Výběr z mezinárodních časopisů


Vyšlo v časopise: Gastroent Hepatol 2017; 71(3): 263-266
Kategorie: Komentář

A randomized trial to assess whether portal pressure guided therapy  to prevent variceal rebleeding improves survival in cirrhosis

Villanueva C, Graupera I, Aracil C et al.

Hepatology 2017; 65 (5): 1693–1707.

Randomizovaná studie hodnotící zda léčba založená na měření portálního tlaku s cílem zabránit recidivě variceálního krvácení zlepšuje přežití u pacientů s cirhózou

Monitorování hemodynamické odpovědi portálního tlaku na medikamentózní léčbu přesně stratifikuje riziko recidivy variceálního krvácení. Cílem této studie bylo posoudit, zda léčba založená na měření gradientu jaterních žil (HVPG – hepatic venous pressure gradient) může zlepšit přežívání prevencí recidivy variceálního krvácení. Pacienti s cirhózou, u kterých bylo variceální krvácení pod kontrolou, byli randomizováni do skupiny léčené dle HVPG (n = 84) a do kontrolní skupiny (n = 86). V obou skupinách byl vstupně hodnocen HVPG a akutní odpověď na β-blokátory, měření HVPG bylo opakováno po 2–4 týdnech k posouzení chronické odpovědi. Ve skupině léčené dle HVPG byli akutní respondéři léčeni nadololem a akutní nonrespondéři kombinací nadolol + nitráty. Chroničtí nonrespondéři obdrželi kombinaci nadolol + prazosin a měli třetí HVPG měření. Pacientům byly prováděny opakované endoskopické ligace. Kontrolní skupina byla léčena kombinací nadolol + nitráty + ligace. Vstupní charakteristiky byly v obou skupinách srovnatelné. Během sledování (medián 24 měsíců) byla mortalita nižší ve skupině léčené dle HVPG než v kontrolní skupině (29 vs. 43 %; hazard ratio – HR = 0,59; 95% CI 0,35–0,99). K recidivě krvácení došlo u 19 vs. 31 % pacientů (HR = 0,53; 95% CI 0,29–0,98) a k další dekompenzaci cirhózy došlo u 52 vs. 72 % (HR = 0,68; 95% CI 0,46–0,99). Lepší přežívání ve skupině léčené dle HVPG než u kontrolní skupiny bylo u akutních i chronických nonrespondérů. Pacienti léčení dle HVPG měli vyšší pokles HVPG a nižší konečnou hodnotu než kontroly. HVPG monitorace umožňuje pomocí stratifikace rizika a cílené léčby zlepšit přežívání dosažené současně doporučenou léčbou v prevenci recidivy variceálního krvácení pomocí β-blokátorů a ligace. Léčba cílená dle HVPG vedla k vyššímu poklesu portálního tlaku, což mohlo přispět ke snížení rizika recidivy krvácení a další dekompenzace cirhózy a přispět tak k lepšímu přežívání.

Esophageal balloon tamponade versus esophageal stent in controlling acute  refractory variceal bleeding: a multicenter randomized, controlled trial

Escorsell À, Pavel O, Cárdenas A et al.

Hepatology 2016; 63 (6): 1957–1967. doi: 10.1002/hep.28360.

Balonová tamponáda jícnu vs. jícnový stent v léčbě akutního refrakterního variceálního krvácení – multicentrická, randomizovaná, kontrolovaná studie

