémií v metabolické ambulanci

Hyánek J, Vajngátová S, Dubská L, Táborský L, Privarová J.

Nemocnice na Homolce v Praze, Metabolická ambulance na oddělení klinické biochemie, hematologie a imunologie

 

Cíl. Získat vlastní zkušenost s terapií zvýšeného Lp(a) nad 1000 mg/l Tredaptivem v dávce 1–2 g/d u pacientů předtím léčených medikamentosně nejméně 10 let kombinovanou dávkou statinů a ezetimibu pro familiární hypercholesterolémii nebo smíšenou dyslipidémii.

Metody. 27 dospělých pacientů ve věku 25–75 let s lipidovým profilem dříve diagnostikovaným jako smíšená familiární hypercholesterolémie nebo smíšená dyslipidémie s vysokým rizikem komplikací kardiovaskulárního onemocnění a  hladinou Lp(a) > 1000 mg/l byl po předchozím podrobném vysvětlování nabídnut Tredaptive (MSD) v dávce 1–2 g/d a pokud souhlasili, byl podáván nejméně 6 měsíců. Pro monitorování použito klasické lipidové spektrum (celkový cholesterol ,LDL-C, HDL-C, non-HDL-C, sdLDL, apoB, apoA1); Lp (a) stanoveno nefelometricky na imunochemickém analyzátoru IMMAGE Immunochemistry System (Beckman Coulter, Inc.) s reagenciemi LPAX (Beckman Coulter, Inc., kat. č. 447450). Odběry vzorků krve prováděny v 1–3 měsíčních intervalech podle compliance pacienta.

Výsledky. Padesát procent vybraných pacientů odmítlo léčení Tredaptivem, jakmile si přečetlo příbalový leták a informaci o nežádoucích více jak 20 možných účincích. Dalších 20 % pacientů slíbilo a skoro 1 týden 1 g Tredaptivu/den preparátu užívalo a potom přerušilo pro skutečné nebo domnělé v letáku uvedené vedlejší účinky. Třicet procent pacientů užívalo Tredaptive s dobrou kompliancí bez vedlejších účinku v dávce 1g/den déle než 6 měsíců; pět z nich dokonce užívalo i zvýšenou dávku 2 g/den; 1 g/den nevyvolával žádné výraznější snížení Lp(a); 2 g/den bylo efektivnější a hladina byla snížena o 30–50 %; 3 g Tredaptivu denně jsme se zatím neodvážili podávat. Hladiny TAG nebyly během podávání výrazněji ovlivněny. Autoři demonstrují jednotlivé úspěšné i neúspěšné kazuistiky pacientů.

Závěr. Užívání 1 g Tredaptivu neovlivnilo podstatně hladinu Lp(a); 2 g/den bylo efektivní ve snížení jeho hladiny o 30–50 %. Výraznější vliv na hypertriglyceridémii nebyl pozorován.


Antioxidační enzymy a karcinom pankreatu

Kodydková J, Vávrová L, Macášek J, Krechler T, Žák A.

Univerzita Karlova v Praze, 1. lékařská fakulta, IV. interní klinika VFN

 

Úvod. Karcinom pankreatu (KP) je nádor s infaustní prognózou a vzrůstající incidencí. Histologicky se v 85 % jedná o duktální adenokarcinom. Redoxní rovnováha organismů je kontrolována různorodou skupinou látek nazývanou antioxidanty, které i ve velmi malých koncentracích zabraňují oxidaci nestabilních substrátů. Podle charakteru je možné rozdělit antioxidanty na enzymové a neenzymové. Mezi nejdůležitější antioxidační enzymy se řadí superoxiddismutáza (SOD), kataláza (CAT), glutathionperoxidáza (GPX), glutathionreduktáza (GSH) a paraoxonáza (PON). Hlavní funkcí antioxidačních enzymů je odstranění vzniklých RONS. Cílem této studie bylo rozšíření a optimalizace diagnostiky oxidační zátěže u pacientů s karcinomem pankreatu.

Metodika. Do studie bylo celkem zařazeno 64 pacientů s potvrzeným KP a 64 zdravých osob spárovaných na základě věku a pohlaví. Hlavními sledovanými parametry byly aktivity antioxidačních enzymů – CuZnSOD, CAT, GPX1, GR, PON1 a koncentrace GSH. Jako marker oxidačního stresu byla měřena koncentrace konjugovaných dienů v precipitovaných LDL (CD/LDL).

Výsledky. V naší studii zabývající se aktivitou antioxidačních enzymů jsme u pacientů s KP zjistili snížené hodnoty aktivit GPX1, CuZnSOD a PON1 ve srovnání s KON. Taktéž koncentrace hlavního neenzymového antioxidantu GSH byla u pacientů s KP snížená ve srovnání s KON. U zbývajících dvou enzymů CAT a GR nebyly zjištěny žádné signifikantní rozdíly mezi sledovanými skupinami. Hladina CD/LDL byla naopak signifikantně zvýšená u KP v porovnání s KON.

Závěr. Tyto výsledky ukazují na porušenou oxidační rovnováhu u pacientů s KP, kde dochází k zvýšené produkci RONS a k nedostatečné funkci antioxidačního ochranného systému.

Podporováno grantem MZ ČR NS 9769-4.


Nadváha u mužov stredného veku v korelácii s rizikom vzniku metabolického syndrómu

Koprovičová J, Petrášová D.

Univerzita Pavla Jozefa Šafaříka v Košiciach, Lekárska fakulta, Ústav experimentálnej medicíny, Slovenská republika

 

Úvod. Metabolický syndróm alebo ináč kardiometabolický syndróm sa definuje ako spoločný výskyt porúch metabolizmu glycidov vrátane inzulínovej rezistencie, abdominálnej obezity, dyslipidémie spojenej so zvýšenou koncentráciou triacylglycerolov (TG) a zníženej koncentrácie cholesterolu HDL (HDL-CH), artériovej hypertenzie a ďalších rizikových faktorov podieľajúcich sa na zvýšení rizika ischemickej choroby srdca a diabetes mellitus 2. typu.

