#PAGE_PARAMS# #ADS_HEAD_SCRIPTS# #MICRODATA#

Anestezie v Rakousko‑Uhersku během I. světové války a po vzniku samostatného československého státu. Část 5 – Celková anestezie II: průběh a komplikace


Anaesthesia in the Austro-Hungarian Empire during World War I and in the newly formed Czechoslovak Republic. Part 5 - General anaesthesia II: methods and complications

The authors present the commented part of a 1921 textbook of surgery, the first edition of which was published as a textbook in 1917. The introductory part of this historical publication is devoted to anesthesia and is surprising in its scope. Due to its size, the present text has been divided into 4 parts (Introduction, Local anesthesia, Intravenous regional anesthesia and neuroaxial blockade, General anesthesia I), which were already published in this journal in 2017-2018. After obtaining the rest of the text, we now publish the last part dedicated to the technique of performing anesthesia and to the management of complications, including resuscitation. The original text is accompanied by a commentary that puts it in a historical context with the development in the field of anaesthesiology at that time and describes the circumstances of the development of each procedure. The textbook was compliant with the German and Viennese schools.

Keywords:

Education – General anesthesia – history – loco‑ regional anesthesia – World War I


Autoři: O. Gimunová 1,2;  J. Málek 2,3
Působiště autorů: Klinika anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny Fakultní nemocnice Brno a Lékařské fakulty Masarykovy Univerzity, Brno 1;  Komise pro historii oboru ČSARIM 2;  Klinika anesteziologie a resuscitace 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Fakultní nemocnice Královské Vinohrady, Praha 3
Vyšlo v časopise: Anest. intenziv. Med., 33, 2022, č. 2, s. 103-108
Kategorie: Historie oboru

Souhrn

Autoři představují komentovanou část učebnice chirurgie z roku 1921, jejíž první vydání jako učební text je z roku 1917. Úvodní část této historické publikace se věnuje anesteziologii a překvapuje svým rozsahem. Předkládaný text byl vzhledem ke svému rozsahu rozdělen do 4 částí (Úvod, Místní anestezie, Intravenózní regionální anestezie a neuroaxiální blokády, Celková anestezie I), které již byly publikovány v tomto časopise v r. 2017–2018. Po získání zbylé části textu nyní publikujeme poslední část věnovanou samotné technice provádění anestezie a řešení komplikací včetně resuscitace. Původní text je doprovázen komentářem, který ho uvádí do historického kontextu s tehdejším vývojem oboru anesteziologie a popisuje okolnosti vzniku jednotlivých postupů. Učebnice byla poplatná německé a vídeňské škole.

Klíčová slova:

historie – celková anestezie – místní anestezie – I. světová válka – výuka

Úvod

V roce 1917 vydal Spolek českých mediků výtah či výběr přednášek z chirurgie pro studenty, kteří se vzhledem k vojenské službě nemohli účastnit řádné výuky [1] (obr. 1). V obecné části je na prvém místě zařazena kapitola věnovaná anestezii. Zatímco jednotlivé části týkající se studia medicíny a vojenské služby za 1. světové války, technik místní a neuroaxiální anestezie, přípravy pacienta k anestezii a používané látky byly publikovány již dříve [2–5], poslední část je z technických důvodů vydána až nyní.

Učebnice 1921, úvodní strana
Obr. 1. Učebnice 1921, úvodní strana

Průběh a komplikace celkové anestezie

Éter přes řadu nepříjemných vedlejších účinků měl oproti chloroformu řadu výhod. Byl relativně bezpečný díky tomu, že měl poměrně dobře vyjádřená jednotlivá stádia anestezie a včas se dalo předejít předávkování. Klasifikace éterové anestezie do jednotlivých stupňů se tradičně spojuje s Dr. Arthurem Guedelem, který byl jako lékař armády Spojených států zodpovědný za používání éteru paramediky v době I. světové války a potřeboval jim dát bezpečný návod pro podávání anestezie. Publikoval svou práci o 4 stupních éterové anestezie v r. 1920 a později v učebnici v r. 1937 [6]. Jak dokumentuje námi komentovaná učebnice (obr. 2 a 3), není to přesné. Za první klasifikaci hloubky anestezie se považuje dopis F. Plomleye v časopisu Lancet (1847), který rozeznával 3 stádia. Popis pěti stupňů anestezie (pátý stupeň je zástava oběhu) publikoval britský lékař Dr. John Snow v r. 1847 [7], tj. obě publikace vyšly záhy po objevu éterové narkózy W. T. G. Mortonem 16. 10. 1846 v USA. Další výhoda éteru jsou jeho sympatomimetické účinky a zejména analgetický efekt, který nastává dříve, než ztráta vědomí. Popsaná metoda je připisována německému průkopníkovi technik inhalační anestezie Paulu Sudeckovi (1866–1945) [8].