Balonová tamponáda je doporučena pouze jako přemostění k definitivní léčbě pacientů s cirhózou a masivním nebo refrakterním krvácením z jícnových varixů, je ale často spojena s recidivou krvácení nebo těžkými komplikacemi. Předběžná, nekontrolovaná data naznačují, že účinnou a bezpečnou alternativou k balonové tamponádě může být samoexpandibilní, jícnový, pokrytý, metalický stent (SX-ELLA Stent Danis, ELLA-CS, Hradec Králové). Cílem této randomizované kontrolované studie bylo porovnat jícnový stent vs. balonovou tamponádu u pacientů s cirhózou a krvácením z jícnových varixů refrakterním na medikamentózní a endoskopickou léčbu. Primárním cílem byl úspěch léčby definovaný jako přežití v den 15 s kontrolou krvácení a bez vážných vedlejších příhod. Pacienti (n = 28) byli randomizováni do skupiny léčené Sengstaken-Blakemoreovou sondou (n = 15) nebo SX-ELLA Danisovým stentem (n = 13). Skupiny byly srovnatelné v tíži jaterního selhání, aktivního krvácení při endoskopii a vstupní léčbě. Léčba byla úspěšnější ve skupině s jícnovým stentem než ve skupině s balonovou tamponádou (66 vs. 20 %; p = 0,025). Současně byla ve skupině s jícnovým stentem lepší kontrola krvácení (85 vs. 47 %; p = 0,037), nižší počet podaných erymas (2 vs. 6; p = 0,08) a nižší počet vážných vedlejších příhod (15 vs. 47 %; p = 0,077). Transjugulární intrahepatická portosystémová spojka byla častěji provedena ve skupině s balonovou tamponádou (4 vs. 10 %; p = 0,12). Mezi skupinami nebyl významný rozdíl v 6týdenním přežívání (54 vs. 40 %; p = 0,46). Jícnové stenty mají vyšší účinnost a nižší počet vážných vedlejších příhod než balonová tamponáda při kontrole refrakterního krvácení z jícnových varixů.

Study on the relation between colorectal cancer and gall bladder disease

Gosavi S, Mishra RR, Kumar VP.

J Clin Diagn Res 2017; 11 (3): OC25–OC27. doi: 10.7860/JCDR/2017/22954.9485.

Studie vztahu mezi kolorektálním karcinomem a nemocemi žlučníku

Kolorektální karcinom (CRC – colorectal cancer) je dle některých studií asociovaný s výskytem nemocí žlučníku. Kromě cholecystolitiázy se předpokládá také pozitivní asociace CRC s cholecystektomií. Skupina autorů z Indie provedla prospektivní observační studii, ve které byla sledována asociace CRC s nemocemi žlučníku. Do studie bylo zahrnuto 256 konsekutivních pacientů, u kterých byla provedena koloskopie. Vstupním kritériem byla osobní anamnéza symptomů CRC, jakými jsou rektální krvácení, změny defekačního rytmu, váhový úbytek a bolesti břicha. Všichni pacienti vyplnili podrobný osobní dotazník s rodinnou, osobní a farmakologickou anamnézou vč. abúzu kouření a alkoholu. Kromě toho bylo u všech jedinců aktivně pátráno po nemocech žlučníku. Z celkového počtu 256 symptomatických pacientů byl u 30 pacientů koloskopicky diagnostikován CRC. Z těchto pacientů mělo 10 jedinců (33 %) prokázanou cholecystolitiázu (p = 0,016). Pouze u dvou jedinců z této skupiny byla provedena cholecystektomie v anamnéze. Tato studie prokázala statisticky významné riziko CRC při cholecystolitiáze, zatímco cholecystektomie nebyla asociována s výskytem CRC. Autoři poukazují na to, že nadměrná produkce žlučových kyselin a chronický zánětlivý proces ve žlučníku můžou hrát důležitou roli při kolorektální karcinogenezi.

Long-term effects of once-only flexible sigmoidoscopy screening after 17 years  of follow-up: the UK Flexible Sigmoidoscopy Screening randomised controlled trial

Atkin W, Wooldrage K, Parkin DM et al.

Lancet 2017; 389 (10076): 1299–1311. doi: 10.1016/S0140-6736 (17) 30396-3.

Dlouhotrvající efekt flexibilní sigmoideoskopie jako jediné metody screeningu po 17 letech sledování –  britská randomizovaná kontrolovaná studie s flexibilní sigmoideoskopií ve screeningu

