Stabilizace luxace AC skloubení a zlomenin akromiálního konce klíčku pomocí háčkové dlahy


Stabilisation of the dislocated acromioclavicular joint and lateral fractures of the clavicle using a hook plate

Introduction:
The aim of this study was to verify the hypothesis that the technique of stabilizing the acromioclavicular joint and lateral fractures of the clavicle using a clavicular hook plate can be considered a method of choice in the given types of injury.

Material and methods:
The clinical part of the study included a total of 40 patients. The indication group was formed by patients with type III acromioclavicular joint dislocation, according to Tossy. As for lateral fractures of the clavicle, the patients of group II and types IIa, IIb according to revised Allman and Neer’s classification, underwent surgery. 40 patients with type III acromioclavicular luxation, operated on at the same clinic, were chosen as the control group; however, the technique of traction cerclage was used here.

Results:
When evaluating our results, we recorded a lower occurrence of infectious complications in patients with a hook plate. No method failure or joint redislocation was observed in the hook plate group. There was no change in position even after the implant was removed. On the other hand, where traction cerclage was used, redislocation in the acromioclavicular joint occurred due to mechanical failure in 5 cases, in 15 cases mechanical implant failure was seen. As for patients with a hook plate, 11 cases showed irritation of the lower surface of the acromion. Statistical evaluation of parameters of the main set of patients was carried out in cooperation with the Institute of Biostatistics and Analyses of Masaryk University in Brno.

Conclusion:
Based on our results, the stabilisation of complete acromioclavicular separation and lateral end clavicle fractures using clavicle hook plate can be regarded as a suitable method for treating these lesions. Timely removal of the implant within 12 weeks of the intervention is needed to prevent irritation of the lower surface of the acromion.

Key words:
acromioclavicular separation – fractures of the lateral end of the clavicle – stabilisation using clavicle hook plate


Autoři: M. Reška ;  J. Konečný ;  M. Kašpar ;  M. Kábela ;  J. Čierník
Působiště autorů: I. chirurgická klinika LF MU a FN u svaté Anny, Brno, přednosta: Prof. MUDr. I. Čapov, CSc.
Vyšlo v časopise: Rozhl. Chir., 2013, roč. 92, č. 3, s. 143-150.
Kategorie: Původní práce

Souhrn

Úvod:
Cílem práce bylo ověření, zda je možné považovat techniku stabilizace akromioklavikulárního skloubení a laterálních zlomenin klíční kosti pomocí klavikulární háčkové dlahy za metodu volby u daných typů poranění.

Materiál a metodika:
Do klinické části bylo zahrnuto celkem 40 pacientů. Indikační skupinu tvořili pacienti s akromioklavikulární luxací III. typu podle Tossyho. V případě laterálních zlomenin klíčku byli operováni pacienti ze skupiny II typu II a, II b revidované Allman-Neerovy klasifikace. Jako kontrolní soubor bylo vybráno 40 pacientů s akromioklavikulární luxací III. typu operovaných na stejném pracovišti, avšak s použitím techniky tahové cerkláže.

Výsledky:
Při vyhodnocení našich výsledků jsme zaznamenali u háčkové dlahy nižší výskyt infekčních komplikací. U háčkové dlahy jsme nezaznamenali selhání metody či redislokaci. Ke změně postavení nedošlo ani po odstranění implantátu. Naproti tomu u tahové cerkláže došlo k redislokaci v akromioklavikulárním skloubení následkem mechanického selhání celkem v 5 případech, v 15 případech bylo nálezem mechanické selhání techniky. U háčkové dlahy jsme v 11 případech zaznamenali iritaci spodní plochy akromia. Parametry hlavního souboru pacientů byly statisticky vyhodnoceny ve spolupráci s Institutem biostatistiky a analýz Masarykovy univerzity v Brně.

Závěr:
Techniku stabilizace akromioklavikulárního skloubení a zlomenin laterálního konce klíční kosti pomocí háčkové dlahy hodnotíme jako vhodnou metodu k ošetřování těchto poranění. Prevencí iritace akromia je včasné odstranění implantátu do 12 týdnů od zákroku.

