Sociální zázemí seniorů s duševní poruchou – srovnání let 2003 a 2013


Social background of elderly patients with mental disorders – a comparison between 2003 and 2013

Social issues go hand in hand with the ageing of population. Seniors with psychiatric disorders are at higher risk of loss of autonomy, social exclusion and phenomenon of loneliness as well as lower quality of life as compared to their mentally healthy peers.

Subjects and methods:
Observational study focused on social background of seniors admitted to psychogeriatric ward at the Mental hospital of Kroměříž, and discharged from this facility between the compared years 2003 and 2013. Method: study of medical records in electronic form.

Results:
The most common social background of seniors with psychiatric morbidity admitted to our facility both in year 2003 and 2013 was a house or apartment owned by the senior, followed by retirement home for seniors or nursing care facilities. When discharging our senior patients, the situation changes non-significantly – lower numbers of seniors return back to their homes and higher numbers of them enter social care facilities. In year 2013 new phenomenon appears among seniors with psychiatric disorder being admitted into psychogeriatric ward – shelters and social housing have nowadays become an increasingly social background for these seniors.

Conclusion:
Shifts in social background among seniors with psychiatric disorders can be seen between the two chosen years, separated by a ten year period. Further verification on larger sample is needed, ideally at a national level.

Key words:
seniors – ageing – functional heterogeneity – seniors with mental disorders – social problems in elderly


Autoři: MUDr. Mgr. Jan Lužný, Ph.D. 1,2;  Ing. Hana Tomášková, Ph.D. 2
Působiště autorů: Psychiatrická nemocnice v Kroměříži, Kroměříž 1;  Ústav epidemiologie a ochrany veřejného zdraví LF OU Ostrava 2
Vyšlo v časopise: Geriatrie a Gerontologie 2014, 3, č. 1: 36-39
Kategorie: Původní práce/studie

Souhrn

Sociální problematika doprovází stárnutí populace. Senioři s duševní poruchou jsou ve srovnání se seniory bez anamnézy duševní poruchy ve větším riziku ztráty autonomie, sociálního vyloučení a opuštění, nižší kvality života.

Soubor a metody:
Observační studie sledující sociální zázemí seniorek přijatých k hospitalizaci na ženský gerontopsychiatrický primariát Psychiatrické nemocnice v Kroměříži a propuštěných z gerontopsychiatrického lůžka mezi srovnávanými obdobími let 2003 a 2013. Použitá výzkumná metoda: studium elektronické formy zdravotnické dokumentace.

Výsledky:
Nejčastějším sociálním zázemím seniorek s duševní poruchou při přijetí na gerontopsychiatrické lůžko je jak v roce 2003, tak i v roce 2013 vlastní dům nebo byt, následovaný domovem pro seniory a domem s pečovatelskou službou. Při propuštění se situace v obou sledovaných obdobích let 2003 a 2013 dále mění – klesá nesignifikantně počet seniorek vracejících se do domácího prostředí a nesignifikantně roste počet umístění v zařízeních sociální péče. V roce 2013 se nově objevuje fenomén ubytoven a azylového domu jako místa pobytu seniorů před přijetím na gerontopsychiatrické lůžko.

Závěr:
S odstupem deseti let lze pozorovat změny v zastoupení a formách sociálního zázemí seniorů s duševní poruchou, nutné je však ověření této skutečnosti na větším souboru pacientů, nejlépe na národní úrovni.

Klíčová slova:
senioři - stárnutí – funkční heterogenita – senioři s duševní poruchou – sociální problematika ve stáří