Kolorektální karcinom (CRC – colorectal cancer) patří mezi nejčastější nádory celosvětově i přesto, že mu lze účinně předcházet screeningem. Kromě testů na okultní krvácení a koloskopie existují důkazy o pozitivním vlivu flexibilní sigmoideoskopie jako jediné screeningové metodě. Skupina britských autorů, která již dříve publikovala své výsledky působení flexibilní sigmoideoskopie na incidenci a mortalitu CRC po 12 letech sledování, se rozhodla zjistit trvání efektu sigmoideoskopie po 17 letech. Jednalo se o randomizovanou multicentrickou studii, do které bylo zahrnuto 170 034 lidí; 112 936 bylo v kontrolní skupině (bez screeningu) a 40 621 v intervenční skupině (podstoupili sigmoideoskopii). Během 17letého sledování byl diagnostikován CRC u 1 230 jedinců v intervenční skupině a u 3 253 jedinců v kontrolní skupině. Celkem 353 jedinců v intervenční skupině a 996 jedinců v kontrolní skupině zemřelo na CRC. Flexibilní sigmoideoskopie, jako jediná screeningová metoda, snížila incidenci CRC o 26 % a mortalitu o 30 % (p < 0,0001) v porovnání s jedinci, kteří žádný screening neměli. Tato studie prokazuje, že jakýkoli screening je lepší než žádný screening a provedení jednorázové flexibilní sigmoideoskopie během života má dlouhodobý (min. 17 let trvající) ochranný efekt na vznik CRC.

Postoperative complications after ileocecal resection in Crohn’s disease:  a prospective study from the REMIND group

Fumery M, Seksik P, Auzolle C et al.

Am J Gastroenterol 2017; 112 (2): 337–345. doi: 10.1038/ajg.2016.541.

Pooperační komplikace po ileocékální resekci u Crohnovy choroby – prospektivní studie skupiny REMIND

Do 10 let od stanovení diagnózy podstoupí chirurgický zákrok okolo 1/2 pacientů s Crohnovou chorobou a literatura uvádí, že komplikace po ileocékální (IC) resekci se vyskytují mezi 10 a 37 % případů. Mezi rizikové faktory rozvoje komplikací patří předoperační léčba kortikosteroidy, špatný nutriční stav a v poslední době se uvádí i zvýšené riziko infekčních komplikací při expozici anti-TNF přípravky. Většina studií má však retrospektivní charakter. Francouzská skupina REMIND se proto rozhodla využít celonárodní prospektivní studie hodnotící prediktivní faktory endoskopické rekurence choroby po IC resekci rovněž k posouzení rizikových faktorů časných (do 30 dnů) pooperačních komplikací. Do studie bylo zařazeno 209 pacientů z devíti univerzitních center ve Francii, kteří podstoupili IC resekci od září 2010 do září 2014. Indikací k operaci byla nejčastěji stenozující forma choroby (52 %), penetrující varianta se vyskytovala u 42 % a u 6 % byla příčinou operace k medikamentům refrakterní forma onemocnění. Kortikosteroidy užívalo 34 % pacientů 3 měsíce před operací a 22 % pacientů 1 měsíc před operací. Anti-TNF bylo podáváno 44, resp. 21 % pacientů. Dvoudobý výkon podstoupilo 16 % osob. Celkem se pooperační časné komplikace vyskytly u 21 % pacientů (ve 23 % po jednodobém výkonu a 9 % po dvoudobém výkonu) po 5 dnech (střední doba). Nejčastěji se jednalo o břišní septické komplikace, mimostřevní infekce a krvácení. V 1/3 případů se jednalo o závažné komplikace podle klasifikace Dindo-Clavien. Celkem 7 % pacientů vyžadovalo reoperaci a 4,5 % vytvoření sekundární stomie. Faktorem, který výrazně zvyšoval riziko komplikací, bylo užívání kortikosteroidů 4 týdny před výkonem (OR 2,69; 95% CI 1,15–6,29; p = 0,022). Přítomnost abscesů nebo střevních píštělí v době operace nepředstavovala v této prospektivní studii faktor spojený s častější incidencí pooperačních komplikací, stejně jako předoperační podávání anti-TNF přípravků. Významnou roli nehrál ani interval od poslední aplikace před operací, ani sérové hladiny léku zjištěné k době operace, a to i po adjustaci pro aktivitu choroby a přítomnost kortikoterapie.

Rifaximin reduces the number and severity of intestinal lesions associated  with use of nonsteroidal anti-inflammatory drugs in humans

Scarpignato C, Dolak W, Lanas A et al.

Gastroenterology 2017; 152 (5): 980–982. doi: 10.1053/j.gastro.2016.12.007.

