Živé pochodně v roce 1969


Human Torches in 1969

In the work the specifi c epidemic of suicide attempted by self-burning, sometimes probably ratherself-mutilation attempts arisen after Jan Palach’s act in our socio-cultural surroundings is analysed.From January to April 1969 totally 29 such acts were realised. 25 men and 4 women formed all set.Ten persons (nine men and one woman) succumbed to their injuries. Acts of three persons (theuniversity student Jan Palach, the secondary student Jan Zajíc and the clerk Evžen Plocek) havedoubtlessly an altruistic character; in this case they were motivated politically. All of these three diedin consequence of their injuries. They were not mentally ill; they have not even any notable disordersof the personality. They were not addicted to alcohol or drugs. Jan Palach did not commit suicide ofdesperation, he did not want to die. He took into account a dolorifi c burn and he wanted to rouse thesociety to protest actions against particular quislingite compromises as a burning torch. Jan Zajícand Evžen Plocek realised the protest suicide by self-burning. In the 25 persons of all the set a certainpsychiatric symptomatology was proved including abuse of alcohol for many years. An over-personalmotivation of the act was not proved in any of them. All of them knew about Jan Palach’s act andits extensive response in the society evidently infl uenced their choice of the method of the suicideact, although some of them originally expressed according to objective statements, that they do notidentify with Jan Palach in this way. Some of them regretted their act after wards.

Key words:
socio-cultural surroundings, self-mutilation attempts, suicide by self-burning.


Autoři: M. Černý
Působiště autorů: Výzkumná psychiatrická laboratoř 1. LF UK, Praha
Vyšlo v časopise: Čes. a slov. Psychiat., , 2003, No. 7, pp. 360-365.
Kategorie: Články

Souhrn

Souhrn:
V práci se analyzuje v našich sociokulturních podmínkách svérázná epidemiesebevražedných pokusů o sebeupálení, někdy snad i spíše pokusů automutilačních, která vznikla počinu Jana Palacha. Od ledna do dubna 1969 se uskutečnilo celkem 29 takových činů. Celý soubor tvoří25 mužů a čtyři ženy. Deset osob (devět mužů a jedna žena) podlehlo svým zraněním. Činy tří osob(vysokoškoláka Jana Palacha, středoškoláka Jana Zajíce a úředníka Evžena Plocka) mají nepochybněaltruistický charakter, v daném případě byly motivovány politicky. Všichni tři v důsledku svýchzranění zemřeli. Nebyli duševně nemocní, ani neměli výrazné poruchy osobnosti. Neholdovalialkoholu ani jiným drogám. Jan Palach nespáchal ze zoufalství sebevraždu, nechtěl zemřít. Počítals bolestivým popálením a jako hořící pochodeň chtěl vyburcovat společnost k protestní akci protiurčitým kolaborantským ústupkům vlády. Jan Zajíc a Evžen Plocek uskutečnili protestní sebevraždusebeupálením. U 25 osob z celého souboru byla zjištěna určitá psychiatrická symptomatika, včetněvíceletého abusu alkoholu. U nikoho z nich nebyla prokázána nadosobní motivace činu. Všichnio činu Jana Palacha věděli a jeho široká odezva ve společnosti zřejmě ovlivnila jejich volbu metodysebevražedného činu, i když se někteří z nich podle objektivních zpráv původně vyjadřovali, že sev tomto směru s Palachem neztotožňují. Někteří také dodatečně svého činu litovali.

Klíčová slova:
sociokulturní podmínky, automutilační pokusy, sebevražda sebepálením.

Plné znění tohoto článku není v digitalizované podobě.
V případě zájmu kontaktujte NTO ČLS JEP, které vám může poskytnout sken časopisu.

Štítky
Adiktologie Dětská psychiatrie Psychiatrie
Kurzy Doporučená témata Časopisy
Přihlášení
Zapomenuté heslo

Nemáte účet?  Registrujte se

Zapomenuté heslo

Zadejte e-mailovou adresu se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.

Přihlášení

Nemáte účet?  Registrujte se