Klíčová slova:
akromioklavikulární luxace – zlomeniny laterálního konce klíčku – stabilizace klavikulární háčkovou dlahou

ÚVOD

Poranění akromioklavikulárního kloubu je typickým při nejrůznějších sportovních aktivitách. Nejčastěji se jedná o kontaktní sporty, často se vyskytuje po pádu na kole, lyžích, nezřídka i následkem dopravní nehody, častěji u motocyklistů. Příčina vzniku poranění akromioklavikulárního kloubu je v přímé souvislosti s věkovou skupinou populace, u které se toto poranění vyskytuje. Podle nejrůznějších statistických údajů je nejvíce těchto úrazů ve druhé až čtvrté dekádě života, přičemž maximum dosahuje věková skupina 20–30 let [1]. Mnohem častěji jsou postiženi muži než ženy, podle velkých studií je poměr mužů a žen 5:1 (2). S ohledem na mechanismus a energii úrazu je poranění akromioklavikulárního kloubu v některých případech provázeno zlomeninou laterálního konce klíční kosti. Samotná zlomenina laterální třetiny představuje až 25–30 % všech zlomenin klíční kosti [3,4]. Pro akromioklavikulární luxace je nejčastěji používaná třístupňová klasifikace, která je spojována se jmény Tossy a Allman [5,6]. V literatuře se autoři spíše kloní k modifikované rozšířené klasifikaci dle Rockwooda [7]. U zlomenin laterální třetiny klíční kosti lze vycházet z Allmanovy a Neerovy klasifikace [5,8,9,10], jejichž souhrn vyjadřuje podrobná Craigova klasifikace [11]. První zprávy o možnostech léčby uvedli ve svých pracích Hippocrates [12], Galen a Paulus Aegineta, ve kterých doporučovali konzervativní léčbu. S rozvojem moderní medicíny se začalo mluvit o třech typech poranění akromioklavikulárního kloubu, které byly v souvislosti s postižením vazů. Do dnešní doby bylo vypracováno více než šedesát různých operací k řešení III. typu poranění akromioklavikulárního skloubení [13]. Společným cílem je obnovit stabilitu a funkci akromioklavikulárního skloubení. V naší práci jsme se zaměřili na techniku stabilizace pomocí háčkové klavikulární dlahy.

Indikace k použití klavikulární háčkové dlahy jsou následující:

  • luxace typu Tossy III, Rockwood III–V,
  • zlomeniny laterální třetiny klíčku typu II Allman-Neerovy klasifikace.

Ke stabilizaci klavikulární háčkovou dlahou nejsou indikace v následujících případech:

  • stabilní zlomeniny laterální třetiny klíčku,
  • typ Tossy I–II, Rockwood I–II,
  • akutní infekt.

MATERIÁL A METODIKA

Do retrospektivní studie bylo zařazeno celkem 40 pacientů, kteří byli operováni s využitím stabilizace pomocí háčkové klavikulární dlahy. Výsledky byly srovnávány s kontrolním souborem 40 pacientů, operovaných na stejném pracovišti metodou tahové cerkláže.

Z pohledu na charakter poranění bylo z celkového počtu pacientů v hlavním souboru 35 operováno pro akromioklavikulární luxaci Tossy III, u 3 pacientů byla kombinace akromioklavikulární luxace a zlomeniny laterálního konce klíční kosti, ve 2 případech se jednalo o izolovanou zlomeninu laterálního konce klíční kosti. Ke stabilizaci jsme používali titanový implantát s pevnou výškou háku, následně implantát typu LCP. Parametrem, který byl důležitý pro rozhodování stran sutury korakoklavikulárních vazů, byla doba od vzniku úrazu do operačního zákroku. V průměru tato doba činila 13,1 dne, ovšem v souboru jsou zahrnuti i pacienti po selhání tahové cerkláže provedené na jiném pracovišti (doba od úrazu k reoperaci u nás 75 a 79 dní), jeden pacient, který původně s operací nesouhlasil (36 dní), a jeden, který k nám byl přeložen z jiného pracoviště, kde původně ležel pro polytrauma (46 dní). U jednoho pacienta jsme vzhledem k věku (ročník 1982) provedli plastiku transpozicí ligamentum coracoacromiale 36. den od úrazu. Pokud byla doba od úrazu delší než 10 dní, standardně jsme revizi korakoklavikulárních vazů neprováděli. Průměrná délka hospitalizace byla v našem souboru 4,4 dne.

VÝSLEDKY

V hodnocení výsledků jsme se zaměřili na několik oblastí.