Cieľ štúdie. Zistiť mieru ohrozenia probandov mužského pohlavia s nadváhou z hľadiska rizika vzniku metabolického syndrómu.

Metódy a vyšetrení. Sledovali sme sérovú koncentráciu apolipoproteínov: apo C-II, apo C-III, apo B100, z lipidov: TCH, TG, LDL-CH, non HDL-CH, HDL-CH a hodnotu indexu inzulínovej rezistencie (TG/HDL-CH) v skupine 28 mužov stredného veku (48 ± 7 rokov) s nadváhou (BMI = 26–30 kg/m) a so zvýšeným priemerným krvným tlakom (TK ≥ 130/90 mm Hg) (NV). Do kontrolnej skupiny sme zaradili 21 zdravých mužov so zrovnateľným vekovým priemerom (45 ± 8 rokov) s normálnou telesnou hmotnosťou (BMI = 23–25 kg/m) a s normálnym TK.

Výsledky. V skupine probandov s nadváhou a so zvýšenými hodnotami TK (NV) zistili sme štatisticky významne zvýšenú sérovú koncentráciu: apo C-II (p < 0,001), apo C-III (p < 0,001) ako aj apo B100 (p < 0,001) v porovnaní s kontrolnou skupinou (K). Z lipidových parametrov zistili sme signifikantne zvýšenú sérovú koncentráciu TCH, TG, LDL-CH ako aj veľmi aterogennej non HDL-CH s identickou štatistickou významnosťou (p < 0,001). Dyslipidémiu v skupine NV potvrdzuje zistená signifikantne znížená sérová koncentrácia HDL-CH (p < 0,01).

Významne zvýšená hodnota aterogenného indexu TG//HDL CH dokazuje inzulínovú rezistenciu v skupine NV v porovnaní s kontrolnou skupinou K (p < 0,001).

Závery. Zistené koncentrácie apolipoproteínov a lipidov u našich probandov – mužov stredného veku s nadváhou a zvýšenými hodnotami TK (≥ 140/90) spĺňajú kriitéria pre dyslipidémiu (↑TG a ↓HDL-CH) a taktiež pre inzulínovú rezistenciu (↑TG/HDL-CH), a teda v konečnom dôsledku aj pre definíciu metabolického syndrómu.

Práca bola podporená projektmi VEGA 1/0372/10 a VEGA 1/0456/11.


Adipocytokiny u nádorových onemocnění

Macášek J, Zeman M.

Univerzita Karlova v Praze, 1. lékařská fakulta, IV. interní klinika VFN

 

Pojmem adipocytokiny označujeme soubor molekul produkovaných tukovou tkání, které mají řadu významných biologických účinků. Tuková tkáň tedy není pouze pasivní zásobárnou lipidů či tepelným izolátorem, ale je i velmi aktivní endokrinní tkání. Nahromadění tukové tkáně, zejména ve viscerální oblasti, je spojeno se zvýšeným rizikem rozvoje metabolického syndromu, aterosklerózy ale i onkologických onemocnění. V tomto směru je nežádoucí především centrální obezita, při které se tuková tkáň deponuje v břišní dutině (omentální, mezenteriální a retroperitoneální tuk – souhrnně viscerální tuk). Obezita vede u predisponovaných jedinců k rozvoji inzulínové rezistence (IR). Na jejím rozvoji se patofyziologicky podílejí volné mastné kyseliny, které jsou transportovány k játrům prostřednictvím portální žíly z viscerální tukové tkáně, a adipocytokiny, kterých byla dodnes objevena celá řada. V současné době se též ukazuje, že adipocytokiny adiponektin a leptin se podílejí na rozvoji mnoha patologických stavů. Adiponektin a leptin totiž hrají úlohu při vzniku maligních nádorů, a mohou tak být pojítkem mezi nimi a obezitou, což je mimo jiné empiricky vypozorováno.


Niacin zvyšuje sérové hladiny adiponektinu a oxidaci mastných kyselin ve svalech

Malínská H, Maxová M, Oliyarnyk O, Kazdová L.

Institut klinické a experimentální medicíny, Praha

 

Niacin je pro své hypolipidemické účinky využíván při terapii aterogenní dyslipidémie. Podávání niacinu u osob s metabolickým syndromem a diabetem 2. typu však není jednoznačně doporučováno pro některé negativní metabolické účinky – hepatotoxicitu a inzulínovou rezistenci.

Cílem práce bylo sledovat vliv podávání niacinu na dyslipidémii a inzulínovou rezistenci v tukové a svalové tkáni u neobézního modelu metabolického syndromu (heraditárně hypertriglyceridemických potkanů). Niacin byl podáván v dietě v dávce 60 mg niacinu/kg t.hm po dobu 6 týdnů, u akutního podání v dávce 40 mg/kg t.hm intragastricky.

Akutní podání niacinu snížilo sérové hladiny triglyceridů a volných mastných kyselin (P < 0,01) po dobu 60 minut, v dalším časovém období se koncentrace sérových lipidů po přechodnou dobu zvýšily nad výchozí hladiny. Chronické podávání niacinu u HHTg potkanů mírně snížilo triglyceridémii (4,29 ± 0,46 vs 5,24 ± 0,44 mmol/l, (P < 0,05), zvýšilo sérové hladiny HDL-cholesterolu o 15 % (P < 0,02), zatímco neovlivnilo koncentrace celkového cholesterolu. Naproti tomu podávání niacinu vedlo ke zvýšení koncentrací triglyceridů a cholesterolu v játrech. Senzitivita tukové ani svalové tkáně k účinku inzulínu sledovaná podle inkorporace 14C-U-glukózy do glykogenu kosterního svalu a do lipidů v tukové tkáni nebyla podáváním niacinu ovlivněna. Niacin rovněž neovlivnil glukózovou toleranci měřenou v průběhu OGTT. Naopak zvýšení hladin adiponektinu v séru (P < 0,05), který pozitivně ovlivňuje inzulínovou senzitivitu, mírné snížení obsahu triglyceridů v kosterním svalu (P < 0,05) a zvýšená oxidace mastných kyselin ve svalu, měřená podle inkorporace 14C-palmitátu do CO2 (P < 0,05), naznačují možné pozitivní účinky niacinu.

