Novoroční rozjímání dětského psychiatra…

Je paradoxní, že na jedné straně naše veřejnost znepokojeně sleduje informace o vzrůstající agresivitě školní mládeže, o případech šikany, počtu týraných a zneužívaných dětí, a na druhé straně dětská a adolescentní psychiatrie u nás nepatří k podporovaným oborům a dětská psychiatrická zařízení, současně s bojem o ekonomické přežití, se potýkají s předsudky a nedůvěrou.

Podle odborných odhadů je u nás týráno nejméně čtyřicet tisíc dětí a nejméně padesát dětí ročně v ČR zemře v důsledku týrání a špatné péče rodičů. Přibližně 40-50 dětí a mladistvých ročně spáchá u nás dokonanou sebevraždu.Vláda České republiky již v roce 2006 uložila ministru vnitra ve spolupráci s ministrem zdravotnictví předložit vládě Národní plán boje proti násilí na dětech na období 2008 -⁠ 2010. Ministerstvo zdravotnictví ČR vydalo v r. 2008 novelizovaný metodický pokyn ve snaze upozornit lékaře na problematiku syndromu týraného, zneužívaného a zanedbávaného dítěte (syndrom CAN) a zajistit jednotný postup lékařů při diagnostice, léčbě a následných opatřeních při zjištění syndromu CAN.

Vysokou frekvencí poruch příjmu potravy u velmi mladých dívek se začaly zabývat i modelingové agentury a soutěže miss. Je věnována pozornost traumatizujícím situacím u dětí rozvádějících se rodičů při sporech o svěření do výchovy. Vysoký počet dětí s hyperkinetickou poruchou/ADHD přinutil pedagogy zavádět ve školách specifické výukové programy. Je nedostatek specializovaných zařízení pro léčbu mladistvých závislých na psychoaktivních látkách.Uvedené negativní jevy se dotýkají dětské psychiatrie buď přímo nebo okrajově. V řadě těchto případů je indikováno pedopsychiatrické vyšetření, které se často neuskuteční pro iracionální předsudky a obavy ze stigmatizace. Zejména pobyt dítěte v psychiatrickém zařízení sebelepší kvality je dosud vnímán veřejností jako krajní, sankční opatření a tento postoj často podporují média. Jsou preferována  různá nezdravotnická, charitativní zařízení, občanská sdružení a poradny -⁠ s rizikem oddálení správné diagnózy a léčby.

Přesto, že diagnostika a léčba psychických poruch (F 80 -⁠ F 95 dle MKN 10) u dětí patří do rukou pedopsychiatra, setkáváme se stále častěji v praxi s případy, kdy je „dětem přidělována“ psychiatrická diagnóza lékaři jiných oborů, zejména dětskými neurology (především ADHD nebo dětský autismus), případně i psychology, a zůstávají v jejich péči. Téměř epidemický výskyt autistických dětí v průběhu posledních let vzbuzuje, vzhledem k relativně vzácné incidenci poruchy (pro kterou existují přísná diagnostická kritéria), oprávněnou nedůvěru v řadách dětských psychiatrů.

Mezi roky 1989 -⁠ 2007 bylo zrušeno 40 % pedopsychiatrických lůžek, další úbytek by již vážně ohrozil kvalitu a dostupnost lůžkové péče. Přitom kapacita ambulantní dětské a dorostové psychiatrie zůstává daleko za skutečnou potřebou psychiatrické péče v této věkové populaci a neúměrně se prodlužují čekací doby na vyšetření.

Aby nebyla tendence rušit pedopsychiatrická lůžka z ekonomických důvodů, Pedopsychiatrická sekce PS ČLS JEP se snaží prosadit u ZP zvýšení úhrady za ošetřovací den tak, aby pokryla skutečné náklady, umožnila obnovu materiálních prostředků a zvýšení počtu pracovníků.

Možná, že dětští psychiatři někdy působí na ostatní kolegy poněkud defenzivně a někdy naopak kverulatorním dojmem. Snad je to obranná reakce na přetrvávající stereotyp vnímání našeho oboru, jako na méně atraktivní a méně významnou součást psychiatrie, s banálními případy zlobivých dětí a zdlouhavým, nepříjemným jednáním s jejich rodinami. Ti, kteří v pedopsychiatrii přímo nepracují, jen okrajově mohli sledovat prudký vývoj oboru v průběhu posledních 10-15 let. Výsledky nových zobrazovacích technik mozku, molekulárně-genetických studií a mezinárodních výzkumných projektů pod záštitou AACAP a ESCAP, připsaly do učebnic dětské psychiatrie nové, dlouhé kapitoly. V této době také v české pedopsychiatrii dochází k významnému pokroku v teoretické oblasti, narůstá počet publikací v prestižních časopisech, jsou řešeny granty a výzkumné projekty, výsledky originálních studií jsou prezentovány na zahraničních  sympoziích a jsou vydávány vlastní učebnice a monografie.

V roce 2006, ve kterém byla dětská a adolescentní psychiatrie v ČR uznána jako samostatný obor (stejně jako v 70 % zemích EU), byla vypracována nová koncepce postgraduálního vzdělávání ve snaze zajistit maximální odbornou kvalitu budoucích pedopsychiatrů.

V současné době nebyla dětská a dorostová psychiatrie v návrhu nové Vyhlášky MZ ČR o oborech specializačního vzdělávání lékařů zařazena mezi samostatné obory a nyní čekáme, zda MZ uzná naše námitky a argumenty. Snaha o zachování samostatného oboru není vedena samoúčelnými separačními tendencemi, ale důvody jsou především odborné a praktické: umožnit delší dobu specializačního vzdělávání a praxe odpovídající současnému rozsahu oboru a složením standardní atestace usnadnit dětským psychiatrům uznání specializace v zemích EU. Dvouletý certifikovaný kurz, který je pro pedopsychiatrii navrhován, nemůže zajistit dostatečně kvalitní odbornou průpravu.

Ať už to dopadne s uznáním samostatnosti oboru jakkoliv, dětští psychiatři se budou vždy cítit jako organická součást naší psychiatrické obce a budou se snažit následovat úspěšnou cestu své „starší sestry“ -⁠ psychiatrie dospělých.

Dovolte, abych popřála celé české psychiatrii úspěšný rok 2009 a současně s lepším ohodnocením psychiatrické péče, dobré kolegiální vztahy a porozumění.

Prof. MUDr. Ivana Drtílková,CSc.

Psychiatrická klinika LF MU a FN, Brno

e-mail: idrtilkova@fnbrno.cz