Peroperační zhodnocení výsledného postavení po zavedení implantátu:

Po správném zavedení háku dlahy bylo obnoveno postavení v akromioklavikulárním skloubení v rovině horizontální i předozadní. Při špatně zavedeném háku dlahy příliš ventrálně dojde následně i k ventrálnímu posunu laterálního konce klíčku. Důležitá je i správná volba výšky háku – 12, 15 nebo 18 mm.

Tab. 1. Charakteristika hlavního souboru Tab.1: Main group characteristic
Charakteristika hlavního souboru
Tab.1: Main group characteristic

Tab. 2. Charakteristika kontrolního souboru Tab. 2: Control group characteristic
Charakteristika kontrolního souboru
Tab. 2: Control group characteristic

Hodnocení pevnosti a stability montáže

Při správně zavedeném implantátu byla hybnost v ramenním kloubu zcela volná, bez omezení rozsahu, bez známek kontaktu konce dlahy s hlavicí humeru. Manipulací se zarouškovanou končetinou jsme ověřili dobrou stabilitu při zachovalém fyziologickém pohybu akromia vůči artikulujícímu konci klíčku.

Hojení měkkých tkání

U 40 pacientů jsme ve dvou případech zaznamenali drobné stehové píštělky v podkoží se sterilním kultivačním nálezem, v obou případech došlo po odstranění podkožních stehů do týdne k vytvoření krusty bez další sekrece či zánětlivých projevů. U jednoho pacienta se vyskytla 3. týden od operace komunikace s implantátem, přestože rána byla zhojena per primam intentionem a byly odstraněny stehy. Jednalo se o komunikaci šíře 5 mm s pozitivním kultivačním nálezem, kde jako agens bylo prokázáno Escherichia coli. Pacient byl léčen ambulantně s podáváním antibiotik dle citlivosti a lokální terapií. Reakci kolem kovu jsme na RTG nezaznamenali v žádném případě.

Dislokace typu Tossy III s C-C vzdáleností více než 2 cm
Fig. 1: Tossy III dislocation with C-C distance of more than 2 cm
Obr. 1. Dislokace typu Tossy III s C-C vzdáleností více než 2 cm Fig. 1: Tossy III dislocation with C-C distance of more than 2 cm

Výsledný stav po stabilizaci háčkovou dlahou, C-C vzdálenost v normě
Fig. 2: Result after hook plate stabilisation, normal C-C distance
Obr. 2. Výsledný stav po stabilizaci háčkovou dlahou, C-C vzdálenost v normě Fig. 2: Result after hook plate stabilisation, normal C-C distance

Tab. 3. Průměrné korakoklavikulární a akromioklavikulární vzdálenosti Tab. 3: Average coracoclavicular and acromioclavicular distances
Průměrné korakoklavikulární a akromioklavikulární vzdálenosti
Tab. 3: Average coracoclavicular and acromioclavicular distances

Hodnocení RTG snímků

Na předoperačních – úrazových – RTG snímcích jsme v případě akromioklavikulární luxace hodnotili vzájemné postavení klíčku a akromia podle klasifikačních kritérií dle Tossyho. Snímky byly prováděny ve standardní předozadní projekci, doplněné o mírně šikmou projekci s nakloněním RTG paprsků 10–15 stupňů proximálně. V případech nejasností k odlišení II. a III. typu akromioklavikulární disociace jsme používali zátěžový test. Abychom vyloučili faktor subjektivního hodnocení, měřili jsme korakoklavikulární vzdálenost u každého pacienta předoperačně i pooperačně, následně i po odstranění implantátu.

Po odstranění implantátu jsme nezaznamenali změnu korakoklavikulární vzdálenosti od doby, kdy byla měřena ještě s implantátem in situ. Dalším měřeným parametrem byla šířka akromioklavikulárního skloubení. Námi naměřené výsledky u všech pacientů prokazují průměrnou pooperační šířku akromioklavikulárního kloubu 6,79 mm, po extrakci implantátu 7,03 mm, což je těsně na horní hranici normy.

Pro techniku stabilizace akromioklavikulárního skloubení s využitím háčkové dlahy je specifický výskyt tzv. „acromion irritation“. Jedná se o jev, který lze pozorovat jako projasnění kolem háčku na spodní ploše akromia a je reakcí na místní dráždění spodní plochy akromia horní a zadní plochou háčku dlahy. Subjektivně je tento jev doprovázen bolestí ramene v oblasti akromia a pod lopatkou, s omezením hybnosti v ramenním kloubu. V našem souboru se tento jev vyskytl celkem v 11 případech. Situace je dobře vidět na Obr. 3, Obr. 4 ukazuje na otěr háku vyjmuté dlahy v místě kontaktu s akromiem.