Výsledky ukazují, že v přítomnosti poruch provázejících metabolický syndrom podávání niacinu může zlepšit dyslipidémii a zvýšit hladiny HDL cholesterolu. Současně jsme neprokázali, že by podávání niacinu zhoršovalo inzulínovou senzitivitu a glukózovou toleranci. V mechanismu účinku niacinu se může uplatnit zvýšená oxidace mastných kyselin ve svalu a zvýšená sekrece adiponektinu z tukové tkáně.

Studie byla podpořena granty P301/11/2418, NS9757-4 a MZO 00023001.


Vliv spontánní fyzické aktivity na parametry metabolického syndromu

Maxová M, Malínská H, Seidlová H, Urbanová J,  Kazdová L.

Institut klinické a experimentální medicíny, Praha

 

Metabolický syndrom (MS) představuje soubor poruch zvyšujících riziko rozvoje diabetu 2. typu a kardiovaskulárních onemocnění. Jeho typickými součástmi jsou obezita, inzulínová rezistence (IR), dyslipidémie, glukózová intolerance, hyperinzulinémie a hypertenze. Obezita a fyzická inaktivita vedou k dyslipidémii a ke zvýšenému ukládání lipidů včetně jejich cytotoxických metabolitů mimo tukovou tkáň, kde negativně ovlivňují přenos inzulínového signálu a metabolismus glukózy. Je prokázáno, že u obézních jedinců již mírně zvýšená fyzická aktivita vede ke snížení rizik. Současné studie se zabývají tím, zda je pozitivní účinek způsoben spíše snížením tělesné hmotnosti způsobené fyzickou aktivitou nebo snížením energetického příjmu, resp. úpravou stravovacího režimu.

Cílem naší studie bylo zjistit, do jaké míry a jakým mechanismem ovlivní spontánní pohybová aktivita parametry MS u experimentálního modelu MS.

Hereditárně hypertriglyceridemickým (HHTg) potkanům byla 3 týdny podávána vysokosacharózová dieta. Fyzická aktivita byla sledována v kolových pohybových trenažérech (Panlab). V séru byly stanoveny parametry lipidového a sacharidového metabolismu, ve tkáních obsah triacylglycerolů (TAG). Senzitivita tkání k účinku inzulínu byla sledována ex vivo při inkubaci tkáně bez/s inzulínem podle inkorporace 14C-U-glukózy, lipolýza podle uvolňování NEMK při inkubaci tkáně bez/s adrenalinem. Oxidace MK byla stanovena podle inkorporace 14C–palmitátu do CO2.

Zvýšená pohybová aktivita snižovala u HHTg potkanů hladiny sérových TAG a i přes vysoký podíl sacharózy v dietě redukovala nejen celkovou tělesnou hmotnost, ale zejména i ukazatele viscerální obezity. Tkáně fyzicky aktivních potkanů obsahovaly méně TAG v porovnání se zvířaty fyzicky neaktivními. Bílá tuková tkáň fyzicky aktivních potkanů obsahovala menší adipocyty, které mohou být metabolicky aktivnější. Lipogeneze a citlivost kosterních svalů nebyla u jednotlivých skupin rozdílná. Zvýšená pohybová aktivita výrazně snižovala oxidaci MK jak v kosterním svalu, tak v hnědé tukové tkáni.

Vyšší spontánní pohybová aktivita u HHTg potkanů zmírňovala negativní důsledky konzumace sacharózy. Fyzická aktivita snižovala zejména ektopické ukládání lipidů, které hraje důležitou úlohu v patogenezi IR.

Podpořeno MZO 00023001.


Transgenní exprese transkripčního faktoru NRF2 zmírňuje oxidační stres a projevy metabolického syndromu u spontánně hypertenzních potkanů

1Oliyarnyk O, 1Maxová M, 1Seidlová H, 1Urbanová J, 1Kazdová L, 2Zidek V, 2Pravenec M.

1Institut klinické a experimentální medicíny, Praha

2Fyziologický ústav AV ČR, v.v.i., Praha

 

Transkripční faktor NRF2 (nuclear factor-erythroid 2-related factor-2, kódovaný Nfe2l2 genem) hraje klíčovou úlohu v obraně proti oxidačnímu stresu. NRF2 se váže na ARE (antioxidant response element) sekvenci v promotorech genů kódujících antioxidační a cytoprotektivní enzymy, jako jsou superoxiddismutáza, glutationperoxidáza, glutathiontransferáza, kataláza aj. V naší studii jsme sledovali vliv transgenní exprese NRF2 na aktivitu těchto enzymů, peroxidaci lipidů a na sacharidový a lipidový metabolismus u spontánně hypertenzních potkanů (SHR).

Transgenní potkaní byli získáni mikroinjekcemi zygot kmene SHR směsi konstruktu Sleeping Beauty, obsahující Nfe2l2 cDNA pod univerzálním promotorem CAGGS a SB 100X transpozázou. Exprese transgenu Nfe2l2 vedla ke tkáňově-specifické aktivaci antioxidačních enzymů, zvýšila koncentrace redukovaného glutationu v plazmě (6,55 ± 0,18 vs. 5,53 ± 0,19 μmol/ml, p < 0,01) a kůře ledvin (15,9 ± 0,9 vs. 11,7 ± 1,4 μmol/mg bílkoviny, p < 0,05). Hladiny produktů lipidové peroxidace – látky reagující s kyselinou thiobarbiturovou byly sníženy v plazmě (1,070 ± 0,101 vs. 1,701 ± 0,11 nmol/ml, p < 0,001), játrech (0,957 ± 0,097 vs. 1,637 ± 0,165 nmol/mg bílkoviny, p < 0,05) a kůře ledvin (0,552 ± 0,037 vs. 0,691 ± 0,050 nmol/mg bílkoviny, p < 0,05).