Úvod

Stáří s sebou přináší nejen zdravotní, ale i právní a sociální problémy. Spolu s rostoucím biologickým věkem roste nemocnost populace, ubývá přirozených sil a často i schopnosti sebeobsluhy v základních i instrumentálních aktivitách běžného života. Vyvstává otázka rostoucí závislosti na dopomoci okolí, vlivem možného progredujícího kognitivního deficitu u seniorů s demencí je potřeba řešit i otázku způsobilosti k právním úkonům(1–3). V rámci funkční heterogenity, kterou v populaci seniorů typicky nacházíme, jsou tyto problémy zastoupeny u každého jednotlivého seniora v rozdílné míře(4–5). Na jedné straně se setkáváme se zcela soběstačnými seniory s obdivuhodnou mírou vitality i ve vysokém věku, na druhé straně funkčního kontinua se pak nacházejí senioři s výraznou geriatrickou křehkostí nebo naprostou funkční závislostí na okolí(6). Senioři trpící duševní poruchou (zvláště pak demencí) ve srovnání se seniory bez známek duševní poruchy patří mezi rizikovou skupinu seniorů, ohroženou ve větší míře ztrátou autonomie, sociálním vyloučením, větším rizikem života v chudobě a osamocení a celkově pak i nižší kvalitou života(7). Důvodů je několik. Jedním z nich je, že děti těchto seniorů často nejsou schopny se o své stárnoucí rodiče postarat z důvodů pracovních nebo rodinných, a tak jsou senioři odkázáni na nejrůznější zařízení zdravotnická nebo sociální, často s velmi rozdílnou strategií péče i kvalitou poskytované péče (interní a geriatrická oddělení nemocnic, oddělení dlouhodobě nemocných, odborné léčebné ústavy, hospice, domy s pečovatelskou službou, domovy pro seniory, domovy se zvláštním režimem, ubytovny, azylové domy, stacionáře, ústavy sociální péče atd.)(8-10). Nikoli výjimečně jsme svědky postupně mizející mezigenerační solidarity, kdy stáří není atraktivní, evokuje v dospělých pocit budoucí vlastní nemohoucnosti a existenciální konečnosti(7). Přitom je třeba mít na zvláštním zřeteli, jaký je cíl moderní zdravotní i sociální péče o seniory: poskytování komplexních, kvalitních, dostupných a návazných služeb zdravotních i sociálních, celospolečenská podpora zdravého a aktivního stárnutí, podpora komunitního života seniorů i programů komunitní péče, zajištění optimálních příležitostí pro plnohodnotnou účast seniorů na společenském životě(4, 11).

SOUBOR A METODY

Cíl práce: Zjistit, z jakého prostředí přicházejí seniorky s diagnostikovanou duševní poruchou jakéhokoli typu k hospitalizaci na gerontopsychiatrické oddělení Psychiatrické nemocnice v Kroměříži a do jakého prostředí se vracejí. Srovnávali jsme vzájemně tuto situaci v letech 2003 a 2013, sledované období od 1. 1. do 30. 6. příslušného roku, s cílem zjistit, jak se v desetiletém časovém odstupu mění sociální zázemí seniorek hospitalizovaných pro duševní poruchu na ženském gerontopsychiatrickém primariátu Psychiatrické nemocnice v Kroměříži.

Metodika: Observační neintervenční studie.

Soubor: Oba sledované soubory (rok 2003, rok 2013) byly tvořeny pacientkami staršími 65 let přijatými na ženský gerontopsychiatrický primariát k ústavní léčbě pro jakoukoli duševní poruchu.

Metody: Ke studiu bylo využito elektronické formy zdravotnické dokumentace, sledovány byly údaje o místě pobytu seniorek v době přijetí k hospitalizaci na ženský gerontopsychiatrický primariát Psychiatrické nemocnice v Kroměříži (adresa bydliště). Sledován z elektronické formy zdravotnické dokumentace byl rovněž údaj, na jakou adresu byly seniorky z Psychiatrické nemocnice v Kroměříži propuštěny.

Statistické zpracování dat: Ke statistickému zpracování byl použit program MS Excel 2007 a program Stata v. 10. Pro statistické testování rozdílů mezi sledovanými kategoriemi sociálního zázemí (podle přijetí/propuštění, rokem 2003/2013) byl použit statistický test chí-kvadrát pro dva výběry, srovnání průměrného věku pacientek ve sledovaných obdobích bylo provedeno pomocí t-testu pro dva výběry. Výsledky statistických testů byly hodnoceny na hladině významnosti 5 %.

VÝSLEDKY

Místa bydliště při přijetí k hospitalizaci na ženský gerontopsychiatrický primariát Psychiatrické nemocnice v Kroměříži a při propuštění u souboru seniorek hospitalizovaných pro jakoukoli duševní poruchu v roce 2003 (soubor 1, N = 228; věk 74,5 ± 6,2 let) ukazuje tabulka 1.