Typický RTG nález iritace akromia
Fig. 3: Typical X-ray finding for acromion irritation
Obr. 3. Typický RTG nález iritace akromia Fig. 3: Typical X-ray finding for acromion irritation

Dlaha po extrakci, je patrný otěr materiálu v místě kontaktu s akromiem
Fig. 4: Implant removal. Abrasion can be seen in the place of contact with the acromion
Obr. 4. Dlaha po extrakci, je patrný otěr materiálu v místě kontaktu s akromiem Fig. 4: Implant removal. Abrasion can be seen in the place of contact with the acromion

Sledovali jsme interval, za který byla iritace akromia prokazatelná na RTG snímku. Tento interval byl průměrně 21,5 týdne od operace. Pacienti s prokázanou iritací akromia byli po extrakci implantátu bez potíží.

Ošetření laterální zlomeniny klíčku háčkovou dlahou dokumentují Obr. 5, 6.

Zlomenina klíčku Neer IIb, lig. trapezium pevné, lig. conoideum přerušené
Fig. 5: Neer IIb clavicle fracture, lig. trapezium intact, lig.conoideum disrupted
Obr. 5. Zlomenina klíčku Neer IIb, lig. trapezium pevné, lig. conoideum přerušené Fig. 5: Neer IIb clavicle fracture, lig. trapezium intact, lig.conoideum disrupted

Zlomenina klíčku Neer IIb po stabilizaci háčkovou dlahou
Fig. 6: Neer IIb clavicle fracture, result after stabilisation using a hook plate
Obr. 6. Zlomenina klíčku Neer IIb po stabilizaci háčkovou dlahou Fig. 6: Neer IIb clavicle fracture, result after stabilisation using a hook plate

Na Obr. 7 je patrný peroperační výsledek implantované dlahy a sutury vazů, kde černá šipka ukazuje na suturu korakoklavikulárních vazů, bílá šipka ukazuje na štěrbinu akromioklavikulárního kloubu s resekovaným diskem.

Peroperační výsledek stabilizace luxace Tossy III. Černá šipka ukazuje na suturu C-C vazů, bílá šipka ukazuje na štěrbinu A-C kloubu s resekovaným diskem
Fig. 7: Tossy III dislocation, peroperative result. Black arrow points at C-C ligament suture, the white arrow below points at the A-C joint. The meniscus was removed
Obr. 7. Peroperační výsledek stabilizace luxace Tossy III. Černá šipka ukazuje na suturu C-C vazů, bílá šipka ukazuje na štěrbinu A-C kloubu s resekovaným diskem Fig. 7: Tossy III dislocation, peroperative result. Black arrow points at C-C ligament suture, the white arrow below points at the A-C joint. The meniscus was removed

Pooperační péče, hodnocení hybnosti

Fixaci operované končetiny jsme ponechávali standardně do odstranění stehů, následuje pasivní rehabilitace ramenního kloubu. Od 3. do 6. týdne po operaci byla zahájena aktivní rehabilitace s limitem abdukce 90° a flexe 60°. Po 6 týdnech od operace doporučujeme pacientům rehabilitaci do plného rozsahu pohybu. S výjimkou tří pacientů, u kterých byla provedena artroskopická subakromiální dekomprese pro syndrom tísně v subakromiálním prostoru, a jedné pacientky s předoperační parézou operované končetiny bylo u zbylých pacientů dosaženo obnovení plného rozsahu pohybu v ramenním kloubu nejdéle po 8 týdnech od operace. Constant-Murley skóre bylo u 24 pacientů (61,5 %) výborné, u 12 pacientů (30,8 %) dobré a u výše uvedených tří pacientů před ASD uspokojivé (72, 74 a 78). Celkově tedy 92,3 % pacientů spadalo do skupiny výborných a dobrých výsledků, 7,7 % do skupiny uspokojivých.