Transgenní exprese Nrf2 zvýšila bazální (19,9 ± 2,3 vs. 36,3 ± 4,4 nmol gl./mg bílkoviny/2 h, p < 0,01) a inzulínem stimulovanou lipogenezi v tukové tkání (90 ± 17 vs. 43 ± 6 nmol gl./mg bílkoviny/2 h, p < 0,05), hodnocenou podle inkorporace 14C-U-glukózy do lipidů a zvýšila adrenalinem stimulovanou lipolýzu (5,2 ± 0,7 vs. 3,2 ± 0,6 μmol/g NEFA, p < 0,05), což může byt důkazem zvýšené metabolické aktivity tukové tkáně.

Výsledky ukazují, že transgenní exprese Nrf2 u SHR potkanů snížila oxidační stres v plazmě, játrech, myokardu a v kůre ledvin, pozitivně ovlivnila senzitivitu tukové tkáně k účinku inzulínu a zvýšila metabolickou aktivitu tukové tkáně. Výsledky podporují hypotézu o důležité roli oxidačního stresu v patogenezi poruch asociovaných s metabolickým syndromem.

Podpořeno granty MZO 00023001a IAA-500110805.


Nový model jaterní steatózy a chronického zánětu

1Páleníčková E, 1Papáčková Z, 1Oliyarnyk O, 1Daňková H, 2Pravenec M, 1Cahová M, 1Kazdová L. 

1Institut klinické a experimentální medicíny, Praha

2Fyziologický ústav AV ČR, v.v.i., Praha

Chronický zánět a jaterní steatóza patří ke stavům často spojovaných s metabolickým syndromem a diabetes mellitus 2. typu. V této studii jsme srovnávali tři unikátní genetické modely, které nám umožnily lepší studium významu zmíněných rizikových faktorů buď samotných, nebo v kombinaci při rozvoji poruch spojených s metabolickým syndromem. Experimenty byly provedeny na transgenních potkanech se zvýšenou expresí C-reaktivního proteinu (CRP) (model chronického zánětu) nebo se zvýšenou expresí jaterního transkripčního faktoru SREBP-1a, který reguluje transkripci enzymů týkajících se de novo syntézy mastných kyselin (model jaterní steatózy). Dvojitě transgenní mutace (CRP x SREBP-1a) vznikla přímým zkřížením rodičovských mutací genů CRP a SREBP-1a. Zjistili jsme, že SREBP-1a overexprimující fenotyp je spojen se zhoršením ukazatelů jak lipidového a glukózového metabolismu v séru, tak i se začínající steatózou. U modelu chronického zánětu (overexprese CRP) jsme prokázali signifikantně zvýšenou steatózu, hraničně významné zvýšení obsahu triacylglycerolů a mastných kyselin v séru a normální hodnoty inzulinémie. Fenotyp dvojitě transgenních zvířat (mírná dyslipedémie, normální glykémie a inzulinémie, vysoký obsah TAG v játrech) nepředstavuje jednoduchý součet výchozích znaků rodičovských fenotypů a poukazuje na nezbytnost tohoto typu modelů při studiu vzniku komplexních metabolických poruch.

Studie byla podpořena z grantu IGA MZ ČR NS 10504-3.
Univerzita Karlova v Praze, 1. lékařská fakulta, IV. interní klinika VFN.


Homocystein, vitaminy B a porodní hmotnost v české populaci

1Palyzová D, 2Riedlová J, 3Kožich V.

1Univerzita Karlova v Praze, 3. lékařská fakulta, Klinika dětí a dorostu FNKV

2Univerzita Karlova v Praze, 3. lékařská fakulta, Ústav anatomie

3Univerzita Karlova v Praze, 1. lékařská fakulta, Ústav dědičných metabolických poruch

 

Úvod. Intrauterinní růstová retardace (IURG) jako důsledek fetální podvýživy je považována za rizikový faktor pro vznik chronických chorob dospělého věku včetně onemocnění kardiovaskulárního systému.

Materiál a metody. Cílem práce bylo testovat příčinný vztah mezi parametry metabolismu homocysteinu (Hcy) a vybraných kofaktorů (vitamin B12, holotranskobalamin-holoTC, vitamin B6, folát) u donošených fyziologických (n = 92) a hypotrofických (n = 98) novorozenců v korelaci s mateřskými hladinami a v závislosti na porodní hmotnosti.

Srovnávány byly anamnestické údaje matky (sociální a antropometrická data, průběh těhotenství a porodu) a antropometrická data novorozence. Z venózní krve matky a pupečníkové krve novorozence byly provedeny analýzy biochemické (viz výše) a analýzy genetické (dvě varianty v genu pro methylentetrahydrofolát reduktázu – MTHFR, c.677T a c.1298C).

Výsledky. Matky hypotrofických novorozenců byly častěji kuřačky (p = 0,009), hodnoty jejich tělesné výšky, hmotnosti, BMI (p = 0,004) a těhotenský přírůstek hmotnosti (p = 0,0001) byly významně nižší než u matek kontrolního souboru. Hodnoty antropometrických dat a hmotnost placenty (p = 0,0001) byly významně nižší u novorozenců souboru cílového.

Věk matky, vzdělání rodičů, parita, četnost těhotenství, těhotenská suplementace vitaminy a gestační věk neovlivňovaly hmotnost novorozence.

Univariantní analýza nenalezla významné rozdíly plazmatických hodnot folátu, vitaminu B6 a Hcy mezi soubory matek ani dětí. Významně vyšší byly naměřeny plazmatické hladiny kobalaminu u novorozenců než matek obou skupin, a dále u matek (p = 0,002) i dětí souboru (p = 0,0001) cílového než kontrolního. Homocysteinémie matek obou souborů byla vyšší než u novorozenců.

Korelační studie novorozeneckých hodnot prokázala významnou negativní korelaci mezi hladinami Hcy a holoTC, folátu a vitaminu B6 v obou souborech.

Asociační studie neprokázala rozdíly frekvence sledovaných alel pro MTHFR, rovněž se nelišilo rozložení jednotlivých genotypů mezi matkami a novorozenci v obou souborech.

Z výsledků multivariantní logistické regresní analýzy vyplývá, že predikci hypotrofie plodu ovlivňuje vyšší kretininémie matky, nižší hmotnost placenty a kouření matky v těhotenství.

Závěr. Výsledky studie neprokázaly vliv homocysteinémie na porodní hmotnost.