Učebnice 1921, s. 16
Obr. 2. Učebnice 1921, s. 16

Učebnice 1921, s. 17
Obr. 3. Učebnice 1921, s. 17

Monitorace pacientů byla velmi primitivní. Přesto, že americký chirurg Harvey Cushing (1869–1930) navrhoval měření krevního tlaku a pulsu již v r. 1903, metoda nebyla obecně přijímána a anesteziologické záznamy vznikaly v Evropě až ve 20. letech. Cyanóza byla pravděpodobně častá [8, 9].

Tracheotomii provedl Friedrich Trendelenburg již v r. 1869. Tracheální intubace byla známa od r. 1878, kdy tuto metodu oceňoval skotský chirurg William MacEwen a v německy hovořících zemích metodu Franz Kuhn v r. 1911. Metoda se však příliš nerozšířila, snad i díky odmítavému stanovisku významného chirurga Ferdinanda Sauerbrucha, který považoval řízenou ventilaci přerušovaným přetlakem za nefyziologickou, a tím pádem škodlivou [8]. Heistrův rozvěrač uvedený v učebnici se používá dosud (obr. 4).

Heistrův rozvěrač (archiv autora)
Obr. 4. Heistrův rozvěrač (archiv autora)

První použitelný laryngoskop vyvinul berlínský ORL lékař Alfred Kirstein již v r. 1895 a nazval ho autoskop. Jeho cílem však byla vizualizace laryngu, nikoliv tracheální intubace. Pokud se intubace používala, bylo to pro anestezii vzácně a prováděla se zaváděním po prstu v topické anestezii kokainem (techniku znovu popsal Kuhn v r. 1910). Již v r. 1905 Kuhn publikoval orofaryngeální vzduchovod s nafukovací manžetou – předchůdce COPY a laryngeální masky používané o tři čtvrtě století později. Na rozdíl od Schimmelbuschovy a Witzellovy techniky kapání éteru otevřeným způsobem, Kuhn používal dobře těsnící masku a podnikal první experimenty s pohlcovačem oxidu uhličitého [8].

Mnichovský inženýr Karl von Linde vyrobil tekutý kyslík v r. 1895. Skladování a distribuce jsou úzce spojeny s Heinrichem (1847–1917) a jeho synem Bernhardem (1870–1928) Drägerovými, kteří založili společnost Dräger v německém Lübecku [8].

Metody umělého dýchání byly známy už dlouho, dýchání z úst do úst bylo publikováno již v 18. století například vrchním chirurgem Napoleonovy armády D. J. Larreyem, či britským chirurgem Williamem Tossachem, který tímto způsobem úspěšně zachránil horníka Jamese Blaira, který se udusil kouřem v uhelném dole v r. 1732 [10, 11]. Metoda byla opuštěna po objevu kyslíku a oxidu uhličitého z obav před vzduchem vydechovaným zachraňovaným. Používaly se tak nepřímé metody umělého dýchání: popsaná Howardova z r. 1869 (Benjamin Howard, profesor chirurgie v New Yorku [10, 13]), či Silvestrova (Henry Robert Silvester, lékař londýnské Kings’s College) z r. 1858 [10, 12, 14]. Faradizace, která je v učebnici zmíněna (obr. 5), je pojmenována podle anglického chemika a fyzika Michaela Faradaye, který objevil v r. 1831, že změny proudu v jedné cívce generují změny napětí v druhé cívce. Působení střídavého proudu a vyvolávání stimulace tkání se nazvalo faradizace. Hlavním průkopníkem metody byl Guillaume Duchenne, který využíval intermitentní impulzy a stimulace nervů k výzkumu, diagnostice a terapii některých chorob [15, 16]. Jako doplněk k metodě umělého dýchání byla používána již v druhé polovině 19. století. Protože hlava byla obvykle stočena doleva, stimuloval se pravý frenický nerv. Jedna elektroda byla na krku, druhá elektroda se přikládala na 6. mezižebří [15].