Srovnání výsledků s technikou tahové cerkláže

Hojení měkkých tkání bylo u tahové cerkláže zatíženo větším počtem komplikací než v případě stabilizace háčkovou dlahou. Infekční komplikace jsme v kontrolním souboru zaznamenali celkem v sedmi případech, 5krát se jednalo o povrchní infekt, 2krát o hluboký. Jako agens byl prokázán Staphylococcus aureus. Přehled infekčních komplikací ukazuje Tab. 4. Větší výskyt komplikací hojení měkkých tkání u tahové cerkláže si vysvětlujeme drážděním měkkých tkání s iritací a perforací kůže prominujícími konci drátů s následnou bakteriální infekcí.

Tab. 4. Infekční komplikace Tab. 4: Infection complications
Infekční komplikace
Tab. 4: Infection complications

Mechanické komplikace se vyskytly u tahové cerkláže celkem v 15 případech, následkem čehož došlo 5krát k redislokaci v akromioklavikulárním skloubení. Jednalo se o prasklou kličku, prasklý Kirschnerův drát, prominenci konce Kirschnerova drátu přes kůži a jeho vycestování. U hlavního souboru pacientů operovaných pomocí háčkové dlahy jsme podobné komplikace způsobené prominencí či selháním materiálu nezaznamenali. Mechanické komplikace dokumentuje Tab. 5.

Tab. 5. Srovnání mechanických komplikací jednotlivých technik Tab. 5: Comparison of mechanical failure between both techniques
Srovnání mechanických komplikací jednotlivých technik
Tab. 5: Comparison of mechanical failure between both techniques
Pozn.:* Vysunutí háčku zpod akromia u non-compliance pacientky se zlomeninou laterálního konce klíčku, předoperační parézou operované končetiny a dysplastickými změnami akromia a ramenního kloubu. I přes dislokaci háčku došlo ke zhojení zlomeniny klíční kosti. Celkově chybná terapeutická rozvaha a indikace k operaci. ** 2,5 % redislokací je včetně chybně indikované pacientky uvedené výše.

Statistická analýza souboru pacientů

Parametry hlavního souboru pacientů byly statisticky vyhodnoceny ve spolupráci s Institutem biostatistiky a analýz Masarykovy univerzity v Brně. Zahrnuto bylo celkem 38 pacientů (N=38), u nichž byla korakoklavikulární vzdálenost minimálně o 50 % nad normu, tedy s ligamentózní lézí. Izolované zlomeniny klíčku nebyly zahrnuty. Z výsledku analýz vyplývá, že C-C vzdálenost pooperační se statisticky významně neliší od této vzdálenosti po extrakci implantátu (p = 0,237), v průměru došlo po extrakci k prodloužení o + 0,1 mm. Srovnání vzdálenosti akromioklavikulární pooperační a po extrakci implantátu neukázalo žádný statisticky významný rozdíl (p = 0,104). Vzdálenost C-C ≤ 11 mm vykázalo po operaci i po extrakci cca 87 % pacientů. Vzdálenost A-C ≤ 7 mm vykázalo po operaci i po extrakci cca 60–61 % pacientů. Výsledky ukazuje Tab. 6a, b, c, d.

Tab. 6a: Popis traumatu – všichni pacienti (N=38)
Tab. 6a: Trauma description – all patients (N=38)
Tab. 6a: Popis traumatu – všichni pacienti (N=38) Tab. 6a: Trauma description – all patients (N=38)
1 Testováno Wilcoxonovým testem 2 Není známo u 8 pacientů, z důvodu konzistence výpočtu nevstupuje v této tabulce do výpočtu diferencí

Tab. 6b: Popis traumatu – pouze pacienti s údaji po extrakci (N=30).
Tab. 6b: Trauma description – patients after implant removal only.
Tab. 6b: Popis traumatu – pouze pacienti s údaji po extrakci (N=30). Tab. 6b: Trauma description – patients after implant removal only.
1 Testováno Wilcoxonovým testem

Tab. 6c: Popis traumatu dle normovaných „cut off“ C-C a A-C vzdáleností – všichni pacienti (N=38)
Tab. 6c: Trauma description by standardized „cut off“ C-C and A-C distances – all patients (N=38)
Tab. 6c: Popis traumatu dle normovaných „cut off“ C-C a A-C vzdáleností – všichni pacienti (N=38) Tab. 6c: Trauma description by standardized „cut off“ C-C and A-C distances – all patients (N=38)
1 Kategoriální proměnné popsány absolutní a relativní četností kategorií

