Rozhovor s prof. MUDr. Juliem Špičákem, CSc.,
předsedou České gastroenterologické společnosti o 32. českém a slovenském gastrontereologickém kongresu v Brně (3.–5. 11. 2011)

Podle počtu účastníků se jednalo o největší gastroenterologický kongres v historii. Počítal jste dopředu s tak velkou účastí?

Tak trochu ano. Jednak pozitivní očekávání mi jsou vlastní, jednak jižní Morava je oblíbené teritorium s dobrou dostupností.

Co Vás nejvíce příznivě překvapilo v průběhu jednání?

Velmi příznivě na mě působilo prostředí, které spolu s vysokou účastí vytvářelo dojem „velkého“ kongresu.

Kterou část odborného programu byste hodnotil jako nejzdařilejší?

Domnívám se, že celá řada sympozií a prezentací byla velmi zdařilá, jistě například postgraduální kurz. Byla celá řada výborných prezentací méně „zasloužilých“ kolegů.

Velmi příznivě bylo hodnoceno zařazení interaktivních kazuistik. Co Vás přimělo zařadit tento blok do programu?

Byl jsem inspirován podobnými formami prezentace v zahraničí. Musí se to ovšem umět. Jde o výběr případu, dramatizaci prezentace, charizma a udržení kontaktu s auditoriem.

Jsou nějaká negativa, která Vás při přípravě kongresu nebo v jeho průběhu překvapila?

Vždy je co vylepšit. Uvítal bych více příslušníků jiných odborností, je třeba je umět specificky oslovit, též větší účast slovenských kolegů, také způsoby prezentace je stále nutné pilovat.

V letošním ročníku nebyl do odborného programu kongresu zařazen přenos živých endoskopických výkonů. Myslíte si, že je to již překonaná a finančně nákladná atrakce, nebo že se v budoucnosti k podobné organizaci budou další kongresy ještě znovu vracet?

Jistě se k živým přenosům budeme vracet, ale vše se okouká, nemyslím že musí být povinnou součástí.

Blok věnovaný chronickým bolestem břicha byl negativně ovlivněn nepřítomností dvou přednášejících. V průběhu dlouhodobě připravovaného národního kongresu je to neobvyklé. Mohl byste to komentovat?

Souhlasím, je to chyba. Zásadně odsuzuji nepřítomnost, pokud se nejedná o vitální indikaci, dokonce i nepřítomnost se zástupem je projev nedostatku respektu.

Jak byl vytvořen program sester? Byl zcela autonomně připraven sesterskou společností nebo se na něm podíleli i gastroenterologové?

Sestry jej víceméně připravují samostatně a naučily se to.

Většina účastníků, jak jsme s nimi mohli hovořit, byla s odbornou úrovní i organizací kongresu spokojena. K ojedinělým negativům patřila ­neúčast hodnotící komise v sekci posterů. Jak k tomu mohlo dojít?

To je patrně nesprávná informace, komise postery vyhodnotila.

Budete se ještě v budoucnosti ucházet o organizaci nějakého dalšího ročníku národního kongresu na základě získaných zkušeností s přípravou a průběhem takové velké akce?

Velké reprezentativní akce pořádáme každoročně, každý druhý rok hostí Diskusní a vzdělávací dny Karlovy Vary (příště tedy 2012), místo dalšího „velkého“ kongresu ještě nebylo určeno. Lokální výbor má v programu vždy silné slovo.

Myslíte si, že vymezený prostor 30 min pro „valnou hromadu“ gastroentero­logické společnosti je adekvátní? Nebylo by vhodnější spíše tímto setkáním kongresy zahajovat?

Těžko říci. Nebývá to obvyklé.

Uvažujete o tom, že některé přednášky budou dostupné v audiovizuálním záznamu na webových stránkách společnosti? Především přednášky přednesené v rámci postgraduálního kurzu.

Všechny přednášky budou dostupné.

Domníváte se, že abstrakta z kongresu musí být zveřejněna ve speciálním čísle časopisu Gastro­enterologie a hepatologie (supplementum) nebo by bylo dostačující CD?

Patrně se posuneme k CD.