Tab. 1. Popisná data – rok 2003
Popisná data – rok 2003
Interpretace: Na základě údajů z roku 2003 při přijetí bydlelo ve vlastním domě/bytě asi 77 % pacientek a druhá nejčastější varianta byla domov pro seniory. Při propuštění se podíl pacientek, které se vrátily do vlastního domu/bytu, snížil ve prospěch ostatních druhů bydlení, ale zjištěný rozdíl nebyl statisticky významný (p = 0,208).

Místa bydliště při přijetí k hospitalizaci na ženský gerontopsychiatrický primariát Psychiatrické nemocnice v Kroměříži a při propuštění u souboru seniorek hospitalizovaných pro jakoukoli duševní poruchu v roce 2013 (soubor 2, N = 177; věk 78,9 ± 7,1 let) ukazuje tabulka 2.

Tab. 2. Popisná data – rok 2013
Popisná data – rok 2013
*Pro statistické testování byly kategorie ubytovna a azylový dům sloučeny do kategorie domov se zvláštním režimem Interpretace: V roce 2013 byly zjištěny obdobné údaje jako v roce 2003, při přijetí bydlel největší podíl pacientek (asi 70 %) ve vlastním domě/bytě a druhá nejčastější varianta byla domov pro seniory. Při propuštění se opět podíl pacientek, které se vrátily do vlastního domu/bytu, snížil ve prospěch ostatních druhů bydlení, ale zjištěný rozdíl nebyl statisticky významný (p = 0,222).

Srovnání, jak se mezi sledovaným obdobím (1. leden až 30. červen) v letech 2003 a 2013 změnilo místo pobytu seniorek při propuštění (adresa, kam byly seniorky propuštěny), ukazuje tabulka 3.

Tab. 3. Srovnání adresy, kam byly seniorky propuštěny, ve sledovaném období v letech 2003/2013
Srovnání adresy, kam byly seniorky propuštěny, ve sledovaném období v letech 2003/2013
Interpretace: Při srovnání údajů v roce 2003 a 2013 při propuštění byl zjištěn statisticky významný rozdíl (p = 0,047) v zastoupení využitého sociálního zázemí pacientkami. V roce 2003 se vrátilo do vlastního domu/bytu přibližně 70 % pacientek, ale v roce 2013 již jen 62 %, a také poměr využití domovu se zvláštním režimem v roce 2013 vzrostl. Domov pro seniory byl využíván přibližně stejně. Byl zjištěn také statisticky významný rozdíl (p < 0,001) v průměrném věku seniorek mezi sledovanými obdobími. Pacientky hospitalizované v roce 2003 byly významně mladší než v roce 2013 (74,5 vs. 78,9 let).

DISKUSE

V naší studii jsme sledovali měnící se sociální zázemí seniorek hospitalizovaných pro duševní poruchu na ženském gerontopsychiatrickém primariátu Psychiatrické nemocnice v Kroměříži s desetiletým časovým odstupem (rok 2003 a rok 2013). Uspořádali jsme observační studii s jednoduchým designem a s využitím moderních a nám snadno dostupných dat (elektronická forma zdravotnické dokumentace). Podobně koncipovanou studii jsme v domácí ani zahraniční literatuře nenalezli. Dostupné práce domácích i zahraničních autorů se zaměřují na popis a fungování aktuálního systému zdravotní a sociální péče o seniory(3, 6), případně o seniory s duševní poruchou(9, 10) , nebo na srovnání fungování systému zdravotní a sociální péče o seniory se zahraničím, spolu se studiem příkladů dobré praxe(1, 5, 11, 12).

Očekávali jsme, že nejčastějším sociálním zázemím seniorek sledovaného souboru bude vlastní dům nebo byt, spolu s domem s pečovatelskou službou a domovem pro seniory (v tomto četnostním pořadí), a to jak v roce 2003, tak i v roce 2013. Statistické vyhodnocení dat tento předpoklad potvrdilo, jen pokud šlo o pobyt ve vlastním domě nebo bytě – druhým nejčastějším místem pobytu seniorek se totiž nestal domov s pečovatelskou službou, ale přímo domov pro seniory. Je to zajímavé zjištění, neboť domov s pečovatelskou službou lze vnímat jako mezistupeň mezi komunitní a institucionální péčí s poněkud větším akcentem k zachování autonomie jeho obyvatel, přesto, podle našeho zjištění, se zde seniorky s duševní poruchou ocitají méně než v zařízení typu domova důchodců. Tento výsledek jsme pozorovali jak v roce 2003, tak i v roce 2013.