Při zástavě oběhu způsobené excitací při příliš mělké anestezii chloroformem bylo jen málo možností resuscitace. První použití zevní masáže srdeční je připisováno Friedrichu Maassovi z německého Göttingemu, který v r. 1892 popsal 2 případy úspěšné zevní masáže srdeční při „chloroformové synkopě“ u dvou dětských pacientů (první resuscitace trvala hodinu bez umělého dýchání, chlapec byl 9–10 dní zcela „stupidní“, pak ale došlo k plnému zotavení) [17]. Jeho článek však zcela zapadnul a ke znovuobjevení metody došlo až v r. 1960 (William Bennett Kouwenhoven, Guy Knickerbocker a James Jude). Další metoda, Schüllerova, byla publikována v Německu v r. 1879, více se o autorovi nepodařilo zjistit. Přímou srdeční masáž použil opět při zástavě oběhu během anestezie Kristian Igelsrud v r. 1901 [10]. Ta však nebyla vždy možná, a tak se používaly popsané metody stimulační. Při již zmíněné smrti Hannah Geenerové to byla taktilní metoda, pouštění žilou, podání brandy do úst [18]. Na začátku 20. století se používala stimulancia chemická: strychnin, kafrový olej (obr. 5, 6).

Učebnice 1921, s. 18
Obr. 5. Učebnice 1921, s. 18

Učebnice 1921, s. 19
Obr. 6. Učebnice 1921, s. 19

Mezi podivné a z dnešního pohledu obsoletní metody patřilo i subkutánní podávání infuzního roztoku, které zažil ještě jeden z autorů článku (J. M.) na „klinickém kolečku“ na nejmenované interní klinice v Praze a autorka (O. G.) u dehydratované pacientky na psychiatrickém pracovišti v Brně v roce 1982. Učebnice chirurgie z roku 1921 však již zmiňuje i intravenózní infuze. Na chirurgických pracovištích po operaci a celkové anestezii byli pacienti ještě s přítomnou poruchou vědomí odváženi na lůžko, kde byli ponecháni ke kontrole paramediky, přičemž kvalita dohledu byla pravděpodobně velmi různá [19].

Anesteziologické přístroje, jak je v textu uvedeno, byly vzácností. Otto Roth, chirurg v Lübecku, prezentoval svůj přístroj na anestezii již v r. 1902 na 31. výročním kongresu německých chirurgů [8]. Kyslík o vysokém tlaku byl vedený přes nádobku s chloroformem. Výhodou bylo to, že byly vidět kapky chloroformu, což usnadňovalo dávkování (50 kapek na 1 g). Rotametry byly známy v r. 1910, ale byly velmi drahé, což ostatně naznačuje i prezentovaná učebnice. Další popis je v textu (obr. 7), skutečný přístroj je na obrázku 8. Gynekolog Bernhard Krönig (1863–1917) z Jeny navrhl v r. 1911 přidat další dávkovač pro éter [8]. Přidáním motoru zajišťujícího pozitivní a negativní tlak kyslíku u dobře těsnící masky umožnil i umělou plicní ventilaci. Po změně na pneumatický pohon vznikl v továrně Dräger anesteziologický přístroj Pulmotor, který se používal až do 60. let 20. století [8].

Učebnice 1921, s. 20
Obr. 7. Učebnice 1921, s. 20

Obr. 8A. Rothův přístroj (archiv autora)
Obr. 8A. Rothův přístroj (archiv autora)

Obr. 8B. Rothův přístroj – detail (archiv autora)
Obr. 8B. Rothův přístroj – detail (archiv autora)

V doporučení, co dělat v případě smrti během operace a anestezie, kde je uvedena citace dle Lexera, se pravděpodobně jedná o významného německého chirurga prof. Ericha Lexera (1867–1937), který je pokládán za jednoho ze zakladatelů plastické chirurgie [20].

Článek přijat redakcí: 6. 4. 2022;

Cit. zkr: Anest intenziv Med. 2022;33(2):103-108

KORESPONDENČNÍ ADRESA AUTORA :

doc. MUDr. Jiří Málek, CSc.

malekj@fnkv.cz


Zdroje

1. Spolek československých mediků v Praze. Chirurgie. Praha: Strakova Akademie, Studentská knihtiskárna v Praze III; 1921, p. 7-20.

2. Gimunová O, Málek J. Anestezie v Rakousko‑Uhersku během I. světové války a po vzniku samostatného československého státu. Část I - Úvod. Anest. intenziv. Med. 2017;28(3): 204-207.

