Antihistaminika 1. generace nejsou plně selektivní k receptoru H1 a kvůli své lipofilitě přestupují přes hematoencefalickou bariéru. To má za následek množství nežádoucích účinků, jakými jsou například zhoršená soustředěnost, ospalost až sedace nebo suchost sliznic, a z toho vyplývající omezení. Nové molekuly jsou selektivní ligandy receptorů H1, mají širší protizánětlivé působení a zároveň redukované nežádoucí účinky.
Novější antihistaminika působí jako inverzní agonisté a jsou vůči receptorům H1 selektivní. Na rozdíl od 1. generace mají sníženou lipofilitu, a tak hematoencefalickou bariérou pronikají velmi omezeně, ovlivňují jen minimum jiných receptorových systémů, a mají proto nižší riziko nežádoucích účinků na úrovni CNS, včetně sedativního působení. Dostatečně hydrofilní antihistaminika se proto označují jako nesedativní antihistaminika a jsou vhodná i k dennímu užití. Nesedativní antihistaminika 2. generace netlumí ani při vysokých dávkách, což umožňuje v případě potřeby podávání více tablet nebo užívání vyšších dávek bez negativního vlivu na bdělost pacienta.
Působení antihistaminik 2. generace je komplexní a přispívá rovněž k potlačení bakteriálního i virového zánětu. Tato skupina látek tlumí syntézu a uvolňování mediátorů ze žírných buněk a bazofilů, tlumí produkci prostaglandinů a leukotrienů, inhibuje migraci eozinofilů a zároveň snižuje expresi adhezivních molekul na povrchu buněk. Těchto vlastností se využívá v dlouhodobé terapii a prevenci alergických projevů. Jedním ze zástupců této generace je systémově podávaný fexofenadin.
Molekula fexofenadinu byla identifikovaná v roce 1982 jako farmakologicky aktivní metabolit jiného antihistaminika – terfenadinu. Působením cytochromu P450 v játrech terfenadin oxiduje na aktivní metabolit fexofenadin, který ovšem nevykazuje proarytmogenní efekt, jenž byl předtím důvodem stažení původního terfenadinu z trhu v 90. letech 20. století.
Fexofenadin se po perorálním podání rychle vstřebává, maximální plazmatické koncentrace je dosaženo za 1–3 hodin, ze 2/3 se váže na plazmatické bílkoviny. Nemetabolizuje se v játrech a vylučovaný je převážně žlučí, přičemž okolo 10 % dávky je vyloučeno ledvinami. U pacientů s poruchami funkce ledvin či jater nebo starších pacientů zpravidla není nutná úprava dávkování.
Fexofenadin je indikovaný u dospělých a dětí od 12 let ke zmírnění příznaků sezónní alergické rýmy v dávce 120 mg 1× denně a v dávce 180 mg 1× denně k léčbě chronické idiopatické kopřivky.
Klinické studie prokázaly, že antihistaminový efekt začíná během 1 hodiny, s dosažením maxima za 6 hodin a s trváním po dobu 24 hodin. Studie se zaměřeném na sezónní alergické rýmy demonstrovaly, že pro udržení konzistentního účinku trvajícího 24 hodin je dávka 120 mg dostačující.
Léčivo je vhodné k dlouhodobému užívání, vznik tolerance nebyl prokázaný ani po 28 dnech užívání. Ani ve vysokých dávkách není fexofenadin kardiotoxický, nebyly pozorované žádné významné změny intervalu QTc u sledovaných pacientů ani u zdravých dobrovolníků.
Hlavní výhodou nových H1 antihistaminik, jako je fexofenadin, je absence sedativního účinku, jsou tudíž vhodná i u pacientů, jejichž zaměstnání vyžaduje zvýšenou pozornost a zahrnuje řízení nebo obsluhu strojů. Nová antihistaminika jsou dobře snášená a ideální k dlouhodobé symptomatické léčbě řady alergických onemocnění, jako jsou kopřivky a polinózy. Antihistaminika 2. generace působí protizánětlivě i v případě bakteriálních a virových infekcí a některá z nich, například fexofenadin, jsou spojená se zvýrazněným imunomodulačním působením. Od ledna jsou léčivé přípravky s obsahem fexofenadinu v silách 120 a 180 mg nově dostupné kromě 30tabletového také ve 100tabletovém balení.
(lexi)
Zdroje:
1. Doležal M. Přehled H1 antihistaminik určených nejen po sezónní pylovou alergii. Praktické lékárenství 2012; 8 (2): 55–61.
2. Braunová J., Račanský M. Moderní antihistaminika v léčbě alergie – současné trendy v symptomatické terapii alergických onemocnění. Klinická farmakologie a farmacie 2015; 29 (3): 100–104.
3. SPC Ewofex. Dostupné na: www.sukl.cz/modules/medication/detail.php?code=0125863&tab=texts
Příznaky periferní neuropatie (PN) a nové stížnosti na brnění v končetinách, pálivá bolest nebo svalová slabost mohou být mimo jiné projevem nežádoucího účinku užívané terapie. Léčivy indukované periferní neuropatie jsou navíc častější, než se obecně předpokládá. Následující článek proto přináší stručný přehled hlavních lékových skupin spojených s poškozením periferních nervů.