Další zajímavostí je, že v roce 2013 byly dvě seniorky přijaty na gerontopsychiatrický primariát z ubytovny a jedna seniorka dokonce z azylového domu. Srovnáním let 2013 a 2003 lze konstatovat, že v roce 2003 nebyly zaznamenány žádné případy seniorek přicházejících z těchto pobytových sociálních zařízení. Otázkou je, nakolik se na tomto novém fenoménu může podílet ekonomická situace seniorů s duševní poruchou v roce 2013, neboť ubytovny i azylové domy jsou finančně dostupnějšími sociálními zařízeními oproti například domovům pro seniory. V této souvislosti je potěšujícím faktem, že se těmto třem seniorkám podařilo ve spolupráci se sociálními pracovníky během pobytu na gerontopsychiatrickém oddělení zajistit dostatečné finanční zdroje i vhodnější sociální prostředí při jejich propuštění z našeho zdravotnického zařízení.

Naším dalším předpokladem bylo, že se statisticky významně změní místo sociálního pobytu seniorek po propuštění z gerontopsychiatrického lůžka v neprospěch návratu do domácího prostředí. Tento trend byl sice zaznamenán jak v roce 2003, tak i v roce 2013, nebyl však ani v jednom ze sledovaných období statisticky významný. K potvrzení nebo vyvrácení tohoto předpokladu by bylo zapotřebí uspořádání větší, kohortové longitudinální studie, nejlépe na národní úrovni. Právě relativně krátké období sledování obou souborů (leden až červen 2003 vs. leden až červen 2013) je možné považovat za limit předkládané studie, stejně jako i upuštění od sledování dalších proměnných potenciálně ovlivňujících oficiální zázemí seniorů s duševní poruchou – vliv pohlaví, vzdělání, ekonomického zajištění, vliv konkrétního typu demence a její tíže.

ZÁVĚR

S odstupem deseti let lze pozorovat změny v zastoupení a formách sociálního zázemí seniorů s duševní poruchou. Vzhledem k současným společenským trendům (demografické stárnutí populace, rostoucí počet seniorů s demencí, otázky plánování zdravotních a sociálních služeb pro seniory, spolu s jejich financováním, otázky měnícího se sociokulturálního vnímání stárnutí i rodiny) lze předpokládat stále stoupající význam sociální problematiky osob vyššího věku včetně otázky zajištění vhodného a důstojného sociálního zázemí. Ochota a citlivost společnosti včetně naší politické reprezentace k vnímání těchto problémů seniorů, společně s každodenním nasazením zdravotníků i sociálních pracovníků se v tomto ohledu jeví být klíčová.

MUDr. Mgr. Jan Lužný, Ph.D.1, 2,

Ing. Hana Tomášková, Ph.D.2

1Psychiatrická nemocnice v Kroměříži, Kroměříž

2Ústav epidemiologie a ochrany veřejného zdraví LF OU Ostrava

MUDr. Mgr. Jan Lužný, Ph.D.

e-mail: luznyj@plkm.cz


Pracuje jako vedoucí lékař ženského gerontopsychiatrického oddělení Psychiatrické nemocnice v Kroměříži a jako odborný asistent na Lékařské fakultě Ostravské univerzity v Ostravě. Po promoci na Lékařské fakultě Masarykovy univerzity v Brně (2005) pracoval krátce jako internista v Nemocnici Přerov, poté se plně začal věnovat psychiatrii. Složil atestaci vyššího stupně z psychiatrie (2010) a nástavbovou atestaci z gerontopsychiatrie (2011). Předmětem jeho výzkumného zájmu je kvalita života u seniorů s duševní poruchou (Ph.D., 2010), paliativní péče, management zdravotnictví (Mgr., 2009).