Tab. 6d: Popis traumatu dle normovaných „cut off“ C-C a A-C vzdáleností – pouze pacienti s údaji po extrakci (N=30)
Tab. 6d: Trauma description by standardized „cut off“ C-C and A-C distances – patients after implant removal only
Tab. 6d: Popis traumatu dle normovaných „cut off“ C-C a A-C vzdáleností – pouze pacienti s údaji po extrakci (N=30) Tab. 6d: Trauma description by standardized „cut off“ C-C and A-C distances – patients after implant removal only
1 Kategoriální proměnné popsány absolutní a relativní četností kategorií

DISKUZE

Velký počet všech používaných technik stabilizace akromioklavikulární luxace dokazuje, že ve strategii ošetření kompletní akromioklavikuární luxace prakticky neexistuje zcela jednoznačný názor. Přes počáteční tendence konzervativní terapie dnes platí, že III. typ dislokace je indikován k operační léčbě [5,13,17,18,19,20,21]. U subluxace II. typu je názor nejednotný, nicméně symptomatické subluxace akromioklavikulárního kloubu by měly být chirurgicky řešeny. Z faktorů, které ovlivňují dlouhodobé výsledky operační léčby, jsou zásadní rozvoj artrotických změn akromioklavikulárního skloubení a recidivující nestabilita. Artrotické změny mohou být vystupňovány následkem traumatu. Pro výskyt primárních artrotických změn není výjimkou věková hranice kolem 40 let [22,23]. Přetrvávající nebo recidivující nestabilita jako druhý faktor rozvoje pooperačních artrotických změn je především následkem nesprávně nebo neúplně ošetřených vazivových struktur. Rekonstrukce vazů u čerstvých poranění je stále diskutovanou otázkou. Zřejmě nejnovější publikací v tomto směru je práce autorů Kazda, Paša, Pokorný [16], kde ve výsledném zhodnocení nebyl nalezen klinický rozdíl mezi akromioklavikulární stabilizací se suturou vazů a prostou stabilizací bez sutury vazů. V našem souboru pacientů jsme prováděli suturu korakoklavikulárních vazů u všech čerstvých poranění. Volba implantátu dnes jednoznačně mluví ve prospěch LCP, zejména pokud se jedná o kombinaci se zlomeninou zevní třetiny klíčku. Pozornost je třeba věnovat správné výšce háčku dlahy. Malá výška háku může mít za následek špatné usazení dlahy a hyperkorekci v akromioklavikulárním skloubení, event. kalcifikace v oblasti korakoklavikulárních vazů. Naopak velká výška háku vede k nedostatečné repozici, problematické adaptaci jednotlivých konců vazivových struktur a zhojení s distrakcí v akromioklavikulárním skloubení. Při zbytečně dlouhém ponechání háčkové dlahy může dojít ke dráždění spodní plochy akromia s typickým nálezem na RTG. Původně byl interval pro odstranění implantátu stanoven na 3 až 6 měsíců, nyní platí hranice 12 týdnů od operace. V korelaci s našimi výsledky lze toto považovat jako prevenci vzniku tohoto jevu. Ve třech případech jsme provedli artroskopickou subakromiální dekompresi u pacientů, kteří měli klinické příznaky impingement syndromu. Příčina byla ve fibróze subakromiálního prostoru, po jejím uvolnění jsme verifikovali intaktní m. supraspinatus, bez mechanického kontaktu háku dlahy s ramenním kloubem či rotátorovou manžetou. Součástí zákroku bylo i odstranění implantátu. Vzhledem k tomu, že jsme nenašli souvislost klinického stavu s RTG a artroskopickým nálezem a navíc se jednalo o fyzicky velmi aktivní jedince, vidíme příčinu fibrózy subakromiálního prostoru v přehnané časné rehabilitaci. Při srovnání stabilizace háčkovou dlahou s metodou tahové cerkláže vidíme jednoznačný přínos především ve stabilitě, ale i nižším výskytu infekčních komplikací. Proti naopak mluví stránka ekonomická. Dva uvedené případy laterálních zlomenin klíčku bez léze korakoklavikulárních vazů v našem souboru se nedají s technikou tahové cerkláže srovnávat, a proto také byly ze statistického hodnocení vyjmuty. Nicméně cílem naší práce bylo ověřit stabilizaci háčkovou dlahou i v případě zlomenin akromiálního konce klíčku. Naše výsledky jsou srovnatelné s literárními údaji autorů, kteří se zabývali stabilizací akromioklavikulární luxace pomocí háčkové dlahy [14,24,25,26,27,28,29,30,31] nebo jinými technikami [15,16]. Zajímavou technikou miniinvazivního přístupu ke stabilizaci akromioklavikulárního skloubení je systém MINAR (Minimal INvasive Ac Joint Reconstruction), který využívá silného vlákna a fixačních podložek podobně jako při operaci zkřížených vazů kolena. S technikou háčkové dlahy má i stejná indikační kritéria, navíc je vhodný k řešení chronických nestabilit.