Studie podporována VZ1 3. LF UK, MSM001620814.


Umělé fosfolipidové membrány jako modely reálných membrán a transportu nabitých částic

1Parisová M, 1Navrátil T, 1Šestáková I, 2Kohlíková E, 2Petr M.

1Ústav fyzikální chemie J. Heyrovského AV ČR, v.v.i., Praha 8

2Univerzita Karlova v Praze, Fakulta tělesné výchovy a sportu, Katedra fyziologie a biochemie, Praha

 

Aby mohla částice přítomná v extracelulárním prostoru zahájit svou, ať již pozitivní nebo negativní roli v metabolismu člověka, zvířete či rostliny, musí být přetransportována přes buněčnou membránu (cytoplazmatickou či membrány endomembránového systému oddělující jednotlivé intrabuněčné kompartementy). Zatímco transporty malých molekul (voda, N2) či iontů (Na+, K+ atp.) nebo naopak velkých molekul (DNA) jsou dobře objasněny, přenos biologicky a environmentálně významných rizikových kovů přes takovéto membrány nebyl doposud spolehlivě popsán a vysvětlen. Detailní objasnění transportních procesů přes biomembrány přispívá k jejich pochopení u složitějších organismů a v budoucnu k jejich možnému ovlivňování.

Protože reálné biologické membrány a procesy transportu nabitých či nenabitých částic přes ně jsou velmi komplikované, byly používány pro základní experimenty modelové fosfolipidové membrány, přesněji stabilizované fosfolipidové membrány vytvářené z dipalmitoyl-sn-glycero fosfatidyl cholinu (lecithinu) v pórech (průměr 8 μm) mikroporézní polykarbonátové membrány a na povrchu agarového nosiče o průměru 1 mm. Reálné přenašeče zabudované do těchto modelových membrán byly nahrazeny ionofory (valinomycin, vhodný pro přenos jednomocných iontů a kalcimycin, vhodný pro přenos dvojmocných iontů). Ukázalo se, že významnou roli sehrávají i přítomné organické kyseliny s nízkou molekulovou hmotností (LMWOA), např. kyseliny šťavelová, jablečná nebo citrónová.

V příspěvku byly prezentovány možnosti charakterizace, popisu a objasnění transportních procesů některých iontů rizikových kovů a jejich komplexů (kadmia, olova a mědi).

Sledované transportní procesy byly charakterizovány dvěma elektrochemickými metodami: elektrochemickou impedanční spektrometrií (EIS) a voltametricky. Pro tyto účely byly vyvíjeny vhodné měřicí a analytické techniky. Jejich prostřednictvím byly zkoumány parametry systému, které ovlivňují kvantitativně nebo kvalitativně přenos sledovaných látek (pH, potenciál, přítomnosti jiných iontů atp.). Byly konstruovány náhradní elektrické obvody, které umožňují teoretickou simulaci membrán a transportních procesů, a anodická stripping voltametrie, která umožňuje rozlišovat mezi volnými ionty a různými jejich formami (komplexy) v roztoku.

Tento výzkum byl realizován za podpory GA AV ČR (grant č. IAA400400806), GA ČR (grant č. P206/11/1638) a výzkumného záměru (VZ MSM 0021620864).


Monitoring rizikových faktorov aterosklerózy u detí s familiárnou záťažou

Petrášová D, Bertková I, Koprovičová J.

Ústav experimentálnej medicíny LF UPJŠ Košice, Slovenská republika

 

Úvod. So zmenou životného štýlu a zloženia stravy rapídne stúpa vo svete prevalencia kardiovaskulárnych ochorení (KVO). Začiatok rozvoja týchto ochorení treba hľadať už v detskom veku, a preto ak im chceme predísť či spomaliť ich rozvoj v dospelosti, musíme začať s preventívnymi opatreniami čo najskôr. KVO postihujú iba niektorých jedincov, alebo sa koncentrujú len v niektorých rodinách, kde je nezanedbateľný vplyv dedičnosti v genéze týchto ochorení.

Metódy. Vyšetrili sme 94 detí (priemerný vek 11,5 roka) zo 71 rodín rodičou, ktorý prekonali pred 50. rokom svojho veku závažné KVO. Do kontrolného súboru sme vybrali 80 detí s negatívnou kardiovaskulárnou záťažou. Pri vstupnom vyšetrení bola vyhodnotená osobná a rodinná anamnéza. Stanovovali sme hodnoty glykémie, nátria, kália, kreatinínu, celkového cholesterolu (TCH), HDL cholesterolu, triacylglycerolov (TG), apolipoproteínu B (ApoB), lipoproteínu a (Lp(a)), ceruloplazmínu (Cpl), transferínu (Tf), vitamínu C a E. Kardiologické vyšetrenie pozostávalo z klinického vyšetrenia a pokojového EKG.

Výsledky. Stav výživy sme posudzovali podľa hodnôt BMI. Hodnoty pre obezitu sme zistili u 31 detí (33 %), chudých bolo 28 detí (29,8 %). Zvýšené hodnoty systolického a diastolického tlaku vzhľadom k veku sme našli u 14 detí (14,9 %). Hodnoty glycidového a minerálneho metabolizmu, sérových transamináz a kreatinínu boli u všetkých vo fyziologickom rozmedzí. Podľa hodnôt TCH sme deti rozdelili na dve skupiny – normolipemickú a hyperlipemickú. Rozdiely medzi týmito skupinami vo všetkých sledovaných parametroch (HDL, LDL, TG, Lp(a), ApoB) potvrdili štatistickú významnosť na hladine p < 0,01. V súbore sme zistili zvýšené hodnoty Cpl u 21 detí (22,3 %) a Tf u 34 detí (36,2 %). Hodnoty vitamínu C boli znížené u 52 detí (55,3 %) a vitamínu E sa pohybovali vo fyziologickej norme.

Záver. Autori v tejto práci dokladujú na základe skúsenosti nepriaznivé výsledky v detskej populácii s ohľadom na zvýšený výskyt dyslipoproteinémií, nadváhy, obezity a artériovej hypertenzie u detí s pozitívnou rodičovskou kardiovaskulárnou anamnézou. Východiskom z tejto situácie je dôsledná prevencia zo strany postihnutých rodín, dôraznejšej pediatrickej starostlivosti a zo strany spoločnosti v cielenej edukácii a v sociálnoochranných opatreniach.