Zdroje

1. Holmerová I, Ferreira M, Wija P: Productive ageing: conditions and opportunities: a monograph. International Longevity Centre Czech Republic, Prague, 2012. 103 s.

2. Válková M, Kojesová M, Holmerová I. Diskusní materiál k východiskům dlouhodobé péče v České republice. MPSV: Praha, 2010. 77 s.

3. Holmerová I, Jarolímová E, Suchá J a kol. Péče o pacienty s kognitivní poruchou. Gerontologické centrum Praha: Praha, 2007. 299 s.

4. WHO: Ageing and life course. [online]. Dostupné z: http://www.who.int/ageing/publications/active/en/. [cit. 16.10.2013].

5. Holmerová I, Vepřková R, Starostová O, Janečková M. Zpráva o dobré praxi v oblasti aktivního stárnutí a poskytování služeb dlouhodobé péče na municipální úrovni. Cello: Praha, 2012. 25 s.

6. Janecková H, Dragomirecká E, Holmerová I, Vanková H. The attitudes of older adults living in institutions and their caregivers to ageing. Cent Eur J Public Health 2013; 21(2): 63–71.

7. Lužný J. Kvalita života u seniorů s demencí. Cesk Slov Neurol N 2013; 76/109(1): 90–95.

8. Malíková E. Péče o seniory v pobytových sociálních zařízeních. Grada: Praha, 2011.

9. Matoušek O, Kodymová P, Koláčková J. Sociální práce v praxi: specifika různých cílových skupin a práce s nimi. Portál: Praha, 2010.

10. Mahrová G, Venglářová M. Sociální práce s lidmi s duševním onemocněním. Grada: Praha, 2008.

11. Projekt FRAM (European Union Programme for Employment and social solidarity Progress 2007–2013). [online]. Dostupné z: http://www.framprojekt.eu/aktivni-starnuti [cit. 16.10.2013].

12. Onder G, Carpenter I, Finne-Soveri H, Gindin J, Frijters D, Henrard JC, Nikolaus T, Topinkova E, Tosato M, Liperoti R, Landi F, Bernabei R; SHELTER project. Assessment of nursing home residents in Europe: the Services and Health for Elderly in Long term care (SHELTER) study. BMC Health Serv Res 2012; 12: 5.

Štítky
Geriatrie a gerontologie Praktické lékařství pro dospělé Protetika

Článek vyšel v časopise

Geriatrie a Gerontologie

Číslo 1

2014 Číslo 1

Nejčtenější v tomto čísle

Tomuto tématu se dále věnují…


Kurzy

Zvyšte si kvalifikaci online z pohodlí domova

Krvácení v důsledku portální hypertenze při jaterní cirhóze – od pohledu záchranné služby až po závěrečný hepato-gastroenterologický pohled
nový kurz
Autoři: PhDr. Petr Jaššo, MBA, MUDr. Hynek Fiala, Ph.D., prof. MUDr. Radan Brůha, CSc., MUDr. Tomáš Fejfar, Ph.D., MUDr. David Astapenko, Ph.D., prof. MUDr. Vladimír Černý, Ph.D.

Rozšíření možností lokální terapie atopické dermatitidy v ordinaci praktického lékaře či alergologa
Autoři: MUDr. Nina Benáková, Ph.D.

Léčba bolesti v ordinaci praktického lékaře
Autoři: MUDr. PhDr. Zdeňka Nováková, Ph.D.

Revmatoidní artritida: včas a k cíli
Autoři: MUDr. Heřman Mann

Jistoty a nástrahy antikoagulační léčby aneb kardiolog - neurolog - farmakolog - nefrolog - právník diskutují
Autoři: doc. MUDr. Štěpán Havránek, Ph.D., prof. MUDr. Roman Herzig, Ph.D., doc. MUDr. Karel Urbánek, Ph.D., prim. MUDr. Jan Vachek, MUDr. et Mgr. Jolana Těšínová, Ph.D.

Všechny kurzy
Kurzy Doporučená témata Časopisy
Přihlášení
Zapomenuté heslo

Nemáte účet?  Registrujte se

Zapomenuté heslo

Zadejte e-mailovou adresu se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.

Přihlášení

Nemáte účet?  Registrujte se