VÝSLEDKY VYHLEDÁVÁNÍ: (10000 výsledků)
rizikové faktory
Novinky A co kdyby se jednalo o získanou hemofilii?
Vzácné a závažné hemoragické onemocnění způsobené tvorbou vlastních protilátek proti faktoru VIII či IX, jež neutralizují koagulační aktivitu − právě to je získaná hemofilie, která se může týkat i vašich pacientů. Charakterizuje ji nástup hemoragického syndromu, který se objeví často spontánně nebo jako následek traumatu u pacientů bez osobní či rodinné anamnézu hemofilie. Ke stanovení diagnózy často dochází opožděně, což dále zhoršuje prognózu pacienta, zároveň je však v akutních případech třeba poskytnout rychlou a cílenou péči, abychom předešli riziku úmrtí. Jak tedy správně stanovit diagnózu získané hemofilie? Kterých pacientů se může týkat především? A co dalšího je důležité mít na paměti? Odpovědi nejen na tyto otázky naleznete ve stručném a názorném videu.
Novinky Osimertinib v léčbě pacientů s NSCLC se sekundární mutací EGFR T790M – kazuistika
Nemalobuněčný karcinom plic (NSCLC) je geneticky heterogenním onemocněním. Individualizace terapie na základě výskytu specifických mutací nádorových buněk je proto zásadní pro volbu optimální terapie u těchto pacientů. Jednou z možností cílené léčby u pacientů s NSCLC s aktivační mutací genu pro receptor epidermálního růstového faktoru (EGFR) je osimertinib, tyrosinkinázový inhibitor EGFR (EGFR TKI) 3. generace. Předkládáme kazuistiku pacienta s NSCLC léčeného osimertinibem po progresi onemocnění v důsledku sekundární mutace EGFR T790M vzniklé jako následek terapie afatinibem. Popsaný případ dobře ilustruje postavení osimertinibu v léčbě NSCLC se sekundární mutací EGFR T790M.
Novinky Léčba osimertinibem u pacientů s NSCLC po progresi onemocnění na předchozí léčbě – kazuistika
Předkládáme kazuistiku pacientky s nemalobuněčným karcinomem plic (NSCLC) s prokázanou aktivační mutací genu pro receptor epidermálního růstového faktoru (EGFR), u které se v průběhu léčby objevila rezistence vůči inhibitoru tyrosinkinázy (TKI) EGFR 1. generace gefitinibu. Po prokázání sekundární mutace EGFR T790M byl nasazen osimertinib, EGFR TKI 3. generace, na kterém došlo k regresi onemocnění, jež trvá. Tato kazuistika ilustruje význam postavení osimertinibu v léčbě pacientů s NSCLC s aktivační mutací EGFR, u kterých dojde v průběhu léčby EGFR TKI 1. a 2. generace k progresi onemocnění v důsledku vzniku sekundární mutace EGFR T790M.
Novinky Léčba první linie metastazujícího kolorektálního karcinomu s divokým typem RAS podle stanoviska Německé onkologické společnosti
Pracovní skupina pro nádory kolon, rekta a tenkého střeva Německé onkologické společnosti (Die Arbeitsgemeinschaft Internistische Onkologie in der Deutschen Krebsgesellschaft, Arbeitsgruppe Kolon-/Rektum-/Dünndarmkarzinom – AIO KRK) představila v únoru 2015 svoje stanovisko k výběru léčby první linie u pacientů s divokým typem RAS. Doporučení vycházejí z hodnocení dat studií CALGB, FIRE-3 a PEAK a v souladu s předchozím stanoviskem z roku 2014 doporučují u pacientů bez mutací RAS v první linii zvážení nasazení protilátky proti receptoru pro epidermální růstový faktor (antiEGFR). Pacienti s mutacemi RAS nemají z léčby antiEGFR žádný prospěch.
Novinky Příznivý vliv tirzepatidu na kardiometabolické parametry u pacientů s DM2 v závislosti na poklesu tělesné hmotnosti
Tirzepatid je duální agonista receptorů pro GLP-1 a GIP indikovaný v léčbě diabetu mellitu 2. typu (DM2) a obezity/komplikované nadváhy. V programu klinických studií SURPASS u pacientů s DM2 prokázal významné zlepšení kompenzace diabetu v porovnání s placebem a různými antidiabetiky při současném výrazném poklesu tělesné hmotnosti (TH). Post hoc analýza studií SURPASS-1–4 hodnotila vliv léčby tirzepatidem na kardiometabolické faktory zahrnující hladiny lipidů, krevní tlak, jaterní enzymy, obvod pasu, glykémii a glykovaný hemoglobin (HbA1c) v závislosti na dosažení poklesu TH o < 5 %, 5 až < 10 %, 10 až < 15 % a ≥ 15 %.
Novinky Orální mikrobiom a komplikace v těhotenství
Orální mikrobiom se vyznačuje velkou diverzitou druhů, jenom některé z nich jsou však patogenní. V případě parodontitidy jde především o gramnegativní anaeroby (Fusobacterium nucleatum, Porphyromonas gingivalis, Filifactor aloci, Prevotella intermedia, Tannerella forsythia, Treponema denticola, Aggregatibacter actinomycetemcomitans, Parvimonas micros, Campylobacter rectus, kmeny rodů Eubacterium a Bacteroides), u zubního kazu se jedná o grampozitivní bakterie (Streptococcus mutans, Actinomycetes ssp., Lactobacillus ssp.). Jejich pomnožení vede k narušení rovnováhy ve složení orálního mikrobiomu, tzv. dysbióze. Bakterie produkují různé virulentní faktory, které stimulují, případně obcházejí imunitní systém, jsou vysoce invazivní a mohou narušit okolní tkáně.
Novinky Perorální antivirotika jako vysoce efektivní nástroj prevence hospitalizací kvůli COVID-19 − otázky a odpovědi pro praxi
Hlavního epidemiologa Institutu klinické a experimentální medicíny (IKEM) v Praze MUDr. Petra Smejkala jsme požádali, aby nám pomohl zodpovědět nejčastější otázky ohledně současných možností antivirotické léčby COVID-19, která představuje velmi účinný nástroj jak snížit riziko hospitalizace z této příčiny.
Články časopisu High GATA2 expression is a poor prognostic marker in pediatric acute myeloid leukemia
Maaike Luesink, Iris H. I. M. Hollink, Vincent H. J. van der Velden, et al.
Department of Laboratory Medicine, Laboratory of Hematology, Radboud University Nijmegen Medical Centre and Nijmegen Centre for Molecular Life Sciences, Nijmegen, The Netherlands; Pediatric Oncology/Hematology, Erasmus Medical Center (MC)/Sophia Children’s Hospital, Rotterdam, The Netherlands; Department of Immunology, Erasmus MC, Rotterdam, The Netherlands; at al.
Blood 6 September 2012, Vol. 120, No. 10, pp. 2064-2075
Department of Laboratory Medicine, Laboratory of Hematology, Radboud University Nijmegen Medical Centre and Nijmegen Centre for Molecular Life Sciences, Nijmegen, The Netherlands; Pediatric Oncology/Hematology, Erasmus Medical Center (MC)/Sophia Children’s Hospital, Rotterdam, The Netherlands; Department of Immunology, Erasmus MC, Rotterdam, The Netherlands; at al.
Blood 6 September 2012, Vol. 120, No. 10, pp. 2064-2075