První slovenský neuropsychiatrický sjezd

(SR, Bratislava, 15. -⁠ 16. května 2008)

První slovenský neuropsychiatrický sjezd se konal v polovině května v Bratislavě. Byl organizován Slovenskou neuropsychiatrickou společností, která se tímto uvedla neurologické a psychiatrické veřejnosti jako nová slovenská odborná společnost. Prezidentem je profesor Kukumberg, přednosta II. neurologické kliniky LF UK FNsP akademika L. Dérera v Bratislavě. Tato událost byla spojena s oslavou 40. výročí vzniku II. neurologické kliniky a 55. výročí založení Slovenské zdravotnické univerzity.

Směrnice Evropského parlamentu (č. 2001/19) vyčlenila a definovala vedle samostatných oborů neurologie a psychiatrie samostatnou disciplínu neuropsychiatrie s přesným vymezením obsahu a délky postgraduální přípravy. MZ SR tuto skutečnost akceptovalo a 1. 4. 2008 vznikl Ústav neuropsychiatrie při Slovenské zdravotnické univerzitě, který by měl zajistit výukový program a nový obor rozvíjet. V této souvislosti je vhodné připomenout, že naši slovenští kolegové již před léty začali organizovat velmi úspěšné Levočské neuropsychiatrické dny, které si získaly řadu příznivců z řad slovenských i českých neurologů a psychiatrů.

Po slavnostním úvodu byl odborný program zahájen vyžádaným přednáškovým blokem. V úvodním sdělení (Češková, Brno) byl krátce shrnut vznik a náplň neuropsychiatrie. Neuropsychiatrie spojuje neurologii a psychiatrii v rámci neurověd. Zabývá se psychickými projevy neurologických onemocnění a neurobiologií psychických poruch. K jejímu vzniku podstatně přispěly dvě disciplíny –⁠ biologická psychiatrie (která dosáhla velkého rozvoje na základě úspěchů biologické léčby spočívající v ovlivnění chemismu mozku) a behaviorální neurologie (tato vyšla ze studia projevů rezultujících z lokálního postižení mozku). Neurologie a psychiatrie mají společné nástroje zkoumání a diagnostiky (neuropsychologie a zobrazovací metody mozku) a společné léčebné metody (psychofarmaka a stimulační metody). Lisý (Bratislava) se soustředil na přehled neurobiologických mechanismů psychických poruch. Rakús (Bratislava) uvedl problematiku neuroplasticity a Nábělek (Banská Bystrica) se v přednášce nazvané „Neuropsychiatrie a neurofilozofie“ zamýšlel nad vzájemnými vztahy hlavně z hlediska etického. Blok sdělení uzavřel Škodáček (Bratislava) tématem „Neurobiologie v pedopsychiatrii“.

Odpolední program byl již zaměřen na konkrétní společné teoretické  oblasti –⁠ epilepsii, jako specifický model neuropsychiatrického onemocnění, na teorie chaosu, problematiku elektroencefalografe (EEG). V poslední době i v psychiatrii dochází k obnovení zájmu o tuto dostupnou neinvazivní metodu. Hodnocení dynamiky kvantifikovaného EEG je možno využít i pro predikci účinku psychofarmaka, jak již před léty naznačily práce profesora Mišurce.

Další odpolední program byl více prakticky orientovaný. Zazněla sdělení o deliriu, syndromu neklidných nohou a psychiatrické symptomatologii u neurologických onemocnění.

Druhý den byl zaměřen na sdílenou problematiku v klinické praxi -⁠ včasnou diagnostiku demencí, problematiku kvalitativních poruch vědomí, léčbu migrény, nespavosti, závislostí a aplikaci relativně nových léčebných metod (stimulace n. vagus).

Mladí kolegové z neurologické kliniky prokázali svoje organizační schopnosti, atmosféra byla domácí, diskuse překvapivě živá a společenský program vynikající.

Co popřát staronovému oboru? Nepochybně bychom měli sjednotit úsilí, aktivity a snažení, aby se neuropsychiatrii dostalo pozornosti, kterou si nepochybně zaslouží.

Prof. MUDr. Eva Češková, CSc.