Rifaximin snižuje počet a závažnost slizničních lézí spojených s užíváním nesteroidních antiflogistik

Nesteroidní antirevmatika (NSA) jsou hojně užívanou a účinnou skupinou léků, která se však vyznačuje četnými nežádoucími účinky, mezi které patří i riziko rozvoje peptických vředů s potenciálními komplikacemi. Až 75 % osob léčených NSA rozvine slizniční poškození od subtilních až po vředy v proximální i distální části trávicího traktu. Zatímco proximální poškození lze zmírnit podáním inhibitorů protonové pumpy, v distálních částech může naopak potlačení acidity vznik lézí potencovat. Hypotéza o působení komenzálních enterobakterií jako faktoru patogeneze těchto lézí vedla C. Scarpignata a W. Dolaka z univerzit v Parmě a ve Vídni k ověření účinku rifaximinu v prevenci vzniku enteropatie spojené s podáváním NSA. Skupina 60 dobrovolníků užívala 75 mg diklofenaku 2× denně a 20 mg omeprazolu 1× denně po dobu 14 dní. Po randomizaci do dvou skupin užívala 1/2 subjektů během experimentu navíc 400 mg rifaximinu-EIR a 1/2 placebo. Na začátku a na konci léčby všichni dobrovolníci podstoupili vyšetření kapslovou endoskopií, při které byla jako primární cíl hodnocena proporce subjektů s alespoň jedním nově vzniklým slizničním defektem. Sekundárním cílem byla změna v průměrném počtu slizničních lézí v rámci skupiny, počet subjektů s velkou erozí nebo vředem na konci léčby a tolerance léčby. V rámci post hoc citlivostní analýzy byl slizniční defekt identifikován u 20 % subjektů s rifaximinem a 43 % subjektů s placebem (p = 0,05). U nikoho s rifaximinem se během léčby neobjevila velká eroze či vřed oproti devíti subjektům s takovou lézí po podávání placeba (p < 0,001). Průměrný počet nově vzniklých lézí byl ve skupině s placebem rovněž vyšší (1,2 ± 2,3 vs. 0,3 ± 0,7). Tolerance podávání rifaximinu byla srovnatelná s placebem a v žádné skupině se neobjevil žádný závažný nežádoucí účinek. Podle autorů tyto výsledky potvrzují předpoklad, že střevní bakterie hrají roli v patogenezi slizničních lézí a širokospektrý antimikrobiální účinek rifaximinu koriguje NSA indukovaný posun ve prospěch gramnegativních prozánětlivých kmenů.

Water exchange for screening colonoscopy increases adenoma detection rate:  a multicenter, double-blinded, randomized controlled trial

Cadoni S, Falt P, Rondonotti E et al.

Endoscopy 2017; 49 (5): 456–467. doi: 10.1055/s-0043-101229.

Vodní výměna při screeningové koloskopii zvyšuje míru detekce adenoma – multicentrická,  dvojitě zaslepená, randomizovaná studie

Kolorektální karcinom (CRC – colorectal cancer) je třetím nejčastějším nádorem na světě s téměř 1,4 mil. nově diagnostikovanými případy v roce 2012. Nízká míra detekce adenomu (ADR – adenoma detection rate) koreluje s rizikem postkoloskopického CRC. Vzhledem k tomu, že efektivita koloskopie závisí na detekci a odstranění prekurzorů nádoru, jsou nové přístupy ke zlepšení ADR více než žádoucí. V randomizované kontrolované studii se zaslepenými koloskopisty se tým výše uvedených autorů zaměřil na hodnocení dopadu tří zaváděcích technik na ADR. Celkem 1 224 pacientů ve věku 50–70 let (672 mužů), kteří podstoupili screeningovou koloskopii, bylo zařazeno do tří skupin – zavádění přístroje s vodní výměnou, ve vodní imerzi a při insuflací vzduchu. Po dosažení céka provedl druhý koloskopista, který byl zaslepený v zaváděcí technice, vytažení přístroje. Primárním výsledkem byla celková ADR podle tří zaváděcích technik (vodní výměna, vodní imerze a insuflaci vzduchu). Sekundárním výstupem byly další celkové a správné postupy související s opatření týkající se procedury pravého kolona. Základní charakteristiky těchto tří skupin byly srovnatelné. V porovnání s insuflací vzduchu dosáhla vodní výměna významně vyšší ADR (49,3 %; 95% CI 44,3–54,2 % vs. 40,4%; 95% CI 35,6–45,3 %; p = 0,03), vodní výměna vykázala srovnatelnou celkovou ADR jako vodní imerze (43,4 %; 95% CI 38,5–48,3 %; p = 0,28). V pravém kolon dosáhla vodní výměna vyšší ADR než insuflace vzduchu (24,0 %; 95% CI 20,0–28,5 % vs. 16,9 %; 95% CI 13,4–20,9 %; p = 0,04) a vyšší míru detekce pokročilých adenomů (6,1 %; 95% CI 4,0–9,0 vs. 2,5 %; 95% CI 1,2–4,6 %; p = 0,03). V porovnání s insuflací vzduchu byl průměrný záchyt adenomů při proceduře podstatně vyšší při vodní výměně (p = 0,04). Vodní výměna pak dosáhla vyššího skóre čistoty (celkově a v pravém kolon). Tyto proměnné pak byly srovnatelné u vodní imerze a insuflace vzduchu. Závěrem lze tedy říci, že při zavádění přístroje s vodní výměnou, nikoli však s vodní imerzí, můžeme dosáhnout vyšší míry ADR než při insuflaci vzduchu. Na základě těchto důkazů by mělo být podporováno použití vodní výměny.

