Diagnóza vztahů – trvale nedoceněna

Přestože snahy o zlepšení kvality života pacienta a zajištění komplexní léčby v dermatovenerologii zaznívají v současné odborné literatuře i v našich přednáškách stále častěji, skutečná praxe ukazuje, že bez zajištění základní psychosomatické péče jsou  pouhým módním a prázdným seskupením slov. Mezilidské vztahy a jejich kvalita jsou zásadním komunikačním prostorem v psychosociálnírovině. Člověk jako bytost sociální si vytváří propracovanou sociální síť: rodinné a přátelské vtahy, pracovní kolektivy, zájmové a umělecké činnosti, etická a morální pravidla. Neřešené obtíže v oblasti mezilidských vztahů bývají zdrojem a spouštěčem psychosociální zátěže, která rovněž aktivuje stresovou osu a navozuje psychosomatické poruchy, se kterými se často setkáváme i u našich nemocných.

Dovolte mi proto, vážené a milé kolegyně a kolegové, abych vás požádala o odbornou podporu v úsilí o prosazení „Návrhu základní psychosomatické péče“, který vypracovala Psychosomatická sekce Psychiatrické společnosti ČLS JEP pro všechny klinické obory.

Cílem je časné diferenciálně-diagnostické vyjasnění komplexních klinických obrazů nemoci včetně somatických, psychických a psychosociálních. Rozpoznání etiologického propojení mezi psychickými a somatickými faktory nemoci je součástí komplexní bio-psycho-sociální diagnózy. K orgánově-medicínské diagnóze se tak přidává diagnóza vztahů.

V čem spočívá základní psychosomatická péče (ZPP)? Základní psychosomatická péče je míněna jako zvýšení kompetence somatických lékařů s ohledem na bio-psycho-sociální model nemoci. Podmínkou je aktivní a důvěru podporující vztah mezi lékařem a pacientem, symetrie dialogu. Základní psychosomatickou kompetenci lékaře lze získat vzděláváním v oblasti psycho-sociálních znalostí. Pacientova osobnostní struktura a jeho aktuální vztahy mohou významně přispívat k interakci psychických a somatických činitelů nemoci. Na místě je motivace  pacienta k zahájení etiologicky zaměřené psychoterapie u odborného psychoterapeuta lékaře nebo klinického psychologa. Přínosná bývá i rodinná psychoterapie.

Léčba vychází z aktuálního stavu pacienta a vyžaduje: zmírnění symptomů nemoci, zprostředkování vhledu do patogenních souvislostí, porozumění situaci, jež může klinické projevy nemoci vyvolat, i profylaktickou orientaci pacienta a jeho nejbližších vztahových osob (změna způsobu života, překonávání zábran, vyhýbání se konfliktním oblastem).

Léčebné postupy v základní psychosomatické péči: verbální intervence po dobu minimálně 20 minut, která se zcela zaměřuje na aktuální stav nemoci a pacienta..

Psychoterapeuticky zaměřené vedení rozhovorusi klade za cíl:

• podněcovat introspekci pacienta,
• zprostředkovávat emocionálně nesené vhledy do psychosomatických souvislostí dění v nemoci
• projasňovat význam konfliktů na straně pacienta, které se na nemoci podílejí.

Člověkjedefinován jako bytost v mnoharovinách: v biologických, psychologických, sociálních a také i duchovních. Komunikačním prostorem v biologické rovině jsou synapse. Na nich dochází k intenzivní intercelulární výměně informací pomocí mediátorů a receptorů.

Psychosomatické poruchy zasahují více regulačních rovin: psychických, neuronálně vegetativních, endokrinních i imunitních. Receptory lymfocytů přijímají signály z nervového a endokrinního systému a centrální nervový systém zachycuje signály vysílané systémem imunitním. Každá porucha má svůj vývoj a je závažnou osobní i společenskou skutečností,která významně ovlivňuje nejen kvalitu života pacienta.

Honorování lékařských výkonů v oblasti základní psychosomatické péče je nezbytné vyjednat s kompetentními orgány ve shodě s odbornými lékařskými společnostmi.

Závažným předpokladem k zavedení základní psychosomatické péče je i reforma zdravotnictví, která by vyžadovala hospodárnější chování zdravotních pojišťoven. Ekonomický přínos psychosomatického přístupu ve zdravotnictví byl objektivně potvrzen mnoha mezinárodními studiemi. Skutečnost, že včasná diagnóza psychosociálních a behaviorálních poruch u pacientů, kteří vyhledají primárně pomoc dermatovenerologa, podstatně snižuje nadbytečný počet laboratorních a diagnostických vyšetření a rozšiřuje léčebné možnosti, zůstává stále nedoceněna. Zatěžování jsou i nadále nemocní, zdravotníci i zdravotní pojišťovny, bez ohledu na etické a ekonomické důsledky.

Co se podařilo v oboru dermatovenerologie z hlediska základní  psychosomatické péče?

Psychosomatická ambulancena Dermatovenerologické klinice 1.LF UK je v činnosti od  roku 1985. Centrum pro léčbu a prevenci psychosomatických poruch v dermatovenerologii byloustaveno ve Všeobecné fakultní nemocnici v roce1998. Ve spolupráci s Výborem České dermatologické společnosti ČLS JEP byla ustavena Psychodermatologická sekce ČDS v roce 2004, která má registrovaných 117 členů většinou  dermatovenerologů, ale i alergologů, klinických psychologů a psychiatrů. Vítáni jsou další zájemci, kteří se mohou přihlasit na www.psychodermatologie.cz.  Název psychodermatologická sekce jsme zvolili z hlediska spolupráce s Evropskou dermatologickou a psychiatrickou společností. V rámci mezioborové spolupráce se aktivně zúčastníme i činnosti nezávislého Sdružení  pro psychosomatiku  o.s. www.psychosomaticke.sdruzeni.

Co je nezbytné udělat za podpory odborných lékařských  společností? Prosadit psychosomatickou péči u kompetentních zdravotnických orgánů a zdravotních pojišťoven, vytvořit vhodné  pracovních podmínky pro psychosomaticky zaměřené a vzdělané lékaře. Psychosomatická sekce Psychiatrické společnosti ČLS JEP bude rázně a trvale prosazovat „Návrh základní psychosomatické péče“. Věřím v podporu České dermatovenerologické společnosti ČLS JEP a vaši účinnou pomoc v úsilí o komplexní péči o naše nemocné.

Přeji nám všem životní harmonii, na níž se podílí i kultivace našich vzájemných kolegiálních vztahů.

Růžena Pánková

členka výboru Psychosomatické sekce

České psychiatrické společnosti ČLS JEP