Infekce dýchacích cest vyvolané viry RSV, chřipky a SARS-CoV-2 patří k nejběžnějším onemocněním dětí i dospělých. U rizikových pacientů mohou způsobit závažné komplikace, léčba většiny případů je však převážně symptomatická. Zvýšený zánět a snížená aktivita antioxidačních enzymů prodlužují a zhoršují průběh nemoci.
Erdostein, známý především jako mukolytický lék, působí také protizánětlivě a antioxidačně. O jeho účincích na viry však není mnoho známo. Vědci z Milánské univerzity v nedávno publikované in vitro studii hodnotili efekt erdosteinu na replikaci virů SARS-CoV-2, RSV a chřipky A (H1N1). Zkoumali také vliv na zánětlivou odpověď vyvolanou těmito viry a zjišťovali, zda má erdostein potenciál modulovat imunitní odpověď a oxidativní stres během virové infekce.
Výzkumníci pracovali s lidskými liniemi buněk plicního epitelu (pro SARS-CoV-2 a RSV) a se střevními nádorovými buňkami (pro virus chřipky A/H1N1). Infikované buňky vystavili různým koncentracím erdosteinu nebo jeho aktivního metabolitu MET-1. Hodnotili životaschopnost buněk, počet virových kopií v supernatantech pomocí techniky PCR, expresi genů spojených s vrozenou imunitou a oxidační rovnováhou a také produkci vybraných cytokinů.
Erdostein byl přidáván 24 hodin před infekcí (pre-treatment) nebo každých 24 hodin po infekci (post-treatment). Tento postup umožnil rozlišit potenciální preventivní účinek od modulačního efektu léčby. V experimentu byly testovány koncentrace erdosteinu a jeho aktivního metabolitu MET-1 v rozmezí 100−1000 µg/ml. Tyto dávky neměly vliv na životaschopnost buněk, pokles jejich viability se objevil až při 2násobné koncentraci.
Když byl erdostein podán před infekcí, nedošlo k významným změnám. Při jeho aplikaci po infekci se projevil výraznější účinek. Tento rozdíl v načasování výzkumníci vysvětlují tím, že erdostein pravděpodobně působí na buněčné mechanismy aktivované až po virovém napadení, nikoliv na vstupní fázi infekce.
Po 48–72 hodinách od infekce kleslo množství virové RNA v supernatantech, nejvíce při 1000 µg/ml. Pokles dosáhl přibližně 90 % u SARS-CoV-2 a RSV, zatímco u viru chřipky zhruba 50 %. Autoři výsledky interpretují jako projev omezené virové replikace v buňkách po expozici erdosteinu, nikoliv jako přímé působení látky na virus samotný.
Analýza genové exprese ukázala zvýšení aktivity interferonem stimulovaných genů a enzymů antioxidační ochrany a zároveň snížení exprese genů souvisejících s tvorbou prozánětlivých cytokinů. To odpovídá posílení přirozené obrany buněk a útlumu zánětlivé reakce.
Podobný účinek byl zaznamenán u všech testovaných virů, což naznačuje, že erdostein ovlivňuje především buněčné obranné mechanismy – dráhy interferonů a inflamasomů, ne přímo virus. Cytokinová analýza v modelu SARS-CoV-2 potvrdila statisticky významné změny hladin IL-5, IFN-γ a MIP-1β, které odpovídají pozorovaným úpravám genové exprese.
Citovaná studie ukazuje, že erdostein může v infikovaných buňkách ovlivnit dráhy spojené s vrozenou imunitou, oxidační rovnováhou a zánětlivou odpovědí. Výsledky naznačují, že léčivo moduluje reakci hostitelské buňky na virovou infekci a může nepřímo omezovat replikaci viru. Účinek se projevil při podání po infekci, kdy jsou již aktivovány buněčné obranné mechanismy. Autoři zdůrazňují, že jde o in vitro data, která neumožňují vyvozovat klinické závěry, přesto poskytují podnět k dalšímu výzkumu zaměřenému na roli erdosteinu v podpoře přirozené obrany dýchacích cest.
(lp)
Zdroje:
1. Santus P., Strizzi S., Danzo F. et al. Antiviral effect of erdosteine in cells infected with human respiratory viruses. Pathogens 2025 Apr 15; 14 (4): 388, doi: 10.3390/pathogens14040388.
2. SPC Erdomed. Dostupné na: https://prehledy.sukl.cz/prehledy/v1/dokumenty/16310