Adenoma detection rate – is it all about adding water?

Klare P.

Endoscopy 2017; 49 (5): 427–428. doi: 10.1055/s-0043-105483.

Míra detekce adenomů – je to vše o přidání vody?

Odhalování adenomů je hlavním úkolem screeningové koloskopie. Použití vody namísto plynu při koloskopii bylo poprvé publikováno již v roce 1984 jako strategie při obtížné intubaci při divertikulóze. U této metody je během vložení přístroje aplikována voda s cílem roztažení stěny střeva. Přístupy aplikace vody se v literatuře liší; v některých případech byla omezena insuflace vody na určitou část střeva, nejčastěji na oblast esovité kličky. Jiné studie zase užívaly hybridní metodu – vstřikování vody a insuflaci plynu. V poslední době se rozšiřuje zejména metoda aplikace vody při vložení endoskopu, jejím významným efektem je snížení bolesti a nepříjemných pocitů při nafukování střeva. Bylo však obtížné určit, zda vykazuje lepší výsledky metoda vodní inverze, při které je voda užívána k dalšímu průchodu přístroje střevem a odsávána při vytahování koloskopu, nebo metoda vodní výměny, kdy je větší množství vody aplikováno a odsáváno při zavádění přístroje, čímž se předejde zabránění výhledu endoskopu fekálními zbytky. Dosud nebyla publikována žádná srovnávací studie, ze které by vyplynulo, která z metod je lepší pro detekci adenomů tlustého střeva. Cadoni et al představují randomizovanou, dvojitě zaslepenou studii srovnávající insuflaci plynu, vodní inverzi a výměnu vody při screeningové koloskopii. Výsledkem je, že v detekci adenomů je lepší metoda koloskopie s výměnou vody pro lepší přehlednost střeva díky jeho čistotě. Výběr způsobu aplikace vody je taktéž zásadní. Metoda koloskopie s výměnou vody není dosud v Evropě běžně užívána, protože oproti insuflaci plynu je časově náročnější. Dále je nutné použití výkonnějšího čerpadla endoskopické jednotky, kterým nedisponují všechna pracoviště, zejména ne ambulantní sektory. Metoda koloskopie s výměnou vody zvyšuje úspěšnost detekce adenomů tlustého střeva a bude tak zajímavé sledovat, zda se tato metoda v budoucnu dostane do klinické praxe.

Extracorporeal shock wave lithotrypsy is safe and effective  for pediatric patients with chronic pancreatitis

Wang D, Bi YW, Ji JT et al.

Endoscopy 2017; 49 (5): 447–455. doi: 10.1055/s-0043-104527.

Extrakorporeální šoková vlna – prokázaná efektivní a bezpečná i u pediatrických pacientů s chronickou pankreatitidou