Práca podporovaná grantom VEGA 1/0456/11.


Steatóza jaterní a hypercholesterolemie – vzácná diagnóza

Ťoukálková L.

Baťova nemocnice Zlín

 

Chlapec narozený v roce 1995 utrpěl v 8 letech traumatickou perforaci tenkého střeva. Peroperačně byla zjištěna steatóza jaterní, která byla histologicky potvrzena. Vyšetření hladiny lipidů v séru prokázalo hypercholesterolémii a chlapec byl dále sledován a léčen v lipidové poradně. V roce 2010 byla zaznamenána mírná hepatopatie a vzniklo podezření na střádavé onemocnění. Vyšetřením kyselé lyzozomální lipázy, jejíž hodnota dosahovala pouhých 10 % normy, bylo zjištěno, že hoch střádá v játrech ester cholesterolu, a trpí tedy onemocněním označovaným jako cholesteryl ester storage disease-CESD. Následně se podařilo vyhledat a podrobit druhému čtení i stará sklíčka s histologickými vzorky jaterní tkáně odebrané při operaci. Mikrovesikulární steatóza v expandovaném lyzozomálním systému jaterní buňky jednoznačně svědčila pro CESD.

Cholesteryl ester storage disease je vzácné metabolické onemocnění. Vyskytuje se i ve formě označované jako Wolmanova choroba, která probíhá pod závažnějším obrazem a projevuje se již u malých dětí. Doposud bylo v České republice popsáno asi 50 jedinců s touto chorobou.

Shodou náhod zapadá doba diagnózy našeho pacienta do přípravy klinické multicentrické studie experimentální léčby ERT – enzyme replacement terapie specifickým rekombinantním enzymem. Zatím je hoch léčen statinem s velmi dobrým efektem na hladiny lipidů v krvi. Tato hypolipidemická léčba je všeobecně doporučována i dobře snášena, chybí ale důkazy, že snižuje množství v játrech nastřádaného cholesterolu.


Rosuvastatin zvyšuje expresi cytochromu P450 4A u hereditárně hypertriglyceridemických potkanů

Večeřa R, Zachařová A, Matušková Z, Šiller M, Anzenbacher P. 

Univerzita Palackého v Olomouci, Lékařská fakulta, Ústav farmakologie

 

Cytochrom P450 4A je jaterní enzym zapojený do tzv. ω oxidace mastných kyselin. Tato cesta je méně výkonná ve srovnání s ß-oxidací, nicméně přispívá svou měrou k metabolismu mastných kyselin v jaterní tkáni. Rosuvastatin patří mezi zcela syntetická statinová hypolipidemika. V současnosti je často preskribován pacientům s hypercholesterolémií nebo smíšenou hyperlipidémií. Podle současných poznatků rosuvastatin kromě snižování hladin cholesterolu (inhibicí HMG-CoA reduktázy) působí i na snížení hladiny triacylglycerolů. Mechanismus tohoto hypotriglyceridemického účinku není přesně popsán a definován. Cílem naší práce bylo zjistit, zda toto hypolipidemikum ovlivňuje expresi cytochromu P450 4A u hereditárně hypertriglyceridemických potkanů (HHTg) na definované hyperlipidemické dietě. Výsledky byly získány metodou Western blotu (na úrovni proteinu) a metodou real-time PCR (polymerázová řetězová reakce, na úrovni mRNA). Kontrolně byly stanoveny hladiny lipidů (cholesterolu a triacylglycerolů) v krevní plazmě a jednotlivých lipoproteinových frakcích. Po podávání hyperlipidemické diety obohacené o 0,03 % rosuvastatinu HHTg potkanům došlo ke statisticky významnému zvýšení exprese CYP4A jak na úrovni proteinu, tak i mRNA. S těmito výsledky koresponduje i mírné snížení TAG v plazmě po podávání 0,03% rosuvastatinu. Nalezené výsledky naší studie by mohly přispět k objasnění hypotriglyceridemického působení rosuvastatinu.

Autoři děkují za finanční podporu grantům GA ČR 305/09/1177 a GA ČR 303/09/H048.


Vícenenasycené mastné kyseliny n-3 řady a deprese

1Zeman M, 2Jirák R, 1Vecka M, 1Žák A.

1Univerzita Karlova v Praze, 1. lékařská fakulta, IV. interní klinika VFN

2Univerzita Karlova v Praze, 1. lékařská fakulta, Psychiatrická klinika VFN

 

Depresivní poruchy patří v České republice podobně jako i v celém světě k nejvýznamnějším onemocněním z hlediska zdravotní a sociální zátěže společnosti. Podle Světové zdravotnické organizace budou depresivní poruchy v roce 2020 po kardiovaskulárních onemocněních druhou nejčastější příčinou zneschopňujících zdravotních problémů. Ukázalo se, že značná část nemocných v ambulancích praktických lékařů trpí afektivními nebo úzkostnými poruchami, přičemž jen asi čtvrtina duševních poruch je léčebně ovlivňována (Anders a Skopová, 2006). Deprese je přitom spojena se zvýšeným výskytem nejzávažnějších onemocnění, jako jsou diabetes mellitus, nádory, kardiovaskulární onemocnění a některé nádory (Mezuk 2008, Katon 2009, Gross 2010, Serrano Jr. 2011, Whang 2009).

