Co jsme psali

Odkud jdeme a kam směřujeme? Cestu pediatrie naznačí ohlédnutí prostřednictvím vybraných textů, které uveřejnil náš časopis před 75, 50 a 25 lety.

Co psal náš časopis před 75 lety, v roce 1950

Novák A, Čajková-Tholtová E. EPIDÉMIA DETSKEJ OBRNY ROKU 1948 NA DETSKEJ KLINIKE SU V BRATISLAVE

Po hromadnom výskyte prípadov ochorení na detskú obrnu r. 1940, kedy na detskej klinike SU v Bratislave bolo ošetrovaných 92 chorých a r. 1941, kedy počet ošetrovaných dosiahol 56 prípadov, počet hospitalizovaných postupne klesá: r, 1942–36, r. 1943–31, r. 1944-11, r. 1945–22, r. 1946–26, r. 1947–5. Po zaznamenaní tohoto najnižšieho počtu prípadov ochorení na detskú obrnu od r. 1940, však podstatne sa zmenil ráz krivky registrujúcej počet hospitalizovaných detí na poliomyelitídu v r. 1948, kedy opäť bol zaznačený jej prudký výstup počtom 70 prijatých pacientov na detskú kliniku.

Epidémia detskej obrny r. 1948 na západnom Slovensku začala v okolí Galanty, rozšírila sa do okresu Dunajská Streda, Trnava, Modra, Šemorín a na koniec postihla Bratislavu a okolie, pričom nebolo možné zistiť príčinnú súvislosť výskytu poliomyelitidy v jednotlivých obciach (vodné cesty, železnice, cesty spojné...). Epidémia začala v prvej polovine júla a trvala až do konca roku 1948, aby ojedinelými prípadmi pokračovala aj v r. 1949. Zo 70 liečených pacientov: 37 bolo chlapcov, 33 dievčat, z toho v júli: 5 chlapcov, žiadne dievča, dovedna 5, v auguste: 10 chlapcov, 12 dievčat, dovedna 22, v septembri: 13 chlapcov, 9 dievčat, dovedna 22, v októbri: 6 chlapcov, 11 dievčat, dovedna 17, v novembri: 3 chlapci, 1 dievča, dovedna 4. (…)

Pediatrické listy 1950; 5(4): 222–225.

 Co psal náš časopis před 50 lety, v roce 1975

Trnka A, Kotas J, Tačev T. Nádory dětí léčené v Onkologickém ústavu v Brně od roku 1935

Pro toto sdělení jsme zpracovali nádory u dětí ve věku od narození do 15 let, léčené v Onkologickém ústavu v Brně od založení ústavu v roce 1935 do roku 1971. V tomto ústavu bylo v uvedeném období léčeno 238 dětí s maligním onemocněním. Z tohoto počtu bylo možno hodnotit 220 dětí (95 dívek a 125 chlapců) a nebylo do souboru pojato 16 dětí, jejichž chorobopisy se ztratily ve válečných a poválečných letech, a 2 děti, u nichž nelze hodnocení provést pro nedostatečnou dokumentaci. V témže období bylo v ústavu léčeno 41 930 nemocných s maligními tumory. Z tohoto počtu činí nádory dětí 0,56 %.

V početním zastoupení jednotlivých druhů maligních onemocnění bylo nejvíce nádorů kostí (41) a měkkých tkání (24), společně 65, dále pak retikulosarkomů a lymfosarkomů (32), nádory oka a očnice (20), lymfogranulom (18), nádory ledvin (14), leukémie (12), nádory dutiny ústní a hltanu (12), dále po 7 případech nádorů dutiny břišní, maligního melanomu, ovarií a periferního nervstva, 5 zhoubných nádorů kůže, po 3 případech onemocnění varlat a centrální nervové soustavy a po jednom onemocnění tumoru hypofýzy a choroby Brillovy–Symmersovy. Malý počet nádorů mozku je jistě ovlivněn závažností onemocnění s malými možnostmi samostatně použité aktinoterapie. Celá sestava se pochopitelně liší od obvyklého výskytu jednotlivých druhů zhoubných nádorů dětí, protože je dána a podmíněna přísunem pacientů a specifickými léčebnými požadavky.(…)

199 pacientů bylo ozařováno, často pouze paliativně. U 20 byla léčba jen symptomatická. (…) Je samozřejmé, že léčebné výsledky odpovídají uvedeným skutečnostem a možnostem provedené terapie. Do jednoho roku zemřelo 71 nemocných, v období jednoho až 3 let 62 pacientů, 5 let přežilo 44 nemocných, tj. 20 %, 10 let 19 pacientů, tj. 8,6 %.

 Československá pediatrie 1975; 30(3): 112–113.

Co psal náš časopis před 25 lety, v roce 2000

 Kolek A, Mathonová J, Heřmanová Z, Tichý M, Drábek J, Gregar I. Výsledky vyšetření protilátek proti tkáňové transglutamináze u nemocných s celiakií

Celiakie je onemocnění vyvolané celoživotní nesnášenlivostí lepku. Vyskytuje se v několika formách. Symptomatická celiakie se projevuje příznaky malabsorpčního syndromu a nečiní diagnostické potíže. Silentní („tichá, bezpříznaková“) forma celiakie postrádá intestinální symptomy a je nejčastěji zjišťována u přímých příbuzných nemocných s celiakií, nemocných s DM 1. typu, dále např. u dětí s poruchami růstu. Častěji se asociuje s autoimunními chorobami. Nemocné lze detekovat vyšetřením antigliadinových (AGA) a endomyziálních protilátek (EMA). V roce 1997 byla jako jeden z autoantigenů u nemocných s celiakií identifikována tkáňová transglutamináza (tTG) a v séru nemocných byly prokázány protilátky proti tkáňové transglutamináze (tTGA). Srovnávali jsme výsledky vyšetření EMA a tTGA u nemocných s prokázanou i neprokázanou celiakií. (…)

U 118 pacientů bylo provedeno simultánní vyšetření protilátek proti tkáňové transglutamináze –⁠ tTGA (Mediphan Diagnostica, Germany) a endomyziálních protilátek –⁠ EMA (The Binding Site, Birmingham, Great Britain). U 58 nemocných bylo provedeno bioptické vyšetření sliznice tenkého střeva. Ve 26 případech byl zjištěn normální morfologický nález a tTGA a EMA byly pozitivní ve 2 případech. U 32 nemocných byla prokázána vilózní atrofie. tTGA byla zvýšena ve 30 případech a EMA v 31. Senzitivita vyšetření EMA činí 96,8 % a vyšetření tTGA 93,7 %. Specificita obou vyšetření je 92,3 %. (…) Byla prokázána korelace mezi výsledky vyšetření tTGA a EMA. Užití metody ELISA se jeví výhodnější při zpracování většího počtu vzorků, je méně pracné a nezávisí na subjektivním hodnocení vyšetřovaným.(…)

Česko-slovenská pediatrie 2000; 55(3): 162–165