P-ESWL (pediaric-extracorporeal shock wave lithotrypsy) je doporučována jako léčba 1. linie pankreatické litiázy u dospělých. Etiologie chronické pankreatitidy u dětských pacientů v této studii byla nejčastěji idiopatická chronická pankreatitida (95,8 %). Zatímco u dospělých jsou metody řešení pankreatické litiázy již standardizovány, u dětí jsou data stále ještě předmětem zkoumání. Nejobávanější jsou jistě komplikace tohoto výkonu u dětí, a to konkrétně akutní pankreatitida, perforace, krvácení, infekce, a komplikace anestezie. Tato studie si hodnotila účinnost P-ESWL u dětských pacientů. Data byla hodnocena prospektivně u pacientů s algickou formou chronické pankreatitidy, kteří podstoupili P-ESWL. Vybráni byli pacienti mladší 18 let, jako kontrolní skupina pak pacienti nad 18 let. K dlouhodobému sledování byly tyeto dvě skupiny spárovány v poměru 1: 1. Mezi sledované hodnoty patřily komplikace, úleva bolesti pacientům a dále fyzikální a mentální zdraví pacientů, kvalita života, a vývoj dětských pacientů. Sledované období bylo březen 2011 až březen 2015, celkem bylo vyšetřeno 1 135 pacientů (72 dětských a 1 063 v kontrolní skupině). Výsledky jsou jistě pozitivní – stran komplikací nebyl mezi sledovanou a kontrolní skupinou významný rozdíl (11,1 vs. 12,8 %; p = 0,68). Kompletní clearance bylo dosaženo u 86,1 % dětských pacientů a u 94,4 % kontrolní skupiny (p = 0,07). Mezi 67 pediatrickými pacienty (93,7 %), kteří byli sledování další 3 roky v průměru, dosáhlo kompletní úlevy od bolesti 52 pacientů (77,6 %). Tato hodnota se signifikantně nelišila od hodnoty v kontrolní skupině, která byla 79,7 % (p = 0,94). U dětí v se výrazně snížila frekvence bolesti, VAS skóre i absence ve škole (p < 0,001) a zlepšila se také kvalita života (p = 0,03). P-ESWL tedy autoři hodnotí jako bezpečnou a efektivní metodu i u pediatrických pacientů s chronickou pankreatitidou, která může přinést významnou úlevu od bolesti a je jistě výhodná i pro růst a vývoj dětí.

Články vybrali a komentovali MUDr. Mgr. Irena Hejlová1, MUDr. Tomáš Grega2,  MUC. Martin Kolář3, MUDr. Vincent Zoundjiekpon4, MUDr. Alena Černá4, MUDr. Eva Škanderová4 a MUDr. Michal Štěpán4

1 Klinika hepatogastroenterologie, Transplantcentrum, IKEM, Praha

2 Interní klinika 1. LF UK a ÚVN Praha

3 Klinické a výzkumné centrum pro střevní záněty ISCARE I.V.F. a. s., Praha

4 Centrum péče o zažívací trakt, Vítkovická nemocnice a. s., Ostrava


Štítky
Dětská gastroenterologie Gastroenterologie a hepatologie Chirurgie všeobecná
Článek Rifaximin

Článek vyšel v časopise

Gastroenterologie a hepatologie

Číslo 3

2017 Číslo 3

Nejčtenější v tomto čísle

Tomuto tématu se dále věnují…


Kurzy

Zvyšte si kvalifikaci online z pohodlí domova

Zánětlivá bolest zad a axiální spondylartritida – Diagnostika a referenční strategie
nový kurz
Autoři: MUDr. Monika Gregová, Ph.D., MUDr. Kristýna Bubová

Inhibitory karboanhydrázy v léčbě glaukomu
Autoři: as. MUDr. Petr Výborný, CSc., FEBO

Příběh jedlé sody
Autoři: MUDr. Ladislav Korábek, CSc., MBA

Krvácení v důsledku portální hypertenze při jaterní cirhóze – od pohledu záchranné služby až po závěrečný hepato-gastroenterologický pohled
Autoři: PhDr. Petr Jaššo, MBA, MUDr. Hynek Fiala, Ph.D., prof. MUDr. Radan Brůha, CSc., MUDr. Tomáš Fejfar, Ph.D., MUDr. David Astapenko, Ph.D., prof. MUDr. Vladimír Černý, Ph.D.

Rozšíření možností lokální terapie atopické dermatitidy v ordinaci praktického lékaře či alergologa
Autoři: MUDr. Nina Benáková, Ph.D.

Všechny kurzy
Kurzy Doporučená témata Časopisy
Přihlášení
Zapomenuté heslo

Nemáte účet?  Registrujte se

Zapomenuté heslo

Zadejte e-mailovou adresu se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.

Přihlášení

Nemáte účet?  Registrujte se