U všech těchto onemocnění hraje roli výživa, mezi jinými složení požívaného tuku (Micha a Mozaffarian 2010, Murthy 2009, Risérus 2009). Ve složení diety vyspělých společností došlo během minulých dvou století k výraznému vzestupu spotřeby celkových kalorií a nasycených tuků. Současně klesla spotřeba ovoce, zeleniny a vícenenasycených mastných kyselin (PUFA) řady n-3. Obsah PUFA n-6 naopak vzrostl, takže se výrazně změnil poměr n-6 ku n-3 řadě nenasycených mastných kyselin ve prospěch n-6 řady (Simopoulos 1999). Předpokládá se, že PUFA n-3 hrají důležitou roli také v patogenezi některých neuropsychiatrických onemocnění jako depresivní poruchy, schizofrenie či Alzheimerovy demence. PUFA n-3, zejména jejich hlavní představitelé: kyseliny eikosapentaenová (20:5 n-3, EPA) a dokosahexaenová (22:6 n 3, DHA) hrají významnou roli ve vývoji centrálního nervového systému (CNS) (Das 2003). V populacích konzumujících méně ryb jejichž tuk je významným zdrojem PUFA n-3 je vyšší výskyt deprese (Hibbeln 1998, Hibbeln 2002). U depresivních osob byly nalezeny snížené hladiny PUFA n-3 ve fosfolipidech různých tělesných tkání (erytrocyty, sérum, tuková tkáň, mozek) (Peet 1998, Edwards 1998, Maes 1999, Mamalakis 2002). Současně s poklesem PUFA n-3 jsou často nalézány zvýšené hodnoty poměru AA/EPA, AA/DHA, či poměru n-6/n 3 mastných kyselin. V různých populacích jsou zjišťovány negativní korelace mezi hladinou PUFA n-3 a depresivní symptomatologií (Conklin 2007, Tiemeier 2003, Mamalakis 2006). Vícenenasycené mastné kyseliny řady omega-6 a omega-3 (PUFA n-6 a PUFA n-3) jsou v lidském organismu součástmi biologických membrán, ovlivňují jejich fluiditu, interakci mezi lipidovými a proteinovými složkami a modulují funkce různých enzymů, transportérů a receptorů, jsou strukturálními součástmi druhých poslů (second messengers), ovlivňují transkripci řady genů (Stubbs 1984). Oxidací dvacetiuhlíkatých PUFA n-6 i PUFA n-3 vznikají eikosanoidy (Fitzpatrick a Soberman 2001), které mají řadu významných biologických účinků. Oxidace kyseliny dokosahexaenové dává vzniknout dokosanoidům chránícím neurony před oxidačním stresem a tlumícím apoptózu. Asi 50–60 % sušiny mozku dospělého člověka tvoří lipidy. Z toho asi 35 % tvoří mastné kyseliny s dlouhým řetězcem, zejména kyselina arachidonová (AA, 20:4 n-6) a dokosahexaenová (DHA, 22:6 n-3) (McNamara a Carlson 2006). Podávání PUFA n-3 bylo zkoušeno v léčebném ovlivnění psychiatrických onemocnění, zejména u depresivní poruchy, bipolární deprese a poporodní deprese buď samostatně, nebo jako přídavek ke standardní léčbě. V řadě randomizovaných kontrolovaných studií byly získány příznivé výsledky (Peet a Horrobin 1998, Nemets 1998, Su 2003), v některých studiích však ke statisticky významnému efektu nedošlo (Marangell 2003, Silvers 2005). Nedávno byla publikována nová metaanalýza těchto studií (Appleton 2010), která hypotézu o příznivém terapeutickém efektu podporuje, ale současně bylo uzavřeno, že je obtížné tyto výsledky sumarizovat a úplně zhodnotit vzhledem ke značné heterogenitě. Lepší efekt PUFA n-3 byl zjištěn u osob s těžší depresivní symptomatologií, zatímco u osob bez diagnostikovaného depresivního onemocnění byl účinek na náladu menší. V heterogenitě výsledků hraje zřejmě roli řada faktorů, např. různý obsah PUFA n-3 i n-6 řady ve stravě, složení placeba, rozdíl ve věku a mezi pohlavími, v průvodné léčbě, v trvání studie, dávce i typu použité PUFA n-3, nebo způsob hodnocení deprese (Appleton 2010).

Podpořeno výzkumným záměrem MŠMT ČR, MSM 0021620820.


Zkušenosti s nutriční podporou u onkologických pacientů s karcinomem jícnu

Zemanová M.

Univerzita Karlova v Praze, 1. lékařská fakulta, Onkologická klinika VFN

 

Nutriční podpora je nezbytnou součástí podpůrné léčby onkologických pacientů. Více publikací prokázalo, že v terminálních fázích malignity je častou příčinou úmrtí malnutrice a kachexie. Nutriční screening u onkologických pacientů by měl být standardní součástí péče ve všech centrech. Příčiny malnutrice jsou multifaktoriální, toto sdělení se zaměří na případy nádorového postižení horní části trávicí trubice, kdy hlavní příčinou malnutrice je mechanická překážka v příjmu potravy. Standardem léčby nemocných s karcinomem jícnu je předoperační konkomitantní chemoradioterapie a chirurgická resekce realizovaná často jako dvoudutinový výkon. Tento multimodální postup patří k nejnáročnějším v onkologii s publikovanou perioperační úmrtností kolem 10 %. Nepříznivý nutriční stav nemocných s karcinomem jícnu je velmi častým jevem a častěji než u jiných malignit může být průnikem více kauzálních vlivů. V první řadě u nemocných s karcinomem jícnu vede progredující dysfagie trvající někdy řadu měsíců k významnému poklesu váhy, přibližně v 30–50 % případů překračující 10 kg nebo 10 % tělesné hmotnosti. U části nemocných je přítomen astenický habitus při abúzu alkoholu, kouření a nesprávných stravovacích návycích již před vznikem dysfagie. Na poklesu váhy se může podílet i nádorová kachektizace v důsledku pokročilého onemocnění. U přibývajících adenokarcinomů v oblasti kardie může být malnutrice maskována tím, že tito pacienti byli před onemocněním obézní. Úbytek hmotnosti více než 10 % za 3–6 měsíců před diagnózou nádorového onemocnění je považován za nepříznivý prognostický faktor a pokračujícím úbytkem je úspěšné dokončení léčebného postupu včetně radikální operace ohroženo. U významné částí nemocných (cca 30 %) dochází v důsledku konkomitantní chemoradioterapie k přechodnému zhoršení dysfagie v důsledku poradiační ezofagitidy. Zvracení a nevolnost po chemoterapii také může ztrátu na váze prohlubovat. Podle závažnosti malnutrice a dysfagie byla u našich pacientů indikována nutriční intervence, nejčastěji kombinace mleté nebo mixované výživné diety s bílkovinnými přídavky, podle potřeby s doplňkovým sippingem definovanou tekutou výživou (oral nutritional supplements – ONS). Provedení gastrostomie k zajištění výživy není u nemocných s karcinomy jícnů vhodné, protože intaktní žaludek je potřebný k rekonstrukci polykací trubice. U pacientů s těžkou dysfagií, která neumožňovala dosáhnout dostatečného příjmu energií a tekutin, byla indikována umělá výživa tenkou nazogastrickou sondou (NGS) s použitím polymerních definovaných preparátů enterální výživy, případně parenterální výživy. Paralelně probíhala rehabilitace příjmu per os pomocí tekuté výživy. V případě, že se podařilo dosáhnout plánovaného energetického příjmu 8–10 000 kJ perorálně, byla výživa sondou přerušena. Všichni pacienti, kteří odmítli zavedení sondy, byli nakonec hospitalizováni v průběhu chemoterapie pro komplikace v souvislosti s nedostatečným příjmem potravy a tekutin per os s nutností parenterální výživy. U nemocných s těžkým stupněm dysfagie byl tento parametr prokázán jako nepříznivý prognostický faktor pro přežití i dobu do progrese, jen třetina těchto pacientů podstoupila kurativní resekci, s 50% pooperační mortalitou. To ukazuje na potřebu důrazu na provedení předoperační a perioperační nutriční podpory u pacientů s rozvinutou podvýživou, zejména v případě anamnézy těžké dysfagie.