ZÁVĚR

Na základě analýzy výsledků souboru pacientů lze konstatovat, že stabilizaci háčkovou dlahou je možno považovat za jednoduchou, rychlou a spolehlivou metodu. Nicméně technika tahové cerkláže je zřejmě stále nejrozšířenější metodou akromioklavikulární stabilizace. Použití háčkové dlahy vidíme jako výhodné zejména u mladých, fyzicky aktivních pacientů nebo profesionálních sportovců, pro které je rychlý návrat do plné zátěže prioritou. Robustní konstrukce implantátu prakticky vylučuje možnost jeho selhání. Prozatím se nemůžeme vyjádřit k dlouhodobým výsledkům, neboť tuto techniku používáme od roku 2008.

Seznam zkratek:

  • AC skloubení – akromioklavikulární skloubení
  • LCP – Locking Compression Plate
  • RTG – rentgen
  • ASD – artroskopická subakromiální dekomprese
  • C-C – korakoklavikulární
  • A-C – akromioklavikulární

MUDr. Michal Reška

Fillova 13

638 00 Brno

e-mail: Michal.Reska@seznam.cz


Zdroje

1. Cave EF. Fractures and Other Injuries. Chicago, Year Book Medical 1961.

2. Thorndike A, Jr., Quigley TB. Injuries to the Acromioclavicular Joint: A Plea for Conservative Treatment. Am J Surg 1942; 55:250–261.

3. Pokorný V, a kol. Traumatologie. Praha, Triton 200:143–144.

4. Nowak J, Mallmin H, Larsson S. The aetiology and epidemiology of clavicular fractures. A prospective study during a two-year period in Uppsala, Sweden, Injury 2000;(31),5:353–8.

5. Allman FL, Jr. Fractures and Ligamentous Infuries of the Clavicle and Its Articulation. J Bone Joint Surg 1967;49A:774–784.

6. Tossy JD, Mead NC, Sigmond HM. Acromioclavicular Separations: Useful and Practical Classification for Treatment. Clin Orthop 1963;28:111–11.

7. Williams GR, Nguyen VD, Rockwood CA, Jr. Classification and Radiographic Analysis of Acromioclavicular Dislocations. Appl Radiol 1989;29–34.

8. Neer CS II. Fractures of the Clavicle. In Rockwood CA, Jr., Green DP. Fractures in Adults. Philadelphia, J.B. Lippincott 1984:707–713.

9. Neer CS, II. Fractures of the distal third of the clavicle. Clin Orthop 1968;58:43–50.

10. Neer CS, II. Fracture of the Distal Clavicle With Detachment of Coracoclavicular Ligaments in Adults. J Trauma 1963;3:99–110.

11. Oęill BJ, Hirpara KM, O°iain D, McGarr C, Kaar TK. Clavicle fractures: a comparison of five classification systems and their relationship to treatment outcomes. Int Orthop 2011;(35)6:909–14.

12. Adams FL. The Genuine Works of Hippocrates. Vol 1 and 2. The Genuine Works of Hippocrates. New York: William Wood 1886.

13. Jäger M, Wirth CJ. Kapslebandläsionen. Stuttgart, Thieme 1978.

14. Kienast B, Thietje R, Queitsch C, Gille J, Schulz AP, Meiners J. Mid-term results after operative treatment of rockwood grade III-V Acromioclavicular joint dislocations with an AC-hook-plate. Eur J Med Res 2011;16:52–56.

15. Višňa P, Paša L, Čižmář I, Šmídl Z, Kočiš J. Akutní dislokace akromioklavikulárního kloubu – modifikace stabilizační operace. Úraz chir 2044;12:6–10.