3. Gimunová O, Málek J. Anestezie v Rakousko‑Uhersku během I. světové války a po vzniku samostatného československého státu. Část II, Metody místní anestézie. Anest. intenziv. Med. 2017;28(5):324-327.

4. Gimunová O, Málek J. Anestezie v Rakousko‑Uhersku během I. světové války a po vzniku samostatného československého státu Část III - Intravenózní regionální anestezie a neuroaxiální metody anestezie. Anest. intenziv. Med. 2017;28(6):381-385.

5. Gimunová O, Málek J. Anestezie v Rakousko‑Uhersku během I. světové války a po vzniku samostatného československého státu. Část IV – Celková anestezie 1. Anest. intenziv. Med. 2018; 29(1):43-47.

6. Traill R, Hons BS. Anaesthesia. A Modern Concept [Internet]. [cited 2022-04-05]. Available from: https://www.researchgate.net/publication/255641596_Anaesthesia_-_A_Modern_Concept.

7. Snow J. On the inhalation of the vapour of ether in surgical operations: containing a description of the various stages of etherization, and a statement of the result of nearly eighty operations in which ether has been employed in St. George’s and University College Hospitals. By John Snow, M.D. Univ. Lond. Fellow of the Royal Medical and Chirurgical Society, lecturer on forensic medicine, London: John Churchill, Princes Street, Soho. 1847. [Internet]. [cited 2022-04-05]. Available from: https://www.woodlibrarymuseum.org/wp‑content/ uploads/ rare‑books/ S_AEXD.pdf.

8. Goerig M. The development of anesthesia in German‑ speaking countries. In The Wondrous Story of Anesthesia, editors Eger EI II, Saidman L, Westhorpe R. New York: Sprinder Verlag; 2014, p. 371-390.

9. Zuck D. Cyanosis in the early history of anaesthesia. Bulletin of Anesthesia History. 1993;14(3):7-9.

10. Dewhirst A. Evolution of cardiopulmonary resuscitation – an historical perspective. New Zealand Anaesthetic Technicians' Society, 2010.

11. Mouth to Mouth Rescue Breathing. Description of 1732 Resuscitation by William Tossach (1744). Science today. [Internet]. [cited 2022-04-05]. Available from: https:// todayinsci.com/Events/Medical/Resuscitation.htm.

12. Cooper JA, Cooper JD, Cooper JM. Cardiopulmonary resuscitation. History, current practice, and future direction. Circulation. 2006;114:2839-2849.

13. Baskett TF. Benjamin Howard and the direct method of artificial respiration. Resuscitation. 2007;72:89-192.

14. Baskett TF. Silvester’s technique of artificial respiration. Resuscitation, 2007;74:8-10.

15. Poore GV et al. A text‑Book of elektricity in Medicine and Surgery, for the use of students and practitioners. cit. In The London medical Record, April 15, 1876, p. 186-7. [Internet]. [cited 2022-04-05]. Available from: https://books.google.cz/books?id=f50EAAAAQAAJ & pg=PA187 & dq=faradisation,+phrenic+nerve & hl=cs & sa=X & ved=0ahUKEwjF2J6D1svRAhWFrRoKHUKKBI8Q6AEIZDAJ# v=onepage & q=faradisation%2C%20 phrenic%20nerve & f=false.

16. Houdek, et al. Neuromodulace, 1. vydání. Praha: Grada Publishing; 2007, p. 31-32.

17. Figl M, Pelinka LE, Mauritz W. Franz Koenig and Friedrich Maass. Resuscitation. 2006;70:6-9.

18. Knight PR, Bacon Dr. An unexplained death: Hannah Greener and chloroform. Anesthesiology. 2002; 96(5):1250-1253.

19. Černý F. Moje záznamy ze světové války 1914–1918. Praha: Nakladatelství NZB; 2014.

20. Erich Lexer. Wikipedia, 2022. [Internet]. [cited 2022-04-05]. Available from: https:// en.wikipedia.org/wiki/Erich_Lexer.

Štítky
Anesteziologie a resuscitace Intenzivní medicína
Článek EDITORIAL

Článek vyšel v časopise

Anesteziologie a intenzivní medicína

Číslo 2

2022 Číslo 2
Nejčtenější tento týden
Nejčtenější v tomto čísle
Kurzy Podcasty Doporučená témata Časopisy
Přihlášení
Zapomenuté heslo

Zadejte e-mailovou adresu, se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.

Přihlášení

Nemáte účet?  Registrujte se

#ADS_BOTTOM_SCRIPTS#