Podpořeno výzkumným záměrem MŠMT ČR MSM 0021620820.


Úloha perivaskulární tukové tkáně v rozvoji kardiovaskulárních poruch

Ždychová J, Lesná-Králová I, Kazdová L.

Institut klinické a experimentální medicíny, Praha

 

Tuková tkáň je dnes vnímána nejen jako zásobárna energie, nýbrž i jako významný endokrinní a imunologicky aktivní orgán produkující řadu biologicky aktivních látek. V této souvislosti je prozkoumána zejména role viscerální tukové tkáně.

Téměř všechny cévy jsou obklopeny určitým množstvím tukové tkáně. Perivaskulární tuková tkáň (PVT) byla až doposud považována spíše za pasivní strukturální oporu cév. Dnes je již známa nejen její vazokrinní funkce, ale recentní data naznačují, že podobně jako viscerální tuková tkáň, produkuje také PVT řadu adipokinů lokálně ovlivňujících rozvoj vaskulárních onemocnění souvisejících s obezitou prostřednictvím parakrinní, případně vazokrinní signalizace. Perivaskulární adipocyty se od těch viscerálních nebo subkutánních morfologicky i funkčně liší. Výsledky studií naznačují, že i za bazálních podmínek, tj. v nepřítomnosti vaskulárních onemocnění, vykazují perivaskulární adipocyty v porovnání se subkutánními a viscerálními adipocyty zvýšenou produkci prozánětlivých adipokinů a snížený stupeň diferenciace. Podání vysokotukové diety (VT) pak významně potencuje další tvorbu prozánětlivých akipokinů. Nabízí se tak možná souvislost mezi metabolickým stavem a poruchou exprese genů asociovaných s adipocyty. Důležitá funkce PVT při cévním poranění byla studována s využitím transplantačních studií dokazujících, že přítomnost PVT snižuje tvorbu neointimy v porovnání se stavem, kdy PVT zcela chybí. Tvorba neointimy byla porovnávána u tří skupin: 1. cévy byly zbaveny PVT, 2. tuková tkáň zvířat se standardní dietou byla transplantována kolem cév zbavených PVT, 3. tuková tkáň zvířat s VT dietou byla transplantována kolem cév zbavených PVT. Na rozdíl od transplantace tuku zvířat se standardní dietou nebyl ateroprotektivní efekt PVT pozorován v případě transplantace tuku zvířat v VT dietou. Z výše uvedených poznatků lze tak vyvodit závěr, že PVT ovlivňuje vaskulaturu prostřednictvím mnoha paralelně působících mechanismů.

Podpořeno prostředky grantových projektů MZO 00023001 a P301/11/2418.


Štítky
Adiktologie Alergologie a imunologie Angiologie Audiologie a foniatrie Biochemie Dermatologie Dětská gastroenterologie Dětská chirurgie Dětská kardiologie Dětská neurologie Dětská otorinolaryngologie Dětská psychiatrie Dětská revmatologie Diabetologie Farmacie Chirurgie cévní Algeziologie Dentální hygienistka
Článek Kniha

Článek vyšel v časopise

Časopis lékařů českých


Nejčtenější v tomto čísle

Tomuto tématu se dále věnují…


Kurzy

Zvyšte si kvalifikaci online z pohodlí domova

Příběh jedlé sody
nový kurz
Autoři: MUDr. Ladislav Korábek, CSc., MBA

Krvácení v důsledku portální hypertenze při jaterní cirhóze – od pohledu záchranné služby až po závěrečný hepato-gastroenterologický pohled
Autoři: PhDr. Petr Jaššo, MBA, MUDr. Hynek Fiala, Ph.D., prof. MUDr. Radan Brůha, CSc., MUDr. Tomáš Fejfar, Ph.D., MUDr. David Astapenko, Ph.D., prof. MUDr. Vladimír Černý, Ph.D.

Rozšíření možností lokální terapie atopické dermatitidy v ordinaci praktického lékaře či alergologa
Autoři: MUDr. Nina Benáková, Ph.D.

Léčba bolesti v ordinaci praktického lékaře
Autoři: MUDr. PhDr. Zdeňka Nováková, Ph.D.

Revmatoidní artritida: včas a k cíli
Autoři: MUDr. Heřman Mann

Všechny kurzy
Kurzy Soutěž Doporučená témata Časopisy
Přihlášení
Zapomenuté heslo

Nemáte účet?  Registrujte se

Zapomenuté heslo

Zadejte e-mailovou adresu se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.

Přihlášení

Nemáte účet?  Registrujte se