16. Kazda S, Paša L, Pokorný V. Klinické výsledky operačního řešení akromioclaviculární luxace se suturou a bez sutury vazů. Rozhl chir 2011;10:561–564.

17. Smith MJ, Stewart MJ. Acute acromioclavicular separations. Amer J Sports Med 1979;7:62–71.

18. Čech O. Stabilní osteosyntéza v traumatologii a ortopedii. Praha, Avicenum 1982.

19. Kofránek I, Slavík M, Soukup B, Bartoníček J. Terapie poškození akromioklavikulárního skloubení resekcí laterální části klíčku podle Stewarta. (Therapy of the Injury of Acromioclavicular Joint by Resection of the Lateral Clavicula after Stewart). Acta Chir Orthop Tramatol Čechoslov 1982;49,5:427–31.

20. Moravec O. Dynamická stabilizace akromioklavikulární luxace. Acta Chir Orthop Traum Čech 1986;3:225–227.

21. Náhoda J, Stryhal F. Akromioklavikulární luxace. Acta Chir Orthop Traum Čech 1969;4:233–237.

22. DePalma AF. Surgical Anatomy of Acromioclavicular and Sternoclavicular Joints Surg Clin North Amer 1963;43:1541–1550.

23. Oppenheimer A. Arthritis of the Acromioclavicular Joint. J Bone Joint Surg 1943;25:867–870.

24. Tiren D, van Bemmel AJ, Swank DJ, van der Linden FM. Hook plate fixation of acute displaced lateral clavicle fractures: mid-term results and a brief literature overview. J Orthop Surg Res 2012;11,7:2.

25. Wu K, Chang CH, Yang RS. Comparing hook plates and Kirschner tension band wiring for unstable lateral clavicle fractures. Orthopedics 2011; (34),11:e718–23.

26. Good DW, Lui DF, Leonard M, Morris S, McElwain JP. Clavicle hook plate fixation for displaced lateral-third clavicle fractures (Neer type II): a functional outcome study. J Shoulder Elbow Surg 2012;(21),8:1045–8.

27. Hsu TL, Hsu SK, Chen HM, Wang ST. Comparison of hook plate and tension band wire in the treatment of distal clavicle fractures. Orthopedics 2010;(33),12:879.

28. Ding M, Ni J, Hu J, Song D. Rare complication of clavicular hook plate: clavicle fracture at the medial end of the plate. J Shoulder Elbow Surg 2011;(20),7:e18–20.

29. Bhattacharyya R, Sharma K, Mukherjee P. Clavicle Hook Plate for Neer Type II Lateral Clavicle Fractures. J Orthop Trauma 2011;(25),3:e30.

30. Klein SM, Badman BL, Keating CJ, Devinney DS, Frankle MA, Mighell MA. Results of surgical treatment for unstable distal clavicular fractures. J Shoulder Elbow Surg 2010; (19)7:1049–55.

31. Liu HH, Chou YJ, Chen CH, Chia WT, Wong CY. Surgical treatment acute acromioclavicular joint injuries using a modified Weaver-Dunn procedure and clavicular hook plate. Orthopedics 2010;(33),8.

Štítky
Chirurgie všeobecná Ortopedie Urgentní medicína

Článek vyšel v časopise

Rozhledy v chirurgii

Číslo 3

2013 Číslo 3

Nejčtenější v tomto čísle

Tomuto tématu se dále věnují…


Kurzy

Zvyšte si kvalifikaci online z pohodlí domova

Diabetická neuropatie a její léčba
nový kurz
Autoři: MUDr. Michal Dubský, Ph.D.

Mnohočetný myelom: Úvodní léčba netransplantovatelných pacientů
Autoři:

Proč v prevenci zubního kazu kartáček nestačí?
Autoři: doc. MUDr. Romana Koberová – Ivančaková, CSc.

Hypersenzitivita dentinu jako příznak poškození tvrdých zubních tkání
Autoři: MUDr. Erika Lenčová, Ph.D.

Cesta pacienta s CHOPN
Autoři: doc. MUDr. Vladimír Koblížek, Ph.D.

Všechny kurzy
Kurzy Doporučená témata Časopisy
Přihlášení
Zapomenuté heslo

Nemáte účet?  Registrujte se

Zapomenuté heslo

Zadejte e-mailovou adresu se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.

Přihlášení

Nemáte účet?  Registrujte se